Mistr Jan Hus (Karafiát)/IX. Hus muž Boží

Mistr Jan Hus (Karafiát) Jan Karafiát
VIII. Hus velikán co reformátor	IX. Hus muž Boží	X. Hus, jak rostl

Údaje o textu
Titulek:	Mistr Jan Hus
Podtitulek:	IX. Hus muž Boží
Autor:	Jan Karafiát
Zdroj:	KARAFIÁT, Jan. Mistr Jan Hus. Vydání čtvrté. Praha: Kalich 1922. s. 96–98.
Licence:	PD old 70

S Husem se tropí modlářství, ne proto, že to byl muž Boží, ale právě proto, že nikdo nepomyslí, že, čím Hus byl, a co vykonal, nebyl tím a nevykonal to sám ze sebe, nýbrž co muž Boží. Jeden ho vychvaluje až do nebe, druhý ho snižuje až na prkna, a oba nevědí, proč. To dokonce nikdo neví, čím se Hus tak provinil, že se musí dnes ubírat tou samou dřevěnou cestou, kterou se včera ubíral „farář z Podlesí“, a kterouž se zejtra v nejlepším pádu poberou „Svatojanské proudy“. Kdyby se chudák na tom jevišti skutečně objevil, jak by mu asi bylo, a co by říkal té přízni tolika diváků, z nichž Bible nikdo nezná, a byť i znal, na ni nedbá. — „Aj, náš Hus, jaký to velikán!“ — Jenom škoda, že jest tak veliký právě v tom, čemuž ty nerozumíš. Člověče, nejdřív číst a číst, co Hus čítal, a zkoumat a zkoušet, co Hus zkoušel a zakoušel, a pak Husa chval anebo, budeš-li moci, třeba haň. Na jeviště jej pak jistě nepovlečeš.

Hus jest muž Boží, jeden z těch ohromných karakterů, kteří ani nevědí, jak jsou velicí, až je divné řízení Boží, ty tak zvané okolnosti, donutí, že rozhalí svou neobsáhlou rozsáhlost. „Nebylť jsem já prorokem, ano ani synem prorockým, ale byl jsem skotákem, a česával jsem plané fíky. Ale Hospodin mne vzal, když jsem chodil za stádem, a řekl mi Hospodin: Jdi, prorokuj lidu mému Izraelskému.“ Tak se brání prorok Amos, (7, 14—15.), když mu kněz Amaziáš zbraňoval, aby nekázal v Izraeli. A s Husem se dělo podobně.

Nějakého náhlého obratu při něm nepozorujeme, tím méně pak něco, co by jen dost málo zavánělo jakousi methodou. On roste bez vlastního přičinění, jako rozbřeskující se den, aniž by byl kdy mohl říci: Včera jsem Krista neznal, ale dnes Ho znám. On roste beze skoků, od kořínků vzhůru k nebi. Vše se vyvinuje zcela přirozeně, a on nikdy na to nepomyslí, co se s ním stane, proti komu bude vystupovat, a jak bude na něho dorážet. Hus jest muž okolností: Zrnko, které by bylo nepozorovaně zahynulo jako tisíce jiných, kdyby bylo nepadlo v tu půdu, v kterou padlo, a kdyby se mu nebylo dostalo té vláhy, které se mu dostalo. Ty okolnosti se pak v životě Husově tak utvořily, že přivedly na světlo muže Božího. Vše musilo být právě takové, jakové to bylo, jinak by byl z Husa nikdy nebyl býval Hus. A naopak, právě takový, jaký byl, musil být Hus, mělo-li se skrze něho to vykonat ne jen v Čechách, ale po celém světě, co se vykonalo.

Takovou shodu okolností nezpůsobila žádná náhoda, jako že náhoda nic nezpůsobí. Tu působil Hospodin, ten živý pramen všeho života, chtěje Si dlé Svého způsobu připraviti jednotlivce, aby skrze něho oučinkoval na celek. Cokoli se zajisté v království Božím konalo a koná, koná se skrze jednotlivce. Nikdy celý národ sám ze sebe nevystoupil, aby učinil nový krok na dráze duchovního života. Pravidelně chová se celek k tomu dílu jednotlivců více méně chladně; a kde se zdá, že se celý národ chápe díla Hospodinova na tomto světě, tam jest to pouhé zdání. Za celkem stojí jednotlivci řízením Božím k tomu připravení, jenž jej buď ženou, buď vedou, dlé toho, jaké jest národ povahy.

Všecky pak, jak celý národ, tak jednotlivce, buď vede, buď žene Pán všehomíra, jenž zmítá vlnami mořskými i celými národy, že to hučí a bouří. A sotva vece On slovo, aj, jak vše zas umlklo! — Svět jest divadlo. Tomu nejbídnějšímu červíku a nejskromnějšímu broučku jest vykázána právě tak určitá úloha, jako celým národům a jich vůdcům a svůdcům, ať již úlohu svou vědomě plní anebo nevědomě, dobrovolně anebo bezděky. A oni ji plní, i proti své vůli. Uspořadatel celé té opravdovské činohry vede shůry každou jednotlivou lóutku zde na zemi Svým nebeským drátkem, kam se Mu líbí, a činohra se výsledku nikdy nemine.

On sám, ten vůdce, skrývá se oku lidskému, a převyšuje dílem Svým všeliký rozum, dítkám Svým pak dal ke vší milosti ještě i ten úděl, aby, pokud jim zrak stačuje, pátrala po nebeských těch drátkách, jimiž je vodil a vodí ze tmy k předivnému světlu Kristovu.