Dějiny, jak je možná neznáte/Mýtus o víře v plochou Zemi

Dějiny, jak je možná neznáte Pavel Zahradníček
Církev nepřítelem vědy a pokroku?	Mýtus o víře v plochou Zemi	Případ Galileo Galilei

Údaje o textu
Titulek:	Mýtus o víře v plochou Zemi
Autor:	Pavel Zahradníček
Zdroj:	fatym.com (PDF)
Vydáno:	A.M.I.M.S., Vranov nad Dyjí – Přímětice – Bítov 2016
ISBN:	978-80-7266-422-1
Licence:	CC BY 3.0

Také jste si mysleli, že Kolumbus musel velmi namáhavě přesvědčovat své zaostalé současníky, že Země je kulatá a ne plochá? A věřili jste tomu, že mu jeho oponenti tvrdili, že když popluje stále na západ, čeká ho tam „pád z okraje světa“? Možná jste se tato zcela nepravdivá tvrzení dokonce učili ve škole – i s dovětkem, že za tuto nevzdělanost mohla Církev… Ještě v době psaní této knihy uváděla Česká televize na svém webu u dokumentu „Svět podle Kryštofa Kolumba I. – Veliké cíle“ tento text: „Až do té doby se totiž neochvějně věřilo, že Země je plochá, má svůj kraj a konec a je ze všech stran omývána mořem. Kolumbus se musel potýkat s nepochopením i výsměchem. Díky nezměrnému úsilí se mu však nakonec podařilo přesvědčit učence a především španělský královský pár o své teorii.“

Kolumbus se mýlil, oponenti měli pravdu!

Jádro sporu mezi Kolumbem a jeho oponenty bylo však ve skutečnosti někde zcela jinde. Nešlo o takovou banalitu, že Země je kulatá. V Kolumbově době vzdělaní lidé nepochybovali o tom, že Země má tvar koule. A katoličtí učenci u španělského dvora znali překvapivě dobře i její obvod. Ale právě proto nedoporučili Kolumbův plán! Bylo jim zcela jasné, že není reálný.

A také reálný nebyl, protože vzdálenost ze Španělska na západ až k asijskému pobřeží je ve skutečnosti asi třikrát větší, než jak Kolumbus tehdy tvrdil svým mecenášům, králi Ferdinandovi a královně Izabele. Kolumbus vycházel ze zcela mylných údajů. Snad čerpal, jak si ještě ukážeme, z chybných údajů uváděných řeckým zeměpiscem Strabonem nebo prostě vzdálenost pro krále upravil, aby od něj snáze získal prostředky na svou plavbu do neznáma. Kdyby na cestě „do Indie“ nenarazil na ostrovy v blízkosti Ameriky (o jejíž existenci tehdy ale nevěděl ani on, ani jeho oponenti), jeho cesta v roce 1492 by nutně skončila nezdarem. Na přeplutí do skutečné Indie neměl ani vybavení, ani zásoby.

Pohádka, která se dostala do učebnic

Tolik tedy fakta. A nyní se ještě podívejme, kdy ve skutečnosti – dávno před Kolumbem – lidé objevili a dokázali, že země je kulatá. A také na to, jak až v novověku vznikla pohádka o tom, že Kolumbus musel bojovat se „zpátečnickou katolickou církví“, hlásající plochou Zemi. Pohádka, které pak věřily celé generace dospělých. A někteří jí věří ještě dodnes… Bude to docela zajímavé pátrání – také proto, že podobných báchorek a mýtů, které s historií nemají nic společného, je mezi lidmi dodnes rozšířena celá řada. A některé se dostaly i do učebnic…

Kulatá Země? Nic nového!

Že je Země kulatá? To byla v Kolumbově době „novinka“ stará téměř dvě tisíciletí. Šlo o zcela běžnou věc, kterou znal každý vzdělaný člověk – absolvent kterékoliv tehdejší katolické univerzity.

Že je Země kulatá, bylo dobře známé nejen ve středověku, ale již i ve starověku. Jako příklad nám mohou posloužit třeba starověcí autoři Cicero nebo Plinius Starší, kteří ve svých dílech mluví o kulatosti Země jako o samozřejmé věci. Astronom Claudius Ptolemaios († 168 po Kr.), jehož spis Almagestum se stal základním astronomickým dílem pro následujících 14 století – tedy i pro středověk až do začátku novověku –, uvádí řadu důvodů pro kulatost země. Mimo jiné zmiňuje i pozorování hor z lodi, která se blíží k pobřeží: hory se postupně jakoby vynořují z moře.

Aristoteles a oceán mezi Španělskem a Indií

Jako další zajímavý příklad můžeme uvést Aristotela (384–322 před Kristem) – jednoho z nejvýznamnějších řeckých antických filozofů. Je pro nás o to důležitější, že právě na Aristotelově dílu postavil v době vrcholného středověku svatý Tomáš Akvinský svůj vlastní filozofický a teologický systém – říkáme, že svatý Tomáš Akvinský pokřesťanštil Aristotela. A na Tomášově syntéze křesťanské nauky a Aristotelovy filozofie byla vystavěna velká část středověké scholastické vědy.

