Bible svatováclavská/1. Janova

První
Epištola obecná sv. Jana
Apoštola.

V této epištole, kterou sv. Jan Apoštol brzo po svém evanjelium, totiž dvě létě před svou smrtí sepsal, porážejí se některá kacířstva, kteráž se byla tehdáž vyskytla: jako Cerintovo a Ebionovo, kteříž učili, že Kristus není Bůh; Bazylidesovo, kterýž učil, že Kristus není člověk; a naposledy Šimona Čarodějníka, an za to měl, že sama víra bez dobrých skutků postačuje k spasení. Odkudž sv. Jan krom víry a naděje v Bohu začasté napomíná k milování Boha a bližních, též k činění dobrých skutků, které každému lidskému věku rozdílně předpisuje, jak navrhují někteří sv. Otcové.

Kapitola 1.

editovat

I. Vypravuje sv. Jan, že vtělené Boží Slovo svýma očima viděl, a rukama se ho dotýkal; skrze kteréž my sme k přátelství Božímu pozdviženi. 1. — II. Učí, že Bůh jest světlo bez temnosti, a že proto věřící v světle Kristovu choditi mají. 5. — III. Dále učí, že žádný není bez hříchu, a proto že se má každý hříšníkem vyznávati, což jestliže učiní, Kristova krev očistí jej od všelikého hříchu. 8.

1 Což bylo od počátku, což sme slýchali, což sme očima svýma viděli, a co sme pilně spatřili, a (čehož se) ruce naše dotýkaly, o slovu života: 2 A život zjeven jest, a viděli sme, a svědčíme, a zvěstujeme vám život věčný, kterýž byl u Otce, a ukázal se nám. 3 Což sme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem, i s Synem jeho Ježíšem Kristem. 4 A tyto věci píšeme vám, abyste se radovali, a radost vaše aby byla plná.[1] 5 A toto jest tedy zvěstování, kteréž sme slyšeli od něho, a zvěstujeme vám: Že Bůh jest světlo, a temností v něm není žádných. 6 Díme-li[red 1], že s ním obecenství máme, a ve tmách chodíme, lžeme, a pravdy nečiníme. 7 Pakli chodíme v světle, jakož i on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista, Syna jeho, očišťuje nás od všelikého hříchu.[2] 8 Díme-li, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.[3] 9 Jestliže budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest (Bůh) a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy naše, a očistil nás od všeliké nepravosti.[4] 10 Díme-li, že sme nezhřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.

Svatá zpověď dokazuje se z Písma.

Z verše 9. dokazuje se, že křesťané právem Božím mají se z svých smrtedlných hříchů zpovídati pořádnému knězi, neboť dí sv. Jan: „Budeme-li vyznávati hříchy své, věrnýť jest (Bůh) a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ To jest: Vyznáme-li své hříchy, odpustí nám je Bůh; pakli jich nebudeme chtíti vyznati, neodpustí. Nejednáť pak tuto sv. Jan o tom vyznání, které se děje samému Bohu, ale o tom, které se děje pořádnému knězi, poněvadž slibuje mu odpuštění hříchů, kteréž nikde není přislíbeno tomu, kdo samému Bohu své hříchy vyznává.

Jiní důvodové, jimiž se potřebnost svaté zpovědi dokazuje, jsou tito:

