Autor:Pavel Zahradníček
 Pavel Zahradníček |
|---|
| * 28. 3. 1966, Brno |
| český biblista a publicista |
 Seznam děl v NK ČR |
| VIAF |
Pavel Zahradníček (* 28. března 1966 Brno) je český katolický kněz, publicista, biblista a šéfredaktor katolického časopisu Milujte se! ⇒ více…
Dílo
editovat- Dějiny, jak je možná neznáte
- Úvod ke knize J. V. Polce Jan Hus v představách šesti staletí a ve skutečnosti
cit. Aleš Uhlíř : ... Jak se na sklonku římského impéria stále víc prosazovalo křesťanství, nastal odklon od všeho, co bylo za předcházející staletí na poli pokroku vědění dosaženo. Hned první významný teolog křesťanství sv. Augustin (354 – 530 n. l.) nastolil dosud neznámý boj teologie s vědou. Ještě za života sv. Augustina existovala početná „pohanská strana“, k níž náleželo mnoho starých aristokratických rodin, jejichž příslušníci byli obeznámeni s různými filosofickými školami a přívržence sv. Augustina považovali za nevzdělané hlupáky, kteří se domnívají, že veškeré vědění lze nalézt v Bibli a není třeba usilovat o vědění pracným pozorováním a rozumem. Křesťanský teolog a spisovatel Lucius Caecilius Firmianus Lactantius (260 – 317 n. l.) napsal dílo o sedmi knihách Božské základy. „Jest možno, aby lidé byli tak pošetilí a věřili, že klasy a stromy na druhé straně země visí dolů a že lidé mají výše nohy něž hlavy?“, vypořádává se s kulatostí země, dodávaje na závěr, že „je na pochybách, co říci o těch, kteří nastoupivše nepravou cestu brání pošetilost pošetilostí“. Sv. Augustin vyvrací představu kulaté Země a protinožců námitkou, že „jest nemožno, aby na protivné straně byli obyvatelé země, poněvadž o takovém pokolení se nezmiňuje Písmo, když hovoří o potomcích Adamových“. „Země nemůže být kulatá“, uvádí sv. Augustin, neboť „v den soudu lidé na straně zeměkoule by nemohli vidět Pána sestupujícího s nebes“. Dnes se můžeme podivovat nad tím, jak dokázaly pošetilé výtvory omezeného rozumu zvítězit nad věděním dosaženým antickými filosofy a učenci... 1200 let od sv. Augustina, zvaného „učitel Západu“ vědění a technický um Západu nijak výrazně nepokročily. Teprve od 16. století se tyto bizarní výtvory lidské omezenosti začaly pomalu bořit. Šlo to ale pomalu, čemuž se nelze divit. Málokomu se chtělo skončit na hořící hranici jako Giordano Bruno, který trval na tom, že Písmo se týká morálky a není autoritou v astronomii a fyzice. Hranice hořely do 18. století a ve Španělsku, kde byla inkvizice zrušena až v roce 1834, popravovali kacíře ještě v 19. století. Církevní dogmata měla tuhý život a jako poslední padlo dogma o stáří Země.