Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda/XV.

Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda Jan Evangelista Bílý
XIV.	XV. Úcta sv. apoštolů našich; památky této úcty starodávné i nové ve vlastech našich i jinde.	XVI.

Údaje o textu
Titulek:	XV. Úcta sv. apoštolů našich; památky této úcty starodávné i nové ve vlastech našich i jinde.
Autor:	Jan Evangelista Bílý
Zdroj:	BÍLÝ, Jan Evangelista. Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Praha : Karel Bellmann, 1863. s. 83–89. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ss. Apoštolové Slovanští došli veliké pocty a uznání mezi národy Slovanskými. Nelze arci tajiti, že za živa mnohých trpkostí jim snášeti bylo, ba ani po smrti vášeň protivníků neochladla. V jihoslovanských krajinách drženi dlouho byli tito Svatí za kacíře, což se stalo z nevědomosti. Nevědouce, co se bylo v IX. století dělo na Moravě a v Římě, vydali biskupové na sněmích krajinských (k. p. ve Splitě a t. d.) klatbu proti sv. apoštolům našim. Sami neznajíce slovanského písma, domnívali se, jakoby Cyrill a Method původcové byli roztržek a bludův na východě mezi Bulhary, jež byli Řekové úklady svými odtrhli od jednoty Církve římské. Že k tomuto znectění sv. apoštolů našich mnoho přispělo v Římě samém ono podvržené psaní, které Wiching Svatoplukovi jakoby od Štěpána V. pocházející podstrčil, a ve kterém se Method co bludař líčí, samo sebou se rozumí. — Co se však našich krajin týče, dlouho jsme jen velmi málo věděli o velikých zásluhách těchto našich Svatých.

A však podobně se dělo druhdy též i jiným Svatým za živa i po smrti. Neuznání také podobá se jenom lehkým mráčkům, které mohou slunce nevinnosti jen na chvíli zastíniti, aby se později tím jasněji a slavněji objevilo před očima lidskýma. Nejinak to bylo při sv. Cyrillu a Methodovi. Poznali jsme na hoře, jaké uznalosti, pocty a lásky došli jsou sv. bratří apoštolští již za živa u samých papežů onoho věku. A jako jich ctili za živa, tak jich uctili i po smrti. Sv. Cyrill pochovan jest v samém Římě v chrámě sv. Klementa, se slávou, jakovou jenom papež sám pochován býval. A tento I. Hrob sv. Cyrilla je první památka, která se nám zachovala až po dnes. Ačkoliv s jistotou víme, že v chrámě sv. Klementa^[1] hrob apoštola našeho se nachází: nicméně nepoštěstilo se bedlivému pátrání najíti hrob ten a vzácné ostatky, jež v sobě pro nás skrývá. Krajané naši Moravští, ač v dřevnějších dobách nevěděli ještě mnoho o požehnaném působení těchto slavných mužů: nicméně nebyli jsou lhostejní ku hrobu sv. Cyrilla; v rozličných dobách domáhali se toho snažně, aby jim z Říma do Moravy vydány byli alespoň částky ostatků sv. apoštolů moravských, o nichž dříve omylně se domníváno, že oba jsou pochováni v chrámě sv. Klementa. A však nebylo možná, z Říma dostati ostatků těchto drahocenných. Ponejprv žádal, pokud vědomo, kardinál Dietrichstein o reliquie sv. apoštolů slovanských, a dostal z Říma za odpověď, že se obávají tyto drahocenné ostatky poslati do země, kacířstvím znepokojené, aby snad tam od kacířů nebyly znectěny. Až by se bouře náboženské utišily, pak že z Říma žádoucí klenot vydán bude. A však nestalo se. — Proto žádal později Max Ulrich hrabě z Kounic-Rittbergů, hejtman země moravské r. 1724 co císařský poslanec k volbě Benedikta XIII. zplnomocněný, papeže samého o reliquie sv. apoštolů, a však ku svému podivení slyšel, že již se neví, kde pochovány jsou byly. Ješto se vyskoumalo, že nynější chrám sv. Klementa vzdělán jest na starší svatyni, tudíž sám nynější sv. otec Pius IX. dal pod nynější podlahou hledati; nejučenější archaeolog římský Rosi k tomu vyhlídnout, by neunaveně pátral po drahocenných ostatcích, jichž si přejou zbožná srdce Slovanův katolických, a možnoli, je objevil. Posud však marně hledáno; ač proto hrob sv. Cyrilla posud nemáme za ztracený.

