Moderní básníci francouzští/Soud meče

Moderní básníci francouzští
Vlaštovka Buddhy	Soud meče	Maďar

Údaje o textu
Titulek:	Soud meče
Autor:	François Coppée
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 120–121. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Guntz, Hlava železná, se vrátil z Palestiny.
Když v noci ulehnuv bděl pod opony stíny
u Hildy ženy své, již dal mu starý Sveno,
tu slyšel v tichu, v snách jak šeptá ona jméno,
to jmeno jiného, ze sousedství mu známé.
Guntz hned byl žárlivý a myslil, že jej klame.
Vstal, uchopil svůj meč a z pochvy půl jej táhnul.
V tom k čelu ženy své tak cudnému se nahnul
a před ním, vroubeným do kola hnědým vlasem
a plaše zlíbaným měsíčním, sladkým jasem
se náhle zastavil a váhal. V této chvíli
nad bohatýra čest víc láska měla síly.
Však slyšel; jeho sluch se nemoh’ oklamati.
Guntz usmyslil si hned se svého meče ptáti,
jenž v domě choval se od děda k otci, synu.
Před starý krucifix on položil meč, v stínu
na černé klekátko, jak na polo byl tasen.

A pravil: »Meči můj, jímž často byl jsem spasen
a jejž jsem ponořil v krev litých Saracenů,
co říkáš tomu, mluv, mám viniti svou ženu,
že jméno souseda v snu vyslovila tiše?
Co o ní myslíš si? Já nosil tě k své pýše;
já vím, že hrůzu máš před hanbou, lstí a zradou,
že mohu svěřiti dům tobě s celou vládou;
tvůj ocelový zrak má zbrani věrná, jistá,
číst může v duši jí, zda vinna je neb čista.
Vím, ty bys nestrpěl, by u mne spala žena
míň hrdá nežli já a hříchem poškvrněná.
Zda mám jí odpustit, či protknout jí bok lživý,
ty, meči, rozsoudiž!«

                                   Tu ctný a spravedlivý
meč, který věděl vše, že Hilda naklonila
se v srdci rytíři, však že s ním nehřešila
a proti vůli své jej jmenovala v snění,
meč, který zhrdal lží, jenž nechtěl, v rozčilení
by bohatýrský Guntz, pán jeho, stal se katem:
hnul sebou zimničně a v pochvu svou vjel s chvatem.