Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda/XVI.

Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda Jan Evangelista Bílý
XV.	XVI. Přehled pramenů, ze kterých tento životopis sv. Cyrilla a Methoda sestaven jest.	XVII.

Údaje o textu
Titulek:	XVI. Přehled pramenů, ze kterých tento životopis sv. Cyrilla a Methoda sestaven jest.
Autor:	Jan Evangelista Bílý
Zdroj:	BÍLÝ, Jan Evangelista. Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Praha : Karel Bellmann, 1863. s. 90–93. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Vylíčivše život na činy tak bohatý ss. apoštolů slovanských, mámeť za povinnost svou, podati stručný přehled oněch pramenů, ze kterých jsme čerpali látku toho vypravování, bez pochyby na nejvýš zajímavého, domnívajíce se, že ani tato hlava nebude bez zajímavého dojemu pro čtenáře díla tohoto. Počneme

I. s legendami o ss. Cyrillu a Methodovi.

Legenda není pouhá báje a vymyšlenost, nýbrž jest báječné okrášlení nejčelnějších dob v životě osobností církevních. Základem této legendy vezdy jest jádro dějepisné, a úlohou kritiky jesti, svléci s obsahu historického legendy závoj a obálku, jakovouž ho báje obklíčila a přiozdobila, dle míry onoho vplyvu, jakový nějaká buď církev nebo národnost na utvoření té legendy vyvíjely.

1. Mezi těmito legendami vyniká, co jedna z nejstarších: Přenešení sv. Klementa (Translatio S. Clementis). Onať podává zevrubnou zprávu o tom, kterak vyslán byl řecký kněz Konstantin, filosof, nápotom Cyrill nazvaný, k národu kozarskému, a kterak při této příležitosti byl omilostněn, nalézti ostatky sv. Klementa papeže. Dále vypravuje legenda o tom, kterak Konstantin a bratr jeho Method od Rostislava byli jsou povoláni na vinici Páně do Moravy, že tam působili 4½ roků, a kterak nápotom byli voláni do Říma od Mikuláše I., a kterak se tam dostavili s převzácným pokladem ostatkův sv. Klementa za panování sv. papeže Adriana II., dále kterak v Římě byli jsou vysvěceni za biskupy; též zprávu podává o smrti Cyrillově a konečně o navrácení se Methoda do Moravy.

Z toho viděti, že legenda ta nesahá až do posledních dob sv. Methoda.

Tuto legendu uveřejnili bratři Bollandisté, vydávajíce slavné dílo „Životy Svatých“ (Acta Sanctorum) ke dni 9. Března, a sice z jednoho rukopisu učeného Duchesne, kdežto měla nápis „Začíná se přenesení těla sv. Klementa mučenníka a papeže“ — Tito učení spisovatelé dokázali téměř až k přesvědčenosti, že legenda ta za původce má biskupa Gauderika z Velletri, souvrstníka ss. apoštolů slovanských, který ji věnoval papeži Janovi VIII., jako z předmluvy patrno jest. Ku konci XI. století ovšem již dojista muselo stávati této legendy, neboť z ní vypisoval kardinal-biskup Ostienský Leo, jehož následoval slavný dějepisec církevní Baronius na r. 867 n. 132.

Dobrovský ji nazývá italskou, a sice dle vlasti, ve které původ vzala; a všickni, kdož o našem předmětu péro namočili, užili této legendy co jednoho z pramenů nejpřednějších. Onať skutečně obsahuje o prvním působení ss. bratří soluňských zprávy nejspolehlivější, které spisovatel její v Římě z úst samých apoštolů našich čerpal, a zprávy tyto se všemi listinami přesně historickými na vlas se srovnávají.

Jakož se legenda italská vyznamenává nelíčenou prostotou a rozvahou u vypravování, a na sobě má ráz téměř dějepisný: zrovna tak zase projevuje se v legendách ostatních, že v nich život našich ss. apoštolů na mnoze mylně dolíčen jest dle náhledů strannických buď církve nebo národnosti, která na utvoření těchto legend projevila vplyvu svého.

2. Z pramenů řeckých vyniká jedině legenda bulharská, kterážto obsažena jest v prvních hlavách či kapitolách životopisu biskupa bulharského Klementa († 916), jenž byl učněm ss. apoštolů slovanských. Původce této legendy projevuje se všude býti žákem Klementovým, a dle toho by spis tento náležel Xmu století. Dojista pak nepochází od schismatického metropolity Theofylakta z Achridy († 1107), jehož jméno spis ten na čele nese. Buď si však spisovatel jeho, kdo buď, zajisté prokazuje se býti řeckým rozkolníkem, který pravdu historickou v duchu rozkolu řeckého změnil a zohyzdil.

