Bible kralická (1613, moderní pravopis)/Druhá kniha Machabejská

Bible kralická (1613, moderní pravopis)
První kniha Machabejská	Druhá kniha Machabejská	Třetí kniha Machabejská

العربيةBible kralická (1613)/Druhá kniha MachabejskáBible česká/První kniha MachabejskáΕλληνικάEnglisheuskaraעבריתעבריתNederlandspolskiromânăslovenščina

Údaje o textu
Titulek:	Kniha Machabejská druhá, vůbec první nazvána
Autor:	neznámý
Krátký popis:	biblická kniha
Zdroj:	Soubor:Bible kralická (1613) 5.pdf, s. 852 a násl.
Vydáno:	[s. l.] 1613
Licence:	PD old 140
Překlad:	neuveden
Licence překlad:	PD old 140
Související:	Bible/1. Makabejských
Index stran
Přepsáno do moderního pravopisu
Dílo ve Wikipedii: 1. kniha Makabejská

Kapitola I. Kralování Antiocha Epifána po smrti Alexandra Macedonského. 17. Dobytí Egypta, 22. Jeruzaléma; 23. obloupení Chrámu, 43. Náboženství čistého zastavení.

¹ Po Alexandrovu dokonání, co se dálo s jeho královstvím I stalo se, když porazil Alexander, syn Filipův Macedo, kterýž vytáhl z země Cítim, když [pravím] porazil Daria krále Perského a Medského a kraloval místo něho prvé v zemi Řecké, ² že vedl války mnohé a zdobýval pevností a pobil krále těch zemí ³ a přitáhl až k krajům země a pobral kořisti mnohých národů; i utichla země před oblíčejem jeho. ⁴ Tedy povýšilo se a pozdvihlo srdce jeho ⁵ a sebral vojsko velmi silné a opanoval krajiny a národy a království, tak že uvedni jsou jemu pod plat. ⁶ Po tom pak složil se na lůžku a srozuměv, že umře, ⁷ povolal služebníků svých nejznamenitějších, kteříž spolu s nim vychováni byli od mladosti, rozdělil jim království své ještě živ jsa. ⁸ A tak kralovav Alexander let dvanácte; potom umřel. ⁹ Služebníci pak jeho uvázali se v království, jedenkaždý podlé místa svého. ¹⁰ A vstavili [na se] všickni koruny po smrti jeho i synové jejich po nich po mnohá leta; a rozmohly se zlé věci na zemi. ¹¹ I pošel z nich kmen nešlechetný, Antiochus Epifanes, syn Antiocha krále, kterýž byl v zastavě v Římě, a kraloval léta stého třidcátého sedmého království Řeckého. Jaké přišly těžkosti na Židy od domácích i od cizích. ¹² V těch dnech pošli z Izraele synové nešlechetní, kteříž namluvili mnohé, řkouce: Poďme a učiňme smlouvu s národy okolními, nebo jakž sme se oddělili od nich, přišly na nás zlé věci mnohé. ¹³ Kterážto řeč za dobrou usouzena jest od nich; ¹⁴ pročež s chutí vypravili se někteří z lidu a jeli k králi, kterýž dal jim moc zpravovati se řády pohanskými. ¹⁵ I vzdělali školu v Jeruzalémě, podlé nařízení pohanů. ¹⁶ A zdělavše sobě neobřízky odstoupili od smlouvy svaté a zpřáhše se s pohany vydali se na to, aby činili což zlého jest. ¹⁷ Když pak utvrzeno bylo kralovství Antiochovo, umínil vzíti království Egyptské, aby kraloval nade dvěma královstvími. ¹⁸ Protož vtrhl do Egypta s zástupem velikým, s vozy a s slony a s jízdou a barkou velikou. ¹⁹ A vedl válku pti Ptolemeovi králi Egyptskému, v níž Ptolemeus obrátiv se před oblíčejem jeho utíkal; a padlo zraněných mnoho. ²⁰ I vzata sou města hražená v zemi Egyptské a pobral [Antioch] kořisti země Egyptské. ²¹ Potom navrátiv se Antioch po dobytí Egypta, stého čtyřidcátého třetího léta, ²² přitáhl na Izraele a na Jeruzalém s zástupem velikým ²³ a všed do svatyně s pýchou, vzal oltář zlatý a svícen třpytící se se vším nádobím jeho, i stůl předložení i číše i kotlíky i medenice zlaté, též oponu a koruny a ozdobu zlatou kteráž byla v čele chrámu. ²⁴ A tak obloupaje ze všeho stříbro i zlato pobral i nádoby drahé; nadto pobral i poklady skryté kteréžkoli nalezl a pobera všecko táhl do země své. ²⁵ A zpáchaje mord, ještě mluvil velmi pyšně. ²⁶ Protož byl zamutek v Izraeli veliký po všelikem místě jejich. ²⁷ Nebo úpěla knížata i starší, panny pak a mládenci mdleli a krása žen proměnila se. ²⁸ Každý ženich dal se v naříkání [a ta], kteráž seděla v pokojíku ženicha svého, byla v zámutku. ²⁹ Ano i ta země třásla se příčinou těch kteříž bydleli na ní a všecken dům Jákobův oblékl se v smutek. ³⁰ Po dvou pak letech pořád zběhlých poslal král hejtmana úředníka nad berní od měst Judských, kterýž přijel do Jeruzaléma s zástupem velikým ³¹ a mluvil k nim slovy pokojnými lstivě; když pak uvěřili jemu, ³² tedy vpadl do města v náhle a porazil je ranou velikou, a zhubil lidu množství z Izraele. ³³ A pobrav kořisti z města, vypálil je ohněm a pobořil domy jeho i zdi jeho vůkol. ³⁴ Ženy pak zzajímali i děti, a v dobytek se dědičně uvazali. ³⁵ Potom obehnali město Davidovo zdí velikou a pevnou, věžemi ohraženými a měli je místo hradu; ³⁶ a osadivše tam národ hříšný, muže nepravé, kteříž se zsílili v něm, ³⁷ složili tu zbroj i špíži a shromáždivše kořisti Jeruzalemských složili tam. ³⁸ I byli velikým osídlem, byli pravím zalohou svatyni a místo ďábla nejhoršího Izraelovi vždycky; ³⁹ nebo vylévali krev nevinnou okolo svatyně a poškvrňovali jí. ⁴⁰ Protož utekli obyvatelé Jeruzaléma pro ně a učiněn jest obydlím cizozemců; anobrž učiněn jest cizím rodině své, když děti jeho musili opustiti jej. ⁴¹ Svatyně jeho spustla jako poušť, slavnosti jeho obrátily se v kvílení, soboty jeho v pohanění, čest jeho v nic. ⁴² Jakž veliká byla prvé sláva jeho, tak veliká jest již potupa jeho a vyvýšenost jeho obrátila se v kvílení. ⁴³ Když pak rozepsal král po všem království svém, aby se všickni sjednotili za jeden lid a opustili jedenkaždý zákony své, ⁴⁴ tedy přijali všickni národové vyrčení královské. ⁴⁵ Anobrž mnozí z Izraelských oblíbili sobě náboženství jeho a obětovali modlám a poškvrnili soboty. ⁴⁶ Nebo poslal byl král listy po poslech do Jeruzaléma i do ^[1] měst Judských, aby se zpravovali zákony cizích zemí ⁴⁷ a zapověděli zápaly a obětování a obět mokrou v svatyni ⁴⁸ a poškvrnili sobot a slavností ⁴⁹ a zprznili svatyni i svaté; ⁵⁰ a aby nastavěli oltářů, a hájů, a chrámů modlářských a obětovali svině i [jiná] hovada nečistá ⁵¹ a nechali synů svých neobřezaných a zohavili duše své všelikou věcí nečistou a poškvrnili se, tak aby zapomněli na Zákon a změnili všecky řády; ⁵² kdožby se pak nechoval podlé rozkazu královského, aby usmrcen byl. ⁵³ Na ten rozum psal všemu království svému, zřídiv ty, kteřížby dohlédali ke všemu lidu. ⁵⁴ A přikázal městům Judským obětovati jednomu jako druhému. ⁵⁵ I připojilo se z lidu k nim množství, každý kdož opustil zákon, a činili zlé věci v té zemi. ⁵⁶ Příčinou toho jsouce, aby se musili pokrývati Izraelští v skrýších, kdež měli útočiště své. ⁵⁷ Patnáctého pak dne měsíce Kaslev a léta stého čtyřidcátého pátého vzdělali ohavnost zpuštění na oltáři a po městech Judských vůkol vzdělali oltáře ⁵⁸ a ve dveřích domů i po ulicích kadívali. ⁵⁹ Knihy pak zákona, které našli, trhajíce pálili ohněm. ⁶⁰ A kdežkoli nalezena byla u koho kniha smlouvy aneb liboval-li sobě kdo zákon, podlé úsudku královského ukrutně od nich usmrcen byl. ⁶¹ Tak sou činili na každý měsíc Izraelským, kteříž koli nalezeni byli v městech. ⁶² Pětmecítmého pak dne toho měsíce obětovali na oltáříku kterýž byl na oltáři. ⁶³ Ženy pak, kteréž obřezovaly děti své, usmrcovali podlé poručení ⁶⁴ a věšeli nemluvňátka na hrdla jejich a domy jejich loupili a ty, kteříž se obřezovali, usmrcovali. A jak se stale míti hleděli. ⁶⁵ Ale mnozí v Izraeli ustavili se na tom a uložili sami v sobě, aby nejedli věcí nečistých, ⁶⁶ a raději volili zemříti, nežli by se zprznili pokrmy a poškvrnili smlouvy svaté; i zemřeli. ⁶⁷ Pročež byl hněv veliký velmi proti Izraelovi.

1. jiných

Kapitola II. Matatyášovo naříkání nad zhoubou města i Chrámu. 19. Stálost jeho při Boží službě 24. i horlivé zastávání zákona. 32. Boj proti Židům v sobotu. 49. Kšaft Matatyášův 69. i smrt jeho.

Kněz Matatyáš litoval potření lidu svého, též i města a chrámu. ¹ V těch dnech povstal Matatyáš syn Janů syna Šimonova/ kněz z synů Jehoiarybových z Jeruzaléma, a osadil se v Modin. ² Ten měl synů pět: Jana, kterýž sloul Gaddis, ³ Šimona, kterýž sloul Tassi, ⁴ Judu, kterýž sloul Machabeus, ⁵ Eleazara, kterýž sloul Abaran a Jonatana kterýž sloul Apfus. ⁶ A vida rouhání, kteráž se dála v Judstvu a v Jeruzalémě, ⁷ řekl: Ach nastojte, proč jsem se narodil, abych viděti musil potření lidu svého a potření města svatého a seděti tu, když ono vydáno jest v ruku nepřátel, a svatyně v ruku cizozemců? ^8[1] Učiněn jest Chrám jeho jako muž bezecti. ⁹ Nádobí slavná jeho pobrána a zavezena; pomordována jsou mečem nepřítele nemluvňátka jeho po ulicích jeho, i mládenci jeho. ¹⁰ Který národ neuvázal se dědičně v království a nezmocnil se kořistí jeho? ¹¹ Všecka ozdoba jeho odjata jest, z svobodneho učiněno jest otrokem. ¹² Nebo aj, svaté věci naše a okrasa naše a sláva naše v poustku obrácena jest a poškvrnili těch věcí pohané. ¹³ Proč máme déle živi býti? ¹⁴ I roztrhl Matatyáš i synové jeho roucha svá a oblékše se v žíně, kvílili velice. Při poctě Boží jak byl stalý ¹⁵ Když pak přišli od krále ti, kteříž nutili k odstoupení, do města Modin aby obětovali, ¹⁶ a mnozí z Izraelských k nim přistoupili; tedy Matatyáš a synové jeho spolu přivedeni jsou. ¹⁷ K nimž řeč učinili ti, kteříž přišli od krále, a promluvili k Matatyášovi řkouce: Přední a slavný a veliký jsi v městě tomto a máš hojně synů a bratří. ¹⁸ Protož nyní přistup nejprvé a vykonej rozkaz královský, jakž vykonali všickni národové, ano i muži Judští a ti kteříž pozustavěni jsou v Jeruzalémě, a budeš ty i dům tvůj z přátel královských; nadto ty i synové tvoji poctěni budete stříbrem a zlatem a dary mnohými. ¹⁹ Tedy odpověděl Matatyáš a řekl hlasem velikým: By všickni národové, kteříž přináležejí k domu toho království, krále uposlechli, aby odstoupili jedenkaždý od náboženství otců svých a oblíbili sobě přikázaní jeho, ²⁰ já však a synové moji a bratří moji choditi budeme v smlouvě otců svých. ²¹ Milostiv buď nám [Bůh], abychom neopouštěli zákona a ustanovení jeho. ²² Rozkazu královského neposlechneme, abychom přestoupiti měli z náboženství svého, napravo neb nalevo. ²³ Když pak přestal mluviti ta slova, přistoupil jeden Žid před očima všechněch, A jak proti modlám horlivý. aby obětoval na oltáři tu v Modin podlé poručení královského. ²⁴ Kterehož uzřev Matatyáš, tak se rozhorlil, až se třásla ledví jeho, a popudil se k hněvu podlé úsudku zákona, a přiběhna zabil jej u oltáře. ²⁵ Ano i posla toho královskeho, kterýž nutil k obětovaní, zabil v ten čas a oltář zbořil. ²⁶ A horlil pro zákon, jakž ^[2] učinil Fines Zamrovi synu Salovu. ²⁷ Potom zkřikl Matatyáš v městě hlasem velikým řka: Každý, kdož horlivě miluje zákon a stojí k smlouvě, nechť vyjde za mnou. Lidé opustili vše a odběhli na poušť. 28 I utekli on i synové jeho na hory a nechali cožkoli v tom městě měli. ²⁹ Tedy odebrali se mnozí, kteříž milovali spravedlnosť a soud, na poušť, ³⁰ Aby se tam osadili oni i synové jejich i ženy jejich s dobytky svými; nebo se rozmohly byly proti nim zlé věci. ³¹ Když pak oznámeno bylo hejtmanům královským a vojskům kteráž byla v Jeruzalémě městě Davidově, že by odešli muží ti kteříž zrušili přikázaní královské, do skrejší na poušť; ³² Tedy pustili se po nich mnozí, a postihše je oblehli je, a vedli proti ním válku v den sobotní a pravili jim: ³³ Jižtě toho příliš dosti; vyjděte a zachovejte se podlé rozkazu královského a živi budete. ³⁴ V sobotní válce nechtěli životů obhajovati. Kteříž řekli: Nevyjdeme, aniž učiníme podlé rozkazu královského, abychom poškvrňovati měli dne sobotního. ³⁵ Tedy hned udeřili na ně válkou. ³⁶ Ale ani neodpovídali jim, ani kamením neházeli na ně, ani nezahradili skrejší svých, řkouce: ³⁷ Zemřeme v sprostnosti své všickni; svědčiti bude nám nebe i země, že bez rozsouzení hubíte nás. ³⁸ Takž když povstali proti nim k boji v sobotu, zhynulo jich s ženami jejich a s dětmi jejich i s dobytkem jejich do tisíce osob, ³⁹ O čemž zvěděv Matatyáš a přátelé jeho kvílili nad nimi velmi velice. ⁴⁰ Ale poté zmudřeli. I řekl jeden druhému: Učiníme-li všickni, jakž tito bratří naši učinili, a nebudeme-li bojovati proti těm pohanům o životy své a o ustanovení svá, jižť nás tudíž vyhladí z země. ⁴¹ I uradili se v ten den řkouce: Přitáhl-li by který člověk proti nám k boji v den sobotní, budeme bojovati proti němu, abychom nezemřeli všickni, jako zemřeli bratří naši v svých skrejších. ⁴² Tedy shromáždilo se k nim množství Asydeů udatných a silných z Izraele. ⁴³ Každý, kdož se dobrovolně přídržel zákona, a všickni, kteříž utíkali ^[3] zlých, připojili se k nim a byli jim místo podpory. ⁴⁴ Takž zšikovavše vojsko porazili hříšníky v hněvě svém a muže nepravé v prchlivosti své; ostatní pak z utikali mezi národy aby zachováni byli. ⁴⁵ Matatyáš pak táhl vůkol a přátelé jeho, a bořili oltaře ⁴⁶ a obřezovali děti neobřezané kteréžkoli nalezli v končinách Izraelských mocně ⁴⁷ a sháněli se po těch synech pýchy; nebo dařilo se to dílo v rukou jejich. ⁴⁸ Takž zase vzali zákon z ruky pohanů a z ruky těch kralů, a sráželi rohy tomu hříšníku. ⁴⁹ Matatyáss svým Synům k S. stálosti pomoc činí. Když se pak přiblížili dnové Matatyášovy smrti, tedy řekl synům svým: Nyní se zmocnila ta pýcha a trestání a čas podvrácení a hněv prchlivosti; ⁵⁰ Protož nyní dítky zasazujte se horlivě o zákon a vynaložte duše své pro smlouvu otců vašich. ⁵¹ Pamatujte na skutky otců našich, kteréž činili za věku svého, a důjdete slávy veliké a jména věčného. ⁵² Zdali není Abraham nalezen v pokušení věrný? ^[4] Což počteno jemu za spravedlnost. ^{53 [5]} Jozef v čas ssoužení svého ostříhal přikázaní, pročež učiněn pánem Egypta. ^{54 [6]} Fines otec náš, když velice horlil, vzal smlouvu kněžství věčného. ⁵⁵ Jozue naplniv rozkaz, ^[7] učiněn soudcím v Izraeli. ^{56 [8]} Kálef vydav svědectví před shromážděním, vzal dědictví země. ^{57 [9]} David pro své milosrdenství dědičně obdržel trůn království věčného; ^{58 [10]} Eliáš velice horliv příčinou zákona, vzat jest do nebe. ^{59 [11]} Ananiáš, Azariáš, Mizael, byvše věřící, vysvobozeni jsou z plamene. ^{60 [12]} Daniel pro svou upřímnost vychvácen jest z úst lvů. ⁶¹ A tak myslí přeběhnouce rodinu po rodině, naleznete, že všickni kteříž naději složili v Bohu, neumdlévají. ⁶² Protož řečí muže hříšníka nebojte se; nebo sláva jeho do lejn, a do červu [se dostane]. ⁶³ Dnes se povyšuje, ale zítra nebude nalezen; nebo navrátí se do prachu svého a přemyšlování jeho zahyne. ⁶⁴ Protož vy dítky posilňte se a zmužile sobě počínejte při zákonu, nebo skrze něj oslaveni budete. ⁶⁵ Ay teď Šimon bratr váš, vím, že jest muž velmi rozumný, toho poslouchejte po všecky dny, onť bude vašim otcem. ⁶⁶ Judas pak Machabeus, kterýž jest udatný v síle hned od mladosti své, ten bude vašeho vojska hejtmanem, abyste boj vedli za lid. ⁶⁷ A připojte k sobě všecky činitele zákona a pomstěte křivdy lidu svého. ⁶⁸ Odplaťte rovným za rovné těm pohanům a mějte pozor na přikázání zákona. ⁶⁹ Matatyšovo dokonání, i pochování. Tedy požehnav jich, přiložen jest k otcům svým. ⁷⁰ Umřel pak stého čtyřidcátého léta a pochovali ho synové jeho v hrobích otců svých v Modin, a kvílili nad ním všickni Izraelští velice.

