Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování druhé

Údaje o textu
Titulek: Skloňování druhé
Autor: Josef Páta
Zdroj: PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1920
Licence: PD old 70

Podstatná jména rodu ženského editovat

a) sklonění tvrdého editovat

Jednotné číslo: Množné číslo:
1. žon-a žen-a žon-y žen-y
2. žon-y žen-y žon-ow žen
3. žon-je žen-ě žon-am žen-ám
4. žon-u žen-u žon-y žen-y
5. žon-a žen-o! žon-y žen-y!
6. w žon-je o žen-ě wo žon-ach žen-ách
7. ze žon-u žen-ou ze žon-ami žen-ami
Jednotné číslo:
1. 4. 5. žon-je[1]
2. žon-ow
3. 6. 7. žon-omaj

Podle tohoto vzoru skloňují se:

  1. všechna ženská jména zakončená na -a, jemuž předchází tvrdá souhláska: ryba, rěka, wosoba, hłowa;
  2. mužská jména na -a: wójwoda, starosta, braška (starosvat, tlampač); též vlastní jména na -a: Muka, Domaška, Swoboda.
  3. některá jména, jež se vyskýtají jen v čísle množném (pluralia tantum — podstatná jména pomnožná): mary (máry), mjeniny (jmeniny), narodniny (narozeniny), nožicy (nůžky), póstnicy (ostatky masopustní), prózdniny (prázdniny), widły (vidle).

Poznámky k jednotlivým pádům:

1. V 2. pádě jedn. čísla a v 1. pádě množného čísla je po h, ch, k místo y vždy i (viz dříve) noha — nohi, mucha — muchi, ruka — ruki.

2. Tvrdá souhláska změkčuje se ve 3. a 6. pádě: słoma — słomje, skała — skale, woda — wodźe, mucha — muše, sotra (sestra) sotře.

Po g, h, k, c, s, z je v 3. a 6. p. jedn. čísla y, při čemž se mění g v dz, h v z, k v c; figa (fík) — fidzy, ruka — rucy, ranca (svině) — rancy, kosa — kosy, koza — kozy. Patří sem též nóc: 2., 3., 6. nocy, 4., 5. nóc, 7. z nocu; dvojné číslo: nocy, -ow, -omaj; množné číslo: nocy, -ow, -am, -y, wo nocach, z nocami; tak se skloňují též pěc (pec) — pjecy, móc (moc) — mocy.

Wjes vynechává e: 2. wsy, 6. we wsy, 7. ze wsu; množ. číslo : 2. wsow, 6. wsam, 6. na wsach, 7. ze wsami.

3. Některá jména jsou v 2. p. dvojného a množ. čísla bez koncovky: hora — hór, strona — stron, nowiny — nowin, kopa — kop (kopa, na př. vajec), husy — hus, kury (kuřata) — kur; tak i jména místní: Khrósćicy — do Khrósćic, Worklecy - do Worklec.

4. Jména mužského rodu na -a mají v 1. a 5. pádě množ. čísla koncovku -ojo; 2. pád jejich se rovná 4ému.

5. Některá jména mají v 3. pádě množ. čísla koncovku -om: husom (husám), kurom (kuřatům), kruwom (kravám).

b) Ženské skloňování měkké editovat

Jednotné číslo:
1. 5. zem-ja zem-ě kósć kost
2. zem-je zem-ě kosć-e kost-i
3. zem-i zem-i kosć-i kost-i
4. zem-ju zem-i kósć kost
6. na zem-i zem-i w kosć-i kost-i
7. ze zem-ju zem-í z kosć-u kost-í
Dvojné číslo:
1. 4. 5. zem-i kosć-i
2. zem-jow kosć-ow
3. 6. 7. zem-jomaj kosć-omaj
Množné číslo:
1. 4. 5. zem-je zem-ě kosć-e kost-i
2. zem-jow zem-í kosć-ow kost-í
3. zem-jam zem-ím kosć-am kost-em
6. na zem-jach zem-ích kosć-ach kost-i
7. ze zem-jemi zem-ěmi kosć-emi kost-mi

Podle těchto vzorů skloňují se

  1. všechna ženská jména s měkkou souhláskou, ať po ní následuje -a či ne: rola (role), kula (koule), róža (růže); čeledź (čeleď), česć (čest), dań (daň), mysl (mysl).
  2. některá jména pomnožná: durje (dvéře), kachle (kamna), klěšće (kleště), pišćele (varhany), pomyje (pomyje), sanje (saně), žně (2. pád žni, žnjow), žně;
  3. konečně též mužská jména na měkké -a v jednotném a dvojném čísle: ćěsla (tesař), hrabja (hrabě); v množném čísle skloňují se podle muž.

Poznámky k jednotlivým pádům: 1. Podst. jména łža (lež), mša (mše), sla (šle), škra (jiskra) mají v 2. pádě jedn. č. łžě, slě, škrě.

2. Mać (maćeŕ) se skloňuje: maćerje, maćeri, mać (maćeŕ), maći (maceŕ)!, w maćeri, z maćerju; dvojné číslo 1., 4., 5. maćer, 2. maćerjow, 3., 6., 7. maćerjomaj; množné číslo 1., 4., 5. maćerje, z maćerjow, 3. maćerjam, 6. maćerjach, 7. maćerjemi.

Knjeni (paní) se skloňuje 1., 4., 5. knjeni, 2. knjenje, 3., 6. knjeni, 7. z knjenju atd. pravidelně.


  1. Čeština má zde zbytek dvojného čísla: (dvě) ruce, rukou, rukama