Moderní básníci francouzští/Cestou

Moderní básníci francouzští
Božská antithesa	Cestou	Zpěv srdce

Údaje o textu
Titulek:	Cestou
Autor:	Joséphin Soulary
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 471. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ký obraz! V snění dlouho při něm zůstanu,
jak cirkus, vystavěný ku hrám titanů.
se skály rozepjaly v půlkruh neobsáhlý,
tam jak hlavice sloupů, stupně tu se táhly
oblouky obrovité a pilíře smělé,
z nichž dál se rozvíjely v stuhách lesy ztmělé;
změť velká, fantastická, zvoucí ku závrati,
zelených tónů vír, jenž v odstínech se tratí,
mohutný chaos žití, oko zkalené
se hrouží tam v svém letu, v snění zmatené
se zmítá v tísni dojmů, které darmo váží,
je velkoleposť láká, děs je zpátky sráží.

Ves pod zvonicí štíhlou v strmé skalní stráni
se trpaslíkem zdála, jenž se dolů sklání,
když zvonek její cinkal tence, slabě, jemně,
já řek’ bych, z mraků padal jeho nápěv ke mně,
já řek’ bych, na beránka hrdle rolnička,
zpěv zřídla, v hnízdě ševel, v keři pěnička.

Kaskada stěnu vroubíc, vrhá na ni duhy
a nad propastí klene zářné, smělé kruhy,
a vody rozpěněné se těžce dolů taví
jak démantový balvan veliký a žhavý,
pak pro vždy proměněny valnou na řeku
svým chladem v bezdnu živí flóru pravěku.

A v půdě, kterou noha se chvět a hýbat cítí,
lze velké, černé díry v úpatí skal zříti,
to jícny, z kterých druhdy v mnohý výmol srázný
se hnala bystřeň divá — nyní zejí prázny
jak prázné zřítelnice, nekonečnosť černá
jak z vyloupaných očí z nich hledí nedoměrná!