Cesta do Itálie/Leoben a Kraubath
| Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák | ||
| Most nad Murou (Bruck) | Leoben a Kraubath | Knittenfeld a Judenburg |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Cesta do Itálie |
| Podtitulek: | Leoben a Kraubath |
| Autor: | Matěj Milota Zdirad Polák |
| Zdroj: | citanka.cz Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1820–1822 |
| Licence: |  PD old 70 |
Kdyby leobenští obyvatelé méně pilnost milovali, jistě by jich více viděti bylo; ale poněvadž mladí i staří v kovných dolích pracují, na náměstí a po ulicích ani živé duše k spatření není. Zde bylo roku 1797 příměří od Campo Formido, po kterém pak brzy mír následoval, uzavřeno, a dle kterého Rakousko Francké říši Belgii a Mediolán s Mantuou na Cisalpinskou republiku[1] popustiti musilo; naproti tomu však větší díl Republiky benátské si přivtělilo. Ostrovy venedské, jako Korfu atd., vzala Francie.
Dnes v bytu svém přivětivěji jsa přijat, s Štyrskými spokojenější jsem byl a ničeho jsem si více nepřál, nežli bělejšího oděvu sklepničina, kteroužto službu zde děvčata na větším díle zastávají. Kdyby vypranější a ohrabanější býti chtěly, jistě by se posluhováním svým sklepnice nad jiné zalíbily.
Odtud cesta stále na levém břehu Mury se táhne, která střelhbitě rozmanitými dolinami se žene. Od zvýšené silnice se přehlédnou bohaté lány žitné a klasnaté jiné role i hustotrávná luka, přikrytá květnými koberci, kteréž oko jímají krásou. Sem tam po skalách roztroušení staří hradové se škaredí a z velkého jich počtu uzavříti se může, jak za starších časů, když rytířstvo v německé říši všeobecně proti sobě válčilo, v těchto krajinách nemálo strašiti musilo. Bliž Leobenu stojí zříceniny massenberské; nedaleko odtud strmí hrad Göss; za Svatým Michalem osaměl zámek Kaisersberg, který ještě nyní ze své špičaté skály na okolojdoucí cizince pyšně škaredí. Vlevo toho hradu stojí zámeček nový s veselou zahrádkou.
Zdejší cesta jest daremná a jen zdílu dlážená, kde se o tabulkách jména dědiny a kraje oznamujících nic neví.[2]
- ↑ Cisalpinská republika léta 1796 po porážce u Lodii jméno dostala a krajiny Lombardii, Brescii, Cremonu, Mantui, Pescieru, díl Benátek, Veronu, Rovigo, vévodství modenské, knížectví Massu a Carraru, Boloňu, Ferraru a Romaňu obsahovala. Léta 1799 po dobytí těchto krajin rakouským a rusským vojskem svobodu ztratila.
Porážka u Marengo však zase ji pozdvihla a rozšířila. Roku 1803 ale jméno své s oným Itálské republiky proměnila. Roku 1803 ale v Království itálské se změnila; nicméně po skončené vítězné válce 1814 s výminkou knížectví modenského, mimo Ferrary a Boloni, Lombardo-benátským královstvím učiněna byla. - ↑ Když jsem se z Itálie vrátil, tabulky tyto, vnově popsané, již visely.