Král duchů (překlad Erben)
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Král duchů |
| Autor: | Johann Wolfgang von Goethe |
| Původní titulek: | Erlkönig |
| Zdroj: | Blesk 1,1, 1864, str. 2 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Jaromír Erben |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Král duchů |
Ký pozdní to jezdec větrem a tmou?
Otec to s dítětem, domů jedou;
synáčka milého v náručí má,
a tiskne, a hřeje a objímá!
„Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš?“
„„Tatíčku, což krále duchů nevidíš?
Hle krále se srstí a s korunou?““
„Mé dítě, jen vodní to páry jsou.“
‚Pojď, dítě mé, pojď ke mně sem!
Zde krásně si spolu pohrajem;
má louka je pěkná květnatá,
a máti moje má šat ze zlata.‘
„„Ach táto, tatíčku, slyšíš-li nyní,
jaké mi král sliby tajně činí?““
„Spokoj se, mé dítě, a bázně nech,
suchéť to listí šumí po sadech.“
‚Pojď, dítě zlaté, pojď jen se mnou,
mé dcerky ti pilně sloužit budou;
mé dcerky, ty v noci tance mají,
ve spánek tě tancujíc uzpívají.‘
„„Ach táto, tatíčku, což nevidíš
těch dcerek králových tam vody blíž?““
„Vidím, vidím to, mé dítě milé:
vrby jsou to šeré a vyhnilé.“
‚Aj rád tě mám, jsi švarný, musím tě mít;
a sám-li nepůjdeš, chci moci užít.‘
„„Ach táto, tatíčku! již po mně sahá
král duchů již v moci své mne má!““
I hrůza jest otci a dává se v cval,
své úpící dítě v náručí jal;
přijíždí do dvorce v mysli traplivé,
leč dítě v náručí již – neživé.