1. Podobně, Vyš 1.45
2. 4 Mo. 14.7
3. spolků
4. Gen. 15.6. Řím. 4.22. Gal. 30.6.
5. Gen. 39.10. Item 41.37.
6. Num. 25.7.
7. Jozu. 1.2.10. Etius. 46.1.
8. Num. 13.32. Item 14.14. Jozue 14.+.
9. 2Kra. 2.4.
10. 4Krá. 2.11.
11. Dan. 3.19.
12. Dan. 6.22. V přídavcích k Dan. kap. 14.30.

Kapitola III. Vítězství Judovo nad Apolloniem 13. i Seronem. Nebezpečenství nastalé Židům. 44. I modlitba jejich.

¹ Tedy povstal Judas kterýž sloul Machabeus, syn jeho, místo něho. ² I pomáhali jemu všickni bratří jeho a všickni kteřížkoli přidrželi se otce jeho, takž boj vedli za Izraele s veselím. ³ Ten rozšiřoval slávu lidu svého a oblek pancíř jako obr, a vezma na sebe nástroje své válečné, boje vedl, obhajuje táboru mečem. ⁴ A podoben byl lvu v skutcích svých a jako lvíče řvoucí k lovení, ^{5 [1]}Sháněl se po nepravých vyšlakovav je, a ty, kteříž bouřili lid jeho, pálil; ⁶ tak že chřadli nepraví bojíce se jeho a všickni činitelé nepravosti kormoutili se; nebo dařilo se vysvobozování skrze ruku jeho. ⁷ I přivedl k hořekování krále mnohé, ale obveselil Jákoba skutky svými. Protož až na věčnost památka jeho jest požehnaná. ⁸ A táhna po městech Judských, plénil bezbožné z nich a odvrátil hněv od Izraele; ⁹ A slovutný byl až na kraj země, a shromažďoval ty, kteříž hynuli. ¹⁰ Pročež shromáždil Apolonius národy, a z Samaří vojsko veliké, aby bojoval proti Izraelovi. ¹¹ Ale zvěděv Judas, vytáhl jemu vstříc a porazil jej, i zabil jej; tedy padlo raněných mnoho, ostatní pak zutíkali.¹² Jejichž kořisti pobral, ano i meč Apoloniův vzal Judas a bojoval jím po všecky dny. ¹³ Uslyšev pak Seron, hejtman vojska syrského, že sebral Judas lid, a církev věřících [že má] s sebou a ty kteřížby táhli k boji, řekl: ¹⁴ Dobudu sobě jména a oslaven budu v království, když vybojují Judu a ty, kteříž jsou s ním, i ty, kteříž za nic položili rozkaz královský. ¹⁵ Když pak uložil táhnouti, tedy vytáhlo s ním vojsko bezbožných silné na pomoc jemu, aby se pomstili nad syny Izraelskými. ¹⁶ I přiblížili se až k tomu místu, kudy se jde do Betoron; Judas pak vytáhl vstříc jemu v mále. ¹⁷ Kteříž vidouce an vojsko táhne vstříc jim, řekli Judovi: Jakž budeme moci, poněvadž maličko nás jest, bojovati proti množství takovému silnému, a my mdlí jsme, nic dnes nejedše? ¹⁸ Jimž řekl Judas: Snadnoť jest zavříti mnohé v rukou nemnohých, aniž zajisté rozdíl ^[2] jest u Boha v spomáhání, ve mnoze neb v mále; ¹⁹ Neboť ne na množství vojska vítězství v boji záleží, ale s nebe jest síla. ²⁰ Oniť táhnou na nás s množstvím bezpraví a nepravosti, aby pohubili nás i ženy naše i dítky naše a aby zloupili nás; ²¹ ale my bojujeme o duše naše a práva naše. ²² Protož Bůh potře je před oblíčejem naším; vy tedy nebojte se jich. ²³ Když pak přestal mluviti, udeřil na ně vnáhle; i potřín jest Seron i tábor jeho před oblíčejem jeho. ²⁴ A honili je od toho místa, kudyž se chodí do Betoron, až na roviny; i padlo znich do osmi set mužů, ostatní pak utekli do země Filistýnské. ²⁵ Tedy počal jíti strach z Judy a z braří jeho, a hrůza na národy, kteříž byli vůkol nich. ²⁶ Tak že se doneslo i krále jméno jeho a o bitvách Judových vypravoval každý národ. Nebezpečensta na Židy přišlého, vypsaní. ²⁷ Když pak uslyšel Antioch král řeči ty, rozpálil se hněvem a poslav, sebral všecka vojska království svého, vojsko velmi silné. ²⁸ A otevřev pokladnici svou, dával službu vojskům svým na rok a poručil jim, aby na rok hotovi byli ke všelijaké potřebě. ²⁹ A vida že ubývá peněz z pokladů a výběrčích té krajiny malo jest příčinou rozbroje a těžkosti, kterouž způsobil v té zemi, zrušiv práva, kteráž bývala ode dnů starodávních; ³⁰ A obávaje se, že nebude míti coby jednou neb dvakrát stačilo na náklady a dary, jakéž byl dal předešlé štědře, tak že převýšil krále první štědrostí. ³¹ A svíraje se v mysli své velmi, uložil táhnouti do Persie a bráti berně z těch krajin a nashromažditi peněz mnoho. ³² Protož pozůstavil Lizyáše člověka slavného z rodu královského, nad věcmi královskými, od řeky Eufrates až do pomezí Egyptského, ³³ kterýžby choval Antiocha syna jeho, až do navrácení se jeho; ³⁴ a dal jemu polovici vojs a slony, poručiv jemu o všech věcech což chtěl a o obyvatelích Judských a Jeruzalemských, ³⁵ Aby poslal na ně vojsko ku potření a vyhlazení síly Izraelovy i ostatku Jeruzaléma a k vyhlazení památky jejich z toho místa; ³⁶ A aby osadil cizozemce ve všech končinách jejich a rozlosoval zemi jejich. ³⁷ Král pak vezma polovici vojsk pozustalých, vytáhl z Antiochie, města království svého, léta stého čtyřidcátého sedmého a přepraviv se přes řeku Eufrates, projel hořejší krajiny. ³⁸ Tedy vybral Lizyáš Ptolemea Dorimenova, a Nikanora, a Gorgiáše, muže mocné z přátel královských, ³⁹ A poslal s nimi čtyřidceti tisíc mužů a sedm tisíc jízdných, aby vtrhli do země Judské a zkazili ji podlé rozkazu královského; ⁴⁰ Kteříž táhli se vším vojskem svým a přitáhše, položili se blízko Emmoum v zemi, kteráž jest na rovině. ⁴¹ Uslyševše pak kupci té krajiny pověst o nich a nabravše stříbra a zlata velmi mnoho a služebníků, přišli [k nim] do táboru, bráti synů Izraelských za služebníky; a připojilo se k nim vojsko syrské, a země cizozemců. ⁴² Božího lidu strojení se k bojování. Tedy vida Judas a bratří jeho, že se bídy rozmohly, a vojska an se kladou v končinách jejich, a zvěděvše o rozkazích královských, kteréž poručil vykonati k zahynutí a vyhlazení lidu, řekl jedenkaždý bližnímu svému: ⁴³ Přiveďme k nápravě snížení lidu svého a bojůjme příčinou lidu svého a svatyně. ⁴⁴ I sebralo se shromáždění, aby hotovi byli k boji a aby modléce se prosili [od Boha] milosrdenství a slitování. ⁴⁵ (Nebo Jeruzalém byl bez obyvatele jako poušť, nebyl, kdo by všel do něho neb vyšel z něho z rodin jeho; svatyně pak potlačena byla a cizozemci [bydleli] na hradě, obydlím byl pohanů, anobrž odjato bylo potěšení z Jákoba, a přestala pišťalka a harfa.) ⁴⁶ A shromáždivše se přišli do Masfa proti Jeruzalému; nebo místo k modlitbě v Masfa prvé měli Izraelští. ⁴⁷ A roztrhše roucha svá a oblekše se do žíní a popel na hlavy své sypouce, postili se ten den. ⁴⁸ Nadto otevřeli knihy zakona, kteréž vyslíditi chtěli pohané, aby namalovali na nich podobizny modl svých. ⁴⁹ A přinesše roucha kněžská a prvotiny a desátky, postavili Nazarejské, kteříž vyplnili dny své. ⁵⁰ I volali hlasem k nebi řkouce: Což učiníme s těmito a kam je dovedeme? ⁵¹ Poněvadž svatyně tvá potlačena jest a poškvrněna, kněží pak tvoji jsou v zámutku a v snížení. ⁵² A aj, pohané tito shromáždili se proti nám, aby nás pohubili, ty víš co smýšlejí proti nám. ⁵³ Kterakž budeme moci ostáti před oblíčejem jejich, nepomůžeš-li ty nám? ⁵⁴ I troubili v trouby a volali hlasem velikým. ⁵⁵ Potom ustanovil Judas hejtmany nad lidem, tisíčníky a setníky a padesátníky a desátníky; ⁵⁶ Kteříž řekli těm, jenž stavěli domy, a zasnoubené měli manželky, a štěpovali vinnice, a bázlivým, aby se navrátil jedenkaždý do domu svého ^[3] podlé zákona. ⁵⁷ Takž vytahlo to vojsko a položilo se u Emmaum na poledne. ⁵⁸ Tedy řekl Judas: Přepašte se a buďte muži udatní a buďte hotovi k jitru, abyste bojovali s pohany těmi, kteříž se shromáždili proti nám, aby shladili nás i svatyni naši. ⁵⁹ Nebo lépe nám umříti v boji, než dívati se na bídy národu našeho a svatyně. ⁶⁰ Avšak jakž jest vůle [Boží] na nebi, nechť tak učiní.

1. Podobně, 3 Macha. 3.6.
2. Podobně, 1. Král. 14.6. 2Par. 14.11.
3. Deut. 20.5. Podobné, Judit. 7.4.

Kapitola IIII. Přemožení Gorgiáše 28. i Lizyáše. 37. Vyčištění chrámu a služeb obnovení.

¹ Gorgiáš přemožen Tedy pojav Gorgiáš pět tisíce mužů a tisíc jízdy na výbor, vytáhl s tím vojskem nočně, ² aby připadna na tábor židovský porazil jej vnáhle; byli pak ti kteříž byli na hradě průvodčí jeho. ³ O čemž uslyšev Judas, vytáhl sám i ti rekové, aby porazili vojsko královské, kteréž bylo v Emaum, ⁴ a to když ještě vojska porůznu byla od táboru. ⁵ I přitáhl Gorgiáš do ležení Judova nočně a žádného nenalezna, hledal jich po horách; nebo řekl: Utíkají ti před námi. ⁶ Ale jakž jen byl den, ukázal se Judas na poli se třmi tisíci mužů, avšak odění ani mečů neměli, jakž by chtěli. ⁷ Když pak hleděli na tábor pohanský silný, v pancíře oblečený, a na jízdu vůkol něho a na ty vycvičené v boji, ⁸ Tedy řekl Judas mužům těm, kteříž byli s ním: Nebojte se množství jich a útoku jejich nelekejte se; ⁹ Pamatujte, jak vysvobozeni jsou otcové naši ^[1] v moři rudém, když je honil Farao s vojskem. ¹⁰ Protož nyní volejme k Bohu, zdali by se chtěl smilovati nad námi, a rozpomena se na smlouvu otců, potříti vojsko toto před oblíčejem naším dnes. ¹¹ Aby poznali všickni národové, že jest kdoby vykoupil a vysvobodil Izraele. ¹² Tedy pozdvihše ti cizozemci očí svých a viděvše je an táhnou proti nim, ¹³ vytáhli z táboru k boji; i udeřili letmo ti, kteříž byli s Judou. ¹⁴ Když se pak potýkali, potříni jsou ti pohané a rozběhli se po poli. ¹⁵ Zadní pak všickni padli mečem, kteréž honili až k Asaremot a až na pole Idumejské a k Azotu a Jamnií, kdež jich padlo do tří tisíc mužů. ¹⁶ I navrátil se Judas a vojsko jeho od honění jich ¹⁷ a řekl lidu: Nebuďte žádostivi kořisti, nebo nepřítel jest proti nám – ¹⁸ Gorgiáš zajisté s vojskem jest na této hoře blízko nas – ale postavte se nyní proti nepřátlům našim a vybojujte je; potom pak beřte kořisti svobodně. ¹⁹ Ty věci když ještě mluvil Judas, ukázal se [jich] díl nějaký vynikající z té hory, ²⁰ kteřížto vidouce an se [jejich] v utíkání dali a [Židy] an zapalují jejich stany; (dým zajisté kterýž vidín byl, ukazoval, co se stalo) ²¹ ty věci, pravím, vidouce lekli se velmi; nadto vidouce i vojsko Judovo v poli hotové k bitvě, ²² utekli všickni do země cizozemců. ²³ I navrátil se Judas k kořisti toho táboru a nabral zlata mnoho a stříbra a postavce modrého a šarlatu mořského a zboží velikého. ²⁴ Potom navrátivše se chválili a dobrořečili Boha, ^[2] že [jest] dobrý a že na věky milosrdenství jeho. ²⁵ Takž způsobeno jest vysvobození veliké Izraelovi v ten den. ²⁶ Kteříž pak koli z cizozemců zachováni jsou, přijdouce oznámili Lizyášovi všecky věci kteréž se zběhly. ²⁷ Což on uslyšev, strnul a smuten byl, že co chtěl, nestalo se to Izraelovi, a což poručil jemu král, to se nezdařilo. ²⁸ A Lizyáš tolikéž. Druhého pak léta, sebral Lizyáš mužů na výbor šedsáte tisíc jízdy, aby vybojoval Jeruzalém. ²⁹ I přitáhli do země Idumejské a položili se u Betsury; proti nimž vstříc vytáhl Judas s desíti tisíci mužů. ³⁰ A vida vojsko silné, modlil se řka: Požehnaný jsi vysvoboditeli Izraelský, kterýž jsi potřel ^[3] útok mocného skrze ruku služebníka svého Davida, a vydal jsi vojsko cizozemců v ruce Jonaty, ^[4] syna Saulova a oděnce jeho. ³¹ Zavři vojsko toto v ruku lidu svého Iraelského/ ať jsou zahanbeni s mocí a jízdou svou. ³² Pusť na ně strach a zemdli smělost síly jejich, ať se třesou nad potřením svým. ³³ Poraz je mečem těch, kteříž tě milují, ať tě chválí všickni písničkami, kteříž znají jméno tvé. ³⁴ Takž potýkali se jedni s druhými; i padlo z vojska Lizyášova do pěti tisíc mužů; padli pravím před nimi. ³⁵ Vida pak Lizyáš utíkání svého vojska, Judovu pak smělost a jak hotovi jsou, buď živi býti, buď umříti udatně, odtáhl do Antiochie a zbíral cizí lid; když pak jemu přibylo vojska kteréž sebral, umínil zase s těmi přibytými táhnouti do Judstva. ³⁶ I řekl Judas a bratří jeho: Aj potříni jsou nepřátelé naši, poďme vyčišťovati svatého místa a obnovovati. ³⁷ Tedy shromáždilo se vojsko všecko a vstoupili na horu Sion, ³⁸ Juda žalost měl nad zpuštěním B chrámu, i a vidouce svatyni zpuštěnou a oltář poškvrněný a brány vypálené a v síňcích prouti vyrostlé jako v lese aneb jako na jedné z hor a pokoje pobořené, ³⁹ roztrhli roucha svá a vydavše se v kvílení veliké, sypali popel na hlavu svou. ⁴⁰ A padše na tvář na zem, zatroubili v trouby návěští dávající a volali k Bohu. ⁴¹ Tedy zřídil Judas muže ty kteříž by bojovali s těmi kteříž byli na hradě, dokudž by nevyčistil místa svatého. ⁴² A vybral kněží nemající úhony a libující sobě zákon, ⁴³ Vyčistil jej a potřebami opatřil kteříž vyčistili místo svaté a vynesli kamení poškvrněné na místo nečisté. ⁴⁴ Když pak radili o oltář zápalů poškvrněný, coby jemu učiniti měli, ⁴⁵ tedy přišla jim na mysl rada dobrá, aby jej zbořili, aby snad nebyl jim k útržce, že ho poškvrnili pohané; i zbořili ten oltář ⁴⁶ a složili to kamení na hoře toho domu na místo obzvláštní, dokudž by nepřišel prorok, kterýž by zprávu dal o těch věcech. ⁴⁷ Potom nabravše kamení celého podlé zákona, ^[5] rozdělali oltář nový podobný prvnímu. ⁴⁸ Vzdělali také místa svatá a což mělo býti vnitř v domě i síňce posvětili; ⁴⁹ A nadělavše nádob svatých nových, vnesli svícen a oltář zápalů a kadění i stůl do Chrámu. ⁵⁰ A kadili na oltáři a rozsvítili svíce na svícen, aby svítili v Chrámě. ⁵¹ Nakladli také na stůl chlebů a roztáhli opony; takž dokonali všecka díla kteráž dělali. ⁵² Potom vstavše ráno pětmecítmého dne měsíce devátého (kterýžto měsíc jest Kislev) léta stého čtyřidcátého osmého, ⁵³ obětovali obět podlé zákona na tom novém oltáři zápalů, ktrýž byli udělali; ⁵⁴ Právě v ten čas a v ten den v němž ho byli poškvrnili pohané, na ten [den] znovu posvěcován jest, písněmi a na citary a na harfy a na cimbály. ⁵⁵ I padli všickni na tvář poklonu činíce a dobrořečíce Bohu, kterýž jim štěstí dal. ⁵⁶ Měli pak to posvěcování oltáře osm dní a přinášeli zápaly s veselím a obětovali obět spasení a chvály. ⁵⁷ Ozdobili také zevnitř Chrám korunami zlatými a pavézkami, a obnovili brány a pokojíky, zdělavše dvéře k nim. ⁵⁸ Když pak bylo veselé veliké v lidu velmi a odjato bylo pohanění pohanů, ⁵⁹ Památku vyčištění B. Chrámu ustanovil tehdy ustanovil Judas a bratří jeho i všecka církev Izraelská, aby ^[6] slaveni bývali ti dnové posvěcování oltáře časy svými rok po roce za osm dní, od pětmecítmého dne měsíce Kyslev, s veselím a s radostí. ⁶⁰ Horu Sion vůkol ohradil. Obehnali také toho času horu Sion vůkol zdmi vysokými a věžemi pevnými, aby někdy přitáhnouce pohané, nepotlačili jich, jako učinili prvé. ⁶¹ A položili tu vojsko k obhajování jí, a ohradili ji k obhajování Betsury, aby měl lid pevnost proti zemi Idumejské.

