Otevřít hlavní menu

Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování první

Údaje o textu
Titulek: Skloňování první
Autor: Josef Páta
Zdroj: CHYBA: {{Textinfo}} — Chybí hodnota parametru „ZDROJ“ (zdroj této kopie díla)
Vydáno: 1920
Licence: PD old 70

Podstatná jména mužskáEditovat

a) s koncovou souhláskou tvrdouEditovat

Jednotné číslo
životné: neživotné:
1. had had dub dub
2. had-a had-a dub-a (u) dub-u, les-a
3. had-ej (u) had-u (ovi) dub-ej dub-u
4. had-a had-a dub dub
5. had-o (ej)! had-e! synu! dub-je (o)! dub-e!
6. wo hadźe (u) o had-ě (ovi) w dub-je na dub-ě (u)
7. z had-om hadem z dub-om dubem
Dvojné číslo
1. had-aj[1] dubaj[1]
2. had-ow dub-ow
3. had-omaj dub-omaj
4. had-ow dub-aj
5. had-aj! dub-aj!
6. wo had-omaj wo dub-omaj
7. z had-omaj z dub-omaj
Množné číslo
1. had-źi, nanojo had-i(ové) dub-y dub-y
2. had-ow had-ů(v) dub-ow dub-ův
3. had-am had-ům dub-am dub-ům
4. had-y, nanow had-y dub-y dub-y
5. had-ojo! had-i (ové)! dub-y! dub-y!
6. wo had-ach o had-ech dub-ach dub-ech
7. z had-ami had-y dub-ami dub-y

Poznámky. 1. Tak se skloňují všechna podstatná jména rodu mužského, která jsou zakončena v 1. pádě jednotného čísla souhláskou tvrdou : b, p, w, m, d, t, n, r, ł, h, ch, k, c, s, z : zub, Serb, paw (páv), štom (strom), sad (ovoce), kabat (kabát), młyn (mlýn), dar, worjoł (orel), sněh (sníh, w sněze[y]), paduch (zloděj), dźak (dík), šewc (švec), čas, knjez (pán). V 6. p. jen tvrdé souhlásky d, t, r, t, h, ch se změkčují v dź, ć, ŕ, l, z, s.

2. Jednoslabičná slova, která mají -ó-, mění je jako v češtině v dalších pádech v otevřené o: bóh – boha, wóz – woza, hród — hroda, kmót (kmotr) — kmota (ale : kónc [konec] — kónca, wótc [otec] — wótca!)

3. Podst. jména pos (pes) vynechává -o- ve všech dalších pádech : psa, psej, ze psom, psy, psow, psam, wo psach, ze psami. Podobně vynechávají -o- jména posoł (posel), kotoł (kotel), ale pak místo prvního -o- se objevuje -ó- : pósła, pósłej, pósle! atd. ; kotołkótła atd.

4. Podstatná jména životná, označující bytosti rozumné, mají 4. pád ve všech číslech shodný s 2. pádem : nan, nana, nanow; jména, označující bytosti životné, ale nerozumné, mají 4. pád jako v češtině: had, hada, hady.

5. V 2. pádě vedle konc. -a je též -u jako v češtině : dom — domu, hłod — hłodu (hlad), hród — hrodu (hrad), len – lenu (len), lód — lodu (led), lud — ludu (lid), moch — mochu (mech), skót — skotu (skot).

6. Jména zakončená na h, ch, k, c, s, z mají v 5. pádě (ve zvolání) -o, jen knjez (pán) má knježe!, čłowjek — čłowječe!, wótc, — wótče, hólc—holče (chlapec).

Ostatní mají koncovku -e, před níž se souhlásky změkčují: ł = l, t == ć, d = , tr = tŕ anebo se připojuje j: zubje! (zube!), susod – susodźe! (vedle susodo – sousede!), bratr —bratře! Odchylku tvoří nan (otec) — nano! syno ! (synu!), Jano! (Jene!), ludo! (lide!), buro! (sedláku!), paduch (zloděj) má paducho! i paduše!