Hlavní rek legendy této jest Method; onať nezná žádného Konstantina, ale jen Cyrilla, a představuje tyto bratry co apoštoly Slovénů či Bulharů, jimžto Duch Páně vnuknul vynalezení písma bulharského, načež oni přeložili knihy Písma sv. z řeči řecké do bulharské. Aby pak dosáhli potvrzení tohoto překladu od samého papeže, tudíž se vydali na cestu do Říma zrovna z Bulharska k papeži Adrianovi, kdežto od papeže byli jsou nejen co nejslavněji přivítáni, nýbrž i té milosti od Boha udůstojněni, že tam divy a zázraky konali. Papež, uznávaje v tom překladu od ss. Bratří vyhotoveném dílo ducha apoštolského, hned překlad ten na oltář položil a žáky jejich za kněze, jáhny a podjáhny, Methoda pak za biskupa pannonského vysvětil. Cyrill umřel, stav se mnichem, byl pochován v chrámě sv. Klementa, a u rakve jeho staly se zázračné nemocných uzdravení. Method nyní teprv přichází na Moravu, které byl dříve nikdy neviděl, vyučuje Rostislava a Kocela v sv. víře katolické a utvrzuje v téže víře bulharského krále Borisa, jehož byl dříve pokřestil. Potom se dolíčuje činnost apoštolská sv. Methoda mezi Bulhary, a jako obzvláštní zásluha jeho se vyvyšuje, že blud mezi Bulhary od Franků přinešený, totiž, že Duch sv. nejen od Otce, ale i od Syna vychází, statečně vyvracel a také přemohl. Svatopluk se vypisuje, jakoby byl tímto bludem nakvašen, a nejhorším nepravostem oddán, k jehož pohoršlivému obcování Frankové mlčejí, a všecky pokusy Methodovy, jej na lepší cestu přivésti, končejí se s nepodařením. Method umirá po 24 letém biskupském úřadování, tedy v r. 892, ustanoviv sobě za nástupce v úřadě pastýřském arcibiskupství pannonského svého milého učně Gorazda.

Assemani na tuto legendu neklade nižádné váhy; avšak nám jsou návěští o životě našich Svatých v díle tom předeslané každým spůsobem všeho povšímnutí hodny. Legenda ta ostatně ovšem má do sebe barvitosti bulharské, a pravda historická dolíčuje se v duchu rozkolu řeckého, což na zřeteli míti dlužno.

3. K těmto se přidružují legendy české (slovanské), a sice

α) předně česká „život sv. Ludmily a sv. Václava, dle popsání Christanna“. —

Tato legenda je začátek legendy o sv. Ludmile z rukopisu vzácného pražské veřejné bibliothéky. Dobner ji nazývá prastarou, Dobrovský však klade původ její ještě výše než přes polovici XIV. století. Onať se hemží poklesky proti letopočtu a jinými nesprávnostmi. Její rek jest Cyrill, jehož jméno Konstantin jí zcela jest neznámé. Důležitější jest:

β) Legenda moravská, kterouž nejdříve učení Bollandisté z jednoho v r. 1480 v klášteře Blaubeurn nedaleko Ulmu sepsaného Passionálu uveřejniti; J. Dobrovský pak v spůsobě mnohém správnější a dle starších rukopisů opravené ve svém díle „Moravská legenda sv. Cyrilla a Methoda“ v Praze 1826 (v jazyku německém) vydal. Onať jest dle náhledu Dobrovského sestavena v Moravě a sice nejspíše v XIV. století, ve kterém začali na Moravě světiti slavnost ss. Cyrilla a Methoda 9. Března. Dobrovský míní, že jak se pravdě podobá legenda tato byla sestavena při příležitosti a za příčinou uvedení této slavnosti na 9. Březen nálezem biskupa Jana VII. buď od tohoto biskupa samého, nebo od nějakého kněze jeho diecése.

