Otevřít hlavní menu
Údaje o textu
Titulek: XI.
Autor: Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Zdroj: Národní listy, roč. 59, č. 112, s. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno: 13.05.1919
Licence: PD old 70

Ponenáhlu obzory se jasní, a až se vyjasní na všech stranách, otevrou se i brány všech zemí a všech moří i pevnin, a Čechoslováci budou míti cestu volnou do celého světa. Mívali dříve také, ale teď cesta bude pohodlnější. Už teď, při těch pasových závorách věci se změnily. Přijedete na hranici a musíte se vykázati svými listinami. Opravdu „svými“ a pohračničný úřad obrací váš československý pas na všecky strany a když se vás ptá po státní příslušnosti, odpovíte s radostí a pýchou: Čechoslovák. Sice široká cizina ještě dobře neví, co to „Čechoslovák“ je, ale když je tady pas, razítka všech druhů a také francouzské vysvětlení k tomu, pak jest to opravdu samostatný stát. A teď ten stát representuje v cizině každý z nás — vylanec a člověk patrný ve velkém, my, drobní turisté a lidé nepatrní v malém. A toho nikdo nikdy v cizině nezapomínej.

Dříve snad všelicos bylo možno tropit na účet Rakouska — dnes už to nejde, při nejlepší vůli. A tož tedy každý Čechoslovák měj v cizině zejména na mysli čest své repbliky, svého státu, neboť jak o tobě, budousouditi o celém státu. Vždyť stát, to jsou jednotlivci všichni dohromady. Nezapomeňme však také, že Československá republika není dosud velmocí světovou a že globus československý není veliký. Sice to skončí jako s holubem maďarským, který tak dlouho se naparoval a nadouval, až praskl.

Předem, jaké jsou asi povinnosti Čechoslovákovy v cizině vůči mateřskému jazyku? Dříve, nemajíce jiných prostředků se uplatňovati, rádi jsme kladli češtinu do popředí, vymáhajíce pro ni všeliká práva a všeliké přednosti; teď, pokud požadavky ty jsou oprávněny, budou vyplněny samy sebou. Ale ani teď nebudeme chtíti více, nežli co slušno. Svoje jméno budeme zapisovati vezdy po česku a zřetelně, ať si potom cizina komolí nezvyklé slovo jak chce — ale to je asi vše. Žádati česiké noviny můžeme dnes jenom v místech, do kterých se sjíždí větší množství Čechoslováků na delší dobu (na př. do lázní), podnikavý podnikatel vyhoví tomuto požadavku sám a bez pobídky. Chcete-li šířiti znalost jazyka českého a chcete-li seznámiti cizince s krásami naší mluvy — probůh, nečiňte toho začínajíce „Strč prst…“ Je to asi tak, jako kdyby Francouz lákal Nefrancouze svým „Si six scies scient six cigares, 606 scies scient 606 cigares.“ Máme přece hned na počátek učení tolik pěkných slov, jako na příklad: Má milá… nebo: Já vás mám rád… S rodem ženským při tomto učení však opatrně!

Obecným pravidlem slušnosti každého czince jest: nevzbuzovati zbytečné pozornosti. Civilisovaní Číňané obětují tomuto pravidlu i cop a poznáš je toliko podle tváře. Kdyby mohli, oni i Japonci nasadili by si i jiný nos a narovnali si oči. Alespoň tedy nasazují na ně evropské brejle. Máme-li na mysli Čechoslováka, cestujícího toliko v zemích vzdělaných, nezbývá nežli klásti mu na srdce, aby se choval vezdy tak, jak káže kterýkoli společenský katechismus té která země. Jsou celkem stejny společenské zvyky francouzské, anglické, německé, americké — o některých rozdílech, trochu podstatnějších, poučí každý dobrý průvodce. A toho tedy bedlivě si pročti.

Pokud v hotelu se ubytuješ, obrací na tebe svůj zřetel všecek hotelový personál a ten pak je, ne-li nejpovolanějším, aspoň nejobvyklejším šiřitelem národní pověsti. Do jídelny hotelové — v hotelech první třídy, select, u Němců vornehm — chodí se k první i k druhé snídani v obleku procházkovém, ale ovšem s prádlem čistým, třebas i s košilí diskrétně zbarvenou — večer dříve ve fraku a dámy v toaletách. Vojna v této věci učinila změnu, třeba jen dočasnou: stačí žaket, límec stojací nebo přeložený a dlouhá kravata, ne-li smoking, a dámská toaleta nenádherná. Tou měrou věci se zjednodušily, že i diner na počest presidenta republiky švýcarské, arci hotového k odjezdu brzo po té, zúčastnili jsme se v žaketu, dámy v toaletách tmavých. Ale ledy se lámou a pařížské noviny právě nedávno s uspokojením ohlašovaly, že „chapeaux de Sante forme“, cylindry, znovu začínají se objevovati při příčinách slavnostních. Fraky v Paříži ještě visí v almarách a při koncertech a představeních dávají se dosud zastupovati smokingem.

Za krátko však bude frak i cylindr nezbytnou přítěží toho Čechoslováka, který v cizině bude chtít vystupovati společensky, tak jako bývalo před vojnou.

V jídelně hotelové pozor na nože, bývají často ostře broušeny. Kde bývá řeč o stížnostech na neslušné chování, obyčejně uvádí se český nezpůsob jisti nožem a kapitoly ještě naléhavější nežli jsou tyto, zvláště poukazují na chování se při jídle, jakoby nebylo věcí jiných. Ale je pravda, že strkati nůž do úst je nemrav nejenom do nebe volající, ale také nebezpečný pro jazyk. Kdo nejsi ve způsobech vycvičený, měj aspoň dobrý pozor na svoje sousedy a uč se od nich, positivně i negativně: positivně tak, že napodobuješ jejich dobré způsoby, negativně zase, že vyhýbáš se napodobovali jejich nezpůsoby. Jakož vůbec slušnosti a zdvořilosti namnoze učíme se záporem.