1. Exod. 14.9. Jozue 24.6. Níž 9.45.
2. Žal. 106.1. Item 118.1. Item 116.1.
3. 1Krá. 17.50
4. 1Krá. 14.13.
5. Exo. 20.25. Deut. 27.5. Jozue 8.31.
6. 2 Macha. 18. Jan 10.12.

Kapitola V. Vítězství Judovo a bratří jeho nad mnohými městy a krajinami, 54. oslavování z něho Boha. 56. Výtržnost Jozefova a Azariášova. 63. Sláva Judova.

¹ Stalo se pak když uslyšeli národové okolní, že jest vzdělán oltář a obnovena svatyně jako prvé, že se rozhněvali velmi. ² A uradivše se, aby pohubili pokolení Jakobovo, ty, kteříž byli uprostřed nich, počali mordovati [některé] v lidu a hubiti. ³ Judas dosáhl nad nepřátely rozličnými vítězství. Protož bojoval Judas proti synům Ezau v zemi Idumejské u Akrabatin, nebo oblehli Izraele, a porazil je ranou velikou a vehnav je do těsna, pobral kořisti jejich. ⁴ Zpomenul také na zlost synů Bean, kteříž byli osídlem lidu a uražkou, zálohy činíce jim po cestách. ⁵ Protož když se zavřeli před nim na věžech, oblehl je a vyhladil jako proklaté a zapálil věže se všemi kteříž byli na nich. ⁶ Odtud pustil se proti synům Ammonitským, kdežto trefil na vojsko silné a lid znamenitý s Timoteem hejtmanem jejich, ⁷ proti nimž vedl války mnohé; i potříni sou před tváří jeho, nebo je porazil. ⁸ A dobyv Gázer s městečky jeho, navrátil se do Judstva. ⁹ Sebrali se pak národové ti, kteříž v zemi Galádské byli, proti Izraelským bydlícím na pomezích jejich, aby je zhubili. ¹⁰ Protož utekli do pevnosti Datema a poslali listy k Judovi a k bratřím jeho, řkouce: ¹¹ Sebrali se proti nám národové, kteříž jsou vůkol nás, aby nás zhubili, a strojí se přitáhnouti a dobýti ohrady, do níž jsme utekli, a Timoteus jest hejtmanem vojska jejich; ¹² Protož přitáhna, vytrhni nás z ruky jejich, nebo padlo našich množství ¹³ a všickni bratří, kteříž byli v Tubin, usmrceni jsou, a zajali manželky jejich s dítkami i s statkem, a zhynulo tam do tisíce mužů. ¹⁴ Ještě ti listové čteni byli a aj, poslové jiní přišli z Galilee, roztržená majíce roucha, kteříž oznámili tato slova ¹⁵ řkouce: Sebrali se na nás z Ptolemaidy a z Týru a z Sidonu a ze vší Galile cizozemců, aby vyplenili nás. ¹⁶ Když pak uslyšel Judas a lid ta slova, sebralo se shromáždění veliké, aby se poradili coby učiniti měli bratřím svým postaveným v ssoužení, proti nimž bojováno bylo od nepřátel. ¹⁷ I řekl Judas Šimonovi bratru svému: Vybéř sobě muže a vytáhna vysvoboď bratří své, kteříž sou v Galilei; já pak a Jonata bratr můj potáhneme do země Galad. ¹⁸ Takž pozůstavil Jozefa syna Zachariášova a Azariáše za vůdce lidu s ostatkem vojska v Judstvu na stráži ¹⁹ a přikázal jim řka: Zprávu držte nad tím lidem a neveďte války proti pohanům, dokudž bychom se nenavrátili. ²⁰ Když pak odděleno bylo Šimonovi mužů tři tisíce, kteřížby táhli do Galilee, a Judovi osm tisíc do země Galád, ²¹ Tedy přitáhna Šimon do Galilee vedl války mnohé proti těm pohanům; i potříni jsou ti pohané před oblíčejem jeho a sháněl se po nich až k branám Ptolemaidským, ²² tak že padlo z těch pohanů do tří tisíc mužů; i pobrali kořsti jejich. ²³ A vzavše [Židy], kteříž byli v Galilei a v Arbatích, s ženami a s dětmi i se vším, cožkoli měli, přivedli je do Judstva s radostí velikou. ²⁴ Judas pak a Jonatan bratr jeho přepravivše se přes Jordán táhli cestou tří dnů po poušti. ²⁵ Kdežto potkali se s Nabatskými, kteříž jim vstříc vyšli pokojně a oznámili jim všecko co se stalo bratřím jejich v zemi Galád, ²⁶ A že mnozí z nich zjímáni sou v Bozrra a v Bozor, v Alemis, v Chaskor, v Maged a Karnaim, kterážto města všecka hražená jsou a veliká, ²⁷ ano i v jiných městech Galádských že jsou zjímáni, a zítra umínili šturmovati ku pevnostem a dobudouce jich zhubiti je všecky jednoho dne. ²⁸ Protož obrátil se Judas hned spěšně s vojskem svým cestou po poušti k Bozra a vzav město, zbil všecko pohlaví mužské ostrostí meče a pobrav všecky kořesti jejich, vypálil je ohněm. ²⁹ Odtud pak odtrhna nočně, táhl do pevnosti. ³⁰ Ale když se rozednilo, tedy pozdvihše očí svých, [uzřeli] a aj, lid znamenitý jemuž počtu nebylo zdvihají žebříky a nástroje, aby dobývali té pevnosti a bojovali proti nim. ³¹ Tedy Judas vida, že se začal boj a hluk města vstupuje až k nebi od trub a hlasu velikého, řekl mužům vojska svého: ³² Bojujte dnes příčinou bratří svých. ³³ Pročež tahše po třech stranách pozadu na ně, troubili v trouby a volali na modlitbě. ³⁴ Když pak zvědělo vojsko Timoteovo, že Machabeus jest, utíkali přd oblíčejem jeho; i porazil je ránou velikou, tak že padlo z nich toho dne do osmi tisíc mužů. ³⁵ Potom uhnul se k Masfa a bojoval proti němu i dobyl ho, a zbiv všecko pohlaví mužské v něm, pobral kořisti jeho a vypálil je ohněm. ³⁶ Odtud odtrhna dobyl Ezebon, Maged, Bozor, a jiných měst Galádských. ³⁷ Po těchto pak věcech ^[1] sebral Timoteus vojsko jiné a položil se proti Ráfon za řekou. ³⁸ Protož poslal Judas, aby shlédli to vojsko, kteřížto oznámili jemu řkouce: Shromáždili se k nim všickni národové, kteříž jsou vůkol nás, vojsko převelmi veliké. ³⁹ Ano i Arabští najati sou na pomoc jim, a položili se za řekou, hotovi jsouce přitáhnouti proti tobě k boji. Tedy vytáhl Judas proti nim. ⁴⁰ Řekl pak Tymoteus knížatům vojska svého, když se přiblíží Judas a vojsko jeho k řece tekuté, přepraví-li se k nám prvé, nebudeme moci ostáti proti němu, nebo jistotně zmocní se nás; ⁴¹ pakli se lekati bude a položí se za potokem, přeplavíme se k němu a zmocníme se ho. ⁴² Když se pak přiblížil Judas k řece tekuté, postavil písaře toho lidu u řeky a přikázal jim řka: Nedopouštějte se žádnému člověku položiti, ale nechť táhnou všickni k boji. ⁴³ Takž přeplavil se proti nim nejprve a všecken lid jeho za ním; i potříni jsou před oblíčejem jeho všickni ti pohané, tak že shodivše zbroj svou, utekli do chrámu v Karnaim. ⁴⁴ [Judští] pak dobyvše města, zapálili ten Chrám ohněm se vším což bylo v něm. A tak vyvráceno jest Karnaim, aniž mohli více ostáti před oblíčejem Judovým. ⁴⁵ I shromáždil Judas všecky Izraelské, kteříž byli v zemi Galád, od malého až do velikého, i manželky jejich i dítky s nábytkem, vojsko velmi veliké, aby šli do země Judské. ⁴⁶ Když pak přišli až k Efron ^[2] (kteréžto město jest na cestě, veliké a hražené velmi, jemuž nebylo lze vyhnouti na pravo ani na levo, ale prostředkem jeho jíti se musilo), ⁴⁷ tedy zavřeli se měšťané, ⁴⁸ a zaváleli brány kamením. ⁴⁹ I poslal k nim Judas slovy pokojnými řka: ^{50 [3]} Nechť projdu skrze zemi tvou, abychom šli do země své, a žádný neublíží vám, toliko pěšky půjdeme; ale nechtěli otevříti jemu. ⁵¹ Protož poručil Judas provolati v vojště, aby šturmoval každý k tomu místu, proti kterémuž stojí. I lezli k šturmu muží toho vojska a dobývali města celý ten den a celou noc, až i dáno jest město v ruce jeho. ⁵² Kdežto zhubil všecko pohlaví mužské ostrostí meče a z gruntu je vyvrátil, a pobrav kořisti jeho šel skrze město po zbitých. I přepravili se přes Jordán na pole veliké proti Betsan. ⁵³ Judas pak veda ty kteříž zzadu zůstávali, napomínal lidu na té vší cestě, až přišli do země Judské. ⁵⁴ Potom vstoupili na horu Sion s veselím a s radostí, a obětovali zápaly, protože nepadl z nich žádný, až i navrátili se v pokoji. ⁵⁵ V těch pak dnech, v nichž byl Judas a Jonatan v zemi Galád a Šimon bratr jeho v Galilei proti Ptolemaidě, ⁵⁶ Jozefovi se nepodařilo jeho usilování. uslyšev Jozef syn Zachariášův a Azariáš, knížata [ostatního] vojska, o zmužilosti [jejich] a boji kterýž vykonali, řekli: ⁵⁷ Dobuďme i my sobě jména a potáhněme k boji proti pohanům kteříž jsou vůkol nás. ⁵⁸ A tak ponukše mužů bojovných, kteréž měli při sobě, táhli k Jamnii. ⁵⁹ Ale když vytáhl Gorgiáš z města a muží jeho vstříc jim k boji, ⁶⁰ tedy Jozef dal se v utíkání, a honěni jsou až ku pomezím Judským; i padlo v ten den z lidu Izraelského do dvou tisíc mužů; tak veliká se stala porážka v lidu Izraelském, ⁶¹ protože neuposlechli Judy a bratří jeho, domnívavše se, že zmužilosti dokáží. ⁶² Ti zajisté nebyli z semene mužů těch, skrze jejichž ruku dáno jest vysvobození Izraelovi. ⁶³ Judas s bratřími svými učiněn slavný. Muž pak ten Judas a bratří jeho oslaveni jsou velice přede vším Izraelem a přede všemi národy, kdež slyšáno bylo o jménu jejich, ⁶⁴ kteřížto shromažďovali se k nim, vychvalujíce je. ⁶⁵ Potom vytáhna Judas a bratří jeho k boji proti synům Ezau do země polední, dobyl Chebronu a městeček jeho, ⁶⁶ a pobořiv pevnost jeho, a věže jeho vypáliv vůkol, odtrhl aby táhl do země cizozemců; i táhl skrze Samaři. ⁶⁷ V kterýžto den padli kněží z měst chtěvše zmužilosti dokázati, vytáhli k boji všetečně. ⁶⁸ I uhnul se Judas k Azotu [do] země cizozemců, a pobořiv oltáře jejich Modly ohněm zkaženy, etc. a rytiny bohů jejich ohněm popáliv, a pobrav kořisti těch měst, navrátil se do země Judské.

1. 2 Mach. 10.24.
2. 2 Mach. 12.27.
3. Podobně Num. 20.17.

Kapitola VI. Usilování Antiocha Epifána o zloupení města v Elimaidě. 8. Naříkání jeho nad sebou, 16. i smrt. 17. Kralování Antiocha Eupatora. 18. Ssoužení veliké Židů.

¹ Král pak Antioch táhna skrze horní krajiny Antioch Epifanes v naději zmýlen; uslyšel, že jest v Elimaidě, v zemi Perské, město slavné příčinou bohatství od stříbra a od zlata; ² A chrám v něm bohatý velmi, kdež pavézy [jsou] zlaté a pancířové a zbroj kteréž tam nechal Alexander syn Filipův, král Macedonský, jenž kraloval [tam] nejprvé z Řeků. ³ Protož přitáhl ^[1]/ a usiloval aby dobyl toho města a zloupil je, ale nemohl; nebo v známost uvedena byla ta věc měšťanům, ⁴ kteřížto postavili se proti němu k boji; takž utekl a odtrhna odtud s zámutkem velikým, navrátil se do Babylona. ⁵ V tom přijda posel do Persidy, oznámil jemu, že se v utíkání dala ta vojska, kteráž byla táhla do země Judské. ⁶ A že Lizyáš kterýž táhl s vojskem silným nejprve dal se v utíkání před oblíčejem Židů, kterýmž přibylo zbroje a vojska a kořistí mnoho, jichž nabrali z těch vojsk kteráž porazili. ⁷ A že zbořili tu ohavnost, kterouž byl vzdělal na oltáři tom, kterýž byl v Jeruzalémě; svatyni pak, jakž byla nejprvé, obehnali zdmi vysokými, i Betsuru město své. ⁸ V svědomí velmi sevřín; I stalo se, když uslyšel král ty řeči, že se lekl a třásl velice a padl na lůžko; nebo upadl v nemoc zámutkem, že se nestalo jemu jakž byl myslil. ⁹ Pročež byl tu drahně dní, proto že se jemu obnovil zámutek veliký. ¹⁰ A soudě sám u sebe, že umře, povolal všech přátel svých a řekl jim: Odstoupil sen od očí mých, a chřadne srdce mé starostmi. ¹¹ A říkám v srdci: Na jakou bídu jsem přišel? A v jakém vlnobití nyní jsem? Ježto jsem byl vzácný a milý v kralovství svém. ¹² Jižť se nyní rozpomínám na zlé vëci, kteréž jsem učinil v Jeruzalemě, že jsem pobral všecka nádobí zlatá a stříbrná, kteráž byla v něm, a poslal jsem, aby zhubili obyvatele Judské bez příčiny. ¹³ Poznávámť, že proto přišly na mne zlé věci, a aj, hynu zámutkem velikým, a to v zemi cizí. ¹⁴ Poručenství činil a umřel. Tedy povolav Filipa, jednoho z přátel svých, ustanovil jej nade vším královstvím svým ¹⁵ A dal jemu korunu a roucho své a prsten, aby Antiocha, syna jeho, cvičil a odchoval, aby kralovati mohl. ¹⁶ I umřel tu ^[2] král Antioch léta stého čtyřidcátého devátého. ¹⁷ Protož zvěděv Lizyáš, že umřel král/ Antioch Eupator za krále ustanoven. ustanovil Antiocha, syna jeho, aby kraloval místo něho, kteréhož vychoval z mladosti, a nazval jméno jeho Eupator. ¹⁸ Ssoužení židů jakž od cizích/ tak od domácích. Ti pak, kteříž drželi hrad, obkličovali Izraele vůkol místa svatého, ustavičně hledajíce [jeho] zlého a [chtějíce býti] podporou Pohanů; ¹⁹ Pročež Judas mysliv zhubiti je, svolal všecken lid, aby je oblehli. ²⁰ Kteřížto shromáždivše se spolu, oblehli je léta stého padesátého, i zasadil [Judas] proti nim berany a [jiné] nástroje. ²¹ Vyšedše pak z nich [někteří z toho oblžení, jichž se přichytili někteří] z bezbožných Izraelských, šli k králi, a řekli: ²² Dokudž nebudeš konati soudu a mstíti bratří našich? ²³ My jsme sobě oblíbili to, abychom sloužili otci tvému a vykonali cožby koli od něho řečeno bylo a poslušni byli rozkazů jeho, ačkoli ti, kteříž jsou z lidu toho, proto odcizili se od nás. ²⁴ Anobrž kteřížkoli z nás nalezeni byli, usmrceni jsou, a dědictví naše rozchvátána. ²⁵ A netoliko na nás ruku vztáhli, ale i na všecky končiny své. ²⁶ A aj, položili se dnes u hradu v Jeruzalémě aby ho dobyli; svaté pak místo, ano i Betsuru ohradili. ²⁷ Protož nepředejdeš-li toho rychle, větší vëci nežli tyto činiti budou a nebudeš moci odolati jim. ²⁸ I rozhněval se král, když to uslyšel, a shromáždil všecky přátely své, knížata vojska svého a ty kteříž byli nad jízdou, ²⁹ Ano i od králů jiných a z ostrovů mořských přitáhla k němu vojska najatá, ³⁰ Tak že byl počet vojska jeho sto tisíc pěších a dvadceti tisíc jízdných a slonů třidceti dva vycvičených k boji. ³¹ Tedy táhli skrze Idumejskou zemi a položili se u Betsury, kteréž dobývali za mnoho dní nadělavše nástrojů válečných. Ale vytrhše [Betsurští] popálili je ohněm a bojovali zmužile. ³² Judas také odtrhna od hradu, položil se u Betzacharia proti táboru toho krále. ³³ Tedy král přivstana ráno odtrhl s vojskem svým s chvátáním k cestě Betzacharia, kdežto zšikovali vojska k boji a troubili na trouby. ³⁴ Slonům pak ukazovali víno červené a moruší, aby je zdráždili k boji. ³⁵ A rozdělivše ty šelmy mezi houfy, postavili při každém slonu tisíc mužů oblečených v pancíře brněné a [majících] lebky ocelivé na hlavách svých, a pět set jízdných výborných zřídili při každé té šelmě. ³⁴ Kteřížto pohotově byli, kdežkoli ta šelma byla, a kdežkoli šla, šli spolu, aniž odcházeli od ní. ³⁷ Věže také dřevěnné na nich pevné přikrývající jednu každou tu šelmu nástroji připásané byly, a na jedné každé mužů kteříž bojovali z nich dva a třidceti, a Indián každé té [šelmy] zprávce. ³⁸ [Hejtmané] pak ostatek té jízdy onde i onde postavivše mezi dvěma díly toho vojska, ponoukali [ho] jsouce u prostřed těch houfů. ³⁹ Když pak svítilo slunce na zlaté pavézy, svítily se hory od nich a blyštěly se jako pochodně ohnivé, ⁴⁰ A roztáhl se díl vojska královského k horám vysokým a někteří k dolinám, takž táhli bezpečně a pořádně. ⁴¹ I třásli se všickni kteříž slyšeli hluk množství jejich a o přitažení toho množství a hřmot od zbroje; nebo bylo vojsko veliké velmi a silné. ⁴² Když se pak potýkal Judas a vojsko jeho v bitvě, tedy padlo z vojska královského šest set mužů. ⁴³ Vida pak Eleazar Abaran jednu z těch šelm přioděnou pancíři královskými, kteráž převyšovala všecky ty šelmy, domníval se, že na ní jest král. ⁴⁴ Protož opovážil se, aby vysvobodil lid svůj a dobyl sobě jména věčného, ⁴⁵ a učiniv útok na ni směle do prostřed toho houfu, mordoval po pravé i po levé straně, tak že rozraženi jsou od něho sem i tam. ⁴⁶ A podskočiv pod toho slona a podlehna pod něj zabil jej; kterýžto padl na zemi na něj a tu jej udávil. ⁴⁷ Vidouce pak [někteří] sílu kralovskou a dotírání těch vojsk, odstoupili od těchto; ⁴⁸ a ti, kteříž byli z vojska královského, táhli jim vstříc k Jeruzalému, aby se položil král v Judstvu a na hoře Sion. ⁴⁹ V tom učinil příměří s Betsurskými, poněvadž vyšli z města proto, že neměli tam potravy, aby se zavříti mohli v něm, (odpočinutí za jisté měla země) ⁵⁰ A tak vzal král Betsuru a osadil tam stráž, aby jí ostříhali. ⁵¹ Tedy ležel u místa svatého mnoho dní, přistaviv tu berany a nástroje válečné a střelbu k sřílení ohněm a kamením a kuše k střílení střelami a praky. ⁵² Zdělali pak i oni nástroje válečné proti nástrojům válečným jejich a bojovali mnoho dní; ⁵³ Ale nebylo špíže v špižírnách, protože bylo ^[3] sedmé léto, a kteříž zachováni jsouce ušli do Judstva z pohanů, utrávili ostatek což měli. ⁵⁴ I pozůstalo na místech svatých mužů maličko, nebo rozmohl se hlad, pročež rozprchli se jedenkaždý k místu svému. ⁵⁵ Ale když uslyšel Lizyáš že se Filip (ktréhož ustanovil král Antioch ještě za života svého, aby choval syna jeho až by kralovati mohl, ⁵⁶ navrátil z Perské a Medské země, a vojska královská, kteráž byla táhla s ním, a že chce ujíti [království] s příslušenstvím jeho, ⁵⁷ Pospíšil a ponuknut byl aby šel z hradu a řekl králi a hejtmanům vojska a mužům: Hyneme den ode dne a potravy málo máme; místo pak kteréž jsme oblehli jest pevné a to, což přísluší k království [našemu] doléhá na nás. ⁵⁸ Protož nyní dejme pravici těm mužům a učiňme s nimi příměří, i se vším národem jejich, ⁵⁹ A potvrďme jim [toho], aby mohli se zpravovati zákony svými jako prvé; nebo příčinou ustanovení zákonních, kteráž jsme zrušili, rozhněvali se a učinili toto všecko. ⁶⁰ I líbila se ta řeč králi i knížatům, kterýžto poslal k nim jednati o pokoj, a [oni to] přijali. ⁶¹ Když pak jim na to učinil přísahu král i knížata, vyšli z ohrady; ⁶² Zrušení přísahy. Ale král vejda na horu Sion a shlédna pevnost toho místa, zrušil přísahu, kterouž učinil, a rozkázav, zbořil zeď vůkol. ⁶³ Potom odtrhna spěšně, navrátil se do Antiochie, kdež nalezl Filipa, an panuje nad městem; protož bojoval proti němu a vzal město mocí.

