Dni a noci/Při čtení Quinetovy knihy „Nový duch“

Dni a noci Jaroslav Vrchlický
Soucit (1)	Při čtení Quinetovy knihy „Nový duch“	Vůně

Údaje o textu
Titulek:	Při čtení Quinetovy knihy „Nový duch“
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Dni a noci. Praha : J. Otto, 1897. s. 141–142. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

„Co největšího myslil’s ve svém žití,
co nejhlubšího cítil’s v jeho pouti,
hleď v chvíli smrti před svým zrakem míti,
hleď naposled to srdcem obsáhnouti.

A v myšlence té, jak tvou půjde skrání,
a v citu tom, jímž srdce tvoje vzplane,
ti bude lehké jak sen umírání,
v nic krůpějí tvůj život tiše skane.“

Tak mudrc praví. Snad děl pravdu ryzí;
já básník, života jenž poznal tíhu,
já snílek, jemuž všecko v přelud mizí,
tím nezkojen odkládám jeho knihu.

A pravím k sobě: „Proč až na smrt čekat,
bych silným být moh’ v onom pomyšlení,
je těžší život a mne nesmí zlekat,
když v sobě hotov jsem jak v snu i v chtění.“

Co největšího myslil jsem kdy v žití,
co nejhlubšího cítil v srdce tůni,
to stále na cestu mi hvězdou svítí,
to stále edenskou mi dýchá vůni.

A tuto cenu, již jsem získal prací,
odkládat nechci až k hodince smrti;
toť vesna má, jež stále se mi vrací,
toť síla Herakla, jež zmoky drtí.

Co největšího myslil jsem, je se mnou,
co nejhlubšího cítil, cítím posud,
a klidně vejdu v neznámou říš temnou,
jak poklidně svůj nyní nesu osud.