  1. Jistá věc jest, že každý hříšník, který po svatém křtu dopustil se smrtedlného hříchu, povinen jest pokání činiti, a skrze ně odpuštění hříchu vyhledati. Neboť dí Pán: „Nebudete-li pokání činiti, všickni spolu zahynete.“[5] Též jistá věc jest, že Kristus Pán samým apoštolům a pořádným kněžím, jakožto jejich v církevní služebnosti potomkům, dal tu moc, aby lidem, kteříž po křtu svatém zhřešili, hříchy odpouštěli, neboť jim samým řekl: „Jakož mne poslal Otec, i já posílám vás. Přijměte Ducha svatého. Kterým odpustíte hříchy, odpouštějíť se jim, a kterým zadržíte, zadržáni sou.“[6] Již tedy činím tento důvod: apoštolé a jejich potomkové, totiž pořádní kněží, ustanoveni sou od Boha praví soudcové, aby soudili, kteří hříchové mají odpuštěni aneb zadržáni býti. Nemohliť pak apoštolé, ani kněží nemohou spravedliví soudcové býti, a dobře souditi hříchy, leč je dobře poznají. Jako lékař nemůže hojiti nemocného, leč bude věděti jakou nemoc má, nemohouť pak kněží cizích, zvlášť tejných hříchů, samou myslí spáchaných, poznati, leč ti, kteříž zhřešili, jim je obzvláštně vyznají a vyloží. Tedy hříšníci povinni jsou právem Božským pořádnému knězi jedenkaždý těžký hřích obzvláštně skrze zpověď vyjeviti a vyložiti.
  2. Za časů apoštolských mnozí z věřících zhřešivše, přicházeli k svatému Pavlu vyznávajíce a vypravujíce skutky své, čehož by nikdý nebyli činili, kdyby nebyli věřili, že Kristus Pán zpověď ustanovil a že skrze ni dosáhnou svých hříchů odpuštění.[7]
  3. Sv. Jakub dí: „Vyznávejte se jedni druhým z hříchů svých,“[8] ne komukoli, ale těm samým, kterým dána jest od Krista moc odpouštěti hříchy, totiž kněžím, kterým Bůh „dal služebnost smíření“, a kteří, jak sv. Pavel mluví, „na místě Kristově poselství konají.“[9] Byloť pak to figůrováno ve Starém zákoně, kdežto samým kněžím a ne jiným lidem bylo poručeno, aby soudili o malomocenství, na jichžto také rozkázání malomocní za stany zůstalti musili, a když ozdravěli, do stanů se zase navracovali.[10]
  4. Ještě z toho ztvrzuje se svatá zpověď, že také v Zákoně Mojžíšově přikázáno bylo Izraelským, aby své hříchy před knězem vyznávali. Díť zajisté Písmo: „Muž aneb žena, když učiní některý ze všech hříchů, kteříž se přiházejí lidem, etc. vyznají hřích svůj.“[11] Hebrejský text má: „vyznají hřích, kterýž učinili,“ z čehož se poznává, že bylo potřebí, netoliko veřejně hříšným se nazvati, ale obzvláštně a zřetedlně vyjmenovati všecky od sebe spáchané hříchy. Jinde podle hebrejského textu takto čteme: „Když zhřeší v jedné věci z těch, vyzná se,“[12] kdež to hebrejské slovo „Hithpaël“ jest tak mnoho, jako by řekl: „Vyzná se zřetedlně.“ A Galatinus mnohými svědectvími rozličných rabbínů dosvědčuje, že tehdáž bylo potřebí jedenkaždý hřích se všemi okoličnostmi vyznati, jako nyní se má činiti v svaté zpovědi.[13]
  5. Naposledy. Zpověď vždycky v církvi v užívání byla; neboť o ní činí zmínku také ti nejstarší sv. Otcové[14] a církevní sněmové, jako Laodicenský a Kartaginenský III. – oba před 1100 lety. Kabilonenský I. před 1000 a Kabilonenský II. před 800 lety, ať mlčením jiné pominu. Neníť tedy zpověď právem lidským, ale Božským lidu poroučena. A jistě církev nikdý by nesměla takové věci, které by se tak lidé hrozili, poroučeti, kdyby nevěděla jistotně, že to sám Bůh svým právem poroučiti ráčil. Aniž by králové, císařové, papežové, kteříž také se z svých hříchů zpovídati povinni jsou, tak těžký zákon zachovávali, kdyby ten byl od lidí, a ne od Boha ustanoven. A protož byl by již dávno obyčej zpovídání se přestal, kdyby nebyl z Boha, podlé toho, což od počátku církve za pravé držáno bylo: Jestliže jest z lidí rada tato aneb dílo, zrušeno bude; pakli jest z Boha, nebudete moci toho zrušiti.[15] Zavírám slovy sv. Bazylia: „Potřebí jest hříchy vyjeviti těm, kterýmž jest svěřeno přisluhování tajemství Božích.“[16]

Kapitola 2.

editovat

I. Napomíná k stálému s Bohem spojení a obcování, k varování se hříchů, k zachování Božích přikázání, a nejvíce k cvičení se v lásce. 1. — II. Zbuzuje všecky k milování a ctění Pána Boha a k nenávidění světa, v němž nic jiného není, nežli žádost těla, žádost očí a pejcha života. 13. — III. Učí, že se máme štítiti kacířů jako Antikrista, a stále trvati v víře Nejsvětější Trojice a v milosti Boží. [18.]

