Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování první

Krátká příručka hornolužické srbštiny
Jména podstatná — Wěcowniki	Skloňování první	Skloňování druhé

Údaje o textu
Titulek:	Skloňování první
Autor:	Josef Páta
Zdroj:	PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

Podstatná jména mužská

a) s koncovou souhláskou tvrdou

Jednotné číslo

	životné:		neživotné:
1.	had	had	dub	dub
2.	had-a	had-a	dub-a (u)	dub-u, les-a
3.	had-ej (u)	had-u (ovi)	dub-ej	dub-u
4.	had-a	had-a	dub	dub
5.	had-o (ej)!	had-e! synu!	dub-je (o)!	dub-e!
6.	wo hadźe (u)	o had-ě (ovi)	w dub-je	na dub-ě (u)
7.	z had-om	hadem	z dub-om	dubem

Dvojné číslo

1.	had-aj[1]	dubaj[1]
2.	had-ow	dub-ow
3.	had-omaj	dub-omaj
4.	had-ow	dub-aj
5.	had-aj!	dub-aj!
6.	wo had-omaj	wo dub-omaj
7.	z had-omaj	z dub-omaj

Množné číslo

1.		had-źi, nanojo		had-i(ové)	dub-y	dub-y
2.		had-ow		had-ů(v)	dub-ow	dub-ův
3.		had-am		had-ům	dub-am	dub-ům
4.		had-y, nanow		had-y	dub-y	dub-y
5.		had-ojo!		had-i (ové)!	dub-y!	dub-y!
6.	wo	had-ach	o	had-ech	dub-ach	dub-ech
7.	z	had-ami		had-y	dub-ami	dub-y

Poznámky. 1. Tak se skloňují všechna podstatná jména rodu mužského, která jsou zakončena v 1. pádě jednotného čísla souhláskou tvrdou : b, p, w, m, d, t, n, r, ł, h, ch, k, c, s, z : zub, Serb, paw (páv), štom (strom), sad (ovoce), kabat (kabát), młyn (mlýn), dar, worjoł (orel), sněh (sníh, w sněze[y]), paduch (zloděj), dźak (dík), šewc (švec), čas, knjez (pán). V 6. p. jen tvrdé souhlásky d, t, r, t, h, ch se změkčují v dź, ć, ŕ, l, z, s.

2. Jednoslabičná slova, která mají -ó-, mění je jako v češtině v dalších pádech v otevřené o: bóh – boha, wóz – woza, hród — hroda, kmót (kmotr) — kmota (ale : kónc [konec] — kónca, wótc [otec] — wótca!)

3. Podst. jména pos (pes) vynechává -o- ve všech dalších pádech : psa, psej, ze psom, psy, psow, psam, wo psach, ze psami. Podobně vynechávají -o- jména posoł (posel), kotoł (kotel), ale pak místo prvního -o- se objevuje -ó- : pósła, pósłej, pósle! atd. ; kotoł — kótła atd.

4. Podstatná jména životná, označující bytosti rozumné, mají 4. pád ve všech číslech shodný s 2. pádem : nan, nana, nanow; jména, označující bytosti životné, ale nerozumné, mají 4. pád jako v češtině: had, hada, hady.

5. V 2. pádě vedle konc. -a je též -u jako v češtině : dom — domu, hłod — hłodu (hlad), hród — hrodu (hrad), len – lenu (len), lód — lodu (led), lud — ludu (lid), moch — mochu (mech), skót — skotu (skot).

6. Jména zakončená na h, ch, k, c, s, z mají v 5. pádě (ve zvolání) -o, jen knjez (pán) má knježe!, čłowjek — čłowječe!, wótc, — wótče, hólc—holče (chlapec).

Ostatní mají koncovku -e, před níž se souhlásky změkčují: ł = l, t == ć, d = dź, tr = tŕ anebo se připojuje j: zubje! (zube!), susod – susodźe! (vedle susodo – sousede!), bratr —bratře! Odchylku tvoří nan (otec) — nano! syno ! (synu!), Jano! (Jene!), ludo! (lide!), buro! (sedláku!), paduch (zloděj) má paducho! i paduše!

