Bible kralická (1613)/První kniha Machabejská

Bible kralická (1613)
Přjdawkowé k knize Eſter	První kniha Machabejská	Druhá kniha Machabejská

Bible kralická (1613, moderní pravopis)/První kniha MachabejskáDeutschΕλληνικάEnglish

Údaje o textu
Titulek:	Kniha Machabeyſká prwní, wůbec třetj nazwána
Autor:	neznámý
Krátký popis:	biblická kniha
Zdroj:	Soubor:Bible kralická (1613) 4-6.pdf, s. 843 a násl.
Vydáno:	[s. l.] M.DC.XIII
Licence:	PD old 140
Překlad:	neuveden
Licence překlad:	PD old 140
Související:	Bible/3. Makabejských
Index stran
Ponecháno v bratrském pravopisu.
Dílo ve Wikipedii: 3. kniha Makabejská

Ka. I. Filopator Antyocha přemohľ, 11. wſſetečně do Swatyně wſſeľ, 15. a židy zkormautil.

¹ Filopaterowo nad Antyochẽ wjtěſtwý ZWěděw pak Filopator od těch kteřjž ſe byli nawrátili, žeby ta mjſta kteráž on držeľ Antyoch wzaľ/ daľ wěděti wſſechněm wogſkům ſwým pěſſjm y gjzdným: ² A wzaw s ſebau ſeſtru ſwau Arſynoe, táhľ až na ta mjſta kteráž gſau v Rafian, kdež ſe byli poľožili Antyochowi. ³ Teodotus pak něgaký vkľady gemu včiniti vmyſľ mage/ a wezma neylepſſj z poručené ſobě prwé od Ptolemea zbroge/ puſtiľ ſe nočně do Ptolemeowa ſtanu/ aby geg ſám zabiľ/ a tak přjtrž učiniľ té wálce. ⁴ Ale Doſyteus kterýž ſľauľ ſyn Drymilú, (kterýž byľ přirozený Žid/ potom wſſak odſtaupiw od ſlužeb zákonnjch/ y od vſtanowenj otců ſe odtrhľ) wyweda Ptolemea, chaterného [čľowěka] poľožiľ w ſtaně geho/ kterémuž doſtaľo ſe utrpěti za něho. ⁵ Když pak weden byľ tuhý bog, a wěcem Antyochowým lépe ſe wedľo/ Arſynoe obgjžděgic wogſka proſtowľaſá, ſtatečně [gich] napomjnaľa s žaľoſtj a ſe ſlzami/ aby retowali ſebe, djtek ſwých, y manželek/ ſlibugjc dáti těm kdožby ſwjtězyli, každému dwě libry zľata. ⁶ Takž ſe zdařiľo že nepřátelé w bitwě poraženi ſau/ mnozý pak zgjmáni gſau y zagati. ⁷ Pěkné ſe geho vkázánj k Židům, etc. Tedy [Ptolemeus] znikna těch vkľadů/ vſaudiľ wyprawě ſe do okolnjch měſt, napomenauti gich: což včiniw a dary do Chrámu rozděliw, w dobré naděgi poddané ſwé poſtawiľ. ⁸ Když pak Židé wyſľali k němu z rady a z ſtarſſjch ty kteřjžby geg přiwjtali/ a pocty doneſauce, s njm ſe radowali z těch wěcý kteréž ſe byľy zběhľy, ſtaľo ſe že ſe gemu wětſſj chuť vděľaľa/ aby co neydřjwe k nim přigeľ: ⁹ Ale doſtaw ſe do Geruzaléma/ a oběti wykonaw/ y djky wzdaw neywyšſſjmu Bohu/ a nětco z těch wěcý kteréž ſe pořádně na tom mjſtě [konáwagj] wykonaw/ ¹⁰ Ale nenáležité wtjránj ſe do Swatyně A giž přiſſed do toho ſamého mjſta/ a nad geho řemeſlnickým wzděľánjm a křtaľtẽ ſe vžaſna podiwiw/ vľožiľ w myſli do Chrámu wgjti. ¹¹ Když pak oni prawili, že nenáležj toho činiti/ proto že ani těm kteřjž gſau z toho národu neſluſſj tam wcházeti/ anobrž ani wſſechněm kněžjm, ale tolika ſamému přednjmu, ze wſſech neywyšſſjmu knězy/ a to gen w rok gednau: tedy on nikoli nedaľ ſobě řjcy. ¹² A to y proti zákonu A ač gemu zákon byľ čten/ wſſak nepřeſtaľ ſe wtjrati, prawě; Že on muſý tam wgjti: a oni ^[1] muſegjli zbaweni býti té cti, gá nemuſým: a ptaľ ſe proč když po wſſem Chrámě chodiľ, žádný gemu nebrániľ z přjtomných: ¹³ Když pak geden řekľ; Že neopatrně včinili, a že ſe gemu to w zľé obrátj: tedy řekľ; Poněwadž ſe to ſtaľo, pročbych předce newſſeľ? chtěgte oni, neb nechtěgte. ¹⁴ Židé ſe k pľáči a k modlitbám obrátili. Protož když kněžj wewſſem rauchu padſſe, modlili ſe neywyšſſjmu Bohu/ aby na pomoc přiſpěľ w naſtawagjcý potřebě/ a vtoku toho, kterýž neſſlechetně dotjraľ, přjtrž učiniľ/ nadto když y křik s ſlzami chrám naplniľ/ tedy w měſtě pozůſtalj zbauřenj gſauce, wyſkočili/ domnjwagjce ſe že ſe něco neobyčegné° ſtaľo. ¹⁵ Též y pañy zawřené bywſſe w pokogjcých s matkami, proſtowľaſé wyſkočiľy a ſypauce prach na wľaſy ſwé, nařjkánjm a vpěnjm vlice naplniľy. ¹⁶ Ty pak nedáwno wyſľané, s těmi kteřjž k wygitj w ſtřjc [gemu^[2]] zpořádáni byli, y ſtudu náležitého nechawſſe, w běhánj neſľuſſné po měſtě ſe wydaľy. ¹⁷ Nadto, gakož matky, tak chůwy djtek nedáwno zpľozených onde y onde nechawſſe, některé ſkrze domy, některé ſkrze vlice bez záſtawy do neywrchněgſſjho Chrámu ſe hrnuľy. ¹⁸ Takž rozličná ſe modlitba daľa od těch w gedno ſhromážděných, přjčinau těch wěcý o kteréž on vſyľowal. ¹⁹ Někteřj pak z měſſtanů kteřjž opowážiwſſe ſe, bránili toho když on předce dotjraľ a ſwé vľoženj wykonati úmyſľ měľ: ale zkřikſſe, že ſe náležj vtecy k zbrogi a ſměle pro zákon otcowſký vmřjti, weliké včinili na tom mjſtě zgitřenj. ²⁰ A ſotwá od ſtarců a ſtarſſjch zdržáni ſauce, k též modlitbě ſe zaſe poſtawili. ²¹ Tedy obec gako prwé ſpoľu zuſtáwagic modliľa ſe: ale ſtarſſj kteřjž okoľo krále ſtáli, rozličně ſe o to pokauſſeli/ aby nadutau myſl geho od předſewzetj kteréž ſobě ſmyſliľ, odrazyli: ²² Ale on gako newážný nic nedbage, giž ſe wgjti ſtrogiľ, myſle k koncy přiweſti to což prwé powěděľ. ²³ Až y ti také, kteřjž s Filopatorẽ byli. Protož y ti kteřjž přiněm byli/ widěwſſe to obrátili ſe s naſſimi k wzýwánj toho kterýž má wſſelikau moc/ aby w přjtomné potřebě na pomoc přiſpěľ/ a nepřehljdaľ to° nenáležitého a pyſſného ſkutku. ²⁴ Když ſe pak ten welmi weliký a náſylný těch záſtupů ſpolu ſeſſeľ křik/ byľo gakéſi neobyčegné křičenj. ²⁵ Nebo ſe zdáľo že netoliko lidé/ ale y ty ſtěny a wſſecka země zwučj/ gakoby giž wſſickni tehdáž ſmrt podnikali/ přjčinau toho mjſta zprzněnj.