1 Synáčkové moji, tyto věci píši vám, abyste nehřešili. Pakli by kdo i zhřešil, přímluvce máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého: 2 a onť jest (obět) slitování za hříchy naše; netoliko pak za naše, ale také za celého světa.[17] 3 A po tomť víme, že sme jej poznali, jestliže přikázaní jeho zachováváme. 4 Kdo praví, že jej zná, a přikázaní jeho neostříhá, lhář jest, a pravdy v něm není. 5 Kdo pak zachovává slovo jeho, v pravdě láska Boží v tom jest dokonalá, a po tomť známe, že v něm jsme. 6 Kdo praví, že v něm zůstává, máť, jakž on chodil, i ten choditi. 7 Nejmilejší, ne nové přikázaní píši vám, ale přikázaní staré, kteréž ste měli od počátku: Přikázaní staré jestiť slovo, které ste slyšeli.[18] 8 Opět přikázaní nové píši vám, kteréž jest pravé i v něm i v vás. Nebo tmy pominuly, a pravé světlo již svítí.[19] 9 Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, ve tmách jest až posavad. 10 Kdož miluje bratra svého, v světle zůstává, a pohoršení v něm není. 11 Kdo pak nenávidí bratra svého, ve tmách jest, a ve tmách chodí, a neví, kam jde; nebo tmy oslepily oči jeho. 12 Píši vám, synáčkové, že se vám odpouštějí hříchové pro jméno jeho.

13 Píši vám, otcové, že ste poznali toho, kterýž jest od počátku. Píši vám, mládenci, že ste přemohli zlostníka. 14 Píši vám, dítky, že ste poznali Otce. Píši vám, mládenci, že silní jste, a slovo Boží zůstává v vás, a přemohli ste zlostníka. 15 Nemilůjte světa, ani těch věcí, které na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, není lásky Otcovy v něm. 16 Nebo všecko, což jest na světě, jest žádost těla, a žádost očí, a pejcha života, kteráž není z Otce, ale z světa jest. 17 A svět pomíjí i žádost jeho. Kdož pak činí vůli Boží, zůstává na věky.

18 Synáčkové, poslední hodina jest, a jakož jste slyšeli, že Antikrist přichází, i nyníť antikristové mnozí učiněni sou, odkudž víme, že poslední hodina jest. 19 Z nás vyšli, ale nebyli z nás. Nebo kdyby byli z nás, byliť by zajisté zůstali s námi; ale[20] aby zjeveni byli, že nejsou všickni z nás.[21] 20 Ale vy pomazání máte od Svatého, a znáte všecky věci. 21 Nepsal sem vám jako těm, kteříž neznají pravdy, ale jako těm, kteříž ji znají; a že všeliká lež není z pravdy. 22 Kdo jest lhář nežli ten, kdož zapírá, že Ježíš není Kristus? Tenť jest antikrist, kterýž zapírá Otce i Syna. 23 Každý kdo zapírá Syna, ani Otce nemá. Kdo vyznává Syna, máť i Otce. 24 Vy, co ste slýchali od počátku, zůstaniž v vás. Zůstane-liť v vás to, co ste slýchali od počátku, i vy v Synu i v Otci zůstanete. 25 A totoť jest zaslíbení, kteréž nám on zaslíbil, život věčný. 26 Tyto věci psal sem vám o těch, kteříž vás svozují. 27 A vy pomazání, které ste vzali od něho, ať zůstává v vás. A není vám potřebí, aby vás kdo učil, ale jakž pomazání jeho učí vás o všech věcech, a pravda jest, a není lež. A jakož naučil vás, v něm zůstávejte. 28 A nyní, synáčkové, zůstaňte v tom, abychom, když se ukáže[22], doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v příchodu jeho. 29 Víte-li, že jest spravedlivý, věztež i (to), že každý, kdo činí spravedlnost, z něho narozen jest.

Každá lež jest hřích.

