Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování neurčité

Krátká příručka hornolužické srbštiny
Skloňování určité	Skloňování neurčité	Stupňování přídavných jmen

Údaje o textu
Titulek:	Skloňování neurčité
Autor:	Josef Páta
Zdroj:	PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

Skloňování neurčité (jmenné), doložené v češtině částečně ve tvarech zdráv, -a, -o, vesel, -a, -o a ve tvarech přídavných jmen přivlastňovacích: otcův, -ova, -ovo, matčin, -ina, -ino, v lužické srbštině zaniklo. Lužická srbština užívá pro příd. jméno přivlastňovací sice též tvaru -ow a -in, ale s koncovkou určitou -owy, -owa, -owe, -iny, -ina, -ine, a skloňuje je pak úplně shodně podle vzoru dobry, -a, -e. Na př. nan-owy bratr, nan-owa sotra, nan-owe polo, sotř-iny bratr, sotř-ina kniha, sotř-ine polo, 2. pád nanoweho brata, nanoweje sotry, nanoweho pola, sotřineho bratra atd.

Poznámka. 1. Jako v češtině tak i v lužické srbštině říkáme knjeni Kralowa (paní Králová), ale vedle toho též knjeni Šołčina (paní Šoltová).

Zvláštností lužickou jest užívání osobních jmen na -ecy, -icy, na př. Mrózecy (rodina Mrázova, česky asi jako Mrázovic), Pjetašecy (Pjetašovi), 2. pád Mrózec, Pjetašec, 3. Mrózecom, 4. Mrózec, 7. z Mrózecami. Při označování příslušnosti užívá se pak 2. pádu; např. Hańža Kubašec (česky asi Hańža [Anežka] Kubašovic), knježna Mrózec (slečna Mrázova, Mrázovic).

2. Činíme rozdíl (jako v češtině) mezi nanowe napominanje (otcovo napomínání) a nanowske napominanje (otcovské napomínání); njewjesćiny wěnc (nevěstin věnec) a njewjesćinski wěnc (svatební věnec).

3. Přivlastňovací smysl mají též jiná přídavná jména: boži -a, -e (boží), knježi, -a, -e (panský), ptači (ptačí), konjacy (koňský); serbski -a, -e (lužický), francózski, -a, -e (francouzský).