Moderní básníci francouzští/Maďar

Moderní básníci francouzští
Soud meče	Maďar	Dva hroby

Údaje o textu
Titulek:	Maďar
Autor:	François Coppée
Původní titulek:	Le Magyar
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 121–122. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Magnát Ištván Benko, pán na uherské stepi,
jenž nosil na palci briliant velkolepý,
jenž zblednul zděšením, jak Turčín se jen blížil,
svůj statek mrhal rád tak jakoby jej tížil.

Žil věru magnátsky. Kdys o vesnickém bálu
šel mezi čeleď svou, jak pověst dí, a v sálu
ve hávu nádherném, jenž diamanty planul,
safíry, rubíny, ku podivu všech stanul,
a těžké zlaťáky ty schvalně na kabátu
měl špatně přišité, by v tance divém chvatu,
až v letu čardaše se páry budou stíhat,
mu na zem padaly a každý je moh’ zdvihat.
A věru chudý lid měl shon a tanec pracný.
Když rej byl ukončen, host bohatý a vzácný
zamířil ku starci, jenž samoten stál v koutě
a ruce skřížené, své bílé vousy kroutě
zřel chladně do dálky. Bůh ví, to Maďar pravý!
Plášť hnědý, řasnatý, a kolpak ten měl tmavý,
a přísně visel vous pod supím nosem jeho.

„Já také tobě chtěl dát něco z jmění svého,“
děl Ištván s úsměvem, v němž zloba hrála tiše;
„však zlaťák jediný mi nezbyl na kožiše.
Rci, proč jsi nesbíral, když pršelo mé zlato?“

Kmet: „Abych shybal se, to nestálo mi za to!“