1. Podobně výš 1.31.
2. 2 Mach. (???).28.
3. Levit. 21.6.

Kapitola VII. Zamordování Antiocha a Lizyáše. 6. Obžalování lidu u krále. 37. Modlitba kněží 41. i Judova. 43. Vítězství nad nepřáteli.

¹ Demetrius se uvázal v království; Léta stého padesátého prvního vytáhl ^[1] Demetrius syn Seleukův z Říma a přitáhl s muži nemnohými do města pomořského a tu se uvázal v království. ² Stalo se pak, když všel do domu královského otců svých, že vojska jeho jala Antiocha a Lizyáše, aby je přivedli jemu. ³ Kterýžto když mu v známost uvedena byla ta věc, řekl: Neukazujte mi tváří jejich. ⁴ Když je pak zbila ta vojska, tedy dosedl Demetrius na trůn království svého. ⁵ Potom přišli k němu všickni muži nešlechetní a bezbožní z Izraele, jejichž vůdce byl Alcimus, kterýž chtěl kněžství dojíti, ⁶ Alcimus na Izraele králi žaloval. A obžalovali lid u krále řkouce: Zhubil Judas s bratřími svými všecky přátely tvé, a nás rozptýlili z země naší. ⁷ Protož nyní pošli muže, jemuž věříš, ať přijeda pohledí na zhoubu všecku, kterouž učinil nám a krajině královské, a stresce je, i všecky kteříž napomáhají jim. ⁸ Tedy ukázav král na Bachyda, přítele královského, kterýž panoval za řekou a veliký byl v tom království a věrný králi; poslal ho, ⁹ a Alcima, toho bezbožníka, kterémuž dal kněžství, a přikázal mu vykonati pomstu nad syny Izraelskými. ¹⁰ Kteřížto vytáhli a přitáhše s vojskem znamenitým do země Judské, poslali posly k Judovi a bratřím jeho ^[2] s slovy pokojnými lstivě; ¹¹ Ale [oni] nedbali na řeči jejich; nebo věděli že přitáhli s vojskem znamenitým. ¹² Shromáždilo se pak k Alcimovi a Bachydovi množství zákonníků, aby vyhledali to, což by bylo spravedlivého. ¹³ (Přední zajisté Assydeové ^[3] byli mezi syny Izraelskými) a hledali u nich pokoje. ¹⁴ Nebo pravili: Jakýsi kněz z semene Aronova přitáhl s vojskem, kterýž neučiní nám křivdy. ¹⁵ I mluvil s nimi slovy pokojnými a přisáhl jim řka: Nebudeme hledati vašeho zlého, ani přátel vašich. ¹⁶ Ale když uvěřili jemu, tedy jal z nich šedesáte mužů a zmordoval je dne jednoho, podlé těch slov kteráž [prorok] napsal: ^{17 [4]} Těla svatých tvých a krev jejich vylili okolo Jeruzaléma, a nebyl kdo by je pochovával. ¹⁸ Protož přišla bázeň a strach na všecken lid, nebo pravili: Neníť při těchto pravdomluvnosti ani soudu; nebo zrušili smlouvu a přísahu, kterouž učinili. ¹⁹ Takž odtrhna Bachydes od Jeruzaléma, položil se v Bezet a poslav zjímal množství těch mužů, kteříž byvše s ním utekli, ano i některé z toho lidu, a zbiv vmetal je do studnice veliké. ²⁰ Potom poručiv tu krajinu Alcimovi a nechav s ním vojska ku pomoci jemu, jel zase Bachydes k králi. ²¹ Chtěl dojíti nejvyššího kněžství. Stál pak tuze Alcimus o důstojnost nejvyššího kněžství. ²² I sebrali se k němu všickni, kteříž bouřili svůj lid, a zmocnili se země Judské, učinivše porážku velikou v Jeruzalémě. ²³ Protož vida Judas všecko to zlé, kteréž činil Alcimus i s těmi, kteříž s nim byli, synům Izraelským více nežli pohané, ²⁴ Táhl po všech končinách Judských vůkol a vykonal pomstu nad těmi muži poběhlými; takž přítrž jim učiněna aby vpádů nečinili do té krajiny. ²⁵ Vid pak Alcimus že se zsílil Judas a ti, kteříž při něm byli, a rozuměje že nebude moci odolati jim, navrátil se k králi a obžaloval je nešlechetně. ²⁶ Tedy poslal král ^[5] Nikanora, jednoho z knížat svých slavných, kterýž nenáviděl a nepřítelem byl Izraelských, a přikázal mu vyhladiti ten lid.Nikanor usiloval o zkažení Judy etc. ²⁷ I přitáhl Nikanor k Jeruzalému s mocí velikou a poslal k Judovi a k bratřím jeho lstivě s slovy pokojnými řka: ²⁸ Nechť není války mezi námi a vámi; přijedu s muži nemnohými, abych vaše tváře viděl s pokojem. ²⁹ Takž přijel k Judovi a přivítali jeden druhého pokojně; ale nepřátelé byli pohotově, aby chytili Judu. ³⁰ Když pak v známost byla uvedena ta věc Judovi, že lstivě přišel k němu, lekl se ho a nechtěl více viděti tváři jeho. ³¹ Srozuměv pak Nikanor, že vyjevena jest rada jeho, vytáhl ku potýkání se s Judou u Raffarsalama, ³² kdežto padlo těch, kteříž byli při Nikanorovi do pěti set mužů; i utekli do města Davidova. ³³ Nevážně se choval k kněžím. Po těchto pak věcech vstoupil Nikanor na horu Sion; i vyšli někteří z kněží z místa svatého a z starších lidu, aby ho přivítali pokojně a ukázali jemu zápal, kterýž obětován býval za krále. ³⁴ Ale [on] ošklebuje se na ně, posmíval se jim a poškvrnil jich mluviv pyšně ³⁵ a ^[6] zapřisáhl se s hněvem řka: Nebude-li vydán Judas i vojsko jeho v ruce mé teď nyní, stane se když se navrátím v pokoji, že vypálím dům tento; a tak odšel s hněvem velikým. ³⁶ Tedy odšedše kněží, postavili se před oltářem a Chrámem a plakali řkouce: ^{37 [7]} Ty jsi [Pane] vyvolil dům tento, aby jméno tvé vzýváno bylo v něm a aby byl domem modlitby a prosby lidu tvého. ³⁸ Vykonej pomstu nad tím člověkem, i nad vojskem jeho, a nechť padnou od meče; pamatuj na rouhání jejich a nedejž jim ostáti. ³⁹ I vytáhl Nikanor z Jeruzaléma a položil se v Betoron, kdežto potkalo se s nim vojsko syrské. ⁴⁰ Judas pak položil se u Adas se třmi tisíci mužů; a modlil se Judas řka: ⁴¹ [Pane], když ti, kteříž od krále posláni byli, ^[8] rouhali se, ^[9] vyšel anděl tvůj a zbil z nich sto osmdesáte pět tisíců; ⁴² tak potři vojsko toto před oblíčejem naším dnes, ať poznají ostatní, že zle mluvili proti místu svatému tvému, a suď tohoto podlé zlosti jeho. ⁴³ V bitvě poražen. Tedy potýkala se ta vojska a v boji, třináctého dne měsíce adar, i potříno jest vojsko Nikanorovo a on ^[10] padl nejprvé v boji. ⁴⁴ Když pak vidělo vojsko jeho, že umřel Nikanor, povrhše zbroj svou, utekli. ⁴⁵ I honili je cestou dne jednoho od Adas až kudyž se chodí do Gázer a troubili za nimi na trouby návěští dávající. ⁴⁶ Pročež vytahli ze všech městeček vůkol a naháněli jich sobě a obrátili je jedni k druhým; i padli všickni od meče, tak že nezůstal z nich ani jeden. ⁴⁷ Takž pobravše loupež a kořist, hlavu Nikanorovu sťali, i ruku jeho pravou kterouž vztahoval pyšně, a přinesše [ji] pověsili u Jeruzaléma. ⁴⁸ I veselil se lid velmi a slavili ten den, [jako] den veselé velikého, ⁴⁹ a uložili slaviti každého roku ten den, třináctého dne měsíce adar. ⁵⁰ A tak měla pokoj země Judska za nějaký čas.

1. (???)Mach. 14.1.
2. Podobně Výš 1.31.
3. Výš 2.42.
4. Žalm 79.(???)
5. 1Mach. 1.11.12.
6. 2 Mach 14.33.
7. 1 Par. 7.12. Izai. 56.7. Luk. 19.46.
8. 4.Krá. 13.30. 1Par. 32.15.
9. 4.Kral. 19.35. Eklu. 48.25. Izai.37.36. 1.Mach.3.19.
10. 2.Mach.15.28.

Kapitola VIII. Judovo vstoupení s Římany v přátelství. 22. Smlouva jejich společná, na dskách měděných napsaná.

¹ Zalíbení Judovo v Římanech, pro slavné činy jejich. Uslyšel pak Judas pověst o Římanech, že jsou mocní v síle a ochotně přestávají na všech věcech, kteréž jim předkládány bývají a s těmi, kteřížkoli k nim přicházejí, v přátelství vstupují a že [pravím] mocní jsou v síle. ² Nebo vypravovali jemu o válkách jejich a o udatnosti, kteréž dokázali v krajinách Galatských a že se jich zmocnili a uvedli je pod plat. ³ Též co činili v krajině Hišpanské, aby se zmocnili dolů stříbrných a zlatých, kteříž jsou tam. ⁴ A jak se zmocnili toho místa všeho skrze opatrnost svou a snášelivost (ačkoli to místo velmi daleko bylo od nich), ano i králů kteříž přitáhli od končin země, až je i potřeli, porazivše je ranou velikou, a jak pozůstalí dávati jim musejí plat každého roku. ⁵ Jak i Filipa a Persea krále Citejského i ty, kteříž se pozdvihli proti nim, potřeli bojem a zmocnili se jich. ⁶ Až i Antiocha velikeho krále Asie, kterýž přitáhl proti nim k boji maje sto a dvadceti slonů, k tomu i jízdu a vozy a vojsko veliké velmi, a však potřín jest od nich; ⁷ Jak živého jali, a uložili naň, aby jim dával, jakož on, tak i ti kteříž, kralovali po něm, plat veliký, a aby rukojmě postavil a postoupil ⁸ krajiny Indické a Medské a Lidye a jiných nejlepších krajin svých, kteréžto jemu vzavše, dali je Eumenovi králi. ⁹ Nadto že Řekové uradili se byli na tom, aby vytáhli a zhubili je, ale když těmto byla v známost uvedena ta věc, ¹⁰ že poslali na ně hejtmana jednoho a bojovali proti nim; i poadlo z oněch raněných množství. [Tito] pak zajali množství žen jejich i dítek jejich/ a zloupivše je, zmocnili se země jejich; a pobořivše pevnosti jejich a zloupivše je, podrobili je v službu až do tohoto dne. ¹¹ K tomu [slyšel] jak jiná království a ostrovy kteřížkoli kdy proti nim se postavovali, zkazili a je v službu podrobili. ¹² Přátelům pak svým a těm, kteříž v nich odpočívají, že drží přátelství; též že se zmocnili království blízkých i dalekých a že kteřížkoli slyší jméno jejich, bojí se jich, a kterýmžkoli chtějí pomáhati a [je] na království posaditi, ti že kralují. ¹³ A kteréžkoli chtějí, ssazují, a tak že jsou zvýšeni velice. ¹⁴ A však že s tím se vším neosobil sobě žádný z nich koruny aniž se obláčejí v šarlat, aby se měli nadýmati v něm, ¹⁵ ale že radní dům vzdělali sobě, kdežto každý den radních osob sedá tři sta a dvaceti, kteréž radu drží vždycky o obec, aby dobře stála. ¹⁶ Toliko že svěřují to jedné osobě každého roku, aby zprávu držela nad nimi a panovala nade vší zemí jejich; všickni pak poslouchají toho jednoho a není závisti ani nepřízně mezi nimi. ¹⁷ Protož vyvoliv Judas ^[1] Eupolema syna Janova, syna Akkos, a Iásona syna Eleazarova, Jednání s nimi o přátelství poslal je do Říma, aby vešli s nimi v přátelství a v tovaryšství, ¹⁸ aby tak zproštěni byli jha svého; nebo viděli, an království Řecké podrobuje Izraele v službu. ¹⁹ Takž vypravili se do Říma; (byla pak cesta daleká velmi) a vstoupivše do rady, promluvili řkouce: ²⁰ Judas Machabeus a bratří jeho a obec židovská poslali nás k vám, abychom vešli s vámi v tovaryšství a v pokoj a abychom přijati byli za tovaryše a přátely vaše. ²¹ I líbila se jim ta řeč. ²² Římanů ochotnost k Židům jakž v slovu, tak i v skutku. Tento pak jest přípis toho listu kterýž odepsal [úřad] na dskách měděných a poslal do Jeruzaléma, aby byl u nich tam na památku spokojení se a stovaryšení: ²³ Děj se dobře Římanům a národu Židovskému, na moři i na zemi na věky, meč pak a nepřítel vzdálen budiž od nich. ²⁴ A však byla-li by zdvižena válka proti Římanům prvé neb kterýmkoli tovryšům jejich po všem panství jejich, ²⁵ na pomoc jim přispěje srdcem opravdovým národ Židovský, jakž se jim čas ukáže. ²⁶ Nepřátelům pak nebudou dávati ani dodávati potravy, zbroje, peněz, lodí, jakžby se vidělo Římanům, a ostříhati budou nařízení jejich, nic ^[2] neodjímajíce. ²⁷ Tak podobně, jestliže by národu Židovskému nastala prvé válka, na pomoc jim přispějí Římané z té duše, jakž se jim čas ukáže. ²⁸ Nepřátelům pak nebude dodáváno potravy, zbroje, peněz, lodí, jakž se viděti bude Římanům, a ostříhati budou nařízení těchto, a to beze lsti. ²⁹ V ta slova učinili smlouvu Římané s lidem Judským. ³⁰ Jestliže by pak na tom v radě zavřeli tito neb onino, aby potom [něco] přidali neb ujali, budou moci učiniti to z společného svolení svého, a což by koli přidali neb ujali, bude stálé. ³¹ S strany pak těch zlých věcí, kteréž král Demetrius vykonal proti Židům, psali jsme jemu, řkouce: ³² Proč obtěžuješ jhem svým přátely naše a pomocníky Židy? ³³ Protož vznesou-li na nás co více proti tobě, učiníme jim za spravedlivé, a bojovati budeme proti tobě po moři i po zemi.

1. 2.Mach. 4.11.
2. od nich

Kapitola IX. Lid Demetriův s Židy bojoval 8. Judas zahynul. 28. Jonatan místo něho zvolen, 35. Jan bratr jeho zajat 38. a pomštěn 43. Jonatanův s Bachydem boj 90. i příměří.