1. t. ti kteréž (???) gmenowali,
2. Filopaterowi; ginak Ptolemeowi, wiz njž 3.9

Kapitoľa II. Modlitba lidu B. 16. Pomſta nad Filopatorem 18. y nenaprawitedlnoſt geho. 23. Některých z lidu od náboženſtwj odſtaupenj, 24. a giných ſtáľoſt při něm.

¹ Neywyšſſjho kněze, proti Filopatorowi modlitba y lidu geho. Tedy Sſimon Neywyšſſj kněž, proti ſwatyni ſkľoniw kolena/ a rukau náležitě pozdwihna, činiľ modlitbu tuto/ a řekli gednomyſlně; ² Pane, Pane, králi nebeſký/ a panugjcý nadewſſjm tworem/ neyſwětěgſſj mezy ſwatými/ monarcho wſſemohaucý/ wzezřiž na nás kteřjž nátiſk trpjme od bezbožnjka a nečiſtého/ ſměľoſtj a ſýľau pýchagjcýho: ³ Ty zagiſté ſtwořiw wſſecky wěcy, a wſſecko w mocy mage ó neymocněgſſj, ſprawedliwý gſy/ protož ty kteřjž z potupy a pýchy co činj, ſaudjſſ. ⁴ Ty ſy předeſſle, neprawoſti činitele, mezynimiž y obrowé byli w ſýlu a ſměľoſt daufagjcý zahľadiľ/ vweda na ně welikau wodu. ⁵ Ty ſy Sodomſké pýchu prowozugjcý, kteřjž zgewnj w neſſlechetoſtech byli, ohněm a ſýrau popáliw, za přjkľad budaucým poſtawil: ⁶ Ty ſy vkrutného Faraona kterýž w ſľužbu podrobowaľ lid twůg ſwatý Izraelſký/ rozličnými a mnohými zkuſyw pokutami, w známoſt vwedľ důſtognoſt ſwau: ⁷ Po kterýchžto [pokutách], w známoſt ſy vwedľ welikau ſwau moc/ když ſy toho kterýž honiľ lid twůg s wozy y s množſtwjm záſtupů, zatopiľ w hlubokoſti moře: ty pak kteřjž ſe dowěřili tobě wſſecken twor w mocy magjcýmu/ zdrawé ſy přewedľ/ kteřjž také ſami v ſebe rozwažugjce ſkutky ruky twé, chwálili tebe wſſemohaucýho. ⁸ Ty ó králi kterýž ſy ſtwořiľ neobſáhľau a neſmjrnau zemi/ wywoliľ ſy měſto toto/ a poſwětiľs mjſta tohoto, k ſľáwě ſwé (kterýž wſſak ničeho nepotřebugeſſ) a oſľawiľs ge zgewenjm ſe důſtogným/ zwelebiw ge k ſľáwě welikého a poctiwoſti hodného gmena ſwého: ⁹ A zamiľowaw dům Izraelſký, ^[1] zaſljbiľ ſy, geſtližeby pro odwrácenj náſſe přiſſľo na nás sſauženj/ a přigdauce do mjſta tohoto modlilibychom ſe/ že wyſľyſſjš modlitbu náſſi: ¹⁰ Gſy pak wěrný a prawdomluwný/ poněwadž ſy čaſtokrat když sſauženi býwali otcowé náſſi ſpomadhaľ gim w tom ſnjženj/ a wyſwobozowaľs ge z welikých bjd: ¹¹ Ale ay nynj ſwatý králi/ pro mnohé a weliké hřjchy ſwé vtiſſtěni ſme/ podmaněni gſauce nepřáteľům ſwým/ tak že vmdléwáme w neſtatečnoſtech. ¹² W tomto pak naſſe¼m pádu/ ten newážný a nečiſtý, vſyluge w lehkoſt vweſti toto ſwaté mjſto w zemi této oddané gménu ſľáwy twé. ¹³ Nebo ačkoli přjbytek twůg geſt neywyšſſj nebe/ k němuž přiſtaupiti lidem nelze/ ale poněwadž obljbiw ſobě ſľáwu ſwau w lidu ſwém Izraelſkem, poſwětiľ ſy mjſta tohoto. ¹⁴ Nemſtiž nad námi ſkrze tu gegich nečiſtotu/ aniž naprawůg nás ſkrze poſſkwrnu/ aby ſe nepochľaubali ti neſſlechetnj w myſli ſwé a nepléſali pyſſným gazykem