Aristoteles píše ve svém díle nazvaném De Caelo (česky O nebi), že stín Země při zatmění Měsíce je kruhový, a proto Země musí mít právě tento tvar. A pak doplňuje, že při pozorování noční oblohy v jižních zemích, jako je Egypt a Kypr, jsou vidět hvězdy, které pozorovatel ze stanoviště více na severu, v Řecku, nikdy neuvidí, protože se mu některé jižní hvězdy již ztrácejí za zaoblením Země. A s pohybem pozorovatele k jihu nebo k severu se také mění hvězdy, které má přímo nad hlavou… Vše shrnuje slovy: „Všechno to svědčí nejen o tom, že Země je kruhová, ale že je to koule nevelkých rozměrů, protože jinak by se malá změna místa nemohla tak rychle projevit.“ (viz Aristoteles, De caelo, kniha II, kap. 14) Celou svou úvahu končí závěrem o pravděpodobnosti pro pojení Evropy a Indie přes Atlantický oceán a zmiňuje přitom ty, kteří si to mysleli již před ním: „Proto bychom si neměli být příliš jisti, že je nevěrohodný názor těch, kteří myslí, že je propojení mezi oblastí kolem Herkulových sloupů (dnešní Gibraltarský průliv mezi Španělskem a Marokem) a Indií a že z tohoto důvodu oceán je jeden.“ (viz Aristoteles, tamtéž)

Eratosthenes a přesný obvod Země

O určení obvodu a poloměru Země se ještě ve starověku pokusil alexandrijský učenec Eratosthenes. Bylo to dvě století před Kristem a jeho výpočet byl až překvapivě přesný. Eratosthenes slyšel, že ve městě Syene (dnešní Asuán) na jihu Egypta se 21. června, v den letního slunovratu, v poledne zrcadlí Slunce na hladině i těch nejhlubších studní, a z toho vyvodil, že v ten den je tam Slunce přesně nad hlavou – tedy přesně v zenitu. Změřil, že ve stejný den v Alexandrii chybí Slunci k tomu, aby bylo přímo nad hlavou, ještě asi jedna padesátina z kružnice (tj. o něco víc než 7 úhlových stupňů). Věděl také, že z Alexandrie do Syene je vzdálenost přibližně 5000 stádií. Usoudil tedy, že 5000 stádií je jedna padesátina celého obvodu Země. Celý obvod Země mu tedy vyšel 250 000 stadií. Jedno stadium byla délka antického stadionu. Tato hodnota sice kolísala a my přesně nevíme, z jaké délky stadia Eratosthenes vycházel. Mohlo jít o 157 až 209 metrů. Každopádně však při všech nepřesnostech měření a zaokrouhlování neudělal větší chybu než asi 30 procent oproti dnešní známé hodnotě!

V prvním století před Kristem zopakoval Eratosthenův pokus Řek Poseidonios. Místo Slunce však použil hvězdu Kanopus. Měřil její výšku nad obzorem v Egyptě a na ostrově Rhodos. Délka obvodu mu vyšla podobná jako Eratosthenovi, jen o malý kousek menší (240 000 stadií).

Řecký zeměpisec Strabon, který žil na přelomu letopočtu, citoval Poseidonia, ale z nám neznámých důvodů uvedl zcela špatné hodnoty, a tak mu vyšlo, že do Indie je to překvapivě blízko. Strabon se totiž o geometrii příliš nezajímal, daleko víc mu záleželo na popisu krajů, lidí, zvyků… Možná právě z této chybné hodnoty uváděné Strabonem vycházel i Kolumbus. Nebo neznal délku antických stadií.

Židé, křesťané a kulatá Země

Když byl víc než půl tisíciletí před Kristem sepsán začátek starozákonní biblické knihy Genesis (1. Mojžíšova kniha)^{[red 1]}, vycházeli její autoři z takzvaného babylonského kosmologického modelu. Ten předpokládal, že Země je plochá. To se také odráží v biblických textech o stvoření světa.

Křesťané se asi zpočátku tvarem Země a podobnými odbornými otázkami nezabývali. Většina z apoštolů a také první papež – svatý Petr – byli původním povoláním rybáři. Předávali evangelium: radostnou zprávu, že Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (srov. Jan 3,16)^{[red 2]}. Byli svědky toho, co s Ježíšem prožili: jeho života, smrti a jeho zmrtvýchvstání. Je-li Země kulatá, nebo plochá, prostě neřešili.

