Immortelly/Poslední — — —

Immortelly Irma Geisslová
Zprahlá hora	Poslední — — —	Z listů jesenních

Údaje o textu
Titulek:	Poslední — — —
Autor:	Irma Geisslová
Zdroj:	Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla. Praha Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1879
Licence:	PD old 70

Mne tíží přítomnost jak balvan skalnatý,
jenž od hor oddroben se svalil na šípek,
i úsměv osudu mně zdá se záhubným,
jak zradou sršící jidášský polibek.
Jas denní bolí mne, noc budí lítost mou,
a píseň lidských úst hněv temný, palčivý,
a práce hemžení, a láska, vášní bouř —
mně k smíchu jako chmýř, jež letí přes nivy.
O, pro nic za nic žít, jen slepě tancovat,
jak osud píská nám, a neznat příčinu,
a neznat odměnu, ni cíl, ni závěrek,
a nesmět vzdorovat, a zajít do stínu — —
Toť příliš na ten prach, jejž věky učily,
že může jednati a myslet, že je duch,
že svět si podrobí, — že bude věčně živ,
žeť Božím obrazem — ba že on sám je Bůh!
Toť nesmrtelný klam, toť strašný, srázný pád,
toť dýka ve spaní, než smrt je rozední,
kol samý ston a pláč a výkřik zoufání —
leč horší budou všech ty věci poslední — —