ſwým, řjkagjce; My ſme potľačili dům tento poſwěcený/ gako potľačeni býwagj domowé ohawnoſtj: ¹⁵ Shľaď hřjchy naſſe/ a odpuſť pobľauzenj naſſe/ a prokaž miľoſrdenſtwj ſwe w čas tento: rychle nechť předegdau ſlitowánj twá/ a způſobě nam pokog/ dey chwaľy w úſta padagjcých k zemi a w myſli potřených. ¹⁶ Tu Bůh kterýž wſſecky wěci ſpatřuge, a nade wſſecky neyſwětěgſſj g~t, Wyſľyſſenj té modlitby/ a Filopatora ztreſtánj: wyſľyſſew w ſwatém mjſtě tu ſľuſſnau žádoſt/ toho kterýž ſe vtrhánjm a newážnoſtj welice wynáſſeľ, ſſwihaľ/ ſem y tam njm zmjtage/ gako wjtr třtinau/ tak že na zemi [leže] nic nemohľ wjce děľati/ a audy poražené mage, nemohľ ani promluwiti, ſprawedliwým ſaudem gſa obkljčen. ¹⁷ Pročež přátelé a žoldnéři widauce, an hrozné doſſľo na něg treſtánj/ a bogjce ſe aby tu nevmřeľ, rychle geg wytáhli/ náramným gſauce poraženi ſtrachem. ¹⁸ Wſſak ne naprawenj. Potom pak zaſe pookřáw/ nikoli ku pokánj nepřiſſeľ ſtreſtã gſa/ ale s pohrůžkau přjſnau pryč odgeľ. ¹⁹ Doſtaw ſe pak do Egypta/ a neſſlechetnoſti přičiniw y ſkrze napřed vkázané pomocnjky a towaryſſe, kteřjž wſſeho což ſprawedliwého geſt poběhli/ netoliko w neſčiſlných neřádjch zuſtáwaľ/ ale y w takowau wſſetečnoſt ſe wydaľ/ aby zľořečiľ po mjſtech [lidu]/ a mnozý z přáteľ hledjce na králowo předſewzetj/ y oni náſledowali té geho wůle. ²⁰ Nebo vľožiľ národ ten wůbec vweſti w pohaněnj: a na wěži kteráž byľa při dwoře [králowſkém], ſľaup poſtawiw. Nápis wyteſati daľ/ aby žádný kdožby neobětowaľ, do chrámu Egyptſkých nechodiľ/ ale aby wſſickni Židé w zápis lidu, aneb w otrocký řád vwedeni byli: kteřjž by pak odpjrali, aby mocý pobráni ſauce, o žiwot připrawowáni byli. ²¹ Kteřjžby ſe pak zapſati dali/ aby wypálený měli na těljch Erb Dyonyzyú^[2], [totiž] liſt břečtanowý/ a potom aby odděleni byli k dobytemu prwé ſwobodſtwj. ²² Aby ſe pak nezdaľ wſſech nepřjtelẽ býti/ doľožiľ toho wtom pſánj; Chtěliliby pak kteřj z nich ſobě wywoliti to, aby mezy těmi kteřjž zwľáſſtnjmi ceremonyemi ſwěceni ſau, bydleli/ ti měſſťané že budau rowni Alexandrynſkým. ²³ Zlj po zľé wrchnoſti poſtaupili. Protož někteřj w měſtě, řady měſta tohoto při náboženſtwj w nenáwiſti magjce/ ſnadně ſe poddali/ gakoby znamenité něgaké ſľáwy aučaſtni býti měli pro budaucý s králem býwánj. ²⁴ Stálj ſtále ſe měli: Mnozý wſſak w vdatné myſli ſe poſilniwſſe, neodſtaupili od pobožnoſti/ ale penjze za žiwot wynaſazugjce bez ſtrachu/ ſnažowali ſe wyſwoboditi z těch zápiſů/ w giſté naděgi poſtaweni gſauce, že pomocy doſáhnau. ²⁵ Ty pak kteřjž ſe od nich odtrhli, w ohawnoſti měli/ a gako za nepřáteľy národu ſwého ſaudili/ y ſpoľečného obcowánj a pohodlj zbawowali.

1. Král. 9. 4.
2. t. Bachú

Kapitoľa III. Zľoſt Filopatorowa proti Židům 9. a mandát geho.