Kapitola 3.

editovat

I. Ukazuje vzácnost duchovního z Boha zrození, jehožto konec jest věčné spasení. 1. — II. K čehož zachování musí člověk hříchů utíkati, lásku bratrskou ne samými slovy, ale také skutky prokazovati, a také jiná přikázání Boží zachovávati. 7. — III. Jistí to, že kdo tak činí, všeho od Boha dosáhne. [20.]

1 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec,[23] abychom synové Boží slouli i byli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná. 2 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, a ještě se neukázalo, co budeme. Víme, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. 3 A každý, kdož má tuto naději v něm, posvěcuje sebe, jakož i on svatý jest. 4 Každý, kdož činí hřích, činíť i nepravost; a hřích jest nepravost.[24] 5 A víte, že on se ukázal proto, aby hříchy naše sňal; a hříchu v něm není.[25] 6 Každý, kdož v něm zůstává, nehřeší; a každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal.[26]

7 Synáčkové, žádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý. 8 Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel od počátku hřeší. Na toť se ukázal Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy.[27] 9 Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, a nemůže hřešiti, nebo z Boha narozen jest. 10 V tomť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdož není spravedlivý, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého. 11 Nebo toto jest zvěstování, kteréž ste slýchali od počátku, abyste jedni druhé milovali.[28] 12 Ne jako Kain, který z zlostníka byl, a zabil bratra svého. A proč jej zabil? Že skutkové jeho byli zlí; bratra pak jeho spravedliví.[29] 13 Nedivtež se, bratří, jestliže vás svět nenávidí. 14 My víme, že sme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdo nemiluje, zůstává v smrti.[30] 15 Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest. A víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího. 16 V tomť sme poznali lásku Boží, že on duši svou za nás položil; i my máme za bratří duše klásti.[31] 17 Kdo by měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého nouzi trpěti, a zavřel by střeva svá před ním;[32] kterak láska Boží zůstává v něm? 18 Synáčkové moji, nemilůjmež slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou. 19 V tomť poznáváme, že jsme z pravdy; a před oblíčejem jeho spokojíme srdce svá.

20 Nebo bude-li nás trestati srdce naše; většíť jest Bůh nežli srdce naše, a zná všecky věci. 21 Nejmilejší, jestliže srdce naše nebude nás trestati, máme doufání k Bohu; 22 a začkoli prositi budeme, vezmeme od něho; nebo přikázaní jeho ostříháme, a ty věci, kteréž jsou líbezné před ním, číníme.[33] 23 A totoť jest to přikázaní jeho: Abychom věřili ve jménu Syna jeho Ježíše Krista, a milovali jedni druhé, jakož nám dal přikázaní.[34] 24 A kdo zachovává přikázaní jeho, v němť zůstává, a on (také) v něm.[35] A v tom známe, že zůstává v nás, z Ducha, kteréhož dal nám.

Víra bez lásky jest mrtvá. Oučinkové dobrých skutků jsou: 1. Vyžádání všeho dobrého. 2. Dostiučinění za pokuty časné. 3. Milování od Boha. 4. Život věčný.

Kapitola 4.

editovat

I. Učí opatrnosti při rozeznávání duchů pravdy od duchů bludných; nebo, kdo vyznává, že Kristus v těle přišel, ten z Boha jest; kdo pak to zapírá, ten z světa a ďábla jest. 1. — II. Převelice chválí lásku, protože Bůh láska jest a svého Syna z lásky a skrze lásku nám dáti ráčil. 7. — III. Vyčítá tři užitky lásky. 1. že my skrze lásku v Bohu, a Bůh v nás přebývá. 2. že v nás ke dni soudnému dobrou nadějí plodí. 3. že od nás strach zapuzuje. 15.

