| Muni/2016/září | ||
| Za výzkumem do Saúdské Arábie | Medici v uprchlickém táboře: Jako lékaři pomáháme bez rozdílu | Studentka předává dětem s rakovinou svou zkušenost s nemocí |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Medici v uprchlickém táboře: Jako lékaři pomáháme bez rozdílu |
| Autor: | Masarykova univerzita, Irena Diatelová |
| Zdroj: | Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S. 19. Dostupné online. ISSN 1801-0806 |
| Vydáno: | 19. září 2016 |
| Licence: |  CC BY 3.0 |
Začátkem září se z Řecka vrátili poslední studenti lékařské fakulty, kteří v létě ošetřovali migranty v uprchlickém táboře v Aténách. Pět čtyřčlenných skupinek do tábora spolu s humanitární pomocí vyslala Diecézní charita Brno. Ta s Masarykovou univerzitou v červnu podepsala memorandum o spolupráci. Výjezd studentů do Atén je jejich první společnou akcí.
Medici v Aténách pracovali v bývalém olympijském areálu Hellinikon, kde pobývá okolo patnácti set uprchlíků ve stanech nebo v opuštěných letištních halách. Z bezpečnostních důvodů jsou od sebe národnosti v táborech oddělené.
První skupinka pracovala v afghánské části tábora v doslova polních podmínkách. „V provizorní nemocnici nebylo skoro žádné vybavení, takže jsme nemohli provádět odběry krve a další potřebná vyšetření. Taky nám chyběly určité skupiny léčiv – například oční kapky nebo různé masti a krémy na dermatologické potíže,“ popisuje třiadvacetiletá studentka Martina Žižlavská z první skupiny.
Studenti se potkávali s nejrůznějšími zdravotními problémy, s horečkami, bronchitidami, zápalem plic, neštovicemi, potničkami a dalšími dermatologickými problémy. „Na místě taky nebyla dostupná žádná stomatologická péče. Pacienti chodili s obrovskými bolestmi, měli rozsáhlé zubní kazy a otevřené kanálky. Už na první pohled se dalo odhadnout, že příčinou jsou zuby. Bohužel jsme jim ale nemohli nijak pomoci, jen jim dát léky na utišení bolesti. I samotní Řekové totiž mají problém se zubaři, je to drahá péče,“ vysvětluje Žižlavská.
Další překážkou byla i komunikace s pacienty. Málokdo totiž uměl anglicky a bez překladatele se medici neobešli. To byl problém především ve chvíli, když bylo potřeba, aby se ženy odhalily – vyšetřit se totiž nechaly jenom lékařkami, takže všichni muži včetně překladatele museli odejít. „Verbální komunikace kolikrát nebyla možná, takže jsem se naučila víc vnímat řeč lidského těla,“ popisuje studentka Réka Dobosiová. Práce v uprchlickém táboře pro ni byla velká životní zkušenost, přiznává ale, že některé situace byly náročné. „Psychicky i fyzicky pro mě byl nejnáročnější jeden večer, kdy došlo ke konfliktu mezi migranty,“ dodává Dobosiová.
Nesoudíme, prostě pomáháme
editovatKaždá skupinka na místě pobývala dva týdny, vyjma té první, která na místě byla jenom týden. Studenti se v práci střídali s místními lékaři a pracovali v pětihodinových směnách, za den ošetřili okolo třiceti pacientů.
O možnost získat praxi v uprchlickém táboře byl mezi studenty velký zájem, přihlásilo se přes šedesát dobrovolníků. „I když to bylo mnohdy psychicky náročné a viděli jsme spoustu utrpení, byla to obrovská zkušenost. Uprchlickou krizi se nesnažíme nikterak posuzovat, jako lékaři pomáháme všem bez rozdílu,“ vysvětluje budoucí lékařka Žižlavská.
Před půl rokem se balkánská cesta uzavřela a v Řecku uvízlo asi sto tisíc lidí, jejich budoucnost je nejistá. „Není řešením předstírat, že se nás to netýká. Je to naše společná celoevropská odpovědnost. Pomoc v zemi, která se sama potýká s ekonomickou krizí a kde nyní kulminuje uprchlická vlna, považujeme za smysluplnou,“ říká ředitel Diecézní charity Brno Oldřich Haičman.
Charita získává veškeré prostředky spojené s pomocí v Řecku především od dárců, kteří mohou přispívat na konto humanitární pomoci 4211020050/6800. Na stipendia, která studentům hradí aspoň část nákladů spojených s dobrovolnými humanitárními aktivitami, je možné přispět přes univerzitní darovací portál.