Moderní básníci francouzští/Hluboká cesta

Moderní básníci francouzští
Píseň zvonku při křtu	Hluboká cesta	Moře (Richepin)

Údaje o textu
Titulek:	Hluboká cesta
Autor:	Jean Richepin
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 432–433. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Kol cesty hluboké bez stromů velké pole
zralého obilí ve slunci podřimuje,
výš trávník táhne se, jenž plotem věnčen v kole,
jak pentle zelená vlas zlatý obrubuje.

Od plotu ku cestě svah travnatý se sklání,
jenž krtkem rozrytý v nejstejných vršcích vstává,
tam černých cvrčků zní tak hlasné cvrlíkání,
až jeho ohlasem se jiskřiti zdá tráva.

A brouka ve světle se modrá křídla chvějí,
a třpytná ještěrka se vzbudí, šustne klasem,
a podél kalužin, jež svítí ve koleji,
slyš, drsný, chraptivý zpěv ropuchy zní časem.

Ta cesta vzdálená je od měst, silnic ztmělých,
jí nikdo nevolí, to tím, že málo schůdnou;
od rána k večeru co hodin přejde celých,
než uvidíš zde tvář, než slyšíš nohu bludnou!

Sem, maje nad čelem květ hlohu vonný, bílý,
a polí mlčících kol hovor konejšivý,
pod vasou pokoje mok jehožto se chýlí,
jak víno se slunce ve safir nebe snivý;

Sem, jak zvěř uštvaná přichází žebrák starý,
ve vůni nahořklé tož z obilí a trávy,
by smyl prach s údů svých a v nový život jarý
se spánkem posilnil, vír smyslů ztišil žhavý.

A co ten otrapa, ten tulák podřimuje
ve hadrech nechutných a sešlapané botě,
jak moře pohnuté, jež dech svůj zadržuje,
kol ztichne příroda, by dál spal o samotě.