Cesta do Itálie/Povaha Neapolitánů

Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák
Neápolské náměstí, ulice, palácy, ustavy	Povaha Neapolitánů	Náboženství

Údaje o textu
Titulek:	Cesta do Itálie
Podtitulek:	Neápolské náměstí, ulice, palácy, ustavy
Autor:	Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj:	http://texty.citanka.cz/ Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1820 - 1822
Licence:	PD old 70

Ourodnost krajiny, přívětivost nebe a příhodné položení města mohou dostatečnými důkazy zdejší veliké lidnatosti býti, kterážto dle poznamenání statických roku 1814 mimo 77 000 buď ze země, neb cizích krajin do města příchozích a 30 000 k vojsku náležejících osob na 324 986 obyvatelů, dohromady téměř do půl milionu vzrostla. Obyvatelé, ač mnohými národy pomíchaní, přece zvláštními významy ode všech se rozeznávají. Neapolitán, brunátný, tmavovlasý a černooký, zvlášť mezi obecným lidem, jest pěkného vzrůstu. Chodí a nese tělo nenuceně a cosi odvážného v pohledu má, co ho před jinými národy vyznamenává. Usta, větším dílem široká, mají pěkně rostlé, nad snih bělejší zuby. Tvář zřídka červenost mu barví, ale tím více v oku zamyšlenost dlí. Ucta boží bez ceremonií žádnou vážnost v něm nebudí. Zchytrale radí, lstivě slovo dává, a jsa uražen, hledá msty, kterouž i po dlouhém čase (a není-li jinák možné, bodcem, jejž pozadu vráží) ukrutně jeví. V milování jsme nejtupější proti němu žáci. Ta vlastnost jest mu s ostatními Vlachy společná, ano schopným ho činí, aby i v nejpozdějším věku příjemnosti lásky užíval. Oděv jeho čistotou se neskví a mezi obecným lidem nešťastné roztrhanství panuje. Stůl mu nejpřísnější skrovnost krýje; řeč svou váhavě, nepravidelně mluví; málo, a ještě hůře píše; služebníci jeho jsou otroci.