7. Jména zakončená na h mají v 6. pádě y : w snězy (sněh — ve sněhu), na brjozy (na břehu) od jména brjóh; ale běh — behu. Tak i duch— duchu, na započatku.

8. Životná jména rozumných bytostí mají v množném čísle koncovku -ojo nebo -owje; jména na c a k obyčejně mají však koncovku y, před nímž se musí k změniti v c: herc (muzikant)— hercy, rěznik (řezník) — rěznicy.

Některá jména mají též koncovku -i: čert — čerći, žid – židži, student — studenći, Čech — Češi.

Některá mají koncovku -(j)a (vlastně kolektivní): bratr – bratřa (bratří), kmótr – kmotra, susod – susodźa, Čech – Češa, Serb – Serbja, bur burja.

Jména na -an mají konc. -enjo: delan (obyvatel nížiny) — delenjo, měšcan — měšćenjo (měšťané), Słowjan — Słowjenjo, póhan má pohanjo.

Knjez má v množ. čísle 1. a 5. pád: knježa, 2. 4. knježi, 3. knježim, 6. wo knježich, 7. z knježimi.

b) S koncovou souhláskou měkkou

Jednotné číslo:

1.	muž	muž	mječ	meč
2.	muž-a	muž-e	mječ-a	meč-e
3.	muž-ej	muž-ovi, -i	mječ-ej	meč-i
4.	muž-a	muž-e	mječ	meč
5.	muž-o!	muž-i!	mječ-o!	meč-i!
6.	w muž-u	o muž-i, -ovi	wo mječ-u	o meč-i
7.	z muž-om	muž-em	z mječ-om	meč-em

Dvojné číslo:

1. 5.	muž-ej[2]	1. 4. 5.	mječ-ej [2]
2. 4.	muž-ow	2.	mječ-ow
3. 6. 7.	muž-omaj	3. 6. 7.	mječ-omaj

Množné číslo:

1. 5.	muž-ojo		muž-i, -ové		mječ-e		meč-e
2.	muž-ow, -i		muž-ův, -ů		mječ-ow, -i		meč-ův, -ů
3.	muž-am		muž-ům		mječ-am		meč-ům
4.	muž-ow		muž-e		mječ-e		meč-e
6.	w muž-ach	o	muž-ích	wo	mječ-ach	o	meč-ích
7.	z muž-emi		muž-i	z	mječ-emi		meč-i

Podle těchto vzorů skloňují se všechna podstatná jména rodu mužského se zakončením měkkým; na př. : nohć (nehet), łohć (loket), hózdź (hřebík), kral (král), hósć (2. pád hosća); kóń — konja, dźěłaćeŕ (dělník), dźěłaćerja, čeŕẃ — čerwja, woheń — wóhnja, stupjeń — stupnja.

Podst. jména na aŕ, eŕ a el mají v 1. pádu množ. čísla koncovku -jo: kowaŕ — kowarjo (kovář), wučeŕ — wučerjo (učitel), přećel — přećeljo (přítel).

Ve 3. a 6. pádě množ. čísla užívá se vedle konc. -am, -ach též konc. -om, -och: mužom, konjom, w konjoch.

Některá jména zvláštní:

1. lud má dvojí množné číslo: ludy (národové, lidé; skloňuje se podle duby) a ludźo (podle muž);
2. hosć má v množ. čísle: hosćo. Skloňuje se pak jako ludźo : 2. a 4. pád ludźi, hosći, 3. ludźom, hosćom, 6. wo ludźoch, wo hosćoch, 7. z ludźimi, z hosćimi;
3. dźeń (den), dnja, dnjej, dźeń, we dnju (wo dnjo, ve dne), z dnjom. Dvojné číslo: dnaj (dnjej), dnow (dnjow), dnomaj (dnjomaj). Množné číslo: dny, dnow (dnjow), dnam (dnjam), wo dnach (dnjach), z dnami (dnjami).
4. Tydźeń (týden) se pravidelně skloňuje: tydźenja atd.; množné číslo je njedźele, velmi zřídka tydźenje.

---

1. Český jazyk nemá zde dvojného čísla; užívá všude tvarů čísla množného
2. V češtině není; překládá se číslem množným.