¹ Demetriovo tažení proti Judovi. Uslyšev pak Demetrius, že ^[1] Nikanor a vojska jeho, začal válku, předce ještě Bachyda a Alcima podruhé poslal do země Judské/ a vojsko znamenité s nimi; ² Kteřížto táhli cestou k Galgala a položili se u Mesalot, kteréž jest v Arbelis, a dobyvše ho zhubili množství lidí. ³ Potom měsíce prvního léta stého padesátého druhého položili se u Jeruzaléma. ⁴ Odtud pak odtrhše táhli k Berean se dvadcíti tisíci mužů a dvěma tisíci jízdy. ⁵ Když se byl Judas položil v Eleaza a tři tisíce mužů výborných s ním, ⁶ kteřížto vidouce množství těch vojsk, báli se velice a vykradli se mnozí z ležení, [tak že] nepozůstalo z nich než toliko osm set mužů. ⁷ Judovo opovážení se hrdla; Tedy Judas, vida, že se rozběhlo vojsko jeho a válka že jej ssužuje, kormoutil se v srdci svém (nebo neměl času aby je shromáždil), tak že klesal. ⁸ Avšak řekl pozůstalým: Vstaňme a potýkejme se s nepřátely svými, snad budeme moci přemoci je. ⁹ [Oni] pak odrazovali jemu řkouce: Nikoli nebudeme moci, ale zachovejme své životy; navrať se nyní, nebo bratří naši rozběhli se; jakžbychom my bojovati mohli proti těmto, poněvadž nás maličko? ¹⁰ Ale Judas řekl: Odstup to ode mne, abych měl učiniti tu věc a utéci před nimi; nebo přiblížil se čas náš, protož podnikněmež smrt zmužile pro bratří své a nepozůstavujme úhony na slávě své. ¹¹ Tedy zdvihlo se to vojsko z svého ležení a postavili se ku potýkání se s nimi; i rozdělena jest jízda na dvě straně, a prakovníci všickni udatní. ¹² Bachydes pak byl v tom šiku, kterýž po pravé straně táhl; takž scházel se ten houf s obojí strany a troubili na trouby. ¹³ Troubili také ti, kteříž byli při Judovi, i oni na trouby, tak že se třásla země od hluku těch vojsk; i trvala ta válka ktráž vedena byla od jitra do večera. ¹⁴ Vida pak Judas, že Bachydes a síla vojska jest po pravé straně, vzal k sobě všecky nejudatnějšího srdce. ¹⁵ Takž potříno jest to sšikování od nich, kteréž po pravé straně táhlo, a sháněli se po nich až k hoře Azotské. ¹⁶ Ti pak, kteříž byli v sšikování tom, kteréž táhlo po levé straně, vidouce že potříno jest to sšikování které táhlo po pravé straně, pustili se pozadu po Judovi a těch, kteříž s nim byli. ¹⁷ I rozmohla se bitva a padlo zraněných množství z těch i z oněch. ¹⁸ Válečný Judas, v válce život stratil. Judas také padl; jiní pak utekli. ¹⁹ Tedy Jonatan a Šimon, vzavše Judu bratra svého, pochovali ho v hrobě otců svých v Modin. ²⁰ A plakali ho a kvílili nad nim všickni Izraelští kvílením velikým a zámutek majíce mnoho dní, říkali: ²¹ Jaktě padl udatný ochránce Izraelský? ²² Jiné pak věci Judovy a války a udatní činové, keréž činila statečnost jeho, nejsou zapsány; nebo jich velmi mnoho bylo. ²³ Potom stalo se po smrti Judově, že vznikli nešlechetní po všech končinách Izraelských a povstali všickni činitelé nepravosti. ²⁴ V těch dnech byl hlad veliký velmi; pročež odstoupila ta krajina s nimi. ²⁵ Tedy vyvoliv Bachydes ty bezbožné muže ustanovil je pány nad tou krajinou. ²⁶ Ti vyhledavše a vyšpehovavše přátely Judovy, přivedli je k Bachydovi, kterýžto mstil se nad nimi, a posměch jim činil. ²⁷ A tak bylo ssoužení veliké v Izraeli, jakéhož nebylo od toho dne, jakž není vídán Prorok od nich. ²⁸ Jonatan přijal k sobě knížectví po Judovi. Protož sešli se všickni přátelé Judovi a řekli Jonatanovi: ²⁹ Jakž bratr tvůj Judas umřel, není muže podobného jemu, kterýž by táhl proti nepřátelům a Bachydovi, ano i proti [jiným] nepřátelům národu našeho. ³⁰ Nyní tedy tebe volíme dnes na místo jeho za kníže a vůdce svého, aby vedl boj náš. ³¹ I přijal Jonatan toho času vývodství a vstoupil na místo Judy bratra svého. ³² O čemž zvěděv Bachydes, hledal ho zabíti. ³³ Skutkové a práce jeho. Ale zvěděv Jonatan a Šimon bratr jeho a všickni kteříž při něm byli, utekli na poušť Tekoe a položili se při vodě jezera Asffar. ³⁴ O čemž zvěděv Bachydes, přitáhl sám v den sobotní i všecko vojsko jeho za Jordán. ³⁵ V tom poslal [Jonatan Jana] bratra svého, vůdce zástupu toho, a prosil Nabatejských, přátel svých, aby dopustili složiti u sebe množství nábytků jejich. ³⁶ Ale vyskočivše synové Ambry z Medaba, vzali Jana a všecko, cožkoli měl, a pobravše [to], odešli. ³⁷ Po těch pak věcech zvěstovali Jonatanovi a Šimonovi bratru jeho, že synové Ambry strojí svadbu znamenitou a nesou nevěstu z Nabadat, dceru jednoho z znamenitých knížat Kananejských, s slávou velikou. ³⁸ Pročež pamětlivi jsouce na Jana, bratra svého, vytáhli a skryli se v jeskyni pod horou. ³⁹ 1. S nepřátely. A pozdvihše očí svých uzřeli, a aj, hluk a příprava znamenitá a ženicha, an se béře s přáteli svými a bratřími svymi vstříc jim s bubny a nástroji hudebnými a s zbrojí znamenitou. ⁴⁰ Protož udeřili na ně z zálohy a zbili je; i padlo zraněných množství, ostatní pak z utíkali po horách. Takž vzebrali všecky kořisti jejich. ⁴¹ I obrátila se svadba v zámutek a zvuk hudebných nastrojů jejich v naříkání. ⁴² [Oni] pak pomstivše vrchovatě krve bratra svého, navrátili se ku pomezí Jordánu. ⁴³ O čemž uslyšev Bachydes přitáhl v den sobotní až k břehům Jordánu s vojskem znamenitým. ⁴⁴ Protož řekl Jonatan svým: Vstaňme a bojujme o životy své; neděje se zajisté s námi dnes tak jako včera, neb před třmi dny. ⁴⁵ Nebo aj, válka nastává nám z předu i z zadu; k tomu voda Jordánu jest z této i oné strany, a luhové a les, [tak že] není místa k vyhnutí. ^{46 [2]} Protož nyní volejte k Bohu, abyste znikli ruky nepřátel. ⁴⁷ I začala se válka a opřáhl Jonatan rukou svou, aby udeřil Bachyda, ale uhnul se od něho nazpět. ⁴⁸ Potom vskočil Jonatan a ti, kteříž s ním byli, do Jordánu a přeplouli na druhou stranu; nepustili se pak za nimi za Jordán. ⁴⁹ I padlo s strany Bachydovy ten den do tisíce mužů. ⁵⁰ [Sám] pak navrátiv se do Jeruzalema, vzdělal města hražená v Judstvu a pevnost v Jerichu; nadto Betél a Tamnasa, Faraton a Teffo zdmi vysokými a branami i závorami [opatřil]; ⁵¹ A osadil je stráží, aby škodili Izraelovi. ⁵² Ohradil také město Betsuru a Gázar i hrad a položil v nich vojska a sklady potrav. ⁵³ Nadto vzav syny vývod té krajiny v zástavě, dal je na hrad Jeruzalemský do vězení. ⁵⁴ Léta pak stého padesátého třetího, měsíce druhého, rozkázal Alcimus zbořiti zeď síně v místě svatém vnitřní a kazil dílo Proroků; ale když počal bořiti, ⁵⁵ v ten čas raněn jest Alcimus; i stala se přítrž předevzetí jeho, nebo klesla ústa jeho a šlakem poražen jest, tak že nemohl více promluviti slova ani poručenství učiniti o domu svém. ⁵⁶ I umřel Alcimus v ten čas s trápením velikým. ⁵⁷ Vida pak Bachydes, že umřel Alcimus, navrátil se k králi; i odpočinula země za dvě létě. ⁵⁸ Pročež radu drželi všickni nešlechetní řkouce: Aj, Jonatan a kteříž při něm jsou v pokoji bydlejí bezpečně; nyní tedy přiveďme Bachyda, ať zjímá je všecky noci jedné; ⁵⁹ A šedše radili jemu. ⁶⁰ Kterýžto dav sebou hnouti, táhl s mocí velikou a rozeslal listy tajně ke všechněm tovaryšům svým, kteříž byli v Judstvu, aby jali Jonatana a ty kteříž s ním byli, ale nemohli; nebo najevo vyšla rada jejich. ⁶¹ Pročež zjímali z mužů té krajiny, kteříž byli původem té nešlechetnosti, padesáte osob a zbili je. ⁶² Potom odšed Jonatan s Šimonem a s těmi, kteříž s ním byli, do Betbasy, kteréž jest na poušti, vzdělal, což zbořeno bylo v něm, a ohradil je ⁶³ To zvěděv Bachydes, shromáždil všecko množzství své a těm, kteříž byli z Judstva, věděti dal. ⁶⁴ A přitahna položil se u Betbasy a dobýval ho mnoho dní, vzdělav nástroje válečné. ⁶⁵ Jonatan pak nechaje Šimona bratra svého v městě, vytáhl do pole, a vytáhna s nemalým počtem, ⁶⁶ porazil Odomira a bratří jeho a syny Fasiron v staně jejich; a když počal bíti vytáhna s vojsky, ⁶⁷ Šimon také a ti kteříž s nim byli, vypadše z města zapálili ty nástroje valečné ⁶⁸ a bojovali s Bachydem; i potřín jest od nich a ssoužili jej náramně, nebo byla rada jeho i tažení jeho daremní. ⁶⁹ Protož rozpálivše se prchlivostí na ty muže nepravé, kteříž radili jemu, aby táhl do té krajiny, zbili z nich mnohé, potom ^[3] umínil navrátiti se do země své; ⁷⁰ O čemž zvěděv Jonatan, poslal k němu posly, aby učinili s nimi příměří a aby navrátil jim zajaté. ⁷¹ Což [on] přijav, učinil podle slov jeho a přisáhl jemu, že nebude hledati jeho zlého po všecky dny života svého. ⁷² I navrátil jemu zajaté, kteréž byl zajal prvé z země Judské, a navrátiv se táhl do země své, aniž se pokusil kdy více táhnouti do končin jejich. ⁷³ 2. S domácími a přáteli. Takž přestala válka v Izraeli a Jonatan bydlil v Machmas, a počav Jonatan souditi lid plénil bezbožné z Izraele.

1. Vyš. 7.(???)
2. Podobně, výš 4.10.
3. Bachydes

Kapitola X. Jednání Demetriovo 15. a Alexandrovo o stovaryšení se s Jonatanem. 50. Demetriovo zahynutí. 51. Alexandrovo ženění. 74. Jonatanovo nad Apolloniem vítězství.

¹ Demetriova lest;^[1] Léta pak stého šedesátého přitáhl Alexander syn Antiochův Epifanes a dobyl Ptolemaidy, a když ho přijali, kraloval tam; ² O čemž uslyšav Demetrius král, sebral vojska veliká velmi, a vytáhl jemu vstříc k boji, ³ A poslal Demetrius k Jonatanovi listy slovy pokojnými, aby jej zvelebil; ⁴ Nebo řekl: Uspěsíme se, abychom příměří učinili s nimi, prvé nežli by on učinil s Alexandrem proti nám; ⁵ Zpomenulť by zajisté na všecky zlé věci, kteréž jsme vykonali proti němu a proti bratřím jeho i proti národu jeho.) ⁶ A dal jemu moc zbírati vojska a chystati zbroj a aby byl tovaryšem jeho, nadto i ty, kteříž byli v zástavě na hradě, rozkázal vydati jemu. ⁷ Tedy vypraviv se Jonatan do Jeruzaléma, četl ty listy při přítomnosti všeho lidu i těch, kteříž byli na hradě. ⁸ Kteřížto báli se bázní velikou, když uslyšeli, že dal jemu král moc zbírati vojska. ⁹ I navrátili ti, kteříž byli na hradě, Jonatanovi ty zastavené; on pak navrátil je rodičům jejich. ¹⁰ Takž bydlil Jonatan v Jeruzalémě a počal vzdělávati a obnovovati města. ¹¹ Nebo rozkázal těm, kteříž dělali ta díla, vzdělati zdi, horu pak Sion vůkol kamením čtverhranatým ohraditi; i učinili tak. ¹² Pročež zutíkali ti cizozemci, kteříž byli v ohradách, kteréž vzdělal Bachydes, ¹³ a nechaje jeden každý místa svého, ušel do země své. ¹⁴ Toliko v Betsuře pozůstali někteří z těch, kteříž se strhli zákona a přikázaní, nebo tu měli útočiště. ¹⁵ Alexandrova upřímnost, etc.^[2] Ale uslyšav Alexander král o slibích, kteréž skrze psaní učinil Demetrius Jonatanovi, a když vypravovali jemu o válkách a udatných činech, jichž dokazoval on i bratří jeho, a o pracech, kteréž měli, řekl: ¹⁶ Nenaleznemeť muže takového [ani] jednoho; nyní tedy vezměme ho za přítele a tovaryše svého. ¹⁷ A napsav listy, poslal jemu v tato slova řka: ¹⁸ Král Alexander bratru Jonatanovi pozdravení vzkazuje; ¹⁹ Slyšeli jsme o tobě, že jsi muž udatný v síle a hodný, aby byl přítelem naším. ²⁰ Protož nyní ustanovujeme tě dnes nejvyšším knězem národu tvého a přítelem královským aby sloul. Přitom poslal jemu roucho šarlatové a korunu zlatou, [řka]: Drž s námi, a chovej se přátelsky k nám. ²¹ I oblékl se v posvatné roucho sedméno měsíce, léta stého šedesatého, na slavnost Stánků, a sebral vojska a připravil zbroje množství. ²² Uslyšav pak Demetrius o těch věcech, zarmoutil se a řekl: ²³ Co jsme to učinili, že nás předstihl Alexander, aby v přátelství vstoupil s Židy k retování [sebe]. ²⁴ Napíšiť jim i já slovy napomínajícími, [poskytna] důstojenství a darů, aby mi byli ku pomoci. ²⁵ I psal jim v tato slova: Král Demetrius národu Židovskému pozdravení vzkazuje. ²⁶ Že držíte nám smlouvu a zůstáváte v přátelství našem a nepřistupujete k nepřátelům našim, [rádi to] slyšíme a radujeme se. ²⁷ Protož nyní zůstávejtež předce chovajíce nám věrnost a odplatíme se vám dobrým za to což nám činíte. ²⁸ A odpustíme vám mnoho což jste povinni, nadto dáme vám dary. ²⁹ Anobrž nyní osvobozuji vás a propouštím vám všecky Židy z daní a poplatků z soli a z korun; k tomu i ten třetí díl semene ³⁰ a tu polovici ovoce z stromů, kterouž náleželo mně bráti, odpouštím od dneška i napotom aby brána nebyla z země Judské ani z těch tří krajů ^[3] připojených k ní, z Samaří a Galilee, a to od dnešního dne až na věčný čas. ³¹ Jeruzalém pak budiž svatý a svobodný, i končiny jeho i desátkové a cla. ³² Pouštím také moc nad hradem, kterýž jest v Jeruzalémě, a dávám nejvyššímu knězi, aby osadil jej muži kteréžbykoli vybral on k ostříhání jeho. ³³ K tomu každého Žida zajatého z země Judské, po všem království svém propouštím svobodného darmo. ³⁴ Nadto všickni ať zodpouštějí poplatky jejich i dobytků jejich; všecky pak svátky a soboty a Novměsíce a dny výroční a tři dny před slavností, tolikéž tři dny po slavnosti, ty dny ať mají všecky svobodné a volné všickni Židé, kteříž jsou v království mém, ³⁵ aby neměl moci žádný prodávati ani zaměstnávati koho z nich s strany jakékoli věci. ³⁶ Též nechť jest zapsáno z Židů mezi vojska královská okolo třidceti tisíců mužů a bude se jim dávati služba jakž náleží všechněm vojskům královským; ³⁷ A z těch ustanoven bude [díl] po pevnostech královských velikých a [díl] ustanoven bude z nich nad věcmi tohoto království, těmi, kteréž svěřovány bývají k víře; hejtmané pak nad nimi a knížata ať jsou z nich a nechť se chovají podlé práv svých, jakž i král poručil v zemi Judské. ³⁸ S strany pak těch tří krajů připojených k Judstvu z krajiny Samařské, ať se toho doloží, že k Judstvu přičteni jsouce, poddáni býti mají jednomu, a ať neposlouchají moci jiné než toliko nejvyššího kněze. ³⁹ Též Ptolemaidu s příslušenstvím jejím dávám darem svatým, kteříž jsou v Jeruzalémě, na náležitý náklad svátyně; ⁴⁰ K tomu na každý rok dávám patnácte tisíc lotů stříbra z důchodů královských, z míst k němu přináležejících; ⁴¹ Což pak všeho pozůstává [platu], jehož nezpravili z důchodů jako předešlých let, [ten] od nynějšího času ať dávají na potřeby Domu. ⁴² Nadto více pět tisíc lotů stříbra, kteříž (jako i předešlých let) z důchodů svatyně z platu ročního bráváni bývali, i těch se odpouští; protože to přináleží kněžím, kteříž služby konají. ⁴³ A kteříž by koli utekli do Chrámu Jeruzalemského aneb do kterých končin jeho, zadržíce platy královské neb jiné věci, ať jsou propouštíni se vším, cožkoli mají v království mém. ⁴⁴ Tolikéž na vystavení a zpravení místa svatého dáván bude náklad z důchodu královského, ⁴⁵ ano i na vystavení zdí a ohražení vůkol Jeruzaléma také dáván bude náklad z důchodu královského, i na vystavení zdí v Judstvu. ⁴⁶ Když pak uslyšel Jonatan a lid řeči tyto, Demetriovi nebylo věřeno nevěřil jim, aniž jich přijali; nebo pamatovali na tu nešlechetnost velikou, kterouž učinil Izraelovi, že je trápil náramně. ⁴⁷ Alexander byl milován i obhajován Ale oblíbili sobě Alexandra, protože on s nimi upřímě o pokoj jednal a spolu s ním sobě pomáhali bojovati po všecky dny. ⁴⁸ Takž sebral Alexander král vojska veliká a položil se proti Demetriovi. ⁴⁹ I potýkali se v boji ti dva králové, ale uteklo vojsko Demetriovo; i sháněl se poněm Alexander a zmocnil se jich. ⁵⁰ A trval ten boj veliký až do západu slunce, i padl Demetrius v ten den. ⁵¹ Ptolemeus dal jemu dceru svou Kleopatru za manželku Tehdy poslal Alexander k Ptolemeovi, králi egyptskému, posly s těmito slovy, řka: ⁵² Poněvadž jsem se navrátil do země království svého a dosedna na stolici otců svých ujal jsem království, a potřev Demetria ujal jsem krajinu naši. ⁵³ (Nebo vedl sem proti němu válku a potřín jest on i vojsko jeho od nás a dosedli jsme na stolici království jeho.) ⁵⁴ Protož nyní vstupme s sebou v přátelství a dej mi nyní dceru svou za manželku a budu zetěm tvým; nadto dámť dary i jí na tebe náležité. ⁵⁵ I odpověděl Ptolemeus král řka: Šťastný [jest] ten den v němž jsi navrátil se do země otců svých a dosedl jsi na stolici království jejich: ⁵⁶ Učiním tedy nyní tobě to oč jsi psal; ale vyjeď vstříc do Ptolemaidy, abychom se shledali spolu, a budu tchánem tvým, jakž jsi řekl. ⁵⁷ I vyjel Ptolemeus z Egypta sám i Kleopatra, dcera jeho, a přijel do Ptolemaidy léta stého šedesátého druhého. ⁵⁸ A když vyjel vstříc jemu Alexander král, dal jemu Kleopatru dceru svou a učinil jí svadbu v Ptolemaidě, po královsku s slávou velikou. ⁵⁹ Napsal pak král Alexander Jonatanovi, aby se vypravil vstříc jemu. ⁶⁰ Kterýžto přijeda s slávou do Ptolemaidy, vyšel vstříc dvěma těm králům a dal jim od stříbra a od zlata, i přátelům jejich, darů množství; i nalezl u nich milost. ⁶¹ Jonatan osočen, avšak slávy došel Sebrali se pak na něj muží jedovatí z Izraele, muží přenešlechetní, aby jej osočili, ale nedbal na ně král. ⁶² Nýbrž rozkázal král svléci Jonatana z roucha jeho a obléci jej v šarlat; i učinili tak. ⁶³ Potom posadil jej král s sebou a řekl knížatům svým: Vyjděte s ním do prostřed města a dejte provolati, ať žádný ho nekormuť ničímž. ⁶⁴ I stalo se, když viděli ti sokové tu slávu jeho, kterouž rozhlašovali, a jej oděného šarlatem, že utekli všickni. ⁶⁵ Když pak zvelebil jej král a zapsav jej mezi přední přátely, učinil ho hejtmanem a účastníkem království, ⁶⁶ tedy navrátil se Jonatan do Jeruzaléma s pokojem a s veselím. ⁶⁷ Léta pak stého šedesatého pátého přibral se Demetrius syn Demetriův z Kréty do země otců svých; ⁶⁸ O čemž uslyšav Alexander král, zarmoutil se velmi a návrátil se do Antiochie. ⁶⁹ S Apolloniem boj vedl a obdržel šťastné vítězství. I ustanovil Demetrius Apollonia hejtmanem nad Celesyryí, kterýžto sebrav vojsko veliké a položiv se v Jamnii, poslal k Jonatanovi nejvyššímu knězi, řka: ⁷⁰ Ty sám jediný pozdvihuješ se proti nám a já jsem v posměchu a za útržku pro tebe; pročež pak mocí se honosíš proti nám na těch horách. ⁷¹ Nyní tedy doufášli v vojska svá, vytáhni proti nám do pole a tu se potýkejme spolu; nebo semnou jest síla měst. ⁷² Doptej se a zvěz kdo jsem, i jiní pomocníci moji, a povědíť, že nemůžete ani jednou nohou se postaviti proti nám, poněvadž dvakrát rozprchnouti se musili otcové tvoji v zemi své. ⁷³ Nadto nyní nebudeš moci odolati jízdě a moci takové v poli, kdež není kamení ani skálí ani místa k utíkaní. ⁷⁴ Když pak uslyšel Jonatan ty řeči Apolloniovy, pohnul se v mysli a vybrav deset tisíc mužů, vytáhl z Jeruzaléma, kdežto vyjel vstříc jemu. ⁷⁵ A položiv se u Joppen, když ho nechtěli pustiti do města, (nebo varta Apolloniova byla v Joppen,) dobývali ho. ⁷⁶ Pročež bojíce se obyvatelé města, otevřeli a tak opanoval Jonatan Joppen. ⁷⁷ O čemž uslyšav Apollonius sebral tři tisíce jízdy a vojsko veliké a jel k Azotu, jakoby se na cestu jen vypravil; avšak hned vytáhl do pole, protože měl množství jízdy; ⁷⁸ I hnal se po něm [Jonatan] k Azotu a pustila se vojska po něm k boji; ⁷⁹ Apollonius pak zanechal tisíce jízdy tajně za nimi; ⁸⁰ Ale zvěděv Jonatan že jsou zálohy za ním, objeli vojska jeho, kteráž střílela šípy na lid od jitra až do večera. ⁸¹ Lid pak stál, jakž rozkázal Jonatan, dokudž prací neustali jezdci oněchno. ⁸² Potom vytáhl Šimon s vojskem svým a udeřil na ten houf, neboť ti jezdci byli zemdlelí, a tak potříni jsouce od něho, utekli. ⁸³ I rozprchla se ta jízda po poli a utekše do Azotu, vešli do domu ^[4] Dágona, do chrámu modly své, aby zachováni byli; ⁸⁴ Ale Jonatan zapáliv Azot a města vůkol něho, pobral kořisti jejich a chrám Dágonův i s těmi, kteříž utekli do něho spálil ohněm. ⁸⁵ Bylo pak těch kteříž padli od meče, s těmi popálenými, do osmi tisíc mužů. ⁸⁶ I odtrhl odtud Jonatan a položil se u Aškalon, kdežto vyšli obyvatelé města vstříc jemu s slávou velikou. ⁸⁷ Potom navrátil se Jonatan do Jeruzaléma s těmi, kteříž s nim byli, majíce kořisti znamenité. ⁸⁸ Alexandrovi se zalíbil, až ho podaroval Stalo se pak, když uslyšel Alexander král o těch věcech, že uložil ještě hojněji oslaviti Jonatana. ⁸⁹ Protož poslal jemu záponu zlatou, jakouž obyčej jest dávati příbuzným královským, a dal jemu Akaron i všecky končiny jeho v dědictví darem.

