Lyrika lásky a života/Sloky (1)

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Kout krajiny	Sloky	Melancolia

Údaje o textu
Titulek:	Sloky
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.61.
Licence:	PD old 70

Věřme jarům, která budou,
večer zpíval v údolině.
Nediv se mi, že jsem chudou,
vzdychla tráva na mýtině.
Ruka tvoje pohnula se:
proč tak mohla býti chladnou?
Rudé květy na terase
pocit měly, dnes že vadnou.

Paní, zabila jste muže,
vzdycháte však po manželství.
Na hnojištích kvetou růže,
na kulturách nízkočelství.
Po tanci jste zašla k hrobu
ptát se mrtvého, co soudí.
Na čele v tu jarní dobu
odlesk nové lásky bloudí.

Věřme jarům, která budou,
večer zkvětlou roklí zpíval.
Muž, jenž rdousil ženu nudou,
o manželstvích nových sníval.
O krvi, jež vystřeluje,
choré srdce snilo věky.
Člověk věčně pochybuje.
Na bolesti kde jsou léky?