Moderní básníci francouzští/Čtenářka
| Moderní básníci francouzští | ||
| Femina | Čtenářka | Kolébky |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Čtenářka |
| Autor: | André Lemoyne |
| Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 285–286. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
I.
editovatZem celá bílá jest a všady sněhu jas,
a zvony kostelní v něm ztratily svůj hlas.
Jen hádáš, z daleka že zvoní klekání,
však mdlý jest jeho zvuk a tuhne v zalkání.
A strmých topolů dvě řady míhají
a v mlze chvějí se vod zmrzlých na kraji.
Pod nebem šedivým, kde nepřelítne pták,
jak padnul na srdce by věčné zimy mrak.
II.
editovatLeč co nám padlý sníh, co divá vichřice,
když v krbech plameny nám hrají záříce?
Když sněhu kotouče prášící do oken
v smích bouřný roznítí náš velký oheň jen?
Co v karanteně nás jal zimy led a svist,
pojd Joinvillea teď a La Fontaina číst!
Ti čarní bajkáři, Champagně básníci
jsou dobří přátelé v svár vichrů bouřící.
Ó milá čtenářko se zlatým hlasem, víš,
že starou legendou nás znova okouzlíš!
Tebou jest pochopen básník i kronikář,
jenž chránit dovede ve srdci mládí zář.
A pak, což nemám vše, což pro nás tajemstvím,
co prosa neřekne, co nevysloví rým?
Co umřít nemůže, byť zhas’ den bezděky?
Toť lásky paprslek, jenž svítí na věky!