Ptolemeowo rozzľobenj ſe proti newinným: ¹ O Čemž zwěděw ten bezbožnjk, tak ſe welmi rozzľobiľ/ že netoliko [na ty] w Alexandrij ſe hněwaľ/ ale y giným w té kragině wjce ſe protiwiľ/ a poručiľ rychle ſhromážditi wſſecky, a neyhorſſj ſmrtj, žiwot gim odgjmati. ² Když ſe pak ty wěcy dáľy/ powěſť žaľoſtná rozhľáſſena geſt proti tomu národu: Nebo lidem těm kteřjž ſe byli ſpikli k činěnj zľeho, přjčina dána byľa k tomu předſewzetj, [tjm] gakoby ge [Židé] od práw odľučowali: ³ Geſſto Židé králům s přjwětiwoſtj y wěrnoſt nevchylnau zachowáwali/ ale že ctjce Boha, a geho zákonem ſe zprawugjce, odſtaupili od některých a odwrátili ſe/ tau přjčinau některým nepřátelé ſe býti zdáli: geſſto [ginak] činěnjm toho což ſprawedliwého geſt, ozdobugjce obcowánj ſwé, v wſſech lidj chwáľu měli. ⁴ Takowý tedy o tom národu mezy wſſemi wzneſſený dobrý ſkutek, ti cyzozemcy za nic počjtali/ a rozdjlnoſt ſtrany pokľon a pokrmů pomľauwali/ prawjce, že ti lidi, ani s králem, ani s ginými wrchnoſtmi neſmyſlj, ale nepřátelé gſau/ a welice řadũ odpornj: a tak nemaľým gich dotýkali vtrhánjm. ⁵ Retowánj gich w tõ od Řeků y od giných Řekowé pak kteřjž w měſtě byli, žádného bezprawj ſobě včiněného neměwſſe/ bauřku nenadaľau proti těm lidem, a shľuknutj pogednau ſtaľé widauce/ ačkoli retowati gich nemohli/ nebo to králowſké byľo nařjzenj, ⁶ A wſſak těžce to neſauce/ těſſili ge/ a té naděge byli že ſe to proměnj: [prawjce]; nebudeť zagiſte dľauho přehlédati takowého vſtanowenj ten gemuž nic neznámého nenj. ⁷ Nýbrž giž take y ginj ſauſedé a přáteľé, a ti kteřjž s nimi towaryſſili/ tagně některých powoľawſſe, ochraňowati a wſſeligak snažně gim přigjti na pomoc, připowjdali. ⁸ A wſſak on přjtomným ſſtěſtjm zpjnage ſe, a nehledě na neywyšſſjho Boha moc, ale vmjniw předce wtom vmyſle zuſtáwati/ napſaľ protinim liſt tento; ⁹ Rozepſání proti nim mandátu hrozného Král Ptolemeus Filopator, w Egyptě y ginde bydljcým heytmanům a wogákům, pozdrawenj a wſſecko dobré wzkazuge: dobře ſe pak y gá ſám mám y wěcy náſſe. ¹⁰ Když do Azye taženj náſſe (o čemž y ſami wjte) ſtáľau Bohů pomocý po naſſi wůli k koncy přiwedeno byľo/ vľožili ſme, ne mocý kopj ale miľoſtiwoſtj/ a mnohau přjwětiwoſtj pěſtowati přebýwagjcý w Celeſyrij a w Fenycij národy/ a gim dobře činiti ochotně: ¹¹ Protož rozdělugjce chrámům důchody mnohé, doſtali ſme ſe do Geruzaléma/ kdež ſme ſe wyprawili chtěgjce poctiti chrámu těch neſſlechetných, a nikdy ſwé neſmyſlnoſti nepřeſtáwagjcých: ¹² Kteřjž, ač ſľowem ochotně, ale ſkutkem nevpřjmě náš přjchod přigawſſe/ když ſme žádoſtiwi byli wgjti do Chrámu gegich/ a geg náležitými a welmi drahými dary poctiti/ pýchau ſtarodáwnj wedeni gſauce, nedopuſtili nám tam w gjti. ¹³ [A ač] negſau rowni naſſj ſýle/ pronjž máme kewſſechněm lidem přjchylnoſt: wſſak ſwau neljboſt zgewnau k nám proneſli/ gako ti kteřjž ſami toliko z národů proti králům a ſwým dobrodincům ſſjge pozdwihugjce, nic ſľuſſného nechtj podniknauti. ¹⁴ My pak tu gegich neſmyſlnoſt ſnesſſe, a s wjtězſtwjm ſe do Egypta nawrátiwſſe, a wſſechněm národům přjwětiwě ſe ukázawſſe, wſſe což ſľuſſeľo včinili ſme. ¹⁵ Přitom wſſak, wſſechněm po pokolenjch gegich, že ſme zapomenuli na to zľé, w známoſt vwedſſe/ a pro s towaryſſenj ſe gegich [s námi], y pro ty wěcy na tiſýce gim vpřjmě předeſſle ſwěřené/ opowážiwſſe ſe, k proměněnj vmyſľu [gim] ſme ſľaužili/ a ge včaſtny na wěčnoſt, kněžj včiniti ſme chtěli/ y měſſťanſtwj Alexandrynſkých ge za hodne vſauditi: ¹⁶ Ale oni to ſobě na zľau ſtranu wykľadagjce/ a ſwau přirozenau zľoſtj to dobré zamjtagjce, wždycky pak ke zľemu nakľoněni gſauce, netoliko pohrdli tjm nepřepľaceným měſſťanſtwjm/ ale také w oſſkliwoſt wzali, ſľowem, y mlčenjm, ty kteřjž z nich nemnozý [wſſak], k nám ſe wľaſtně magj/ wždycky poohljdagjce nás, žebychom pro to zľopowěſtné obcowánj [gegich] welmi brzo wywrátili dobrá nařjzenj: ¹⁷ A protož těmi znamenjmi dobře vgiſſtěni gſauce/ že oni wſſeligakým způſobem s námi gednomyſlnj negſau/ a opatrugjce to/ abychom ſnad wznikľaliby po tom nenadáľá bauřka proti nám, těch bezbožných po zadu, zrádců a cyzozemců, neměli nepřáteľ/ ¹⁸ Aby napořád gjmáni a k ſmrti odſýľáni byli, etc Poručili ſme gakžby gen doſſľo pſánj toto, hned té hodiny/ ty oznámené, s ženami y dětmi s potupau a vtrhánjm k nám odeſľati/ řetězy železnými wſſudy vkowané/ k hroznému a ohawnému, gakéž náležj na nepřáteľy, zmordowánj. ¹⁹ Nebo gakžby gen na tyto treſtánj doſſľo/ za to máme/ že na potomnj čas dokonále náſſe wěcy na dobré mjře/ a w wýborném způſobu poſtaweny budau: ²⁰ Kdožby pak přechowaľ koho z Jůdſkých, od ſtarce až do nemľuwněte, a až do těch, kteřjž při prſech gſau/ ohawnými mukami ſewſſjm domem ſwým roztažen gſa, trápen bude. ²¹ Ale kdožby chtěľ oznámiti o některém/ netoliko ſtatek toho kterýž vpadľ w pokutu, ale y z králowſkých peněz dwa tiſýce ġroſſů wezme/ a ſwobodau korunowán bude. ²² Wſſeliké pak mjſto kdežbykoli přechowán gſa poſtižen byľ Žid/ nepřjſtupné ať geſt včiněno a ſpáleno/ aby odewſſeho ſmrtedlného tworu widjno byľo, že ſe k ničemu naproſto nehodj na wěčný čas. Ta byľa toho liſtu notule, tak napſaná.

Kapitoľa IIII. Vkrutnoſt nad Židy 13. Filopatorowy hody. 16. Božj ochrana při Jůdſkých.