7. Jména zakončená na h mají v 6. pádě y : w snězy (sněh — ve sněhu), na brjozy (na břehu) od jména brjóh; ale běh — behu. Tak i duch— duchu, na započatku.

8. Životná jména rozumných bytostí mají v množném čísle koncovku -ojo nebo -owje; jména na c a k obyčejně mají však koncovku y, před nímž se musí k změniti v c: herc (muzikant)— hercy, rěznik (řezník) — rěznicy.

Některá jména mají též koncovku -i: čert — čerći, žid – židži, student — studenći, Čech — Češi.

Některá mají koncovku -(j)a (vlastně kolektivní): bratr – bratřa (bratří), kmótr – kmotra, susod – susodźa, Čech – Češa, Serb – Serbja, bur burja.

Jména na -an mají konc. -enjo: delan (obyvatel nížiny) — delenjo, měšcan — měšćenjo (měšťané), Słowjan — Słowjenjo, póhanpohanjo.

Knjez má v množ. čísle 1. a 5. pád: knježa, 2. 4. knježi, 3. knježim, 6. wo knježich, 7. z knježimi.

b) S koncovou souhláskou měkkouEditovat

Jednotné číslo:
1. muž muž mječ meč
2. muž-a muž-e mječ-a meč-e
3. muž-ej muž-ovi, -i mječ-ej meč-i
4. muž-a muž-e mječ meč
5. muž-o! muž-i! mječ-o! meč-i!
6. w muž-u o muž-i, -ovi wo mječ-u o meč-i
7. z muž-om muž-em z mječ-om meč-em
Dvojné číslo:
1. 5. muž-ej[2] 1. 4. 5. mječ-ej [2]
2. 4. muž-ow 2. mječ-ow
3. 6. 7. muž-omaj 3. 6. 7. mječ-omaj
Množné číslo:
1. 5. muž-ojo muž-i, -ové mječ-e meč-e
2. muž-ow, -i muž-ův, -ů mječ-ow, -i meč-ův, -ů
3. muž-am muž-ům mječ-am meč-ům
4. muž-ow muž-e mječ-e meč-e
6. w muž-ach o muž-ích wo mječ-ach o meč-ích
7. z muž-emi muž-i z mječ-emi meč-i

Podle těchto vzorů skloňují se všechna podstatná jména rodu mužského se zakončením měkkým; na př. : nohć (nehet), łohć (loket), hózdź (hřebík), kral (král), hósć (2. pád hosća); kóńkonja, dźěłaćeŕ (dělník), dźěłaćerja, čeŕẃčerwja, woheńwóhnja, stupjeństupnja.

Podst. jména na , a el mají v 1. pádu množ. čísla koncovku -jo: kowaŕ — kowarjo (kovář), wučeŕ — wučerjo (učitel), přećel — přećeljo (přítel).

Ve 3. a 6. pádě množ. čísla užívá se vedle konc. -am, -ach též konc. -om, -och: mužom, konjom, w konjoch.

Některá jména zvláštní:Editovat

  1. lud má dvojí množné číslo: ludy (národové, lidé; skloňuje se podle duby) a ludźo (podle muž);
  2. hosć má v množ. čísle: hosćo. Skloňuje se pak jako ludźo : 2. a 4. pád ludźi, hosći, 3. ludźom, hosćom, 6. wo ludźoch, wo hosćoch, 7. z ludźimi, z hosćimi;
  3. dźeń (den), dnja, dnjej, dźeń, we dnju (wo dnjo, ve dne), z dnjom. Dvojné číslo: dnaj (dnjej), dnow (dnjow), dnomaj (dnjomaj). Množné číslo: dny, dnow (dnjow), dnam (dnjam), wo dnach (dnjach), z dnami (dnjami).
  4. Tydźeń (týden) se pravidelně skloňuje: tydźenja atd.; množné číslo je njedźele, velmi zřídka tydźenje.

  1. a b Český jazyk nemá zde dvojného čísla; užívá všude tvarů čísla množného
  2. a b V češtině není; překládá se číslem množným.