1 Nejmilejší, ne každému[red 2] duchu věřte, ale zkušůjte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět. 2 V tom poznán bývá duch Boží: všeliký duch, kterýž vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, z Boha jest; 3 a všeliký duch, kterýž dělí Ježíše, neníť z Boha; a toť jest antikrist, o kterémž ste slýchali, že má přijíti, a jižť jest nyní na světě. 4 Vy z Boha ste, synáčkové, a přemohli ste jej; nebo větší jest ten, kterýž jest v vás, nežli (ten), kterýž (jest) na světě. 5 Oni z světa jsou; proto o světu mluví, a svět jich poslouchá. 6 My z Boha jsme. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdo není z Boha, neslyšíť nás. V tom poznáváme ducha pravdy a ducha bludu.[36]

7 Nejmilejší, milůjme se vespolek; nebo láska z Boha jest. A každý, kdož miluje, z Boha se narodil, a zná Boha. 8 Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest. 9 V tom se ukázala láska Boží k nám, že Syna svého jednorozeného poslal Bůh na svět, abychom živi byli skrze něho. 10 V tomť jest láska: ne že bychom[red 3] my Boha milovali, ale že on prvé miloval nás, a poslal Syna svého, (obět) slitování za hříchy naše.[37] 11 Nejmilejší, poněvadž Bůh tak miloval nás, i my máme jedni druhé milovati. 12 Boha žádný nikdý neviděl. Milujeme-li se vespolek, Bůh v nás zůstává, a láska jeho v nás dokonalá jest.[38] 13 V tomť poznáváme, že v něm zůstáváme, a on v nás, že z Ducha svého dal nám.[39] 14 A my sme viděli, a svědčíme, že Otec poslal Syna svého, Spasitele světa.

15 Kdožkoli vyzná, že Ježíš jest Syn Boží, Bůh v něm zůstává, a on v Bohu. 16 A myť sme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož zůstává v lásce, v Bohu zůstává, a Bůh v něm. 17 V tomť jest dokonalá láska Boží s námi, abychom doufání měli v den soudný, že jakož on jest, tak i my jsme na tomto světě. 18 Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má; kdož se pak bojí, není dokonalý v lásce. 19 My tedy milůjme Boha, nebo Bůh prvé miloval nás. 20 Řekne-li kdo, že miluje Boha, a bratra svého nenávidí, lhář jest.[40] Nebo kdo nemiluje bratra svého, kteréhož vidí, Boha, kteréhož nevidí, kterak může milovati? 21 A totoť přikázaní máme od Boha: aby kdo miluje Boha, miloval i bratra svého.[41]

Nemůž každý podlé zdání svého zvláštního ducha vykládati Písem Božích. Z prvního verše poznáváme, že nedobře učí ti nekatoličtí, kteříž pravějí, že každý člověk podlé zdání svého zvláštního ducha může vykládati Písma a poznati, která jest pravá víra; neboť svatý Jan praví: „Nekaždému duchu věřte, ale zkušůjte duchů, jsou-li z Boha,“ čímž světle ukazuje, že nevšickni duchové jsou z Boha, nevšickni dobří, ale někteří zlí a svádějící…

Kapitola 5.

editovat

I. Dále vychvaluje víru a lásku k Bohu, a její užitky ukazuje, totiž nové z Boha zrození. 1. — II. Přemožení světa. 5. — III. Svědectví Boží. 7.IV. Věčný život. 11.V. Ujištění, že všecko obdržíme, zač Boha prositi budeme. 14.VI. Ostříhání od všelikého hříchu. 18.

1 Každý, kdož věří, že Ježíš jest Kristus, z Boha se narodil. A každý, kdo miluje toho, kterýž zplodil, miluje i toho, kdo se narodil z něho. 2 V tom poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázaní jeho zachováváme. 3 Nebo tato jest láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká.[42]

4 Nebo všecko, co se narodilo z Boha, přemáhá svět; a totoť jest vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše. 5 Kdo jest, kterýž přemáhá svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží?[43] 6 Tenť jest, kterýž přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus; ne v vodě toliko, ale v vodě a krvi.[44] A Duch jest, kterýž svědectví vydává, že Kristus jest pravda.

7 Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý; a ti tří jedno jsou.[45] 8 A tří jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch, voda a krev; a ti tří jedno jsou. 9 Poněvadž svědectví lidské přijímáme, svědectví Boží větší jest; nebo toto jest svědectví Boží, kteréjest větší, že vysvědčil o Synu svém. 10 Kdo věří v Syna Božího, má svědectví Boží v sobě.[46] Kdo nevěří Synu, lhářem jej činí; nebo nevěří svědectví, kteréž vysvědčil Bůh o Synu svém.