Radoſt z bezprawj židům včiněného. ¹ WSſudy pak kamžkoli doſſľo to poručenj/ obecné připraweny ſau od těch národů hody s prokřikowánjm a s radoſtj: nebo dáwno w gegich myſli zaſtaraľé nepřáteľſtwj, ſwobodně ſe giž wygewiti mohľo: ² Ale Židům vſtawičný naſtaľ zámutek/ a přežaľoſtný, s ſlzami a s wzdychánjm křik/ když zapáleno byľo wſſudy ſrdce nařjkagjcých nad nenadáľým zahynutjm, kteréž kwapně gim vſauzeno byľo. ³ Který krag neb měſto, neb ſummau které mjſto na němž bydleno byľo, neb které ceſty, nařjkánjm a kwjlenjm nad nimi nebyľy naplněny? ⁴ A vkrutné s nimi nakľádánj od Heytmanů: Tak zagiſté vkrutným a nemiľoſrdným ſrdcem, po měſtech heytmané gednomyſlně ge wyháněli/ že nad tjm neobyčegným trápenjm, někteřj y z nepřáteľ magjce w ſrdcy ſwém welikau ljtoſt, a rozwažugjce negiſtý běh žiwota, ſlzeli nad tjm gegich přežaľoſtným wyhnánjm. ⁵ Wgjmánj ſtarců, Nebo napřed ſſľo množſtwj ſtarců ſſediwých, na kteréž ſe náſylně obořili, ani nezpůſobiľoſti noh ſkřiwených pro ſtaroſť, ani gakého ſtudu co ſſetřili, rychle odgjti chwátagjce: ⁶ Newěſt, Mľadice pak, ty kteréž nedáwno w ſtaw manžeľſký wſtaupiwſſe, do pokogjka weſſľy/ mjſto potěſſenj měwſſe kwjlenj/ a wľaſy maſtmi pomazané, prachem magjce poſypané/ nadto y nezawité wedeny gſauce, mjſto ſwadebnjho zpjwánj, ſpoľečně nařjkati počjnaľy/ gako ty kteréž zbědowány trápenjm od cyzých národů byľy/ když ſwázané naodiwu, až k tomu mjſtu kdež ſe wſedaľo na ľodj, náſylně taženy byľy: ⁷ Ženichů. Tolikéž gegich manželé, prowazy mjſto wěnců hrdľa otočená magjce w kwětu mľadého wěku/ mjſto hodů a mľadých lidj kratochwjle, oſtatnj ſwadebnj dny w nařjkánj tráwili/ před ſebau giž hrob widauce připrawený. ⁸ Hnáni pak byli gako howada/ nuceni gſauce náſyljm železného wězenj: 2. W wězenj gich někteřj k ľawičkám na ľodech přibiti gſauce za hrdľa: někteřj nohy, pewnými ſewřené magjce pauty/ a geſſtě nad nimi huſtým taflowánjm byľo opeřeno/ aby ſewſſech ſtran zahražené oči magjce/ tak gakž obyčeg geſt wéſti ty kteřjž vkľady činj, přes to wſſecko pľawenj wedeni byli. ⁹ Židé vbozý na odiwu wyſtaweni a popiſowáni Když pak kté řečené ľodj ſau při hnáni, a pľawenj ſe wykonaľo gakž od krále vľoženo byľo/ poručiľ gim před měſtem na placu ſe poľožiti: (gehož weliký byľ okrſſlek a welmi přjhodný k tomu, aby naodiwu wyſtaweni byli wſſechněm gdaucým do měſta, a těm kteřjžby ſe odtud do kterekoli kraginy wyprawili po hoſtinu) aby ani s wogſky geho obcenſtwj neměli/ ani naproſto do měſta přigati nebyli. ¹⁰ Když ſe pak to ſtaľo, vſľyſſaw [král] žeby z měſta kragané tagně čaſto wycházegjce kwjljwali nad tau potupnau ſwých bratřj bjdau, rozhněwaľ ſe/ a rozkázaľ y těm podobně týmž způſobem ſnažně gako oněm včiniti, bez vmenſſowánj gakýmkoli způſobem gegich pokuty, a popſati každé pokolenj zegména. ¹¹ Nebo [prawiľ že ge] ne tau, máľo před tjm, těch djľ pracnau porobau, ale ztrápené wyrčenými mukami, dokonce w čas gednoho dne wyhľadj. ¹² Protož dáľo ſe to popiſowánj gich s welikau pilnoſtj a pyſſnau vſtawičnoſtj, od Wýchodu ſľunce až do Západu: [a wſſak] k wykonánj nepřiſſľo za čtyřidceti dnů. ¹³ Král hody držeľ. Král pak welikau a vſtawičnau radoſtj naplněn gſa, hody v wſſech modľ ſtrogiľ/ daleko od prawdy pobľaudiľau myſlj Modľy němé ctiľ. a nečiſtými vſty němé modľy ^[1] kteréž nemohau s nimi mľuwiti, ani [nic] pomocy, welebě/ Boha žiwého rauhánjm vrážeľ. a proti Bohu neywyšſſjmu což nenáležj mľuwě. ¹⁴ Po přeběhnutj pak toho napřed řečeného čaſu/ pjſařj oznámili králi, že nikoli nemohau toho popſánj Židů wykonati, pro neſmjrné gegich množſtwj/ a že po té kragině ^[2] geſt gich mnoho/ někteřj že geſſtě w domjch zuſtáwagj/ ginj pak ginde/ tak že nenj možné toho wykonati wſſechněm Egyptu předſtaweným heytmanům. ¹⁵ Když pak gim přjſnau pohrůžku včiniľ/ gakoby dary brali k wymýſſlenj vſkoku/ zdařiľo ſe že cele tomu powoliľ, těm kteřjž prawili a to vkazowali, že ſe papjru giž y peřj gehož vžjwali nedoſtáwaľo: ¹⁶ Bůh ſwé řjzenj oſwědčuge. Ale toťe byľo djľo řjzenj toho nepřemoženého/ kterýž Židům s nebe na pomoc přiſpěľ.

1. Podobně Žaľm 113.3.
2. porůznu

Kapitoľa V. Troge poručenj králowſké o připrawenj ſľonů proti Židům: 4. modlitba gegich/ y diwná Božj ochrana při nich.

