Moderní básníci francouzští/Hudebníci
Moderní básníci francouzští | ||
Odříkání | Hudebníci | Housle |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Hudebníci |
Autor: | Charles Grandmougin |
Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 187–189. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Gluck hellenský je chrám, ční čistý nad jezerem,
pod nebem nesměrným svůj profil zvedá bílý,
bez ozdob, vznešený a prostý, přísný, v kterém
zní sbory mohutné, jenž sladce k Bohu kvílí.
Haydn je pěšina, jíž ve hovoru klidném
jdeš loukou zelenou v les po záhybech stálých,
kraj vábný, bez mrazu, bez dešťů, v lesku vlídném,
to město kmetů jest a villa dětí malých.
Mozart, Vlach zbloudilý do mlhy na severu,
jenž pod balkony dám ve hvězdných nocích bloudí,
a písně šepotá si při měsíčním šeru
a touhu smyslnou a sladkou v srdce loudí.
Beethoven, oceán pochmurný, plný hněvu,
jenž zmítá duchem tvým jak lodě troskou, noře
jej v hloubku, hučící, dál valící se v řevu;
Beethoven, Beethoven, toť lidských srdcí moře!
Weber, háj smrkový, jímž modřín prokmitává,
tu lovců pekelných je místo oblíbené,
již troubí v rohy své, až ozvěna zní lkavá,
co nebe měsícem je celé zkrvácené.
Mendelssohn, údolí, kde šotkové jsou v reji,
kde skřítek undinu v soumraku líbá tklivém,
to sabbat Shakespeara, sordinou provázejí
jej zvony vzdálené v svém adagiu snivém.
Schumann, to fthisických pochmurná nemocnice,
jenž prsty vyhublé, juž na věčnosti prahu,
na ňadra kladou si; tam Musy zoufajíce
se bolem opijí, to hřbitov samovrahů.
Mayerbeer, to je dom s oblouky gotickými,
jímž zvony na poplach se v noci rozléhají,
to klášter příšerný, to hranice, kde dýmy
kacířů kouřící se těla prokmitají.
Chopin je tanečník a náměsíčník, k retu
on tiskne dívku svou, jež klesá s usmíváním,
a v bolu mluví s ní ve tance vírném letu
a plýtvá něhou svou a ženy laškováním.
Wagner je skalisko; bouř věčná v divém šlehu
hřmí kolem oltářů nordických bohů lítá,
to Sweedenborga sen jest ve bělosti sněhu,
fjord, Serafita v němž se s Arielem kmitá.
Ó blázni vznešení, snílkové, hudebníci,
vy dobrodruzi jste věčného idealu,
nad pěvci, sochaři, malíři, jásající
vy máte slovo to, jež my hledáme v žalu!
Vy pouze jediní v svou nekonečnost zříte
a vaše nápěvy jak jemná vůně vlají
výš k Bohu, k obloze se nesou hvězdokryté,
neb váš svět začíná, kde smysly přestávají!