Mnozí z Čechoslováků dávají přednost prostším a jednodušším jídelnám restauračním. Pokud tak činí z nutných ohledů finančních, nelze proti tomu nic namítati, pokud však se jim zdá, že tam se cítí volnějšími, je to škoda: běží jen o první dva, tři pokusy a přijdou i velkolepým jídelnám hotelovým na chuť a nebudou pak kolovati o vás štiplavé anekdoty, jako o jisté československé výpravě, jejíž jediný náčelník jídal v hotelu. Zřízenci pak povídali o národě československém, že to je lid velmi podivný: jí a pijí tam jenom pohlavárové…

Pouhým vstupem do jídelny a odchodem z ní učíme se jistému společensky bezpečnému vystupování a tento cvik není tedy k zahození. Vstoupivše obraťte se hned na vrchního sklepníka nebo na maitra d'hôtel, aby vám vykázal místo, abyste nemusili sami rozpačitě se ohlížeti nebo nezasedli tam, kde místo je zadáno.

Otázka zpropitnéno byla odjakživa velmi ožehavá a doufejme, že mohutná vlna demokratická, rovnost, volnost a bratrství nás všech ji vůbec odstraní. Dosud ji neodstranila, ba naopak, květina tato kvete bujněji nežli kdy jindy: sebevědomý konduktér bere právě tak krejcar, jako ministerský sluha frank — za nic. V hotelu podle výše a štědrosti zpropítného soudí se na vyspělost národa a proto raději o frank víc nežli méně; pamatujte na to hned při rozpočtu. Zkušený Baedeker odhadoval před vojnou zpropitné hotelové celkem asi na 10 % útraty — dnešní doba žádá víc, tak jako ve všem.

Neobávám se, že Čechoslováci budou se chovati v cizích hotelích neskromně a bouřlivě. Jsme dosud příliš zakřiknuti a zaraženi, vždyť ani doma nedovedeme ještě přehlušiti ty, kdož do nedávna, ač cizí od staletí, roztahovali se mezi námi, jakoby jen oni byli pány.[1] Působí však dojmem poněkud komickým, když Čechoslovák, doma skromný, který ani neví, co a nač je bidet, hubuje na hotel prvotřídní a jeho špatnou obsluhu, zatím co doma obsluhuje se ve všem sám. A nespoléhej, že v cizině nikdo nerozumí česky a hovoříš-li s manželkou v hotelovém pokoji, nekřič; mohlo by se státi, že ze sousedního pokoje ozve se české napomenutí: „Prosím vás, už mlčte a spěte!“

Na ulici nestrojte se nápadně a hleďte se přiuzpůsobiti, nedržíce se houževnatě své domácí mody, která je někdy rozdílná od mody ciziny. Také se neohlížejte po každé sukni, která svým střihem je neobvyklá, nedívejte se nápadně na každý krám a nepodivujte se všemu. Aniž se zastavujte, padne-li drožkáři kobyla nebo vyletí-li někomu z klece kanárek na okenní římsu.

Jsíe-li pozváni a nevíte-li, kdy se budete moci odvděčiti doma, učiňte domácí paní nebo dětem nějakou pozornost. Zpropitné dejte jenom tenkrát, když služka nebo sluha vás provází, ne abyste chodili za služkou do kuchyně, jak snad možno učiniti doma, v domácnosti známé. Nebo se odvděčíte protipozváním hostitelů do svého hotelu.

Důležito je dbáti všech ohledů slušnosti při hromadných výpravách, při nichž nelze se vyhnouti nápadnosti. Často je zapotřebí velmi silné ruky vůdcovy, aby byl zachován náležitý pořádek a aby účastníci se po večerním rozchodu nerozběhli po hospodách a po městě, vracejíce se pozdě a — všelijak… Takové věci nezůstanou utajeny a plodí často ostudu celému národu.

Kterak zachovati se vůči úředním zástupcům Československé republiky v cizině, o tom zmínili jsme se ve stati minulé.

Z vojny světové vyšli jsme jak udatností a neohrožeností československých legií, tak důmyslnou prací Čechoslováků, trávicích tu dobu v zahraničí, i šťastnou shodou okolností jakožto vítězi. Nedávejme na jevo toto svoje vítězství v zemích přemožených způsobem pokořujícím a urážejícím, vítěz jenom tenkráte jest opravdu vítězem, je-li velkomyslným. Chceme-li, aby náš národ a stát byl ctěn a vážen, ctějme a važme si i jiných států a národů, i porobených.

Zvláštní a zvýšené povinnosti společenské budou míti v cizině z Čechoslováků ti, kdož doma zastávají vynikající nějaký úřad nebo kdož cestují z povinnosti úřední, nemohouce zachovávati jakékoli incognito. Netřeba rozhazovati, zejména ne peníze státní, ale nutno ve všem a všude vystupovati slušně. V takových případech i nějaký bankýtek vykoná svůj úkol a dobré služby, třeba že dosud je podobný špás velmi drahý.

  1. Kterak my Čechoslováci jsme skromní, dokazuje chování jiných. Poláci měli po celou dobu, co Paderewski bydlil v Pařiži, před jeho hotelem de Wagram vojenskou stráž. Před „českým“ hotelem Lutetia, kde bydlili čeští úřadové, nebylo nic, ani před českým ministerstvem, myslím asi ze správného úsudku, že by to byla zbytečná paráda. Ale Pařížané se ohlíželi po polské stráži s nasazenými bodáky…