II. Na Moravě, v Čechách i na Slovensku z nejdávnějších časů máme viditelné památky, důkazy to vděčnosti veškerého národa k těmto sv. dobrodincům. Na Moravě 9. Březen jest zasvěcený Svátek sv. Cyrilla a Methoda, apoštolů moravských. Církevním řádem ztvrzena a ustálena jest na Moravě pocta sv. apoštolů našich ve XIV. století za biskupa Jana VII. olomúckého. On vydal zvláštní nález pro celou diecési moravskou r. 1349, jenž zní takto:

„Milé Boží Svaté, kteřížto přijavše již ze štědré ruky Páně odměny zasloužené, u věčné slávě postaveni jsou na pravici Boží, záslužno jistě jest, míti v svaté úctě a všelikou poctu činiti jim, aby, čím více Bůh dobrotivý ucho své nachyluje milostivě ku prosbám jejich, tím více oni, jsouce prostředníky mezi Bohem a lidmi ráčili za nás orodovati. Mezi těmi Svatými jsou pak vysoce blahoslavení a oslavení vyznávači a biskupové sv. Cyrill a Method, otcové, apoštolové a patronové naši obzvláštní, kteří přešťastnou půdu Církve diecése naší oblažili, proměnivše ji na vinici Páně, kdežto vštípili kmeny, z nichž se široko daleko po vlasti rozprostranilo réví mnohonásobných cností a vědomostí, na nichž se nyní daří hojné ovoce, pučí kvítka nevadnoucí. Símě jimi rozseté nehyne, a věřící klidíce bohaté žně shromažďují zrna milosti Boží. Přejíce pak, aby nejen tito přesvatí mužové, nýbrž i místa posvěcená a páchnoucí vůní vzácné přítomností jejich, zbožnou myslí se ctila od věřících Kristových, aby ješto ctíme Bohu nejmilejší přátely, tito nás na vzájem milé činili Bohu, ani je vzýváme o přímluvu: žádáme, aby všickni a jednotliví bratří a svěřenci naši skrze tyto slavné rozsévače a štěpovatele víry sv. v domě Božím pospolu s nimi vštípení zároveň s námi přijali s myslí radostnou, s jakovouž mi nařizujeme, aby v celé diecési naší od duchovenstva a lidu slavnost jejich a den 9. Března spolu s námi slavně jak náleží důstojným konáním svatých tajemství Božích radostně se světíval. — (Cod. dipl. Mor. VII. str. 691.)

Padá tedy tento nález právě do oněch dob, ve kterých nábožný, vědecký duch Karla IV. počal probouzeti v Čechách a na Moravě drahocenné památky národnosti slovanské. Vímeť zajisté, že Karel IV. prvé ještě než korunován jest na království české, chtěje se zavděčiti Čechům, zjednal u Papeže Klementa VI. výsadu, že v Praze založen býti směl klášter, v němž se konaly služby Boží obřadem Cyrillo-methodějským, jejž již dříve oslavil i opat Sázavský sv. Prokop. V základní listině (r. 1347) kláštera toho, neopomenul zbožný panovník zmíniti se výslovně o dotčených apoštolech národa našeho.

III. Dále máme na Moravě dvě kaple sv. Klementské, jedna jest u Osvětiman, druhá u Lipůvky.

a) u Osvětiman, dědiny pod horou znamenitou Buchlovem na Moravě nedaleko Velehradu, nacházela se za starodávných časů v houštině lesní prastará kaple, zasvěcená ke cti sv. Klementa, papeže, kterou, jak podání dí, založili sami apoštolové moravští, aby v ní uschovali tělo sv. mučeníka před krutými Maďary, jenž do Moravy vtrhli a zde loupežili. V pozdějších dobách bylo tu sídlo řeholníků poustevnických sv. Augustina z kláštera brněnského; nyní svědčí jen několik nepatrných zřícenin, že na tom místě památná kaple stávala. Kéžbychom byli mohli zvěstovati, že do letošního roku jubilejního již zase obnovena jest.

