Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování třetí
| Krátká příručka hornolužické srbštiny | ||
| Skloňování druhé | Skloňování třetí | Skloňování určité |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Skloňování třetí |
| Autor: | Josef Páta |
| Zdroj: | PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1920 |
| Licence: |  PD old 70 |
Podstatná jména rodu středního
editovata) s koncovkou tvrdou -o
editovat| Jednotné číslo: | Množné číslo: | |||
| 1. 4. 5. | słow-o | slov-o | słow-a | slov-a |
| 2. | słow-a | slov-a | słow-ow | slov |
| 3. | słow-ej, -u | slov-u | słow-am | slov-ům |
| 6. | w słow-je, -u | o slov-ě, -u | w słow-ach | slov-ích, -ech |
| 7. | ze słow-om | slov-em | ze słow-ami | slov-y |
| Dvojné číslo: | |
| 1. 4. 5. | słow-je (wěc-y = víka) |
| 2. | słow-ow |
| 3. 6. 7. | słow-omaj |
Podle tohoto vzoru se skloňují :
- všechna jména středního rodu na -o: ćeło (tělo), čoło (čelo), drjewo (dřevo), mjeno (jméno), wino (víno);
- vlastní mužská jména na -o: Měto, Warko, Kito;
- jména pomnožná na -a: dźasna (dásně), jatra (játra), wrota (vrata).
Poznámky. 1. V 6. pádě jednotného čísla mají jména zakončená souhláskou ch, k obyčejně koncovku -u: woko (oko) — we woku, wucho — we wuchu; ale též -y : mloko — w mlocy. Jinak je tu koncovka (j)e před níž se d změkčuje v dź, ł v l a t v ć; na př. hnězdo (hnízdo) — we hnězdźe, čoło — na čole, město — w měsće.
2. Woko, wucho mají dvojné číslo jako v češtině: woči (-ow, -omaj), wuši.
3. Podst. jméno lěto má v 2. p. množném : let.
4. Sto skloňujeme: ze sta, we stu (sće), ze stom, dvojné číslo: dwě sće; množné číslo sta, stow, stam, w stach, ze stami.
a) s konc. měkkou -o (jo) (české e)
editovat| Jednotné číslo: | ||||
| 1. 4. 5. | pol-o | pol-e | kur-jo | kuře |
| 2. | pol-a | pol-e | kur-jeća | kuř-ete |
| 3. | pol-u, -ej | pol-i | kur-jeću | kuř-eti |
| 6. | na pol-u (-i) | na pol-i | w kur-jeću | o kuř-eti |
| 7. | z pol-om | pol-em | z kur-jećom | kuř-etem |
| Dvojné číslo: | ||
| 1. 4. 5. | pol-i | kur-jeći |
| 2. | pol-ow | kur-jatow |
| 3. 6. 7. | pol-omaj | kur-jećomaj |
| Množné číslo: | ||||
| 1. 4. 5. | pol-a | pol-e | kur-jata | kuř-ata |
| 2. | pol-ow | pol-í | kur-jat(ow) | kuř-at |
| 3. | pol-am | pol-ím | kur-jatam | kuř-atům |
| 6. | na pol-ach | v pol-ích | w kur-jatach | kuř-atech |
| 7. | z pol-emi | pol-i | z kur-jatami | kuř-aty |
Podle vzoru polo skloňují se všechna jména s měkkým o: bitwišćo (bojiště), łožo (lože); po obojetných souhláskách bývá -jo: Łob-jo (Labe), njeb-jo (nebe); podstatná jména slovesná mívají -e: widźenje (vidění).
Podle vzoru kurjo skloňují se jména mláďat: zwerjo (zvíře), jehnjo (jehně), libjo (husa), proso (prase), zrěbjo (hříbě), kózlo (kůzle), młodźo (mládě).
Poznámky. 1. Podst. jména na -mjo mají v 2. pádě a dalších slabiku -mjen-: brěmjo (břímě), 2. pád brěmjenja, płomjo (plamen), płomjenja, znamjo (znamení), znamjenja.
2. Njebjo (nebe) má v množ. č. njebjesa, njebjes, -am atd.
3. Podst. jméno holčo (děvče) vyskytuje se jen v 1., 4. a 5. pádě jednotného čísla; množné číslo zní : holčata, -atow atd. Rovněž tak má slovo hólčo (chlapec, obyč. se říká hólc) množ. číslo hólčata.
4. Dźěćo (dítě) má v 2. pádě jedn. č. dźěsća (= džećeća), 3., 6. dźěsću, 7. z dźěsćom ; dvojné číslo dźěsći, -ow(-i), -omaj; v množ. čísle je toto slovo rodu ženského jako v češtině: 1., 2., 4., 5. dźěći, 3. dźěćom, 6. w dźěćoch, 7. z dźěćimi.