Sľonowé proti Židům ſtrogeni. ¹ TEdy [král] pln gſa hněwu vkrutného/ a w zľoſti naproſto neproměnitedlný powoľaw Hermona, kterýž ſobě poručenau o ſľony péči měľ/ rozkázaľ na druhý den plnými hrſtmi kadidľa, a wjnem čiſtým bez nedoſtatku wſſecky ſľony, gichž byľo w počtu pět ſet, napágeti/ a rozljcené, nápoge toho podáwánjm hogným, wywéſti wſtřjc k vſmrcenj Židů. ² Sám pak otom poručiw obrátiľ ſe k hodowánj/ ſhromáždiw neypředněgſſj z přáteľ, a z wogſka, ty kteřjž nepřateľſky ſe měli k Židům; Hermon pak zpráwce ſľonů, to poručenj náležitě wykonaľ. ³ Nadto y ti ſľužebnjcy před wečerem wyſſedſſe, bjdných ſwázali ruce/ a giné wěcy wymýſſleli proti njm ceľau noc/ domnjwagjce ſe, že tu giž národ ten wezme konec ſkrze zhubenj. ⁴ Ale B. Židy na modlitbě trwagjcý ochrániľ. Židé pak kteřjž těm Pohanům wſſj ochrany zbaweni býti ſe zdáli/ pro obkličugjcý ge ſewſſech ſtran těch wězenj těžkoſt, wſſemohaucýho Pána nadewſſj mocý moc magjcýho/ miľoſrdného Boha ſwého a Otce, vſtawičným hľaſem wſſickni s ſlzami wzýwali/ modléce ſe, aby tu bezbožnau proti njm radu změniľ/ a ge wyſwobodiľ welebný zgewenjm ſe, z té ſmrti, kteráž přednimi pohotowě byľa. ⁵ Gegichž horliwá ta modlitba wſtupowaľa do nebe ale Hermon ty vkrutné ſľony, plné wjna od mnohého dodáwánj, a kadidľem naſycené, napogiw, ráno ſe ke dworu nagjti daľ, aby o těch wěcech oznámiľ králi: ⁶ 1. Dopuſſtěnjm ſnů na krále. Ale tu wěc dobrau od čaſu wěčného přiſtwořenau kteráž w nocy y wedne, od toho genž z miľoſti vdjlj wſſechněm kterýmž ſám chce, propůgčena býwá [totiž] čáſtku ſnu poſľaľ [Bůh] na krále, ⁷ Kterýmžto libě a twrdě vſnuw půſobenjm Páně, w neſſlechetném vľoženj ſwém welmi g~t zmýlen/ a w neproměnitedlném vmyſle welice okľamán, ⁸ Židé pak té hodiny kteráž oznámena byľa, znikſſe/ chwálili ſwatého Boha ſwého a zaſe proſyli aby s nimi ſmjřen gſa, vkázaľ přemocné ruky ſwé moc Pohanům pyſſnỹ ⁹ Když pak giž půľ deſáté hodiny téměř byľo/ ten kterýž k zwánj nařjzen byľ, hognoſt pozwaných wida, přiſtaupě potrhľ králem a ſotwa geg zbudiw, vkazowaľ že čas hodů giž přebjhá, o hoſtech řeč včiniw: kteréžto král powážiw/ a obrátiw ſe ku pitj, rozkázaľ těm kteřjž přiſſli na hody proti ſobě poſaditi ſe. ¹⁰ Po wykonánj pak toho, napomjnaľ těch kteřjž ſe w hodowánj wydali/ aby tu přjtomnau čáſtku hodů, tjm wjce kwaſýce, s weſeljm ſtráwili. ¹¹ Když ſe pak dľauho protáhľa ta kratochwjl/ král obeſľaw Hermona, s přjkrau pohrůžkau tázaľ ſe, pro kterau přjčinu dopuſſtěno g~t Židům přes ten přjtomný den žiwu býti. ¹² On pak vkázaľ že té nocy rozkaz ten k wykonánj přiwedľ, čehož y přátelé geho poſwědčowali: ale král vkrutnoſtj horſſj než Falarys naplněn gſa, řekľ Nechť ti dneſſnjmu ſpánj děkugj. ¹³ Ty wſſak bez odkľádánj k zeytřegſſjmu dni podobně připraw ſľony, k wyhľazenj těch neſſlechetných Židů. ¹⁴ Když pak to powěděľ král, ochotně to wſſickni přjtomnj ſpoľu schwáliwſſe, do domu ſwého gedenkaždý ſe nawrátiľ/ a ne tak k ſpánj vžili toho čaſu té nocy/ gako k wymýſſlenj wſſeligakých, na ty kteřjž ſe nebožátka býti zdáli zdáli, poſměchů. ¹⁵ Ráno pak gakž gen kohaut zazpjwaľ, hned ty ſſelmy připrawiw Hermon, do weliké ohrady přihnaľ/ a záſtupowé kteřjž w měſtě byli ſhromažďowali ſe k tomu žaľoſtnému diwadľu očekáwagjce ſwitánj s chutj. ¹⁶ Židé pak w ten čas vſtawičně wzdychagjce, ponjženau proſbau ſlz plnau, w pjſnjch žaľoſtných/ zpjnagjce ruce k nebi, modlili ſe neywětſſjmu Bohu, aby opět napomoc přiſpěľ rychle. ¹⁷ Prwé pak než ſľunce paprſky ſwé wypuſtiľo, a když ſe král s přáteľy wjtaľ/ Hermon přiſtaupiw pobjzeľ aby ſſeľ/ to vkazuge, že což chtěľ král, pohotowě geſt. ¹⁸ 2. Diwným geho zmámenjm. Což on vſľyſſaw, a ſtrnuw nad tjm nabádánjm k wygitj, gako ten kterýž ſe naproſto vpamatowati