b) Lipůvka, místo pod památným místem poutnickým Vranovem k jihu položené, nazvané od líp, stromu Slovanům oblíbeného. Nedaleko toho místa stával na chlumu lesnatém k jihozápadu chrám sv. Klementa, což důkazem, že zde na tom místě sv. apoštolové naši své oblíbené místo měli, zde tuto kapli vystavěli a ostatkem sv. Klementa obdařili. Za času císaře Josefa II. byla kaple ta, tehdejší farní chrám zbořena, a farní chrám nynější vystaven. Nyní ovšem jen hromada kamení a stopy základních zdí značí místo, na kterém se kdysi zvedala Svatyně památná, ve které kdysi radní města Brna do zvláštní krypty dávali se pochovávati. Duch, Slovanům nepříznivý, do letošního roku ji obnoviti váhal.

c) v Čechách je svatyně sv. Klementa, kterouž — dle podání — byl sv. Method před jinými zasvětil na Levém Hradci u Prahy. Tato kaple již za tou příčinou také byla vážena, že prvni biskupové čeští, ku př. sv. Vojtěch byli tam voleni. — Jiná kaple sv. Klementa byla na Vyšehradě.

IV. Dále máme na Moravě co památky kazatelské výmluvnosti našich sv. apoštolů tři zvláště památné kazatelny a) v Třešti, b) v Starém Petříně a c) v Telči.

Zasloužilý † archivář Boček pronesl se o těchto kazatelnách v ten smysl. Mluvě o archivě městyse Třeště píše: „Listiny archivu toho nejsou znamenité. Za to však zasluhuje zvláštního povšimnutí pověst, která se zde přechovává o kazatelně sv. Cyrilla v prastaré kapli zdejšího farního chrámu Páně. Jen na třech místech Znojemského a Jihlavského kraje, pokud mi známo, zachovaly se stejné podání o sv. apoštolech země naší. Ačkoli se prof. Volný ve své moravské topografii domnívá (VI. str. 546), že tato kazatelna sloužila snad sv. Janu Kapistranovi: vyznati musíme, že skulptura její a stavba kaple samé poukazují na století mnohem dřívější, a že i pověsti o kazatelnách Kapistranských v celé zemi shodují se s dějepisem (jakož i v tomto kraji ve Znojmě a v Jemnici). Takováto podání o kazatelnách a studánkách křestných našich zemských apoštolů Cyrilla a Methoda,“ píše Boček, „zasluhují však nyní — kde přepjatí sudílkové tyto apoštoly samy by rádi zemi naší upřeli — vedle dát z listin a dějepisů vzatých, vedle legend a jiných pověstí o nich zvláštního povšimnutí a pozornosti.“ —

O kazatelně v Telčí píše Volný: „Na menším hřbitově stojí též kaple sv. Rocha, kterou jistý měšťan Telčský vystavěti dal r. 1652, když zde a v okolí zuřící mor přestal, a při té kapli prastará kazatelna, o nížto pověst koluje, že byla jest vystavena pro památku na onom místě, kde svatý Method druhdy zvěstoval víru křesťanskou (Topogr. VI. str. 580).

O kazatelně ve Třešti píše tentýž spisovatel: „Starožitný farní chrám Páně jest zasvěcený památce sv. Martina, a zdržuje v sobě 3 oltáře, kromě 4ho v kapli přiléhající, ve kteréž pozorovati jest kazatelnu kamennou, o nížto koluje pověst, že již sv. Cyrillovi při hlásání Slova Božího v této krajině za kazatelnu sloužila (Topogr. VI. str. 546).

