Cesta do Itálie/Nisida, Pouzzoli (Pozzuolo, Puteoli, Potioloi), Solfatara

Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák
Jeskyně Posillipská, hrobka Virgilova, Sannazarův památný kámen	Nisida, Pouzzoli (Pozzuolo, Puteoli, Potioloi), Solfatara	Baja (Baiae), Kuma (Kumae), Miseno (Misenum), Linterno (Liternum, Linternum)

Údaje o textu
Titulek:	Cesta do Itálie
Podtitulek:	Nisida, Pouzzoli (Pozzuolo, Puteoli, Potioloi), Solfatara
Autor:	Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj:	http://texty.citanka.cz/ Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1820 - 1822
Licence:	PD old 70

Kde jsou ony polostiny, venkovskými krásami, bohatstvím zahradním, oko bavícím výhledem se chlubící? Kde jsou ty kraje, kde boháči římští zlato ze všech dílů světa svážíce, v nekonečných veselostech utráceli? Kde jsou království puteolské a kumské (Puteolana et Cumana regna)? Nic z nich nepozůstalo než hromady kamení zještěřené a vyvaliny sirné, jenž povětří smradem kazí a okolojdoucím nezdraví působí. Nalevo od cesty veselý ostrůvek Nisida a Limon stojí; první, vinicí obrostlý, pěkný obraz v moři staví, druhý jest kontumace pro lodí, jenž z dalekých neb oněch krajin přicházejí, kde nákažlivé nemoce panují, a zde zkoušeny bývají a tak dlouho státi musí, dokud se v které takové nákazy projevují. Tady se také takové nemoce hojí, proto zdejší stavení lazareto sluje. Cicero ve své epištole druhé, třetí a čtvrté knihy šesté mluví o tom ostrovu, kamž Brutus po zamordování Caesara utekl.

Město Puteoly, jenž množstvím obyvatelů a kupectvím nad jiné bylo předčilo, bídu cizím okazuje a rody otrhanců, jenž rybičkami život si mizerně hájí, obsahuje. Kam jen se ohlídneme, všude zbytky znamenitých památek zde nalezneme.

Již 521 let před narozením Kristovým základ k tomuto městu Dicaeus (Dikararchos), syn Neptúnův, položil; protož se zpočátku město Dicaearchia (Diarchis, Dikaiarchia) nazývalo. Později bylo nazváno Puteoli, Potioloi, za příčinou studní (putei), kterýchž se zde mnoho nacházelo.

Zpočátku jako republika bylo město řízeno, mělo své duumviráty a dekuriáty. Cicero o něm mluví jako o městě municipálním. Jak daleko se toto město táhlo, dokazují hrobové a jiných stavení zříceniny i dlažby mezi zahradami, až k sirným dolům dosahující. Před Hannibalovým tažením do Kampánie město od Římanů rozšířeno bylo, čehož přístav a obchod znamenitý s Alexandrií příčinou byl. Na základích někdejšího chrámu Oktaviána Augusta dle nápisu:

Calpurnius L. F. Templum
Augusto Cum Ornamentis
D. D.

stojí kostel katedrální.

Na malém zdejším náměstí nalezneme věkem zacházející podstavek sloupu a na tom čtrnácte osob, které čtrnácte měst zemětřesením v Malé Asii (nynější Anatólii) ztroskotaných představují, kterých jména se čtou. Ta města císaři Tiberiovi, jenž je obnoviti dal, bezpochyby památný sloup postavila, poněvadž nápis k chvále Tiberiově zní. Náhodou sice byl nalezen tento podstavek; ale socha Tiberiova se nenašla.

Na té samé rovině stojí socha s nápisem:

O. Fabio Masio
Egnatio Lolliano… Decoetren
Sium Patrono Dignissimo.

Naproti němu stojí Januarius.

Nejznamenitější pozůstalostí zdejší jest chrám Serápisův, jehož stáří veliké musí býti, an roku 648 od výstavu města Říma obnoven byl a s daleko větší slávou podruhé za císaře Septima Severa vzešel, čehož v síni chrámové nalezená písma důkazy kladou. Podlaha, ještě podnes celá, jest z bílého mramoru, a ze sloupů, jenž báni svatyně nesly a nyní zvrácené a zpřerážené zde leží, jen tři ještě větrům a času vzdorují. Stavení jest čtverrohé, 200 střevíců dlouhé a 160 široké. Svatyně stála na způsob dlouhokruhu, 60 střeviců v průměru, a šestnácte sloupů báni neslo.

Ze všech zpřerážených soch a roztlučených sloupů se poznati může, na jakém stupni schopnost tehdejších umělců stála.

V moři před branou puteolskou představují se zbytky, jak se všeobecně praví, mostu Kaligulova. Třinácte pilířů a několik oblouků pozůstalo a nesmíme pochybovati, že přístav to byl, jenž z pětmecítma pilířů pozůstával. Bylť zhotoven, aby loďstvo před bouří uchránil. Seneka píše, že staré puteolské molo z pilířů oblouky spjatých pozůstávalo, což se nápisem od rybářů v moři roku 1577 nalezeným docela potvrdilo, který praví:

Imp. Caesar Divi Hadriani F.
Divi Traiani Parthici Nepos
Divi Nervae Pronepos T. alius
Hadrianus Antonius Aug.
Pius Pont. Max. Trib. Pot. II.
Caes. II. Desig. III. P. P. Opus
Pilarum VI. Maris Conlapsum
a Divo Parte Suo Promissum
Restituit.

