Lyrika lásky a života/Po lásce

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Podzim	Po lásce	Meditace v parném dni

Údaje o textu
Titulek:	Po lásce
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.68-69.
Licence:	PD old 70

Horoucně věřící
se modlívaly ruce,
vášnivě hřešící
nás tiskly k sobě prudce
tak vonící a sněžné,
do dlaní vztažených
chytaly slzy něžné
i rozperlený smích…

Když věřit přestaly,
vše uvážily chladně,
hřešit se zdráhaly
a odstrčily zrádně.
V dnech, jež nás neuprosí,
náramky zvonily.
Neb křehkého v nich cosi
ty ruce rozbily…

Když vše jsi vyzpíval
na housle svoje vroucí,
svou dravou píseň hrál
jsi ve strun výši mroucí,
tvá hvězda klesá s výše
s výkřikem posledním.
A mizí v hloubce tiše,
hrozné svým mlčením.

Tvé krve kapky stydlé
se lesknou rubíny
na zlomeném tom křídle,
jež kleslo v hlubiny.
To láska krvácela.
Musila dobouřit,
že jinak neuměla
než pohasnout a mřít.