Lyrika lásky a života/Podzim

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Píseň o dobrodružném srdci	Podzim	Po lásce

Údaje o textu
Titulek:	Podzim
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.66-67.
Licence:	PD old 70

Je teskně mi, pojď, noc bdí kdes
jak cizí zrak, jenž něco ví…
Jak sáhal by mi k duši les,
podzimní, smutný, sosnový,
ztracená ves.

Vyhaslých lásek vůněmi
zavanul podzim z blízkých luk
i naivními básněmi
i stisky chladně drahých ruk
i peklem muk.

Je něco, stesk co zůstaví
i bolest krutou dávných chvil.
Cos geniálně churaví
v stydnoucí krvi jemných žil:
Žár, který byl…

Co zlatých, smytých jesení
u dveří mých už čekalo.
Co stínů přešlo zelení
a co se touhy zvedalo
a spát mi nedalo.

Co divných díků, nevím zač,
jsem rozdal těm, jež hrávaly
si s duší mou, vzdor měly, pláč,
a vše když lehce dávaly,
se v pláči smávaly.

Cos hoří v krvi podzimní,
vepsáno v barvách měnivých.
V zamlklé chůzi intimní,
v pních vadnoucích a plesnivých,
smyt jarní hřích.

Cos bolelo, už nevím sám.
Dnes mně a zítra tobě snad.
Krvavé ještě srdce mám.
Mám diskretní, mám krásný hlad.
A vzpomínám:

V podzimních hájích toulají
se zašlé lásky nejraděj…
Kytaru srdce zdvihni, hrej,
kytaru s pentlí v okraji,
kde psáno: Neplač. Umírej.