11 A totoť jest svědectví, že život věčný dal nám Bůh. A ten život v Synu jeho jest. 12 Kdo má Syna, máť život; kdož nemá Syna[47], života nemá.[48] 13 Tyto věci píši vám, abyste věděli, že život věčný máte, kteříž věříte ve jménu Syna Božího.[49]

14 A totoť jest doufání, kteréž máme k němu, že začkoli prositi budeme podlé vůle jeho, slyší nás.[50] 15 A víme, že nás slyší, začkoli prositi budeme; víme, že docházíme těch věcí, kterýchž od něho žádáme. 16 Kdo ví, že bratr jeho hřeší hříchem ne k smrti, modliž se[51], a budeť jemu dán život hřešícímu ne k smrti. Jest hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se kdo modlil.[52] 17 Každá nepravost jestiť hřích; a jest hřích k smrti.[53]

18 Víme, že každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší; ale zrození Boží zachovává jej, a zlostník nedotýká se ho.[54] 19 Víme, že z Boha jsme; a celý svět ve zlém postaven jest. 20 A víme, že Syn Boží přišel, a dal nám smysl, abychom poznali pravého Boha, a byli v pravém Synu jeho.[55] Tenť jest pravý Bůh a život věčný. 21 Synáčkové, vystříhejte se modl.

Jsou tři osoby Božské.
Z verše 7. učíme se, že ačkoli Bůh jest jeden v podstatě však jsou tří osoby Boží: „Tří jsou,“ dí sv. Jan, „kteříž svědectví vydávají na nebi, Otec, Slovo a Duch svatí, a ti tří jedno jsou.“ Jsou tří osoby, ale jedno Božství…


  1. Jan 15,11
  2. Žid. 9,14; 1.Petr. 1,19; Zjev. 1,5
  3. 3.Král. 8,46; 2.Par. 6,36; Přísl. 20,9; Efez. 7,21
  4. Žal. 31,5; Přísl. 28,13; Dan. 9,5; Mat. 3,6; Skut. 19,18; Jak. 5,16
  5. Luk. 13,5
  6. Jan 20,21
  7. Skut. 19,18
  8. Jak. 5,16
  9. 2.Kor 5,18
  10. Leuit. 13 a 14
  11. Num. 5,6 a 7
  12. Leuit. 5,5
  13. Galatini lib. 10. c. 3.
  14. Clemens Rom. Ep. 1. Irenam l. 1. c. 9. Tertul. lib. de poenit. c. 10. Origenes hom. 2. in ps. 37. et hom. 3. in Leuit. et alii.
  15. Skut. 5,38
  16. Basilii: in reg. brev. reg. 226.
  17. Jan 1,29
  18. 2. Jan v. 5
  19. Jan 13,34 Item 15,18
  20. vyšli z nás
  21. 1.Kor. 11,19
  22. Kristus
  23. totiž
  24. Níž 5,17
  25. Izai. 53,9; 2.Kor 5,21; 1.Petr. 2,22
  26. 3.Jan v. 11
  27. Jan 8,4
  28. Mat. 22,39; Jan 13,34; Item 15,12
  29. Gen. 4,8
  30. Leuit. 19,7
  31. Jan 15,13; Efez. 5,2
  32. Jak. 2,15; Luk. 3,11
  33. Mar. 21,22
  34. Jan 6,29, item 17,3
  35. Jan 14,23
  36. Jan 8,47; Item 10,27
  37. Výš 2,2
  38. Jan 1,18; Kolos. 1,15; 1.Tim. 6,16
  39. Výš 3,24
  40. Výš 2,4
  41. Mat. 22,37&39; Jan 13,34; Item 15,12
  42. Mat. 11,30
  43. 1.Kor. 15,57
  44. Jan 19,34&35
  45. Mat. 3,16; Jan 1,33
  46. Jan 3,16
  47. Božího
  48. Jan 3,36; Item 5,24
  49. Jan 20,31
  50. Výš 3,22
  51. za něj
  52. Mat. 2,31; Mar. 3,19; Luk. 12,10
  53. Výš 3,4
  54. Výš 3,9
  55. Luk. 24,45

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. orig. Dímeli, tak i dále
  2. orig. nekaždému
  3. orig. žebychom