1. Viz o ni také i v.12. etc.
2. Viz o ní také i v. 47
3. Viz (???) níž 11.34.
4. 1 Král. 5.2.

Kapitola XI. Povstání Ptolemeovo proti Alexandrovi. 16. Smrt jednoho, 18. i druhého. 19. Kralování po nich Demetriovo. 27. Jonatanovo zvýšení, 69. neštěstí, 72. a zase vítězství.

¹ Ptolemeus se Alexandrovi uvázal v království Tedy král egyptský sebrav vojska znamenitá, jako písku, kterýž jest na břehu mořském, a lodí množství, usiloval se uvázati v království Alexandrovo lstivě a připojiti je k království svému. ² I přijel do Syrye s slovy pokojnými, kdežto otvírali jemu obyvatelé měst a vycházeli jemu vstříc; nebo poručení bylo Alexandra krále, aby vycházeli vstříc jemu, protože byl test jeho; ³ Ale Ptolemeus projížděje ta města, zosazoval vojska na stráži v každém městě. ⁴ Když se pak přiblížil k Azotu, ukázali jemu chrám Dágonův vypalený i Azot a okolní města jeho pobořená a těla [zbitých] vymetaná a popálené ^[1] kteréž popálil [Jonatan] v boji, (nebo skladli je na hromady na cestě jeho.) ⁵ A vypravovali králi, co učinil Jonatan, aby ho jen zošklivili; král pak mlčel. ⁶ I vypravil se vstříc Jonatan králi do Joppen s slávou, kdežto přivítavše jeden druhého, přenocovali tam. ⁷ Potom vyjev Jonatan s králem ku potoku, kterýž slove Elevterus, navrátil se do Jeruzaléma. ⁸ Král pak Ptolemeus opanovav města pomořská až do Seleucie zámořské, jakž byl obmýšlel proti Alexandrovi rady nešlechetné, ⁹ poslal posly k Demetriovi králi, řka: Nuže učiňme s sebou smlouvu a dámť dceru svou, kterouž má Alexander, a kralovati budeš v království otce svého. ¹⁰ Líto mi zajisté, že jsem jemu dal dceru svou; nebo mne chtěl zamordovati. ¹¹ Ošklivil ho pak proto, že byl žádostiv království jeho, ¹² Dceru jemu k manželství danou zase mu vzal. a vzav jemu dceru svou, dal ji Demetriovi; takž cizil se Alexandra a bylo zjevné nepřátelství mezi nimi. ¹³ Zatím přijev Ptolemeus do Antiochie, vstavil dvě koruny na hlavu svou, asiánskou a egyptskou. ¹⁴ Král pak Alexander byl v Cilicií těch časů, nebo zprotivili se byli [jemu] obyvatelé těch míst. ¹⁵ Protož uslyšav Alexander, vytáhl proti němu válečně; Ptolemeus pak vytáhna potýkal se s nim rukou silnou a zahnal ho. ¹⁶ I utekl Alexander do Arabie aby tam ochráněn byl; král pak Ptolemeus zvýšen jest. ¹⁷ Jak království dosáhl, tak ho i užil. Ale sťav Zabdiel Arab hlavu Alexandrovu, poslal ji Ptolemeovi. ¹⁸ Potom král Ptolemeus umřel dne třetího a ti, kteříž byli v pevnostech jeho, zhynuli od těch, jenž bydlili v týchž pevnostech. ¹⁹ Demetrius mladší, králem jsa. Takž Demetrius dosedl na království léta stého šedesátého sedmého. ²⁰ V těch dnech shromáždil Jonatan některé z Judstva, aby dobýval hradu toho kterýž byl v Jeruzalemě, i nadělal proti němu válečných nástrojů mnoho. ²¹ Na Jonatana se rozhněval; Ale vypravivše se k králi někteří, jenž v nenávisti měli národ svůj, muži nešlechetní, oznámili jemu, že Jonatan oblehl hrad. ²² O čemž uslyšav, rozhněval se a jakž uslyšel, hned zapřáhna jel do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, aby nechal obležení, ale vypravil se vstříc jemu na rozmluvení do Ptolemaidy co nejrychleji. ²³ To když uslyšel Jonatan, rozkázal [přece] oblehnouti a vybrav některé z starších Izraelských a z kněží, opovažil se nebezpečenství; ²⁴ Stříbrem a zlatem upokojen nebo nabrav stříbra a zlata a roucha i jiných darů více, jel k králi do Ptolemaidy a nalezl milosť u něho. ²⁵ A ačkoli sočili na něj někteří nešlechetní z téhož národu, ²⁶ avšak učinil jemu král tak, jakž činívali jemu předkové jeho, a povýšil ho přede všemi přátely svými, ²⁷ Zemi pak Judskou pro hojnější dátum, svobodou daroval. potvrdiv jemu nejvyššího kněžství a jakékoli jiné měl úřady prvé, nýbrž způsobiv to aby předních přátel byl vůdce. ²⁸ Přitom dožádal se Jonatan krále, aby osvobodil Judstvo od platů a ^[2] troje knížectví a Samaří, slibiv jemu dáti tři sta centnéřů. ²⁹ I zalíbil sobě to král; pročež napsal Jonatanovi listy o všech těch věcech na tento způsob: ³⁰ Král Demetrius Jonatanovi bratru pozdravení vzkazuje, i národu Židovskému. ³¹ Přípis listu toho kterýž jsme psali Lasténovi, příbuznému svému, o vás, napsali jsme i vám abyste [na něj] pohleděli: ³² Král Demetrius Lasténovi otci pozdravení vzkazuje. ³³ Národu Židovskému, přátelům našim, kteříž se chovají k nám tak, jakž spravedlivé jest, usoudili jsme dobře učiniti pro tu jejich příchylnost k nám. ³⁴ Odvedli jsme jim i končiny Judské a ty tři kraje, Afferemu a Lyddu a Ratamu, připojené od Samaří k Judstvu, i všecky jiné věci příslušející těm všem, kteříž obětují v Jeruzalémě, za ty věci kralovské kteréž brával král od nich prvé každého roku z úrod země i z ovoce. ³⁵ Též jiné věci náležející nám od nynějšího času, desátky a daně náležející nám a solní jezera i korany náležející nám, všecky pouštíme jim. ³⁶ Aniž zrušeno bude co z toho od nynějška po všecken čas. ³⁷ Protož přičiňtež se, ať jest učiněn přípis těch věcí a dán Jonatanovi a položen na hoře svaté, na místě zvláštním slavném. ³⁸ Vida pak Demetrius král že pokoj má země před ním a nic proti němu nečelí, rozpusril vojska svá, jednoho každého k jeho vlastnímu místu, kromě vojsk cizozemců, kteráž sebral z ostrovů [jiných] národů; pročež nelíbost vzala k němu všecka vojska, kteráž měl po otcích. ³⁹ Trýfon pak, kterýž stál prvé podlé Alexandra, vida, že všecka vojska repcí na Demetria, vypravil se k Sunalkůovi Arabskému, kterýž choval při sobě Antiocha syna Alexandrova, ⁴⁰ a nabádal ho, aby ho dal jemu, aby kraloval místo otce sveho; oznámil také jemu, jaké věci učinil Demetrius, i o te nelíbosti, kterouž měl k němu vojska jeho, a zůstal tam za drahně dní. ⁴¹ V tom poslal Jonatan listy k Demetriovi králi, aby vyhnal ty, kteříž byli na baštách; nebo válčívali s Izraelem. ⁴² V svém ssoužení k Jonatanovi se o pomoc utekl a veliké věci sliboval; I poslal Demetrius k Jonatanovi řka: Netoliko to učiním tobě a národu tvému, ale velice zvelebím tě i národ tvůj, dostanu-li příhodného času. ⁴³ Protož nyní dobře učiníš pošleš-li mi muže kteříž by mi pomáhali bojovati; nebo odtrhla se odemne všecka vojska má. ⁴⁴ Tedy poslal jemu do Antiochie Jonatan mužů tři tisíce udatných v síle, kteřížto vypravili se k králi; i byl potěšen král z přitažení jejich. ⁴⁵ Nebo shromáždilo se bylo doporstřed města do sta a dvadcíti tisíc mužů, kteříž chtěli zamordovati krále. ⁴⁶ Pročež utekl král ke dvoru, ale obyvatelé města, osadivše cesty města, počali ho dobývati. ⁴⁷ Tedy povolal král Židů na pomoc, kteřížto shlukše se k němu všickni spolu vpadli do města. ⁴⁸ A zbili v městě toho dne do sta tisíc; potom zapálivše město a nabravše kořistí mnoho toho dne, vysvobodili krále. ⁴⁹ Vidouce pak obyvatlé města, že se zmocnili Židé města jakž chtěli, zemdleli v myšleních svých a volali k králi s prosbou, řkouce: ⁵⁰ Podej nám pravice a nechť přestanou Židé bojovati proti nám i proti městu tomuto; ⁵¹ Takž odvrhli zbroj a učinili příměří; i došli slávy Židé před králem a přede všemi v království jeho a navrátili se do Jeruzaléma majíce kořistí mnoho. ⁵² A tak seděl Demetrius král na stolici království svého, ano i země pokoj měla před oblíčejem jeho. ⁵³ Nesplnil co slíbil. Avšak selhal všecko cožkoli přiřkl; nebo cizil se Jonatana a neodměnil se jemu za tu lásku, kteréž dokázal k němu, ale ssužoval jej náramně. ⁵⁴ Antioch jej přemohl, etc. Potom pak navrátil se Trýfon a Antioch s nim mládneček mladý, kterýžto kraloval vstaviv na sebe korunu. ⁵⁵ I shromáždila se k němu všecka vojska, kteráž rozpustil Demetrius, a bojovala proti němu, tak že poražen jsa utekl. ⁵⁶ Trýfon pak vzav slony, uvázal se v Antiochii. ⁵⁷ Psal pak Antioch mladší Jonatanovi řka: Jonatan Antiochovy milosti byv účastníkem Potvrzuji ti nejvyššího kněžství a ustanovuji tě nad čtyřmi kraji, aby přítelem byl královským. ⁵⁸ Přitom poslal jemu nádoby zlaté k službě a dal jemu moc píti z zlatých nádob a choditi v šarlatě a míti záponu zlatou. ⁵⁹ Šimona pak bratra jeho ustanovil hejtmanem od pomezí Tyrského až k končinám Egyptským. ⁶⁰ Pomáhal proti Demetriovi Protož vypraviv se Jonatan, projel [krajinu] za řekou a města; a když se shromáždila k němu všecka vojska syrská, táhl na pomoc k Aškalonu, kdež slavně vyšli jemu vstříc obyvatelé města. ⁶¹ Odtud pak táhl k Gáze, a když se zavřeli ti, kteříž byli v Gáze, oblehl je a vypáliv okolní města jeho ohněm, zloupil je. ⁶² Potom když se kořili ti, kteříž byli v Gáze, Jonatanovi, podal jim pravice a vezma syny knížat jejich v zástavě, poslal je do Jeruzaléma a projel tu krajinu až k Damašku. ⁶³ Vslyšev pak Jonatan, že přitáhla knížata Demetriova do Kádes, kteréž jest v Galilei, s vojskem znamenitým, chtějíce odstrčiti ho od té krajiny, ⁶⁴ vytáhl proti nim; bratra pak svého Šimona zanechal v svém kraji. ⁶⁵ Kterýžto Šimon položil se u Betsury a dobývaje jí mnoho dní, tak ji ssoužil, ⁶⁶ že se ho prositi musili, aby pravice [jejich] přijal; i podal jim pravice a vyhnav je odtud, vzal město a osadil je stráží. ⁶⁷ Jonatan pak a vojsko jeho položilo se u jezera Genezaret; a když vstali ráno do pole Assor, ⁶⁸ aj, vojska cizozemců táhla proti němu v tom poli, kteráž zdělavše zálohy jemu na horách, sama vstříc táhla proti němu. ⁶⁹ Když pak ti, kteříž v zálohách byli, vyskočivše z míst svých, svedli bitvu, ⁷⁰ Nebezpečenství ho potkalo/ tedy ti kteříž po straně Jonatanově byli, utekli všickni, ani jeden nezůstal z nich, kromě Mattatiáše syna Apsalomova a Judy syna Chalfi, hejtmanů polních těch vojsk. ⁷¹ A však ho znikl. Protož roztrhna Jonatan roucha svá, nakladl země na hlavu svou a modlil se. ⁷² Potom navrátiv se k nim k boji, sháněl se s nimi tak že utéci musili. ⁷³ Vidouce pak to ti, kteříž byli utekli od něho, navrátili se k němu a honili je s ním až do Kades, až do táboru jejich, kdež se byli položili. ⁷⁴ I padlo z cizozemců ten den na tři tisíce mužů; Jontan pak navrátil se do Jeruzaléma.

1. Výš 10.84.
2. Výš 10. (???)

Kapitola XII. Poslední skutkové Jonatanovi. 42. Podvedení jeho, 48. i zamordování.

