| Muni/2016/září | ||
| Medici v uprchlickém táboře: Jako lékaři pomáháme bez rozdílu | Studentka předává dětem s rakovinou svou zkušenost s nemocí | Průvodce prvním semestrem |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Studentka předává dětem s rakovinou svou zkušenost s nemocí |
| Autor: | Masarykova univerzita, Dita Chovancová |
| Zdroj: | Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S. 19. Dostupné online. ISSN 1801-0806 |
| Vydáno: | 19. září 2016 |
| Licence: |  CC BY 3.0 |
Dlouhá cesta, na jejímž konci je úsměv. Tak popisuje studentka psychologie fakulty sociálních studií Zuzana Wimmerová rakovinu, se kterou má osobní zkušenost. Tu se nyní rozhodla předat dál dětským onkologickým pacientům a spolu s dalšími vyléčenými pacienty založila spolek Společně k úsměvu.
Cílem spolku, který studenti se Zuzanou v čele založili v říjnu loňského roku, je vytvořit síť vyléčených pacientů a předávat dětem, rodičům i zdravotnickému personálu své zkušenosti s léčbou a životem po ní.
„Dnes už rakovina neznamená nutně smrt, už to není tak velký strašák. Na dětské onkologii se 80 procent dětí vyléčí, což je nádherné. Zaměřujeme se proto spíše na to, jak jim život po léčbě co nejvíc zkvalitnit. Je dobré předávat naději a bořit tabu, které s sebou rakovina přináší. Víme, jak nám pomohl kontakt s léčenými a vyléčenými dětmi, se kterými si člověk povídá o věcech, kterým nikdo jiný nerozumí, protože nemá tu zkušenost,“ vysvětluje Zuzana motivaci k založení spolku.
„Sama vím, že i když se člověk léčí třeba ve třinácti letech, tak mu to ovlivní i jeho pozdější život ve dvaceti. Chtěli bychom, aby se vyléčení pacienti měli koho zeptat, abychom fungovali jako jejich hlas, bojovali za legislativu, komunikovali s lékaři a zlepšovali situaci dětských onkologických pacientů,“ říká studentka.
Že má rakovinu, se dozvěděla, když jí bylo právě třináct, a během roční léčby si prošla kombinací operace, chemoterapie, radioterapie i transplantace kostní dřeně.
„Měla jsem bolesti v zádech, můj nádor mi tlačil na míchu, přestávala jsem se hýbat a byla jsem nějakou dobu ležák. Ale podařilo se mi vyléčit a pokračovala jsem ve škole. Dnes se na to dívám pozitivně. Vážím si života a vím, že tady zítra nemusím být. Mám v sobě smíření se smrtí, protože kolem mě byla a někteří z mých přátel to nezvládli. Proto si užívám každého momentu. V každodenním životě mám sice nějaké následky, ale jen to, že můžu sama ráno vstát z postele a vyčistit si zuby, je skvělé,“ popisuje dojatě Zuzana.
I proto se dnes studentka psychologie snaží o to předávat naději na uzdravení ostatním dětským pacientům. Inspirací pro založení spolku byl pro ni podobný koncept fungující v zahraničí.
Spolek Společně k úsměvu v současnosti plánuje užší spolupráci s Klinikou dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno, kde se Zuzana v dětství léčila a kam dodnes pravidelně dochází hrát si a povídat s dětmi.