Bible svatováclavská/1. Tessalonicenským

První Epištola
Svatého Pavla Apoštola
k Tessalonicenským.

Psána jest tato epištola dvadcátého léta po smrti Páně, ne v Atenách, jakž se domnívají někteří, ale v Korintu, jak dobře dokazuje Baronius.[1] Jest pak Tessalonika hlavní město v Macedonii, kteréž nyní slove Salonika. Kázal byl v tom městě sv. Pavel, ale pro těžké protivenství od Židů běžně toliko.[2] Pročež předně skrze Timotea,[3] a potom skrze tyto dvě epištoly učí je, a potvrzuje u víře, přidávaje mnoho o vzkříšení z mrtvých, a příští Krista Pána k budoucímu soudu, ku kterémuž jak by[red 1] se každý dobře připraviti měl, ukazuje.

Kapitola 1. editovat

I. Sv. Pavel děkuje Bohu za to, že se Tesalonicenští skrze jeho kázání tak vroucně k Pánu Kristu obrátili. 2. — II. Chválí jejich stálost v přijaté víře. 6.

1 Pavel a Silván a Timoteus[red 2] církvi Tessalonicenských v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu. 2 Milost vám a pokoj.[4] Díky činíme vždycky Bohu za vás všecky, připomínajíce vás na modlitbách svých bez přestání,[5] 3 pamatujíce na skutek víry vaší, a na práci a lásku a trpělivost naděje Pána našeho Ježíše Krista před Bohem a Otcem naším; 4 vědouce, bratří milí Bohu, o vyvolení vašem. 5 Nebo evangelium naše nebylo k vám toliko v řeči, ale i v moci, i v Duchu svatém, a v plnosti mnohé[6], jakož víte, jací sme byli mezi vámi pro vás.[7]

6 A vy učiněni ste následovníci naši i Páně, přijavše slovo v mnohém ssoužení s radostí Ducha svatého, 7 tak že ste učiněni příklad všem věřícím v Macedonii a v Achaii. 8 Nebo od vás rozhlásila se řeč Páně netoliko v Macedonii a v Achaii, ale i na všelikém místě víra vaše, kteráž jest v Boha, rozešla se tak, že není nám potřebí nic mluviti. 9 Oniť zajisté o nás vypravují, jaký příchod měli sme k vám, a kterak ste se obrátili k Bohu od model, abyste sloužili Bohu živému a pravému, 10 a očekávali Syna jeho z Nebe (kteréhož vzkřísil z mrtvých), Ježíše, kterýž vytrhl nás od hněvu budoucího.[8]


Předzřízení povolání a vyvolení jest dvojnásobní
V 4. verši praví apoštol, že ví o Tessalonicenských vyvolení, z čehož však se nedokazuje, že všickni Tessalonicenští i jiní, o kterých vyvolení jinde mluví, došli věčného života. Neboť dvojí jest předzřízení - povolání a vyvolení; první k milosti Boží a druhé k věčnému spasení. Opět toto druhé také jest dvojnásobní: jedno začaté, a druhé dokonané a oučinlivé. O obojím pak činívá zmínku Písmo. Odkudž někdy povolané, předzřené, milé a vyvolené nazývá, ne ty, kteříž dokonale a oučinlivě předzřízeni sou k slávě a k věčnému blahoslavenství; ale ty, kteříž předzřízeni a povoláni sou k milosti křesťanstva, v kteréž kdokoli setrvá, věčného blahoslavenství dojde. Tať zajisté jest první a veliká milost a původ jiných milostí, kterou ve všech svých epištolách sv. Pavel chválí a staví proti marnému doufání, kteréž měli židé v ceremoniích Zákona Mojžíšova a pohané v svých mravných ctnostech. Tak všecky efezské křesťany nazývá předzřízené a vyvolené k milosti a svatosti. Neboť dí: „Kterýž předzřídil nás k zvolení za syny etc. k chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v milém synu svém.“[9] A: „Vyvolil nás v něm etc., abychom byli svatí a nepoškvrnění před obličejem jeho v lásce.“[10] Tedyť toto předzřízení a vyvolení jest předzřízení a vyvolení k přijetí za syny, k milosti a k svatosti; nepak k věčnému blahoslavenství. Tím smyslem všickni spravedliví sou vyvoleni, milí a povolaní k svatosti. Tento rozdíl předzření, aneb vyvolení začatého a dokonalého sv. Tomáš[11] navrhuje, když učí, že někteří napsáni sou v knize života dokonale a na věčné časy; jiní pak že v ní napsáni sou toliko na čas, jak slouho totižto zůstávají v milosti Boží, a tito poslední že mohou z té knihy vymazáni býti, ano začasté vymazáni bývají, podlé davidových slov: „Ať sou vymazáni z knihy živých.“[12] Nebo napsánu býti v knize života jest býti předzřízeným a vyvoleným, poněvadž kniha života jest kniha neb rejstřík předzřízených a vyvolených. Již pak v té knize dokonale napsánu býti, co jiného jest nežli dokonalé předzřízení? A napsánu býti tehdáž, když jest kdo v milosti Boží, co jest jiného nežli začaté předzřízení? Odkudž sv. Augustýn učí, že jest dvojnásobní spasení: jedno začaté skrze milost, druhé dokonané skrze slávu.[13] A tak tedy začaté spasení jest přítomná milost a spravedlnost; dokonalé pak spasení jest sama sláva věčná a blahoslavenství. Ten týž jinde dí: „Předzřízení jest připravení milosti, milost pak samé darování.“[14] Poněvadž tedy jedna milost jest začatá a druhá dokonalá, bude také jedno předzřízení začaté a druhé dokonalé. Ano sama církev ten rozdíl dvojího předzřízení poznává, když za ty, jenž ještě nejsou dokonale předzřízeni takto se modlí: „Aby všech věrných jména kniha blahoslaveného předzřízení zachovala.“[15] Neboť za ty, kteříž sou dokonale předzřízeni, nemohli bychom se modliti, aby zůstali předzřízeni; neboť dokonalé předzřízení to v sobě zavírá, že ten, kdo jest dokonale předzřízen k věčnému blahoslavenství, nebude ho moci na věky zbaven býti.


  1. Baron. anno Chr: 52
  2. Skut. 17,10
  3. níž 3,2
  4. Galat. 1,3
  5. Řím. 1,8 - Efez. 1,16 - Filip. 1,3 - Kolos. 3,4 - Filemon 4
  6. jistoty
  7. 1.Kor. 2,4
  8. 1.Kor. 6,14
  9. Efez. 1,5
  10. Efez. 1, 4
  11. sv. Tom. p. 1 q. 24.a 2.
  12. Žal. 68,29
  13. Aug. lib. 3. contra duas Epist. Pelagian. cap. 3.
  14. Aug. lib. de pradest. sanct. c. 10.
  15. Domin. 1. Quadrag. in Collecta.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. orig. jakby
  2. orig. „Pavel a Sylván, a Tymoteus“