O chrámu Páně ve starém Petříně (Altpetrein) ve kraji Znojemském, sv. Křtiteli Janovi zasvěceném, kterýž v tamější obecní knize slove „Zlölferinn“ (dvanáctník), opětuje správa visitační z roku 1657, jak následuje: „chrám zdejší prastarý jmenuje se obyčejně Zlölferinn, jakobys řekl: jeden z těch 12 kostelů po vyvrácení pohanstva prve vystavených“. Při tak vysokém stáří, jakové se tuto naznačuje, není divu, že i kazatelna toho chrámu těší se z vyznamenání a klade se do počtu oněch kazatelen vyvolených, s kterých ss. apoštolé moravští našim pohanským praotcům hlásali slova života věčného.

V. Další pomníky po našich ss. apoštolech chováme v zemi naší moravské tři obzláštní křestní studánky jmenem jejich ozdobené; ony slovou: 1) Cyrillka v Podivíně; 2) Methodka v Dědicích a 3) Apoštolka v Příbicích.

1. Nedaleko farního chrámu Páně v Podivíně (městečku v jižní Moravě u Břeclavy) proti východu je podzemní kaple cyrillská, se studánkou vody výborné, ve které ss. Cyrill a Method služby Boží konali a svátost sv. křestu udělovali. Z dobročinných příspěvků byla tato kaple r. 1845 znovu vystavěna, zklenuta, oltářním stolem a venku barvitou kupolí opatřena; a však až do konce r. 1845 nemohla kaple pro vlhkost zřízena býti. Jesti okrouhlá, as 4° široká a 3° vysoká, a sestupuje se do ní po 10 kamenných schodech. Až do r. 1858 byla však té vlhkosti zbavena a oltář v ní zbudován, načež 9. Března t. r. u velkém účastenství lidu domácího a přespolního slavně vysvěcena byla.

2. Blízko u městyse Dědic (u Vyškova) jest studánka v polích, nazvaná „Methodka“ (či Strachotinka). Pověst vypravuje, že jednoho dne sv. Method na cestě apoštolské tuto se ubíraje v parnu poledním tak byl unaven prací apoštolskou, že vedrem překonán na zemi sklesnul, načež pramenem této vody se občerstvil a zotavil. Od té doby prýští prý se tento posvátný pramínek, jejž lid okolní Methodkou nazývá a u veliké úctě chová.

3. V dědině Přibicích mezi Židlichovicemi a Pohořelicemi jmenuje se studánka za farou tekoucí s otevřeným pramenem od prastarých dob „Apoštolkou“, kterážto okolnost nás upomíná na to, že ss. apoštolové Cyrill a Method i v této krajině se zdržovali, a tuto studánku za křestitelnici praotců našich jsou vyvolili.

Tato pocta bohužel, jíž si sv. apoštolové v také míře zasloužili, menšila se v posledním věku nápadně. A co toho příčinou? Nechceme tvrditi dojista, že by vina toho ležela v neúplné známosti posvátného života jejich; možná, že pachtění po vědě cizé a mizení sebevědomí slovanského větší vinu nese. A však zcela nemohla vymizeti z lidu našeho památka těchto Svatých, neboť každoročně se vracel svátek ss. Cyrilla a Methoda, ač jen povrchně za posledních dob odbývaný; a u prostřed vlasti samé stál nezapomenutelný jeden pomník, ve kterém vroucněj, než kde jinde, hárala úcta ss. dobrodinců našich, totiž Velehrad. Z hádek dvouletých vedených ve vlasti naší o otázce, zdali starý Velehrad na tom místě stál, kde nyní město Hradišt a klášter Velehrad stojí, vyšlo na jevo, že tak tomu jest. Markhrabě zbožný Vladislav Jindřich založil r. 1190 klášter Cisterciácký ke cti Matky Boží a ss. Cyrilla a Methoda. Zajisté za 220 let nezapomenuli Moravané, kde stál přestol apoštola drahého. Aby toto místo, každému Moravanu tak drahé a svaté na vždy uctil, posvětil a v paměti lidské zachoval: postavil tam zbožný markhrabě, jak to bylo tehdáž v obyčeji, klášter. Ačkoli tehdáž ještě ss. Cyrill a Method nebyli prohlášeni za Svaté: (aspoň o tom nemáme jistoty) úcta jejich byla však hluboce vkořeněna v národu; a proto, když biskup Jan VII. vydal nález, aby 9. Března památka jejich byla slavena zasvěceným svátkem na Moravě: v nálezu tom naráží patrně na Velehrad, ve vlasti známý a oslavený, an dí: „aby nejen ti Svatí, ale i místa, jejich vzácnou přítomností oslavená, u veliké chována byla úctě a vážnosti lidu moravského.“

