Lyrika lásky a života/Melancolia

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Sloky (1)	Melancolia	Píseň o dobrodružném srdci

Údaje o textu
Titulek:	Melancolia
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.62-63.
Licence:	PD old 70

Vzpomínej, zaváty
jsou cesty, vzpomínej.
Ty smutná, tichá ty,
a dřímej ve snění.
Na svazích usnul les,
kraj, chatrč, lidé v ní,
lesk hvězd se na vše snes',
vše zapřed ve snění,
vzpomínej, vzpomínej.

Vzpomínej. Tragika
spí na všem zasněném.
Srdce si nezvyká,
že lká po ztraceném.
Láska je smutnější,
roste-li v trudné dny:
z doubravy vyrost les
hluboký, záhadný, —
vzpomínej, vzpomínej.

Vzpomínej, z duše když
koráby odpluly.
Ten domek zavát… víš?
Kraj sněhu, bledulí…
Rty na rtech, vyssáty,
krev píseň dopěla.
Ty smutná, tichá ty,
má vášeň shořela. —
Vzpomínej, vzpomínej.

Vzpomínej, v hluboku
to srdce ještě rve,
v divokém útoku
cos drásá do krve.
Láska jak temný les,
jenž s roky zmohutněl,
smutnější vzbouzí děs,
by pták v něm nezapěl, —
vzpomínej, vzpomínej…