nemohľ/ tázaľ ſe ho gakáby to wěc byľa, kteráž od něho s ſnažnoſtj wykonána geſt. Ale totě byľo djľo nadwſſjm panugjcýho Boha/ kterýž gemu na ty wěcy prwé wymyſſlené, nepamět w myſľ wľožiľ. ¹⁹ [Y] Oznamiľ Hermon a wſſickni ti přátelé [řkauce]; Ty ſſelmy y wogſka pohotowě gſau ó králi, podlé twého přjſného vľoženj. ²⁰ Ale on přjčinau těch řečj naplněn gſa welikým hněwem (proto že řjzenjm Božjm rozptýleno byľo geho wſſecko o těch wěcech myſſlenj) pohleděľ s pohrůžkau řka; ²¹ Kteřjbykoli rodičowé, neb ſynů djtky oto [ke mně] přiſſli/ ſami ſebe připrawj k tomu, aby dáni byli ſſelmám wztekľým za pokrm hogný, mjſto těch newinných Židů, kteřjž ke mně y k mým předkům wyſoce dokazowali ceľé a ſtáľé wěrnoſti: nýbrž kdyby nebyľo o tu ľáſku ſpoľečného naſſeho wychowánj/ a twau ſľužbu, měľ by mjſto nich o hrdľo připrawen býti. ²² Takž Hermon nenadaľau, a přjſnau mage ſobě včiněnau pohrůžku/ y wzezřenjm/ y obljčegem, to že byľ předěſſen pronáſſeľ: ti pak přátelé, každý ſmutný gſa, pomaľu geden po druhém odſſedſſe, y ty ſhromážděné rozpuſtili gednohokaždého ku prácy geho. ²³ Tedy Židé od krále ty wěcy vſľyſſawſſe/ welebného Pána Boha Krále králů chwálili, že pomocy geho doſáhli. ²⁴ Potom podlé téhož obyčege ſwého král připrawiw opět hody, aby ſe k weſelj nawrátili napomjnaľ: Hermona pak powoľaw, s pohrůžkau řekľ; Kolikrát ſe tobě muſý o gedněch a týchž wěcech poraučeti bjdnjče: giž ty ſľony aſpoň nynj připraw k zytřku k wyhľazenj Židů. ²⁵ Přjbuznj pak ſpoľu přjſedjcý té neſtálé myſli geho diwjce ſe promľuwili takto; O králi, dokudž nás gako nemaudrých zkauſſeti budeš/ poraučege giž po třetj wyhľaditi ge, a zaſe přitom ſkutku proměňowánjm vmyſľu, to což od tebe vſauzeno byľo, ruſſe? ²⁶ Pro kterýchžto wěcý očekáwánj měſto bauřj ſe/ a naplněno gſuc těmi kteřjž ſe zbjhagj/ giž nebezpečenſtwj trpj že přigde na roztrhánj. ²⁷ Protož král práwě [gako giný] Falarys naplněn gſa wztekľoſtj, a proměněnj vmyſľa o ochráněnj Židů nic ſobě newáže, ²⁸ Bezbožnau přjſahau wyſoce ſe zawázaľ/ že ge bez odkľádánj poſſle do pekľa, koleny a nohami ſſelm potřené/ a přitáhna do Jůdſtwa, že ge s zemj ſrownané, ohněm a kopjm pohubj w rychľoſti/ a Chrám gegich^[1] do něhož pry nám wgjti nebyľo dopuſſtěno, kdež obětugj oběti, pobořjce, rychle ohněm na wěčný čas zkazýme. ²⁹ Tehdy přátelé a přjbuznj radugjce ſe, rozeſſli ſe s dowěrnoſtj, a poſtawili wogſka w neypřjhodněgſſjch mjſtech to° měſta na ſtráži: ³⁰ Zpráwce pak nad ſľony, ty ſſelmy téměř, ať tak djm, k způſobu wztekľému, wonným nápogem, wjnem s kadidľem ſmjſſeným přiweda horzně přiſtrogené, na vſwitě když giž měſto záſtupy nezčiſlnými v placu naplněno byľo, přigda ke dworu, k tomu předſewzetj ponaukaľ krále ³¹ Kterýžto hněwẽ welikým naplniw bezbožnau myſl/ s těmi ſſelmami, y ſewſſj mocý wytrhľ, chtěge neljtoſtiwým ſrdcem a zřjtedlnicemi očj, djwati ſe tomu těžkému a žaľoſtnému těch napřed oznámených, wywrácenj. ³² Protož Židé od těch ſľonů kteřjž wycházeli k bráně, a od toho kteréž za nimi háhľo w zbrog oblečeného wogſka, y od toho množſtwj gdaucýho, prach widauce, a hrozně zwučjcý hľuk ſľyſſjce, za to měli že gim ta chwjlka žiwota, oſtatnj naſtaľa, ³³ A konec toho žaľoſtného očekáwánj: [pročež] k nařjkánj a kwjlenj ſe obrátiwſſe, ljbali gedni druhé, a obgjmagjce přjbuzné, na ſſjge padali otcowé ſynům/ a matky mľadicým: ³⁴ Giné pak, nedáwno zpľozená při prſech měľy nemľuwňátka, napoſledy giž požjwagjcý mléka: ³⁵ A wſſak zaſe když předeſſle ſobě včiněných pomocý s nebe požjwali/ twářj na zemi gednomyſlně rozproſtřewſſe ſe, a nemľuwňátka odſadiwſſe od prs, woľali hľaſem welikým welice k Wſſemohaucýmu. ³⁶ Ponjženě proſýce aby ſľawným zgewenjm ſe, ſmiľowaľ ſe nad nimi/ giž w branách hrobu poſtawenými,

