Józef Ignacy Kraszewski
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Józef Ignacy Kraszewski |
| Autor: | František Chalupa |
| Zdroj: | Archív ÚČL Ústav pro českou literaturu AV ČR |
| Vydáno: | Světozor, roč. 21, č. 18. s. 287 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Józef Ignacy Kraszewski |
 Související články ve Wikipedii:Józef Ignacy Kraszewski |
|
O jednu velikou slovanskou mohylu máme více. Jeden obrovsky věnec vavřínový a jeden trnový by se měl položiti na ni. Umřel Kraszewski. Umřel jako člověk a žíti bude jako nesmrtelný.
Spor s pozemskými mocnostmi jest již ukončen a vyrovnán. Konec jest již nepokoje a nejistoty i neklidu. Starci těžkým osudem stíhanému popřeje ochrany své — matka země.
Mráz tělem probíhá, když pomyslíme, jak snad těžká myšlénka musila prolétnouti hlavou tohoto starce nedlouho před smrtí. Po tolika pracích obrovských, všemu lidstvu prospěšných a národu polskému zvláště, umírá jako vyhnanec. Uprchlík na cizí půdě, v obavě, aby nebyl zase jat jako zločinec. Jistě vlny jezera Ženevského zahouřily nevolí, když umíral Kraszewski, asi tak jako moře, když vypouštěl ve vyhnanstvi ducha náš Jan Amos Komenský, asi tak jako moře, když z Tom plavil se na lodici Charonově do Hadu Ovidius, asi tak jako moře, když blínem otrávenou číši přichyloval ke rtům svým veliký Démosthenés na Kalaurii.
„Inter arma silent Musae.“
Často tak slýcháme. Bylo by se mohlo zdáti, že přísloví to i při Kraszewském bude míti platnosť. Nemělo. Jako Archimedes za bojovného ryku a hlomozu zbraní válečných seděl při svvch pracích. Nevíme právě v literatuře nikoho, koho bychom mohli co do pilnosti a všestrannosti přirovnati ke zvěčnělému Kraszewskému. Byl národu svému nejen neúnavně pilnou včelou, jež sbírá vonný pel a zpracovává jej ve sladký med, ale také bdělým, pilným a pracovitým hospodářem a rozsévačem. Pro velikou rodinu, pro svůj národ staral se přičinlivě o chléb — duševní.
Činnosť jeho byla obrovská. Je v ní ovšem mnoho pomíjejícího, co vlna času spláchne, co zapomenutí zastíní. Nelze se tomu však diviti, Časové poměry, životní potřeby přimějí člověka k leckteré práci, které za jiných poměrů, za jiných okolnosti by se nepodjal. Při tom však diviti se musíme duchu, jenž i při nátlaku všedních prací zůstal tak svěžím, tak bdělým, že schopen byl do poslední chvíle zalétati v jasnou říši čistého umění, že neznavil se, ani neochabl. V říši veleduchů románopiseckých bude věčně zjevem, s nímž při prvním již pohledu setkati se musí obecenstvo. Vedle Cervantesa, Scotta, Dickensa, V. Huga, Zoly, Turgeněva, Daudeta, Tolstého, Světlé a jiných bude vždy jmenováno jeho jméno. Kraszewski pracoval snad ve všech oborech románu i drobnější povídky. Tu okem zkoumavým nahlížel do dějin své vlasti, líčil vřelým i výstražným slovem přednosti i chyby svých předků, tu moudrým slovem zahříval i vlastenecký cit v ňadrech dospělých, i budil nadšení v srdcích mladistvých. Pěstoval román i povídku sociální, odhaloval společenské chyby, i dovedl podati předpis, jak by se měly léčiti. Dělo se to vážným tónem i humoristickým. Zejména v tomto oboru románopiseckém byl báječně pilným a šťastným. Povídek a románu jeho počítá se k pěti stům — počet to budící obdiv i úctu svrchovanou. K čemu potřebí let, aby se pročetlo a promyslilo, napsal on jednotlivec průběhem jednoho padesátiletí. V literatuře polské pak má Kraszewski ještě ten zvláštní veliký význam, že spisy jeho měly ohromně účinek a bezprostřední vliv na celou společnosť od vrstev nejvyšších počínaje až k nejnižším. Působení toto, vliv tento nikdy nepřestávaly, ani neutuchaly. Jako čistý pramen jeho stkvostných i ušlechtilých myšlének se objevovaly a účinkovaly jeho spisy. V této příčině dá se s nim poněkud srovnati náš Tyl. Bylo v té belletristické činnosti jeho mnoho vychovatelského. Vedle Czajkowského měl Kraszewski i značně vliv na naše obecenstvo i na naše spisovatelstvo. Nejlepším toho dokladem jsou četné překlady jeho spisů, vydané samostatně i v různých časopisech.
Jako básník Kraszewski několikráte vystoupil. Jmenujeme jeho velikou báseň Witoloranda, jež měla býti částí velikého cyklu Anafilas, a dvě další části Mindows a Witoldové boje.
Kraszewski, pokud dlel v otčiné, byl nejednou vydavatelem a redaktorem několika listův, a tu měl značný vliv na svoje vrstevníky spisovatele. Pokud byl v cizině, byl stálým dopisovatelem denníkův a týdenníků polských. I v tomto oboru činnosť jeho budila všeobecně obdiv. Nejrůznější otázky probíral s taktem i dovedností znalce. Hospodářství, poliliku, i jemnou uměleckou a literární kritiku pěstoval velmi pilně.
V historii literární, v politické, v archaeologii, v cestopise pracoval se značným úspěchem. Množství jest jeho velikých prací a pojednáni i v těchto oborech. Některé spisy psal také francouzským a německým jazykem.
Také v malířství a kresleni byl dosti zběhlým.
Činnosť jeho, jež právě ukončena, jest opravdu ohromná.
Kraszewski narodil se 26. července r. 1812 a zemřel v Ženevě 19. t. m. v den svých jmenin.
Věčně bude jeho vzpomínáno ve světě vůbec, ve Slovanstvu a u Poláků zvláště![1]
- ↑ Zevrubnější životopis Kraszewského je ve Světozoru z r. 1878, čís. 30