Hřbitovní kvítí/7

Hřbitovní kvítí Jan Neruda
6	7	8

Údaje o textu
Titulek:	Hřbitovní kvítí 7
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	Literární doupě Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Z šedých mračen dešť se hustý lije,
po dláždění voda proudem teče,
ulicemi prázdnými se města
vojenský tu pohřeb truchle vleče.

Černý vůz s tím bílým křížem táhne
s hlavami svislými čtvero koní; -
mrtvý v suchu - vozka však promoklý
rozmrzele spřež svou k spěchu honí.

Na vozíku kříž a lesklá lebka,
v jejíchž oční důlky had se vrývá;
a za lebkou lesklou, dutou, prázdnou,
prázdné čáko lidem „sbohem“ kývá.

Buben potažený černým suknem
trudně odměřeným taktem zvučí,
k tomu z bratrů, již ho sprovázejí,
každý mrzutě si kletbu bručí.

„Arci - stejně se nám zvede, až nám
místo rakvi dají oštěp slámy, -
však by bez nás také cíle dojel,
také chuďas bez nás došel jámy.“