Kancionál český/Písně na Některé Žalmy/Jak živých vod jelen žádá

Kancionál český/Písně na Některé Žalmy
Zlost urputná bezbožného	Jak živých vod jelen žádá	Bože můj spravedlivý soudce

Údaje o textu
Titulek:	Jak živých vod jelen žádá (Ž 42)
Autor:	neuveden
Krátký popis:	přebásněný a zhudebněný biblický žalm
Zdroj:	Soubor:Kancyonál Cžeský.djvu
Vydáno:	Kancionál český, Praha: Dědictví sv. Václava, 1712. 4. vydání
Licence:	PD old 140
Překlad:	neuveden
Licence překlad:	PD anon 70
Index stran

$divisio = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "|"} finalis = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "||"} \paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new MensuralVoice = "discant" \relative g' { \override NoteHead #'style = #'petrucci \clef "petrucci-c1" \autoBeamOff \key g \major \time 2/2 \repeat volta 2 { g1 a2 b1 a2 g fis e1 d \divisio g a2 b1 ces2 b1 a g \divisio } b b2 d1 c2 b a b1 \divisio d d2 e1 d2 c b a1 \divisio b d2 c1 b2 g a b1 g \divisio b b2 c1 b2 a g1 fis2 g\breve^\fermata \finalis } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Jak ži -- vých vod je -- len žá -- dá v_ná -- ram -- ném u -- na -- ve -- ní, Du -- še má v_lká -- ní tru -- chlém tou -- ží po Bo -- hu ži -- vém; ach! sků -- ro -- liž se u -- ká -- ži před je -- ho ve -- leb -- nou tvá -- ří? } \new Lyrics \lyricsto "discant" { tak tě můj Bo -- že též střá -- dá du -- še má v_svém trá -- pe -- ní. } >> } \layout {indent = 0}$

Jak živých vod jelen žádá
v náramném unavení,
tak tě můj Bože též střádá
duše má v svém trápení.

Duše má v lkání truchlém
touží po Bohu živém;
ach! skůroliž se ukáži
před jeho velebnou tváří?

Slzami se dnem i nocí
tak jako chlebem krmím.
Bezbožných rouhavé řeči:
„Kdež jest tvůj Bůh?“ když slyším,
v tom jsa tvých služeb zbaven,
k nimž bych kráčel každý den
mnohých houffů s veselostí,
náramnou svadnu žalostí.

Proč tak bez oblevování
duše má vždy se rmoutíš?
Měj celé v Bohu douffání,
žeť mu ještě což uzříš,
z přehojného spasení
srdečné vzdám chválení;
jen mi můj Bože spomáhej,
tesklímť příliš, neodkládej.

Na těť míle vždy zpomínám
v za-Jordanských krajinách;
z hory Mitsar tebe vzývám
v Hermonských zde pustinách.
Neb silné tvé vichřice
jedna za druhou prudce,
též i tvých trub hrozná znění
každý den mi smutný činí.

Všecka tvá brž vlnobití
tak se na mne svalila,
násilná tvých vod všech dutí
byť mne v náhle shltila;
ale však tvé milosti
udělíš mi v hojnosti,
abych dnem i nocí zpíval
tě vroucím srdcem i vzýval.

Tuť pak dím k Bohu své skále:
„Proč na mne zapomínáš?
Proč pyšných tyranstvím stále
zármutků mi přidáváš?“
Sama jich utrhání
vnitř mne v mých kostech raní:
„V němž doufáš, kdež jest Bůh tvůj ten?“
když to slejchám na každý den.

Proč tak bez oblevování

duše má vždy se rmoutíš?
Měj celé v Bohu douffání,
žeť mu ještě což uzříš;
z přehojného spasení
srdečné vzdám chválení
maje vždy sobě přítomnou
tvář jeho milosti plnou.