Druhý dopis Adama Slavaty synu Vilémovi
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Druhé psaní pana Adama Slavaty, které jest panu Vilimovi, synu svýmu, učinil. |
| Autor: | Adam Slavata |
| Krátký popis: | Reakce na Vilémův dopis z 10. srpna. (V příslušném zdrojovém vydání dopisu z roku 1912 chyběla poslední strana, proto je zde prezentovaný dopis nejspíše nekompletní.) |
| Zdroj: | SLAVATA, Vilém - SLAVATA, Adam. Proč se stal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka z českého bratra katolíkem. František Teplý (ed.) Sborník Historického kroužku 13 (Praha 1912), s. 205–221. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Dopis Adama Slavaty synu Vilémovi z 22. července 1597, Dopis Viléma Slavaty otci Adamovi z 2. srpna 1597, Dopis Viléma Slavaty otci Adamovi z 10. srpna 1597 |
Vilíme, synu někdy mně velice milý, již pak mne nyní převelmi zarmucující!
Aby na duši a víře pravé zdravější býti mohl, tohoť ustavičně a slzavě na Pánu Bohu žádati nepřestávám.
Psaní tvé a omluvu tvou, proč [j]si k římskému náboženství přistoupil, sem přečetši porozuměl.
I na věky bych se toho do tebe nenadal, domnívajíce se, že ty nyní v letech svých dospělejších k mému velikému potěšení, k starosti mi budeš a při tom pravým a jistým náboženstvím, v němž [j]si z mladosti tvý veden a vychován byl, stále trvati a žádnýmu od poznalé pravdy se svísti nedáš.
Ale nastojte tuto mimo s tebe potěšení veliká žalost a přesrdečný zármutek, který nyní skrze tebe a pro tebe mne potkává, snášeti musím. Lépejiť by bylo se tobě na tento svět nenaroditi nežli od poznalé pravdy odstoupiti. Ty nyničky pro mladost tvou, co [j]si učinil, poznati toho nemůžeš, ale poznáš potom časem svým své duši [s] hroznou a na věky nenabytou škodou.
Nebo ačkoli v ta místa, kdež rozdílné náboženství od toho, v němž [j]si předešle vychován a vyučen byl, tebe sem poslal; ale domníval sem se podle mnohého tvýho zakazování a připovídání, věříce tomu, že [j]si tak dobře v víře v tý, v níž si veden byl, utvrzen a upevněn, že se nikoli žádným způsobem od poznaké pravdy odvésti nedáš, nýbrž v ní do smrti své setrváš.
Ale když si mně měl nejlepší ovoce pobožnosti své vydati, tak si splaněl a nejhorší strom zlej učiněn, kterejž přehořké všeho zármutku plné srdci mýmu ovoce vydáváš. A nebylo by mi toho tak líto, aby mně nejprudší jed píti dal a tím mne votrávil, rád bych tobě to mile odpustil, nežli abych s tebe toho dočekati měl, že si od poznalé pravdy odstoupil.
Však netoliko já sám, ale jiní otcové a přátelé v ta místa, kde si ty tam byl, také syny a přátely své posílají; ale proto nesčíselnej počet se jich zase k rodičům a přátelům svejm navracují k velikému otcům a přátelům svejm ku potěšení a od poznalé a jednou nabyté pravdy žádným spůsobem se svísti nedají, nežli v tom stále stojí, co jest jim milej Bůh dal poznati a raději by hrdla a životy své ztratili, nežli by od poznalé pravdy se svísti dali.
Ach, kýž sem já to taky s tebe k mému potěšení dočekal! Milej synu, věř mi toho jistotně, že žádné krůpěje krve v mém těle není, aby přehořce zavedení tvýho nepocítilo a toho srdečně s pláčem neželel, že sem tebe kdy v ta místa, kdes tam byl, poslal. Bych to věděl, čeho sem nyní s tebe dočekal, na věky bych tebe v ta místa [ne]poslal!
Nebo že si k římskému náboženství přistoupil, to tam; ale aby [já] k náboženství katolickému pristoupiti a od bludův odstoupiti mel, ničímž mi toho neukazuješ. Z mladosti tvé učil si se symbolum apostolicum (víru apoštolní). Věřím crkev obecnou a tak ne římskou, kteráž toliko z částky a k tomu zavedená crkev jest. A tohoť nejprve s té obecné víry křesťanské dokáží obecná katolická říká: Věřím v Boha Otce, Syna i Ducha sv. Římané pak věří také v svaté a světice nebo k nim volají, je za své orodovníky a přímluvce mají, k nim se postí, kostely, kaply, oltáře jim stavějí a je za své patrony mají, což jest proti zjevnému slovu Božímu a Písmům svatejm.
Víra katholická věří, že Kristus jednou trpěl a za nás umřel a na kříži obětován jest - Římané pak každodenně Krista Pána ve mši obětují, za živé a mrtvé.
Víra obecná katholická věří zde hříchův odpuštění a po smrti život věcný - Římané o svém spasení učí pochybovatia vedou po smrti do očistce a do pekla. S toho posuď, máš-li katolickou víru? Svatý Pavel Galatům píše, když oni jako ty nyní od poznalé pravdy odstoupili, řka jim: O nemoudří Galatští, i kdo jest vás potěšil, abyste od pravdy odstoupili a jinde vašeho ospravedlnění nežli v Kristu hledali! Však podle lidského kšaftu, kdo chce děditi, nemusí k němu co přidávati ani od něho odnímati. A protož hleď, Viléme, čeho se chytáš! Napomíná tě v témž místě sv. Pavel, že by anděl z nebo jiné evangelium kázal, aby mu neuvěřil! Ty pak vědomě proti svému svědomí od kšaftu Páně spustíš a jej zrušíš i kterakž tehdy ty nebohý k tomu dědictví právo jmíti budeš?
I povážíc toho sám při sobě, bylo-li jest těch a takovejch bludův v oné staré katolické crkvi, kteráž za času Krista Pána a svatých apoštolův byla - vydávali jsou oni jako své dekrety a spisy k věření tomu, co by bylo proti Kristu Panu a jeho předrahýmu zasloužení a Písmům svatejm - sloužili jsou jináčeji velebnými svátostmi, nežli Syn Boží ustanovil - vedli jsou posluchače svý, aby svatý a světice za přímluvce a orodovníky svý jměli, k nim ve všech potřebách svejch a ne [ke] Kristu Pánu se utíkali?