Údaje o textu
Titulek: Hřbitovní kvítí 6
Autor: Jan Neruda
Zdroj: Literární doupě
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,
že mou píseň soucit pravý znamená, -
lehko zpívá pouta, kdo sám v porobě,
koho chladně zeď snad střeží kamenná.

Znám ten věčný boj, jenž před svítáním začne,
který neukončí se snad za šera,
v kolébce jejž vzbudí žití ráno lačné,
který v žití přešlém nemře zvečera.

Boj ten denní o chléb s brannou skutečností,
lup kde vítězi píď změří dítěte,
doufání vždy nové v milost budoucnosti,
nadějí smrt náhlou v plném rozkvětě.

Z věnce, který z idejí si mladost svila,
každý den v hrob lístek umí pohřbíti,
dnové, lístky prchnou - hlína dešť ten vpila -
živils se, bys mohl jednou umříti.