Děje království českého/§. 87.
| Děje království českého Václav Vladivoj Tomek | ||
| §. 86. | §. 87. Císař Karel VI. (král Karel II.) | §. 88. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | §. 87. |
| Podtitulek: | Císař Karel VI. (král Karel II.) |
| Autor: | Václav Vladivoj Tomek |
| Zdroj: | TOMEK, Vácslav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. s. 364–366. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
Nenadálým tímto úmrtím byl mladší bratr Josefův Karel povolán k nástupnictví v panství rakouském. Tím samým však pozbyl panství španělského, o které byl dotud usiloval s dobrým prospěchem; neboť mocnosti, které se prvé s Rakouskem byly smluvily o jeho dosazení ve Španělích, nyní odstoupily od toho, nechtíce dopustiti, aby obojí velké mocnářství, rakouské a španělské, bylo spojeno pod rukou jednoho panovníka. Karel musil se přistoupením k míru Utrechtskému (1713), jímž válka o dědictví španělské vzala konec, spokojiti jen některými znamenitými zeměmi v Italii a Nízozemskem, ježto prvé náležely ke španělské říši.
Jakožto zvolený císař Římský nazýval se Karel Šestým, co král český byl toho jména II. Jsa na ten čas jediným mužským členem domu Habsburského, učinil již roku 1713 nařízení pro případnost, žeby sám také neměl mužského potomstva, aby v celém jeho panství nastoupily předně dcery jeho a jejich potomstvo dle řádu prvorozenstva, po nich dcery nebožtíka bratra jeho Josefa a po nich konečně sestry jeho čili dcery císaře Leopolda; kteréžto nařízení ohlásil ve slavném shromáždění všech tajných radd z rozličných království a zemí, kterých tehdáž byl počet dosti velký, více než půl druhého sta, protože důstojenství tajného raddy bývalo také již udělováno co pouhý titul čestný. Když se potom narodil císaři syn Leopold (1716), ale v málo měsících zemřel, a potom přišly na svět jen ještě tři dcery císařovy; hleděl Karel VI. zjednati plnou platnost svému nařízení o ženské posloupnosti svolením sněmů zemských celého mocnářství; kteréž také obdržel. Stavové čeští přijali zákon ten, jímž se všecky země mocnářství rakouského staly napotom jedním celkem nerozdílným, na sněmě valném roku 1720 dne 16. Října. Od svolení čili sankcí říše německé, která se mu dostala později, nazýván jest týž zákon pragmatickou sankcí. Teprv ve třetím roce potom přijel Karel do Prahy, a dal se slavně korunovati na království (1723, 5. Září).
Za panovníka tohoto stala se se svolením sněmu roku 1714 částečná změna v předešlém rozdělení země české na kraje, tak totiž, že krajové Slanský a Rakovnický, též Podbrdský a Vltavský spojeny jsou dva v jeden, a nazývány potom kraji Rakovnickým a Berounským. Na témž sněmě zřízen jest také se svolením císařovým na místě někdejší hlavní kommissí zemské dle příkladu zemí německorakouských výbor zemský čili stavovský, který volen pokaždé na dvě léta, řídil běžné věci zůstavené správě sněmů a jmenovitě také přijal na sebe vybírání berně na místě někdejších berníků zemských, jichž volení odtud přestalo. K rukoum jeho zřídili stavové v každém kraji úřad pokladníka krajského, který přijímal berni od vrchností neb úřadů jejich a odváděl zemskému výboru. Jiné však změny, které zamýšlel císař Josef I. k opravě celé správy státní, větším dílem usnuly. Kommissí k tomu zřízené ustály za panování císaře Karla v pilnosti, a když nový panovník méně se věcí ujímal, neučinily konečně ničeho. Císař Karel, kromě že byl milovníkem umění a staveb, jakož i napomáhatelem obchodu a průmyslu, málo sobě hleděl vnitřní správy státu, a více se zanášel se všelijakými záměry v politice zahraničně, které se mu rovněž nedařily. Brzy po míru Utrechtském dokonal za jeho panování slavný velitel vojsk rakouských princ Eugenius savojský v opětné válce s Turky netoliko vydobytí Uher z jich moci, nýbrž dobyl na nich i jiných některých zemí. Naproti tomu pozbyl císař Karel všelijakými spletky s jinými mocnostmi konečně největší části těch zemí zase, jichž nabyl válkou o španělské dědictví; a i Turci ku konci jeho vlády odňali mu v nové válce větší díl toho, čeho prvé musili jemu postoupiti. Mysli lidu českého zajímalo toho času oslavení nového patrona českého, Jana Nepomuckého, který po mnohém o to usilování duchovenstva i světských stavů u dvora papežského konečně za svatého prohlášen jest roku 1729. Ctění jeho šířilo se odtud nejen v Čechách samých, nýbrž skoro v celém katolickém křesťanstvě.
Císař Karel dal sobě mnoho záležeti na uznání pragmatické sankcí ode všech jiných mocností europejských, a dosáhl toho konečně skoro ode všech rozličnými smluvami. Dle zákona toho měla po něm nastoupiti v panství nejstarší dcera jeho Marie Terezie, kterouž roku 1736 provdal za Františka někdy vévodu lothrynského a již velkovévodu toskánského. Asi půl páta roku po této svatbě zemřel Karel VI., co poslední mužský potomek rodu Habsburského (1740, 20. Října).