Moderní básníci francouzští/Hříbě

Moderní básníci francouzští
Sedlákovi	Hříbě	Mroucí gladiator

Údaje o textu
Titulek:	Hříbě
Autor:	Louis de Chauvigny
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 102–103. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 100
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Jest po senoseči. Ó s bohem, chlívy,
dnes poprv na svobodě koník divý
nadýmá nozdry v čilé pohodě,
jak zděšen přírodou on deptá půdu,
tíž sotva nesa nemotorných údů,
svůj profil zhlíží snivý ve vodě.

Hle, ranní mlha kouří v jeho hřívě,
za kobylou z počátku trpělivě
se ubírá; jdou v slunce potopě
a jako taktem uklánějí hlavu
a šlapou vlhkou a bující trávu,
jež roste svěží nivou, v příkopě.

Však náhle minulost v jich krvi vzplane,
co honilo přes nivy nezdupané
jich dědy kolem jezer pravěku,
v nich burácí, v nich touhu náhle nítí
se honit stepí a co divě cítí,
to řeht jich praví stráním, člověku.

Šleh vzteku jako bič je náhle schvátí,
že hříbě pastvinou se začne hnáti
ku loukám dálným v divém větření,
však darmo, stokrát běží ve ohradě,
plot silný jest a příkop v srázném spádě,
toť volnosti jest jeho vězení.

A darmo kolem silných latí běhá,
je bodá ostřice a třtina šlehá
a bodlák do krve je poraní;
však darmo, zmdlen juž dél se trudit nechce,
jen protáhne šij a hlasitě řehce,
dál pokojně se pase na pláni.

Zda za tři léta bude tahoun slušný,
jenž denně krokem tichým věrný, družný
svou brázdu táhne klidně tam a sem,
zda pátý rok, až klas uzraje žehem,
pod biče svistem divočejším během
svou vztýčí hlavu bujnou pode jhem?

Či bude ořem, který v kulí dešti
hřmít bude bojištěm, co trouba vřeští,
jsa bodán kyrysníka ostruhou,
či smělý tahoun musí silnou plecí
ne bez námahy dlouhá děla vléci
na strmé stráně kouřící se mhou?