Kdo by tyto pozůstalé zdi za most držeti chtěl, musil by jejich zakladatele jistě za nejnesmyslnější hlavu míti. Jaké to stavení! Uprostřed ustavičně vztěkajících se vln zatáčejícího se moře po tisícoletí ještě zbytky, zbytky, kteréž po budoucím tisícoletí potomky naše k podivení nutiti budou, nám pozůstavuje. Tyto zdi jsou vázané vápnem, promíchaným puteolskou zemí.

Ti, jenž tyto zbytky za most pokládají, praví, že proto se most stavěl, aby císař Kaligula z Puteol po mostě přes zátoku mořskou v triumfu do města Baiae, 3600 kročejů v rovné linii vzdálí, jíti mohl. Zatím se uprostřed takové hlubiny v moři nalezlo, že nikterak nebylo možné základ k postavení pilířů učiniti.

Amfiteáter zdejší, ještě dobře zachovaný, pětmecítma tisíc diváků obsáhnouti může. Hry s takovou slávou v něm se provozovaly, že císař Augustus mnohokráte jim přítomen byl. Na místě potýkání povídá se že více mučedníků, jako Január, Prokul a mnoho jiných, u přítomnosti plného divadla od tyrana Timotea zvěři divoké pro podivání předhozeno bylo. Uprostřed amfiteátru kaple svatého Januára stojí, na památku, že na tom místě tento biskup nedvědům k sežrání hozen byl, kteří však jako beránci nohy mu lízali. Tímto zázrakem pohnutých diváků na 8000 se v tu chvíli pokřtíti dalo. Timoteus, místodržící císaře římského Diokleciána, nato biskupa Januára stíti poručil.

Před tímto stavením stojící chrám ztroskotaný měl býti Diáně, bohyni takových her, zasvěcen. Dále jsou pozůstalosti chrámu Neptúnova.

Nedaleko od divadla stojí stavení, pozůstávající z mnoha malých komůrek, jenž se labyrint Dedalův nazýval a službu vodárny městské zastával.

Půldruhé vlaské asi míle bd města nalezáme mnoho podívání hodných hrobek, do kterýchž se po žebřících vstupovati musí. I více sem tam znamenitých pozůstalin jest roztroušených, které zpytovati a na ně se doptávati cizozemcům, jenž načas v Neápoli přebývají, jest nemožno. Zátoka Puteolská byla před časy lidnatější a znamenitější než za našich časů Neápolská. Mnoho zde zámků a nádherných stálo paláců, jako letohrad Ciceronův, jenž sloul Academia, poněvadž na podobný způsob akademie aténské vystavěn byl; v něm ten slavný orátor své knihy pod nápisem Quaestiones Academicae zhotovil. I množství jiných paláců větším dílem kryjí nyní vlny hltavého moře. – Rybáři a pacholata, jenž se rybářstvím pro zachování života obírají, z vln mořských kusy mramoru, kamenická díla, kusy porfyru, achátu a mnoho druhů nejstarších penízků dobývají, což příchozím draho prodávati umějí. Mnohokráte moře při výplivu na břeh je vyhazuje a mnoho jiných věcí, kteréž milovníkům starožitností znamenitým darem bývají. – Maličko od letního domu Ciceronova stojí chrám nymf, kterýž za panování Domiciánova velikým nákladem celý z bíléhó mramoru zhotoven a sloupy okrášlen byl.

Zátoku Puteolskou, tři vlaské míle dlouhou a tak širokou, Tacitus nazývá Lacus Baianus. Na místech, kde okolí hrady poseto bylo, stojí roztrhané, sotva před větrem a deštěm uchráněné chaloupky, plné chudáků, kteří syrovými rybičkami neb nemastným zelím se živí. Polonazí okolojdoucího outokem o almužnu prosí a kvečeru běda tomu, kdo se osamělý zde opozdí. Chlapci krásně rostlí, nevědouce, jak čas tráviti, beze všeho cvičení hrou se obírají. Okolojdoucí cizince vidouce, do moře skáčí a všelijaké umělosti plavecké provozujíce, o dárek prosí. Peníz si do vody hodit nechají, a z hlubiny jej vyhledajíce, na světlo přinášejí.

Mezi pahrbky rovina okrouhlá, u starých Forum Vulcani, nyní Solfatara nazvaná, sirná dolina jest, kdež ustavičný dým smrdutý vůkol vyvstává, a každý krok dokazuje, že zem spodem vydutá jest.

Klášter a kostel kapucínů jest ke cti svatému Januáru, biskupu beneventskému, roku 1580 zasvěcen. Zde se kámen pokrvácený, na kterém ten biskup sťat byl, zachovává, a ta krev prý, když v Neápoli ona na oltáři jeho tekutá se činí, tady se potí.

V létě tak nezdravé povětří zde jest, že kapucíni se stěhovati musejí.