¹ Jonatan smlouvu obnovil s Římany a Spartiatskými. Vida pak Jonatan, že příhodný čas jemu slouží, vybral [některé] muže a poslal do Říma, ^[1] aby potvrdili a obnovili s nimi přatelství, ² ano i k Spartiatským a do jiných míst rozeslal listy v jednostejný rozum. ³ Kteřížto vypravivše se do Říma a vstoupivše do rady, řekli: Jonatan, nejvyšší kněz, a národ židovský poslal nás abyste obnovili přátelství s nimi a tovryšství předešlé. ⁴ Tedy [oni] dali jim listy k jiným po místech, aby vyprovodili je do země Judské s pokojem. ⁵ Tento pak přípis jest listů, kteréž psal Jonatan Spartiatským: ⁶ Jonatan, nejvyšší kněz, a starší toho národu, tolikéž kněží a jiný lid židovský, Spartiatským, bratřím svým, pozdravení vzkazuje. ⁷ Již předešle posláni jsou listové k Oniášovi, nejvyššímu knězi, od Daria, kterýž kraloval nad vámi, že jste bratří naši, jakž přípis níže položený ukazuje. ⁸ Kterýžto Oniáš vezma listy, jimiž oznámeno bylo o stovaryšení se a spříznění [našem], přijal muže toho vyslaného slavně. ⁹ Protož my ačkoli nepotřebujeme toho, za potěšení majíce knihy svaté kteréž jsou v rukou našich, ¹⁰ Avšak umínili jsme poslati vam o obnovení bratrství a přátelství, aby se nezdálo že se cizíme od vás; nebo drahně časů přeběhlo, jakž jste neposílali k nám. ¹¹ My pak každého času ustavičně i v svátky i v jiné náležité dny rozpomínáme se na vás, při obětování obětí a modliteb, jakž povinné jest a slušné pamatovati na bratří, ¹² a těšíme se z slávy vaší. ¹³ A ač nás byla obklíčila mnohá ssoužení a války mnohé, nebo proti nám bojovali králové kteříž sou vůkol nás, ¹⁴ avšak nchtěli jsme zaměstknávati vás ani jiných tovaryšů a přátel svých válkami těmi. ¹⁵ Máme zajisté s nebe ^[2] pomoc, kteráž pomáhá nám, kterouž vysvobozeni jsme od nepřátel našich, naši pak nepřátelé sníženi jsou. ¹⁶ Protož vyvolili jsme Numenia syna Antiochova a Antipatra syna Iázonova a poslali jsme je k Římanům, aby obnovili s nimi přátelství a tovaryšství předešlé. ¹⁷ Poručili jsme také jim i k vám se vypraviti a pozdraviti vás a dodati vám od nás listů o obnovení přátelství našeho. ¹⁸ Nyní tedy dobře učiníte, ohlásíte-li se nám v tom. ¹⁹ Tento pak jest přípis listů kteréž oni zase poslali: ²⁰ Darius, král Spartiatský, Oniášovi, knězi velikému, pozdravení vzkazuje. ²¹ Nalézá se v zápisích o Spartiatských i o Židech, že jsou bratří a že jsou z pokolení Abrahamova; ²² Protož nyní, když jsme zvěděli o tom, vidělo se nám že byste dobře učinili, kdybyste nám napsali, jak se máte; ²³ My pak také píšeme zase vám že dobytek váš i [jiný] statek váš, jest náš, a což našeho jest, že jest vaše. Protož poručili jsme, aby zvěstovali vám o těch věcech. ²⁴ Uslyšev pak Jonatan, že se navrátila knížata Demetriova s vojskem daleko větším nežli prvé, aby bojovala proti němu, ²⁵ Demetriovo vojsko k utíkaní přivedl. vytáhl z Jeruzaléma a potýkal se s nimi v krajině Amatitské; nebo nedal jim volnosti vtrhnouti do krajiny své. ²⁶ I poslal špehéře do táboru jeho, kteřížto navrátivše se oznámili jemu, že tak uložili, aby na ně připadli té noci. ²⁷ Když pak zapadlo slunce, rozkázal Jonatan svým bdíti a býti ve zbroji, aby pohotově byli k boji přes celou noc, a osadil vartu vůkol ležení. ²⁸ Pročež uslyšavše nepřátelé, že hotov jest Jonatan i s svými k boji, báli se a předěšeni jsouce v srdci svém a zapálíce hranice dříví v ležení svém, utekli. ²⁹ Ale Jonatan i kteříž s ním byli, nezvěděli, až ráno, protože viděli [tam] světla hořící; ³⁰ Tedy Jonatan hnal se po nich, ale nedostihl jich, nebo se byli přeplavili přes řeku Elevteru. ³¹ Pročež obrátiv se Jonatan na Arabské, kteříž slouli Zabadei, Arábské porazil. porazil je a pobral kořisti jejich. ³² Potom odtrhna odtud, přitáhl do Damašku a projel všecku tu krajinu. ³³ Tolikéž i Šimon vytáhna přijel až k Aškalonu a k okolním pevnostem a uchýliv se k Joppen, dobyl jí, ³⁴ (nebo slyšel byl, že chtějí tu pevnost poddati těm, kteříž byli po straně Demetriově) a osadil tam stráž, aby jí ostříhali. ³⁵ Navrátiv se pak Jonatan, shromáždil starší lidu a radil se s nimi, aby vzdělali pevnosti v Judstvu, ³⁶ Město Jeruzalém ohradil. a obehnali zdmi Jeruzalém a vyhnali vysokou zeď velikou mezi hradem a městem, kteráž by oddělovala jej od města, aby sám byl soukromí, aby tam nekupovali ani neprodávali. ³⁷ Když se pak sebrali, aby vzdělávali město, tedy přistoupil k té zdi nad řekou k východnímu větru, i zpravili tu kteráž sloula Chafenata. ³⁸ Šimon pak vystavěl Adidu na rovině a opatřil branami a závorami. ³⁹ Tedy usyloval Trýfon uvázati se v království Asie a vstaviti na sebe korunu, vztáhna ruku na Antiocha krále. ⁴⁰ Trýfonovi byl k strachu, avšak bídné podveden od něho. Ale obával se, že by snad nedopustil jemu Jonatan a že by snad bojoval proti němu; protož hledal cesty jak by jej jal a zahladil, a zdvihna se přitáhl do Betsan. ⁴¹ Takž vytáhna Jonatan proti němu se čtyřidcíti tisíci mužů vybraných k bitvě; přitáhl také do Betsan. ⁴² Protož vida Trýfon, že jest s vojskem znamenitým, nesměl vztáhnouti ruky na něj, ⁴³ ale přijal jej slavně a představiv jej všechněm přátelům svým a dav jemu dary, přikázal přátelům svým poslouchati ho jako sebe samého. ⁴⁴ Jonatanovi pak řekl: Proč běduješ všecken lid tento, poněvadž války není mezi námi? ⁴⁵ Protož nyní odešli je do domů jejich; sobě pak vybeř muže některé, kteříž by s tebou byli, a pojeď se mnou do Ptolemaidy a dámť ji i jiné pevnosti a vojska jiná, i všecky kteříž ustanoveni jsou nad kterými věcmi, ať navrátě se odjedu; pro tu zajisté příčinu jsem zde. ⁴⁶ Jonatan zahuben Tehdy uvěřiv jemu, učinil, jakž řekl, a odeslal ta vojska, aby táhla do země Judské. ⁴⁷ Nechal pak při sobě mužů tři tisíce, z nichž dva tisíce rozpustil v Galilei, tisíc pak jich s ním jelo; ⁴⁸ Ale jakž jen přijel Jonatan do Ptolemaidy, zavřeli Ptolemaidští brány a javše jej i všecky kteříž přijeli s ním, zmordovali mečem. ⁴⁹ Tehdy poslal Trýfon vojska i jízdu do země Galilejské a na pole veliké, aby zhubili všecky, kteříž po straně Jonatanově byli; ⁵⁰ Ale oni zvěděvše, že jest jat a zahynul i s těmi, kteříž s ním byli, ponukli jedni druhých, aby táhli spolu navrátíce se a hotovi jsouce k boji. ⁵¹ A však vidouce ti, kteříž je honiti chtěli, že jim o život běží, navrátili se; ⁵² Oplakán. Takž přišli všickni do země Judské a kvílili Jonatana i těch, kteříž s ním zhynuli, a báli se náramně, ano i všecken Izrael dal se v kvílení veliké. ⁵³ Usilovali zajisté všickni národové okolní potříti je, ⁵⁴ nebo řekli: Nemají knížete ani pomocníka, protož nyní bojůjme proti nim a vyhlaďme z lidí památku jejich.

Kapitola XIII. Šimon za vůdce vyvolen. 14. Trýfon lest provedl. 23. Jonatan pohřben. 26. Antioch zabit. 43. Gáza dobyta, 50. i hrad Jeruzalémský.

¹ Šimon se ujal prvotnosti po Jonatanovi, bratru svém. Ale uslyšev Šimon, že sebral Trýfon vojsko znamenité, aby přitáhl do země Judské a potřel ji, ² a vida, an lid jest předěšený a bázlivý, vypravil se do Jeruzaléma a shromáždiv lid, ³ napomínal jich, řka jim: Vy sami víte, jaké věci já a bratří moji a dům otce mého činili jsme příčinou zákona a místa svatého, anobrž i o válkách a ssouženích kteráž jsme snášeli. ⁴ Protož zhynuli bratří moji všickni příčinou Izraele, tak že pozůstal jsem já [toliko] sám. ⁵ Protož nyní odstup to abych litovati měl života svého v kterýkoli čas ssoužení, neboť nejsem lepší nežli bratří moji. ⁶ Alebrž pomstím národu svého a místa svatého, ano i žen a dítek našich; poněvadž sebrali se všickni tito národové aby potřeli nás z nenávisti. ⁷ I roznítil se duch toho lidu, jakž uslyšel řeči tyto; kteříž odpověděli hlasem velikým řkouce: ⁸ Ty jsi náš vůdce místo Judy a Jonatana bratří svých. ⁹ Vediž boj náš a všecko, cožkoli řekneš nám, učiníme. ¹⁰ Tedy sebral všecky muže bojovné a pospíšil, aby dokonal zdi Jeruzalemské, jimiž ohradil jej vůkol ¹¹ Poslal také Jonatana, syna Absalomova, a s ním vojsko statečné do Joppen, kterýžto vypudiv ty kteříž v něm byli, zůstal tam v něm. ¹² Trýfon se lsti dopustil proti lidu Božímu, Vtom vytáhl Trýfon z Ptolemaidy s vojskem znamenitým, aby vtrhl do země Judské, a Jonatan byl s ním, jsa u vězení. ¹³ Šimon pak položil se v Adid v tu stranu do pole. ¹⁴ Zvěděv pak Trýfon, že povstal Šimon na místo Jonatana bratra svého a že se potýkati s nim bude v boji, poslal k němu posly, řka: ¹⁵ Za příčinou těch peněz kteréž povinen jest Jonatan bratr tvůj do královské kormory, a pro ty věci kteréž sobě svěřené měl, vězíme ho. ¹⁶ Protož nyní pošli sto centnéřů stříbra a dva syny jeho v základu, aby propuštěn jsa, neodstoupil od nás, a propustímeť ho. ¹⁷ Věděl pak Šimon že lstivě mluví s ním, avšak předce poslal to stříbro a ty dva mládenečky, proto aby snad v nelibost velikou neupadl u lidu, kteříž by řekli: ¹⁸ Že neposlal jemu stříbra a těch dvou mládenečků, protož [Jonatan] zahynul. ¹⁹ Poslal tedy ty dva mládenečky a těch sto centnéřů, avšak [onen] sklamal a nepropustil Jonatana; ²⁰ Nýbrž potom přitáhl Trýfon, zatočiv se tou cestou, kteráž vede k Ador, aby vpád učině do té krajiny potřel ji. Šimon pak a vojsko jeho pustilo se po něm, na kteréžkoli místo táhl. ²¹ Ale kteříž bydlili na hradě, poslali k Trýfonovi posly, kteříž by ponukli ho, aby přitáhl k nim po poušti a aby poslal jim špíže. ²² Pročež připravil Trýfon všecku jízdu svou, aby táhl, ale té noci napadl sníh velmi veliký; i nemohl přitáhnouti pro ten sníh, takž odtrhna odtud, táhl do Galaadity. ²³ Když se pak přiblížil k Baskamět, zabil Jonatana, kterýž pochován jest tam. ²⁴ Trýfon pak obrátiv se, táhl do země své. ²⁵ Tedy poslav Šimon, vzal kosti Jonatana bratra svého; i pochovali ho v Modin, městě otců jeho. ²⁶ A plakali ho všickni Izraelští pláčem velikým a kvílili nad ním mnoho dní. ²⁷ Vzdělav pak Šimon [pamětné] znamení nad hrobem otce svého a bratří svých, vystavil je vysoko z kamení pulerovaného, patrné po zadu i po předu, ²⁸ A postavil nad těmi věcmi sedm sloupů, jeden proti druhému, otci a mateři a čtyřem bratřím. ²⁹ Na těch pak nadělal nástrojů válečných, vůkol přistaviv sloupy [jiné] veliké, a udělal na těch sloupích všelijakou zbroj na památku věčnou; a při té všelijaké zbroji lodi vytesané, aby spatříny býti mohly ode všech plavících se po moři. ³⁰ Tenť [jest] hrob, kterýž udělal v Modin, [a trvá] až do tohoto dne. ³¹ I proti Antiochovi mladému králi. Tryfon pak zacházeje lstivě s Antiochem, králem mladým, zabil ho, ³² a kraloval místo něho, vstaviv na sebe korunu Asie; i dělal škodu velikou v zemi. ³³ Protož vzdělal Šimon pevnosti v Judstvu ohradiv je věžemi vysokými a zdmi velikými s věžemi a branami a závorami, nadto i potrav nachystal do těch pevností. ³⁴ Svobodství lidu Božímu ujednána. A vybrav Šimon muže [některé], poslal k Demetriovi králi, aby učinil polehčení té krajině; nebo všecka předsevzetí Trýfonova byla jen loupežové. ³⁵ Kterýžto Demetrius král, poslav k němu s těmito slovy, dal jeho odpověd, napsav list takový: ³⁶ Král Demetrius Šimonovi, nejvyššímu knězi a příteli králů, a starším i národu židovskemu pozdravení vzkazuje; ³⁷ Koruny zlaté i roucha drahého, což jste poslali, dostali jsme a hotovi jsme způsobiti vám pokoj veliký, a napsati výběrčím, aby vám odpustili což jste povinni. ³⁸ Nebo očkoli jsme narovnali s vámi, stálé jest, a ty pevnosti kteréž jste vzdělali, nechť jsou vaše; ³⁹ Odpouštíme také provinění a hříchy [proti nám] až po dnes zběhlé i korunu, kterouž jste dlužni; nadto, jestliže jaká jina daň dávána byla v Jeruzalémě, ať se více nedává. ⁴⁰ A jsou-li kteří z vás způsobní aby zapsáni byli mezi naše, nechť jsou zapsáni, a ať jest mezi námi pokoj. ⁴¹ [A tak] léta stého sedmdesátého, sňato jest jho těch pohanů z Izraele. ⁴² I počal lid Izraelský spisovati zápisy a smlouvy, léta prvního za Šimona, kněze velikého a hejtmana a vůdce židovského. ⁴³ Město Gáza vzato. V těch dnech položiv se [Šimon] u Gázy, obklíčil ji vojsky a udělav nástroj válečný, zasadil proti městu a udeřiv k jedné věži, dobyl ho. ⁴⁴ I vskočili ti, kteříž byli v tom válečném nástroji, do města, odkudž se stalo pohnutí veliké v městě. ⁴⁵ Protož vlezli ti, kteříž v městě byli, s ženami i s dětmi na zeď, roztrhše roucha svá, a volali hlasem velikým, prosíce Šimona, aby jim pravice podal, a řkouce: ⁴⁶ Nenakládej s námi podlé nešlechetností našich, ale podlé milosrdenství svého. ⁴⁷ Tedy slitovav se nad nimi Šimon, nebojoval proti nim, ale vypudiv je z města a vyčistiv domy, v nichž byly modly, teprv tak všel do něho prozpěvuje a dobrořeče [Bohu]. ⁴⁸ A vymetav z něho všelijakou nečistotu, osadil tam muže ty, kteříž by zákona ostříhali, a lépe je ohradiv, vystavěl sobě v něm příbytek. ⁴⁹ Těm pak, kteříž na hradě byli v Jeruzalémě, zabráněno bylo vycházeti i vcházeti do té krajiny, ano i kupovati a prodávati; protož hlad trpěli veliký, tak že zhynulo jich množství hladem. ⁵⁰ I volali k Šimonovi aby pravice [jejich] přijal; kterýžto podal jim ^[3] a vypudiv je odtud, očistil hrad od poškvrn, ⁵¹ A všel do něho třimecítmého dne měsíce druhého léta stého sedmdesátého prvního s díků činěním a ruštkami a s harfami a cimbály a s loutnami a s prozpěvováním a s písněmi; nebo potřín byl nepřítel veliký z Izraele. ⁵² Protož ustanovil aby každého roku slaven býval ten den s veselím. ⁵³ Jeruzalem upevněn Ohradil také lépe horu toho Chrámu při tom hradu a bydlil tam sám a ti, kteříž při něm stáli. ⁵⁴ Vida pak Šimon Jana, syna svého, že jest muž, ^[4] ustanovil ho hejtmanem nade všemi vojsky; i bydlil v Gazar.

1. výš 8.17.
2. Žal. 124.8.
3. pravice
4. udatný

Kapitola XIIII. Jetí Demetria. 4. Pokoj v zemi Judské. 16. Obnovení smlouvy s Šimonem Spartiatských 35. a Římanů. 45. Pohrůžka protivícím se Šimonovi.