Původce této legendy totiž spojil čtení o ss. Cyrillu a Methodovi, která ve svém moravském breviáři nacházel, s vzácným dílem italským „Přenešení sv. Klementa“, o kterémž se právě byl dozvěděl, v jednu práci, a počínal sobě při tom tak, že někde se držel přísně slov svých pramenů, jinde pak za jiné výrazy jich zaměnil, co bylo rozvláčného zkrátil, a čeho mu nedostačilo výmluvně rozšířil, při čemž tytyž svá mnění ano i patrné výmysly do textu vpletl. Bylotě spisovateli činiti o to, aby obrácení Moravanů původně a výhradně ss. Cyrillu a Methodovi přivlastnil, a jich tak co pravé apoštoly a patrony zemské zahájil.

γ) K tomu pak nyní přicházejí pověsti ruské, jakož se jedna taková nachází v 10. kapitole letopisů Nestorových; a jiná v menologiu ruském, kterážto poslední r. 1759 v Moskvě vydána jest. Dobrovský tvrdí, že 10. kapitola Nestorova jest v XIV. století vstavena do letopisů, legenda pak v menologiu zcela nová a bez ceny všeliké.

4. Zatím ale jinak se změnil úsudek o pověstích ruských od té doby, co se dostala na jevo legenda pannonská, kteráž se na mnoze s oněmi shoduje. To se stalo, jak následuje:

P. J. Šafařík uveřejnil tuto staro-ruskou legendu v r. 1851 v Praze, ruský text přeložil Dr. Miklosich ve Vídni do latiny, a p. Dümmler tento životopis Methoda uveřejnil pod názvem „Legenda pannonská“. — Učenec německý Dümler totiž klade na tuto legendu velikou váhu, maje za to, že byla složena jazykem staro-slovenským a sice v slovenské dolení Pannonii, a to v druhé polovici IX. století hned od žáků samého sv. Methoda. Onať pojednává život každého z těchto apoštolů zvláště, a je-li, jak se zdá, skutečně sepsána od žáků sv. Methoda, zachovala se ryze bez značných přídatků, vyjma několika málo pozdějších.

Dr. Ginzel s Miklosičem souhlasí, že původní text této legendy je řecký, a původce její že je rozkolník řecký, protože, ač s úctou o sv. stolici mluví, o zmíněném Filioque ničeho věděti nechce a proti němu brojí.

II. K těmto pramenům nyní ještě dále přicházejí, jak následuje:

α) Listy papežů, zvláště pak papeže o církev moravskou a apoštola Methoda velice starostlivého Jana VIII. Listy tyto znějí na Methoda a na Svatopluka, z nichž nejznamenitější jsme v textu téměř celý uvedli. K těm přichází jeden list zlopověstný od Štěpána V. na Svatopluka, který však na štěstí zcela nepřesný jest. I tento list, bez pochyby od Wichinga podvržený, nesl původně, jak se podobá, jméno Jana VIII. Jelikož však celý svět věděl, že Jan VIII. byl velikým obrancem apoštola Slovanův, který se v tomto listu za „kacíře“ prohlašuje, tudíž později jméno papeže Štěpána V. k němu připsáno jest:

β) zápisky u bibliotekáře Anastasia o Konstantinovi;

γ) memorandum o právech stolice Solnohradské a o činnosti její při obrácení Slovanů od r. 871 „de Conversione Bojoariorum et Carantanorum“;

δ) dvě psaní biskupů německých od r. 900, ve kterých své stížnosti předložily stolici apoštolské;

ε) roztroušené sem tam zprávy byzantinských a západních kronikářů;

ζ) zlomek Olomúcký odMonse-ho nalezený (Cod. dipl. Boček I. 136), jehož obsah v XI. století (zdá se) byl poznamenán;

η) podání a pověsti, zachované v ústech lidu moravského. O dílech učených, jichž použito, zmíněno dílem při oznámení toho životopisu, dílem v samém vypravování.

V první polovici našich vypravování vystupuje v popředí Cyrill, v druhé pak Method. Pokud Method spolu obcoval s bratrem svým Cyrillem, kterýžto, jak se zdá, dary duševními nad něj vynikal, naskytuje se nám v postavení skromném, téměř podřízeném, ano připadá nám, jako by byl jen pomocníkem bratrovým. Teprv když slavnému Mudrci ve městě věčném oči zatlačil a tam ho pochoval, nyní teprv, když nastala nutná povinnost, aby dílo Jím započaté vedl dále, ukazuje se jeho praktická obratnost v míře nejbohatější, a tím během stává se život jeho ještě významnějším a důležitějším pro nás, než-li život bratra jeho mnohem více zvelebeného.