Bodláčí z Parnassu/Potulní šumaři

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Tři sestiny o životu duše	Potulní šumaři	Slepé dítě

Údaje o textu
Titulek:	Potulní šumaři
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 47–48. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Na letním bytě. Vůně, ticho, chlad.
V své myšlénky se vhroužíš milerád,
jak práce tobě půjde ráz a ráz;
tím malým Davidem zlý obr čas
jak skácen bude, než se naděješ!
Nuž rychle k dílu, pokud sám jsi, spěš!
Již kniha otevřena, péro v ruce.
V tom přede dveřmi zaznělo cos prudce,
rve uši to a trhá o závod,
zlý nesouzvuk jak střeček již mne bod’
a tónů falešných bezpoutá strž
se valí, kvíká, piští o přítrž.
Nahlédnu z okna — bludní šumaři
zde stojí v kruhu, těla komáři,
na stranu čapky v nástroje své dují
a v taktu hlavou vážně přikyvují.
To má být „Prodaná“? I k čertu jděte!
A prásknu dveřmi sytý vřavy kleté
a péro letí v kout a za ním kniha.
A nepřestanou…
                         Mého hněvu tíha
však náhle taje zvolna v duši mojí.
Jak ty o chleba kus v zlém boji stojí,
k tvé hrají zábavě, ne jistě k svojí.
I jim to jistě rozkoš žádná není
od bytu k bytu v klarinety pískat,
dnes, zítra, ráno, večer, bez umdlení
se smyčcem ohánět a v buben třískat
a s ošumělým svitkem starých not
vybírat groš tu, tam pár starých bot.
A přesvědčeni jsou, že dobře hrají,
a šťastni, když si život vydělají.
Však básník věru ani myslitel
jich není lepší, mní, že tvoří světy,
že pot a vrásky unavených čel
svou prací stíní edenskými květy,
a zatím, lovec po pravdě a kráse,
jen ku obtíží jiným namáhá se.
I jeho koncert není vždycky ryzí
a leckdy se to přepodivně motá,
v klid občana to melodie cizí
a mnohdy mnohá vypadne též nota,
však velkopansky ždá on prominutí
a zpupně ještě dlaně v potlesk nutí.

Ať hrají! — Šumaře jsem obdaroval
a péro s knihou pro ten den již schoval.