Kancionál český/Písně na Některé Žalmy/Zlost urputná bezbožného

Údaje o textu
Titulek: Zlost vzpurná bezbožného (Ž 36)
Autor: neuveden
Krátký popis: přebásněný a zhudebněný biblický žalm
Zdroj: Soubor:Kancyonál Cžeský.djvu
Vydáno: Kancionál český, Praha: Dědictví sv. Václava, 1712. 4. vydání
Licence: PD old 140
Překlad: neuveden
Licence překlad: PD anon 70
Index stran


divisio = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "|"}
finalis = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "||"}
\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new MensuralVoice = "discant" \relative f' {
  \override NoteHead #'style = #'petrucci
  \clef "petrucci-c1"
  \autoBeamOff
  \key f \major
  \time 2/2
  \repeat volta 2 {
   f1 f2 g a f a bes c1 \divisio
   c bes2 a g f a bes c1 \divisio
   d c2 bes a f g1 f \divisio
   }
  f' f2 f e c d d c1 \divisio
  f f2 f e c d d c1 \divisio
  a bes2 d c a bes1 a \divisio
  g a2 bes c bes a a g1 \divisio
  c d2 e f e d d c1 \divisio
  f, g2 a bes a g1 f\breve^\fermata \finalis
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Zlost ur -- put -- ná bez -- bož -- né -- ho
jest mi ji -- stý svě -- dek to -- ho,
že ne -- má Bo -- ží bá -- zně.
Mlu -- ví -- li co, vše ne -- pra -- vé,
ne -- při -- pou -- ští ra -- dy zdra -- vé
k_své -- mu v_do -- brém vzdě -- lá -- ní;
ny -- brž smej -- šlí ne -- pra -- vo -- sti,
zmo -- cňu -- je se v_kaž -- dé zlo -- sti
py -- šně bez o -- stej -- chá -- ní.
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Tuť mu do -- tud vždy la -- ho -- dí,
až jej k_to -- mu i při -- vo -- dí,
že bý -- vá ho -- den ká -- zně.
  }
>>
}
\layout {indent = 0}

Zlost urputná bezbožného
jest mi jistý svědek toho,
že nemá Boží bázně.
Tuť mu dotud vždy lahodí,
až jej k tomu i přivodí,
že bývá hoden kázně.

Mluví-li co, vše nepravé,
nepřipouští rady zdravé
k svému v dobrém vzdělání;
nybrž smejšlí nepravosti,
zmocňuje se v každé zlosti
pyšně bez ostejchání.

Hojnýs Pane v své milosti,
divný i v pravdomluvnosti
že tak dlouho shovíváš.
Ač spravedlnost tvá vysoká,
soud tvůj propast přehluboká,
místo pomst že přispíváš,
by bludy vše opatroval
zvěř i lidi v bytu choval,
ó lásko předůstojná!
na těť všickni spoléhají,
tebou živi, z tebe mají
rozvlažení přehojná.

Nebs ty studnice života,
tvým světlem každá mrákota
bývá osvěcována.
Konejž s těmi vždy milost svou
jenž tě znajíc, myslí snažnou
ctí tebe svého Pána.
I ke mně noha ukrutných,
též ani noha bezbožných
přístupu ať nemívá,
ale všickni v okamžení
s hřmotem ať jsou poraženi,
žádný ať neokřívá.