Když ale od 2. století začalo křesťanství pronikat i do velmi vzdělaných vrstev obyvatelstva, nelišili se tito vzdělaní křesťané v pohledu na kulatost nebo plochost Země od svých vzdělaných současníků. Vzdělaní křesťanští autoři jako svatý Augustin, Ambrož nebo Basil z Césareje prokazatelně věděli, že Země je kulatá. Našlo se i několik starověkých křesťanských autorů, kteří o kulatosti Země pochybovali – někdy to bylo i tím, že nepochopili, že biblické líčení stvoření není učebnicí přírodních věd. Byly to však opravdu jen výjimky. Ostatní vzdělaní křesťané o kulatosti Země nepochybovali, protože 96 Mýtus o víře v plochou Zemi již tehdy o ní nepochyboval žádný vzdělaný člověk.

Zároveň se šířením křesťanství…

Po stěhování národů, na začátku středověku, se povědomí o kulatosti Země postupně šířilo celou Evropou dál na sever – tak jako se postupně šířilo křesťanství. Církev, jak známo, tvořila určitý most mezi řeckou a římskou vzdělaností a zprostředkovala novým národům Evropy nejen Evangelium, ale i starověkou vzdělanost a kulturu. Další geografické a astronomické informace se pak do středověké Evropy dostaly díky překladům z arabštiny. Byla sepsána i řada nových děl – viz infobox s úryvkem z traktátu O sféře od Johannese Sacrobosca. S tímto traktátem, ve kterém se hned v úvodu vysvětlují důkazy kulatosti země, se musel ve 14. století podle statut Oxfordské univerzity seznámit každý student svobodných umění (viz J. M. Fletcher: The Faculty of Arts, str. 382–385, srov. cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_de_Sacrobosco). Reinhard Krüger, profesor literatury na univerzitě ve Stuttgartu, sestavil seznam 79 starověkých a středověkých křesťanských osobností, u kterých je možné doložit jejich přesvědčení o kulatosti Země. V jeho seznamu je i nejvlivnější ze středověkých učenců svatý Tomáš Akvinský. A také papež Silvestr II. Ani výčet profesora Krügera však není vyčerpávající. A navíc řada významných osobností středověku se k problému prostě nikdy písemně nevyjádřila – zabývali se jinými věcmi. Tak jako ani po vás jednou možná nezbude žádné písemné vyjádření na toto téma – i když o tom, že je Země kulatá, samozřejmě víte a nepochybujete.

A jak vznikl mýtus o víře v plochou Zemi?

Tvrzení, že lidé ve středověku věřili, že země je plochá, je výtvorem dvou mužů, kteří s ním přišli prakticky současně až v 19. století! Prvním z nich byl Američan Washington Irving, oblíbený vypravěč, který v roce 1828 vydal svou verzi Kolumbova životopisu. Právě on přišel s obrazem Kryštofa Kolumba, prostého námořníka, stojícího před temným zástupem inkvizitorů a kapucemi zahalených teologů, shromážděných v Salamance, kteří všichni věřili, že Země je placatá… Druhým tvůrcem tohoto mýtu byl Antoine-Jean Letronne, francouzský akademik se silnými protináboženskými předsudky. V roce 1834 vydal knihu plnou různých falešných interpretací a překroucených skutečností s názvem On the Cosmographical Ideas of the Church Fathers (O kosmografických ideách církevních otců).

Jeden mýtus zdůvodňuje další…

A jak je možné, že se tento mýtus o víře Kolumbových současníků v plochou Zemi, přestože nemá s historií vůbec nic společného, tak rychle rozšířil a tak dlouho udržel? Zapadl totiž do dalšího hojně podporovaného mýtu o odvěkém boji mezi vědou (dobrou) a Církví (zlou). K rozšíření mýtu o středověké víře v plochou Zemi přispěl ještě v 19. století John William Draper se svou knihou History of the Confict between Religion and Science (Dějiny konfliktu mezi náboženstvím a vědou). Na něj navázali další…

Je pozoruhodné, jak se s pomocí jedné pohádky – pohádky o středověké víře v plochou Zemi – vytvářela další: pohádka o Církvi jako nepřítelkyni poznání a pokroku…

Prameny:
Krüger, Reinhard. Ein Versuch über die Archäologie der Globalisierung. Die Kugelgestalt der Erde und die globale Konzeption des Erdraums im Mittelalter. Wechselwirkungen, Jahrbuch aus Lehre und Forschung der Universität Stuttgart, Stuttgart, 2007 (on-line: www.uni-stuttgart.de/wechselwirkungen/ww2007/ReinhardKrueger.pdf)
J. M. Fletcher: The Faculty of Arts in J. I. Catto: The Early Oxford Schools, Oxford University Press, New York 1984
en.wikipedia.org/wiki/Myth_of_the_Flat_Earth
en.wikipedia.org/wiki/Round_earth

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Viz např. Bibli kralickou (Gn 1)
2. Viz např. Bibli kralickou (Jan 3)