Čím více však klesáním národnosti slovanské mizela úcta slovanských blahověstů: tím více snaží se věk nynější, nahraditi, co bylo zanedbáno, povznésti i šířiti po všech stranách úctu ss. apoštolů moravských. Jest vědomo, jak se zmáhají pouti na Velehrad; láska vlastenecká i zbožná klade mileráda poslední halíř za obět pro obnovení Velehradu, aby se k letošnímu jubileu zaskvěl jako nevěsta ozdobená choti svému; popisy života těchto Svatých hojně se vyskytují v dobách těchto pro lid i pro učené i zpytately sestavené. Jest vědomo, jak vzácný dar učinil Praze zbožný Císař Ferdinand I. r. 1846, když v Týnském chrámu P. sochy ss. Cyrilla a Methoda od Čecha Em. Maxa v Římě z kararského mramoru zhotovené postaviti dal. A panující císař J. V. František Josef položil v Karlíně základní kámen ke chrámu ss. Cyrilla a Methoda, který letošního roku vysvěcení svého očekává.

Na Moravě i v Čechách, mezi Slovinci a Slováky vynikají bratrstva vyznačená jmenem těchto ss. bratří, na důkaz, jak drahá jest Slovanům památka Cyrilla a Methoda, jak veliká důvěra lidu našeho k Svatým těmto. Nejhlavnější z nich jsou:

1. Dědictví ss. Cyrilla a Methoda povstalé r. 1850 v Brně.

2. Bratrstvo ss. Cyrilla a Methoda založené v brněnské diecési ku podpoře semináře pro chlapce (r. 1852).

3. Bratrstvo ss. Cyrilla a Methoda na obrácení nesjednocených Slovanů povstalo r. 1852.

K závěrce budiž nám dovoleno ještě zmíniti o jedné věci, kteráž se nám vidí býti rukojemstvím, jak i nyní ještě ss. apoštolové naši takřka mostem býti mají k sjednocení rozdvojených národů slovanských.

Jest vědomo, že ss. Cyrill a Method jsou též jediní Svatí katolických Slovanů na západě, kteříž nemenší uctivosti požívají i na východě. V Srbsku, Bulhařích a po celé říši ruské vzdává se jménům ss. bratří našich čest; památka jejich slaví se od věkův po dnešní den v svornosti s láskou synovskou. Srbové, Bulhaři, Rusi zapomenuli sice, že se hrob sv. Cyrilla nalézá v Římě; zapomínají na to, že papež ustanovil a posvětil sv. Methoda za biskupa; zapomínají, že papežové byli předními apoštolů našich ochranci a podporovateli; zapomínají, že sv. Cyrill a Method vinuli se s láskou synovskou k stolici sv. Petra v Římě. Než oni nezapomenuli, že ss. Cyrillem a Methodem byli jsme uvedeni — do Církve křesťanské. Není-li tedy pocta těchto Svatých úvazkem, který s námi spojuje bratry a sestry nesjednocené? Nedává-li se nám tím naděje, že společnou úctou vzejde i zase sjednocenost u víře a v Církvi římské?

Kéžby Bůh vyslyšel prosby tolik millionův žádajících, aby ss. Cyrill a Method v brzce stali se ještě jednou apoštoly Jednoty katolické mezi národy slovanskými.

---

1. Chrám ten od dob sv. Řehoře až do 1431 náležel Benedyktynům. Papež Urban VIII. odevzdal jej v XVII. století irským Dominikánům. Nehodami věků minulých přišel bohužel! k zapomenutí drahocenný hrob apoštola našeho, jedině dva obrazy těchto svatých na stěně hned u vchodu do chrámu připomínají po dnes, jak vzácný a drahý poklad pro Slovany chová chrám tento. Pro rok jubilejní chystají umělcové čeští do toho chrámu gothický oltář Svatých našich, jehož nákres jsme v Praze viděli.