¹ Demetrius jat a do vězení dán. Léta stého sedmdesátého druhého sebral Demetrius král vojska svá a vypravil se do Medské země, chtěje přivzíti jiné na pomoc sobě, aby bojoval proti Tryfonovi; ² Ale uslyšev Arsaces, král perský a medský, že přijel Demetrius do končin jeho, poslal jednoho z knížat svých, aby ho jal živého; ³ Kterýžto vypraviv se, porazil vojsko Demetriovo a jav ho, přivedl jej k Arsakovi; i dal ho do vězení. ⁴ Země Judská v pokoji byla. Země pak měla pokoj po všecky dny Šimonovy; obmýšlel zajisté dobré národu svého, takže se jim líbila moc jeho a sláva jeho po všecky dny. ⁵ Nebo mimo všecku slávu svou dobyl Joppen, aby bylo přístavem, ^[1] a způsobil průchod k ostrovům mořským. ⁶ A tak rozšířil končiny národu svého, uvázav se v tu krajinu. ⁷ A shromáždil zajatých množství, opanovav Gazaru a Betsuru a hrad, z něhož vyklidil ty nečistoty, aniž byl, kdo by se zepřel jemu. ⁸ A tak dělali zemi svou s pokojem, země také vydávala úrody své a dříví polní ovoce své. ⁹ Starci na ulicích sedali, všickni o dobrých věcech společně rozmlouvali a mládenci obláčeli se v roucha slavná a v odění válečná. ¹⁰ Městům dodával potrav a nařídil aby v nich měli nástroje válečné k bránění; pročež slovoutné bylo jméno jeho až kraj země. ¹¹ Způsobil pokoj v zemi, i veselil se Izrael veselím velikým. ¹² A ^[2] sedal jeden každý pod vinným kmenem svým a pod fíkem svým a nebyl, kdo by je předěsil. ¹³ Nebo zhynul ten, kterýž bojovával proti nim v zemi, a králové potříni jsou v těch dnech. ¹⁴ Nadto posiloval všech ponížených lidu svého, zákona pilen byl a vyplénil každého nepravého a nešlechetného. ¹⁵ Zvelebil svatyni a najednal více nádobí do svatyně. ¹⁶ Když pak uslyšeli v Římě, též i v Spartské zemi, že umřel Jonatan, rmoutili se náramně; ¹⁷ ale uslyšavše, že Šimon bratr jeho jest místo něho nejvyšším knězem a drží tu krajinu i města v ní, ¹⁸ psali k němu na dskách měděnných o obnovení s ním přátelství a tovaryšství, v něž byli vstoupili s Judou a s Jonatanem bratřími jeho. ¹⁹ I čteni jsou [listové] před shromážděním v Jeruzalémě. ²⁰ Tento pak jest přípis těch listů kteréž poslali Spartiatští: Spartiatská knížata i město, Šimonovi, knězi velikému, ano i starším a kněžím, i jinému lidu židovskému, bratřím [svým], pozdravení vzkazují. ²¹ Poslové vyslaní k lidu našemu oznámili nám o slávě a cti vaší; i veselili jsme se z příští jejich. ²² Protož zapsali jsme ty věci, kteréž od nich mluveny jsou, do knih obecních takto: Numenius syn Antiochův a Antipater syn Jázonův, poslové židovští, vypravili se k nám, aby obnovili s námi přátelství. ²³ I líbilo se lidu přijíti muže ty slavně a vložiti výtah řečí jejich do knih lidu oddaných, aby lid Spartiatský měl památku. Přípis pak toho napsali Šimonovi, nejvyššímu knězi. ²⁴ Potom poslal Šimon Numenia do Říma s pavézou zlatou velikou stíží tisíc liber, aby potvrdil s nimi tovaryšství. ²⁵ Když pak uslyšel lid o těch věcech, řekli: Čím se odplatíme Šimonovi a synům jeho? ²⁶ Nebo on retoval [své] s bratřími svými ^[3] a s domem otce svého, kteříž válkou zapudilť nepřátely Izraelských od nich; protož dali jemu svobody a zapsali na dskách měděných, kteréž postaveny jsou na sloupích na hoře Sion. ²⁷ A tento jest přípis toho zápisu: Osmnáctého dne měsíce elul léta stého sedmdesátého druhého (to jest třetího roku, jakž Šimon byl nejvyšším knězem v Saramel) ²⁸ V shromáždění velikém kněží a lidu i knížat národu a starších této krajiny: V známost uvedeno jest nám, poněvadž časté bývaly války v krajině této, ²⁹ že Šimon syn Matatiášův z synů Jarib ^[4] i bratří jeho, kteříž se vydávali v nebezpečenství, odpírajíce nepřátelům národu svého, aby ostálo svaté místo i zákon, slávou velikou oslavili národ svůj. ³⁰ Nebo shromáždil Jonatan národ svůj a byl jejich nejvyšším knězem; ^[5] když pak přiložen jest k lidu svému, ³¹ a chtěli nepřátelé jejich vpád učiniti do krajiny jejich, aby potřeli krajinu jejich a vztáhli ruce na místo svaté jejich, ³² tehdy povstal Šimon a bojoval za národ svůj a vynaloživ peněz množství z svého, najednal zbroje mužům vojska národu svého a dával jim žold. ³³ Nadto ohradil města Judska i Betsuru na pomezí Judském, kdež bývala zbroj nepřátel prvé, a osadil tam na stráži muže Judské; ³⁴ Joppen také ohradil u moře, i Gazaru v končinách Azotských, kdežto bydlili prvé nepřátelé, a osadil tam Judské; a tak cožkoli náleželo k zpravení jich, nařídil v nich. ³⁵ Šimon od svých i od Demetria pro své ctnosti dosáhl poctivosti. Protož vida lid tu věrnost Šimonovu a slávu, jíž umínil dobyti národu svému, ustanovili jej vůdcím svým a knězem nejvyšším pro ty všecky věci kteréž učinil, pro tu pravím spravedlnost a věrnost kterouž zachoval národu svému, usilovav všelijakým způsobem zvelebiti lid svůj. ³⁶ Za dnů zajisté jeho dařilo se v rukou jeho, tak že vypléněni jsou pohané z krajiny jejich i ti, kteříž byli v Jeruzalémě, městě Davidově, a vzdělali sobě byli hrad, z něhož vycházejíce, poškvrňovali [všeho] vůkol Svatyně a dělali škodu velikou v té svatosti. ³⁷ Kterýžto hrad, [Šimon] osadil muži Judskými a ohradil jej pro bezpečnost této krajiny a města/ a povýšil zdí Jeruzalemských; ³⁸ Král také Demetrius, potvrdil jemu nejvyššího kněžství. ³⁹ Nadto nade všecko učiniv ho jedním z přátel svých, oslavil jej slávou velikou. ⁴⁰ (Nebo slyšeti bylo že nazváni jsou Židé od Římanů přátelé a tovaryší a že se vstříc vypravili poslům Šimonovým slavně; ⁴¹ A že se zalíbilo Židům i kněžím, aby Šimon byl jejich vůdcím a nejvyšším knězem na věky, dokudž by nepovstal Prorok věrný; ⁴² A aby byl nad nimi hejtmanem, kterýž by péči měl o místo svaté, skrze něhož by postaveni byli [někteří] v povinnostech svých, a nad touto krajinou a nad zbrojí i nad pevnostmi; ⁴³ A aby péči měl o svatyni a aby ho posloucháno bylo ode všech a aby spisováni byli pod jménem jeho všickni ^[6] zápisové v té krajině a aby se obláčel ^[7] v šarlat a chodil v zlatě.) ⁴⁴ Protož nebylo lze žádnému z lidu ani z kněží zrušiti něčeho z těch věcí aneb odepříti tomu, což bylo od něho řečeno, ani ukládati sněmu v té krajině bez něho, ani obláčeti se v šarlat, ani opínati se záponou zlatou. ⁴⁵ Nebo kdožby přes to učinil neb zrušil co z těch věcí, měl býti trestán. ⁴⁶ Líbilo se zajisté všemu lidu, uložiti to Šimonovi, aby se choval podlé těch věcí. ⁴⁷ Což přijal Šimon a svolil nejvyššího kněžství užívati a býti hejtmanem a knížetem národu Židovského a kněží, ano i předloženým býti všech. ⁴⁸ I rozkázali ten zápis vložiti do desk měděných, ⁴⁹ A postaviti je v ohradě místa svatého na místě slavném; přípisy pak těch věcí vložiti mezi poklady, aby je měl Šimon i synové jeho.

1. Judským
2. Podobně 4. Král. 4.(???)
3. t. bez naší pomoci
4. pošlý
5. Výš 13.25
6. Výš 13.40
7. Výš 10.20

Kapitola XV. Obnovení od Antiocha smlouvy s Šimonem 26 i zrušení jí.

¹ Antiochovo lstivé jednání s Šimonem. Tehdy poslal Antioch, syn Demetria krále, listy z ostrovů mořských Šimonovi, knězi a knížeti národu židovského, i všemu národu tomu, ² kteřížto byli psáni na tento způsob: Král Antioch Šimonovi, knězi velikému a knížeti, i všemu národu židovskému pozdravení vzkazuje; ³ Poněvadž muží nešlechetní uvázali se v království otců našich, ⁴ a chceme dobývati toho království, abychom je zase přivedli k prvnímu způsobu, pročež sebral jsem množství vojsk a připravil lodí válečné a chceme přitáhnouti do země, abychom se sháněli po těch, kteříž kazili krajinu naši a kteříž zplundrovali města mnohá v tomto království. ⁵ Protož nyní potvrzujiť všech obdarování, kterýchžť nadali předkové moji králové i jiných svobod, kteréžkoli pustili tobě, ⁶ Žeť i povolili bíti vlastní ráz na mínci v krajině tvé ⁷ A Jeruzalému, i svatému místu, aby bylo svobodné; též všecka zbroj, ketrouž jsi koli připravil, i všecky pevnosti, kteréž jsi vzdělal, kteréž držíš, ať zustávají tobě. ⁸ Nadto všecken dluh královský a cožby potom náleželo králi, od nynější chvíle i po všecky časy odpouští se tobě. ⁹ Když pak ^[1] postavíme království své, oslavíme tě i národ tvůj i Chrám slávou velikou, tak aby zřejma byla sláva vaše po vší zemi. ¹⁰ Léta stého sedmdesátého čtvrtého přitáhl Antioch do země otců svých, k němuž se shlukla všecka vojska, tak že maličko bylo při Tryfonovi. ¹¹ I sháněl se po něm Antioch král, tak že ujíti musil do Dora, uteka přes moře. ¹² Nebo viděl, že se hrnou na něj zlé věci, když ho opustila vojska. ¹³ Tehdy položil se Antioch u Dora a s ním sto dvadceti tisíc mužů bojovných, a osm tisíc jízdy. ¹⁴ A obehnav to město, a lodí po moři připlaviv, ssoužil to město po zemi i po moři, aniž dopustil komu vyjíti neb vjíti. ¹⁵ Pohané s židy v dobrém srozumění a v pokoji ustaveni. Mezi tím přišel Numenius, a kteříž s nim byli, z Říma, majíce listy k králům a k krajinám, v nichž bylo psáno toto: ¹⁶ Lucius Senator římský Ptolemeovi králi pozdravení vzkazuje. ¹⁷ Poslové židovští vypravili se k nám, přátelé naši a tovaryší, aby obnovili přátelství předešlé a tovaryšství, posláni jsouce od Šimona, nejvyššího kněze, a lidu židovského; ^{18 [2]} a přinesli pavézu zlatou z tisíce liber. ¹⁹ Protož líbilo se nám psáti k králům a k krajinám, aby nehledali jejich zlého ani nebojovali proti nim ani proti městům jejich ani proti krajině jejich a aby netovaryšili s těmi kteříž by bojovali proti nim. ²⁰ Vidělo se také nám přijíti tu pavézu od nich. ²¹ Protož jestliže by kteří nešlechetní utekli z krajiny jejich k vám, vydejte je Šimonovi nejvyššímu knězi, ať mstí nad nimi podle zakona jejich; ²² O týchž také věcech psáno bylo Demetriovi králi a Atalovi a Aratovi, ²³ A Arsakovi, a Spartiatským, též do Delu a do Mindu, do Sicionu a do Karye, do Samon a do Pamfilie, do Licie a do Alikarnasu, do Kos a do Sidy, do Arady a do Faselidy, do Jortyny a do Knydu, do Cipru a do Cirénu. ²⁴ Přípis pak toho napsán byl Šimonovi knězi nejvyššímu. ²⁵ Antiochovo zrušení smlouvy a povstání proti židům. Ale Antioch král položiv se u Doran druhého dne, přičiněje ustavičně k němu rukou a nástroje válečné zasazuje tak zavřel Tryfona že nemohl vjíti ani vyjíti. ²⁶ Když pak jemu poslal Šimon dva tisíce mužů vybraných na pomoc a stříbra i zlata i zbroje hojnost; ²⁷ tedy nechtěl těch věcí přijíti, ale zrušil všecko v čemžkoli se zavázal jemu prvé, a cizil se ho. ²⁸ Nebo poslal k němu Atenobia jednoho z přátel svých, kterýžby promluvil s ním řka: Vy uvázali jste se v Joppen a Gazaru i v hrad Jeruzalemský, v města království mého; ²⁹ Končiny jejich zplundrovali jste a udělali jste škodu velikou v zemi a opanovali jste místa mnohá v království mém. ³⁰ Protož nyní dejte ta města, kteráž jste pobrali, i platy z těch míst, kteréž jste opanovali, ježto nejsou v končinách Judských. ³¹ Pakli nechcete, dejte za ně pět set centnéřů stříbra a za škody, kterýchž jste nadělali, i za ty platy těch míst, jiných centnéřů pět set; pakli nic, přitáhnouce vybojujeme vás. ³² I vypravil se Atenobius, přítel královský, do Jeruzaléma a vida slávu Šimonovu a stolček s nádobami zlatými a stříbrnými a přípravou znamenitou, užasl se. Potom oznámil jemu slova královská. ³³ Jemuž odpověděv Šimon řekl: ^[3]Ani jsme země cizí nevzali, aniž jsme se v cizí věci uvázali, ale v dědictví otců svých, kteréž od nepřátel našich za některý čas nespravedlivě držáno bylo. ³⁴ Pročež my příhodného času dostavše, ujali jsme dědictví otců svých. ³⁵ Strany pak Joppen a Gazary, jichž žádáš, ty činily lidu škodu velikou i krajině naší, z těch dáme sto centnéřů. I neodpověděl jemu ^[4] slova; ³⁶ Ale navrátil se s hněvem k králi a oznámil jemu ta slova, i o slávě Šimonově a všecko cožkoli viděl; pročež rozhněval se král hněvem velikým. ³⁷ Tryfon pak vstoupiv na lodí, utekl do Ortosiady. ³⁸ Hejtman jeho Cendebeus do země Judské vpády činil. Protož ustanoviv král Cendebea za hejtmana v krajině pomořské a vojska pěší i jízdu dav jemu, ³⁹ poručil jemu táhnouti proti zemi Judské; nadto poručil jemu Cedron vzdělati a opatřiti branami, a aby bojoval proti lidu; sám pak král honil Tryfona. ⁴⁰ Takž přitáhl Cendebeus k Jamně a počal popouzeti lidu vpády čině do Judstva a zajímati lid i mordovati; ^[5] a vzdělal Cedron, ⁴¹ kdežto sšikoval jízdu a vojska, aby vyskakujíce vpády činili do Judstva, jakž jemu král poručil.

1. na dobré míře
2. Výš 10.14
3. Podobně, Judit. 11.15.
4. Atenobius
5. Níž 16.9.

Kapitola XVI. Přemožení Cendebea. 11. Zamordování od Ptolemea zetě Šimona a synů jeho.

¹ Šimonovi synové táhli proti Cendebeovi Tehdy vypraviv se Jan z Gazary, oznámil Šimonovi, otci svému, co činí Cendebeus. ² I povolav Šimon dvou synů svých starších, Judy a Jana, a řekl jim: Já a bratří moji i dům otce mého bojovali jsme proti nepřátelům Izraelským od mladosti až do dnešního dne; i dařilo se rukama našima vysvoboditi Izraele častokrát. ³ Ale již sem se sstaral, vy pak z milosrdenství [Božího] dospělí jste v letech; buďtež na místě mém a bratra mého a vytáhnouce bojujte za národ náš; pomoc pak s nebe budiž s vámi. ⁴ Potom vybral z té krajiny dvadceti tisíc mužů bojovných a jezdců; takž vytáhše na Cendebea, nocovali v Modin. ⁵ Ráno pak vstavše táhli do pole a aj, vojsko znamenité táhlo proti nim pěších a jezdců; ale řeka bylo mezi nimi. ⁶ V kteréžto položil se proti nim Jan i lid jeho a vida, an lid s strachem se plaví přes řeku, přeplavil se nejprvé, tedy ti muži viděvše jej, přeplavili se za ním. ⁷ I sšikoval lid a jezdce mezi pěší; (byla pak jízda odpůrců velmi znamenitá) ⁸ Cendebeus přemožený utéci musil. A troubil na trouby, takž dal se v utíkání Cendebeus i vojsko jeho a padlo z nich zraněných množství; ostatní pak utekli do ohrady. ⁹ Tehdy raněn jest Judas bratr Janův; Jan pak sháněl se po nich, až se dostal k Cedronu, kterýž ^[1] vzdělal [Cendebeus]. ¹⁰ A když jej zapálil ohněm, tedy [oni] utíkali až na věže, kteréž byly na poli Azotském; kdežto padlo z nich do dvou tisíc mužů; potom navrátil se do země Judské v pokoji. ¹¹ Šimonův zeť Ptolemeus nešlechetný Ptolemeus pak syn Abubův byl ustanoven za hejtmana v kraji jerišském a měl stříbra i zlata hojnost. ¹² Byl zajisté zeť nejvyššího kněze. ¹³ Protož pozdvihlo se srdce jeho a chtěl uvázati se v krajinu; pročež obmýšlel lest proti Šimonovi a synům jeho, aby je vyhladil. ¹⁴ Šimon pak projížděje města v té krajině a zpravuje, což bylo potřebí v nich, přijel do Jericho sám, a Matatiáš, a Judas, synové jeho, léta stého sedmdesátého sedmého měsíce jedenáctého, kterýž jest šebat. ¹⁵ Zrady se proti přátelům dopustil, etc. Kteréžto přijav syn Abubův na zámček řečený Dok, kterýž byl vzdělal/ učinil jim lstivě hody veliké/ a skryl tam muže. ¹⁶ Když se pak hojně dosti napil Šimon i synové jeho, vyvstal Ptolemeus a kteříž při něm byli a vzavše zbroj svou obořili se na Šimona na hodech/ a zamordovali jej/ i ty dva syny jeho, i některé z služebníků jeho. ¹⁷ Takovou učiniv nešlechetnost velikou a odplativ se zlým za dobré. ¹⁸ Napsal o tom Ptolemeus a poslal k králi, aby poslal jemu vojska na pomoc, že podmaniti chce tu krajinu jemu a ta města. ¹⁹ Jiné také poslal do Gazary, aby zahladili Jana, a k hejtmanům rozeslal listy, aby se vypravili k němu, že chce dáti jim stříbra a zlata i dary. ²⁰ Jiné pak poslal, aby vzali Jeruzalém a horu s Chrámem; ²¹ Ale jeden napřed běže, oznámil Janovi v Gazar, že zahynul otec jeho i bratří jeho a poslal [Ptolemeus] aby zabili i tebe. ²² O čemž uslyšav, užasl se velice a zjímav ty muže, kteříž přišli, aby zahubili ho, zbil je; nebo zvěděl že usilují ho zahubiti. ²³ Jiné pak věci o Janovi a válkách jeho a o udatných činech jeho, jimiž udatnosti dokazoval, i o vzdělání zdí, kteréž vzdělal, i o jiných skutcích jeho, ²⁴ aj, to sepsáno jest v historiích o nejvyšším kněžství jeho, od toho času jakž zřízen jest za nejvyššího kněze po otci svém.

1. Výš 15.10