1. Wýš 1.12. Item 3.11.

Kapitoľa VI. Eleazarowa modlitba, 15. wyſľyſſenj od B. 17. Hodů od krále Židům připrawenj

Eleazarowo Boha wzýwánj ¹ ELeazar pak něgaký, muž znamenitý, z kněžj té kraginy, w ſtarém wěku giž gſa, a wſſelikau na ten žiwot [přjſľuſſnau] ctnoſtj ozdoben byw/ ty genž okoľo něho byli ſtarſſj ſpokogiw, wzýwage ſwatého Boha, modliľ ſe takto: ² Králi welikomocný, neywyšſſj, wſſemohaucý Bože/ kterýž wſſecko ſtwořenj zprawugeš welmi miľoſtiwě, wzezřiž na Abrahamowo ſýmě, na ſyny poſwěceného Jákoba, na čáſtku ſwau poſwěcenau, na lid pohoſtinný w zemi cyzý neſprawedliwě hynaucý, ó Otče. ^{3 [1]}Ty Faraona hognoſt magjcýho wozů, někdy Egypta tohoto Pána, zpjnagjcýho ſe neljtoſtiwau wztekľoſtj, a gazykem welikomľuwným s pyſſným wogſkém w moři zatopiw a zahľadiw/ ſwětľo miľoſrdenſtwj Izraelowu pokolenj ſy rozſwjtiľ: ^{4 [2]}Ty nezčiſlnými wogſky honoſýcýho ſe Senacheryba, hrozného Asſyrſkého krále, kopjm wſſecku podmaněnau giž vgjmagjcýho zemi, a zpjnagjcýmu ſe proti ſwatému měſtu twému, hrozné wěcy mľuwjcýho z pýchy a z newážnoſti, ty Pane ^[3]potřeľ ſy/ a tak národũ mnohým patrnau moc ſwau ſy vkázaľ. ^{5 [4]}Ty ſy w Babiloně tři towaryſſe, kteřjž na oheň žiwot dobrowolně wydali/ aby gen neſľaužili marným [modľám]^[5] ohniwau pec rozwľažiw roſau, wyſwobodiľ/ tak že ani na wľaſu ſſkody newzali, pľamen na wſſecky wyrazyw nepřáteľy: ^{6 [6]}Ty Danyele, kterýž z nenáwiſti oſočen gſa, lwům pod zemi vwržen byľ ſſelmám za pokrm/ na ſwětľo ſy we zdrawj wywedľ: ^[7]a Jonáſſe chřadnaucýho vſtawičně w břiſſe welryba w moři wychowaného, bez vrazu wſſechněm domácým okázaľ ſy, ó Otče. ⁷ Protož nynj ó ty kterýž nenáwidjš křiwdy, mnoho miľoſrdný, wſſech wěcý odhránce, rychle zgew ſe těm z Izraelowa pokolenj/ kteřjž od ohawných a neſſlechetných Pohanů křiwdu trpj. ⁸ Pakli bezbožnoſtmi w tomto putowánj žiwot náš zmazán byľ, ó Pane wyſwobodě nás z ruky nepřáteľ, gakaužkoli ráčjš zahľaď nás ſmrtj: ⁹ Ať gen modľám, ti kteřjž o marných wěcech myſlj, nedobrořečj přjčinau miľých twých zahynutj, řjkagjce; Ani Bůh gegich newyſwobodiľ gich. ¹⁰ Protož ty wſſelikau ſýľu, y wſſelikau moc mage ó wěčný/ nynj popatř: ¹¹ Smiľůg ſe nad námi, kteřjž ſkrze zřegmau křiwdu neſſlechetných, žiwot tratjme, gakobychom vkľady činili. ¹² Ale nechť ſe děſý dnes Pohané nad twau mocý nepřemoženau/ ó poctiwoſti hodný, kterýž moc máš wyſwoboditi Jákobowo pokolenj: ¹³ Tebeť ponjženě proſý wſſecko množſtwj těchto nemľuwňátek/ y tito gegich rodičowé s ſlzami: nechť g~t vkázáno wſſechněm národům že s námi gſy ó Pane/ a že ſy neodwrátiľ twáři ſwé od nás: ¹⁴ Ale gakž ſy ^[8] připowěděľ, že ani kdyžby byli w zemi nepřáteľ ſwých/ nepohrdneš gimi, tak to wykoney ó Pane. ¹⁵ Když pak Eleazar přeſtaľ ſe giž modliti/ král s ſſelmami, y ſewſſj wogſka hrůzau braľ ſe mimo plac: ¹⁶ Což vzřewſſe Židé, welice k nebi křičeli, tak že y ta okolnj vdolj rozléhagjcý ſe, k nevkogitedlnému pľáči přiwedľa wſſecko to wogſko. ¹⁷ Tehdy přeſľawný wſſemohaucý a prawdomľuwný Bůh vkázaw ſwatau ſwau twář/ otewřeľ nebeſké brány/ skrzeněž ſľawnj dwa a hroznj napohleděnj Angelé sſtaupili, patrnj gſauce wſſechněm kromě Židům: ¹⁸ A naproti poſtawiwſſe ſe, wogſko nepřáteľ ſkormaucenjm a ſtrachem naplnili/ a nepohnutedlnými pautami ſwázali/ tak že ſe třáſľo y to králowo těľo/ a wztekľoſt geho welice rozpálená vpamatowati ſe nemohľa: ¹⁹ Sſelmy pak obrátiwſſe ſe na ta kteráž zanimi tahľa w zbrog oblečená wogſka, poſſlapaľy ge a podáwiľy. ²⁰ Protož obrátiľ ſe kralowſký hněw w ljtoſt a w ſlzy, přjčinau těch wěcý kteréž prwé obmýſſleľ. ²¹ Nebo ſľyſſe ten křik, a wida an ſe kácegj wſſickni k zahynutj, ſlzeľ/ a s hněwẽ přáteľům hrozyľ/ řka; ²² Zle kralugete/ a přewýſſiliſte tyrany vkrutẽſtwjm/ anobrž mne ſamého ſwého dobrodince vſylugete giž o králowſtwj y o hrdľo připrawiti/ tagně obmýſſlegjce ty wěcy kteréž negſau vžitečné tomuto králowſtwj. ²³ Kdo tyto kteřjž ſe chowali wěrně w ohradách naſſj kraginy této, z domů gegich wyzdwihna, gednoho každé° bez přjčiny ſhromáždiľ ſem? ²⁴ Kdo tyto kteřjž hned odpočátku přjwětiwoſtj k nám wſſeligak přewyſſowali wſſecky národy, a kteřjž neyhrozněgſſj čaſtokrát od lidj podnikali nebezpečenſtwj, w tak neſſlechetná vwedľ trápenj? ²⁵ Rozwažte, rozwažte to čjmž gſau neſprawedliwě ſwázáni, do gegich wľaſtnjho s pokogem odeſſlete ge/ předeſſle ſtaľých wěcý odproſýce: Propuſťte ſyny wſſemohaucýho, nebeſkého Boha žiwého/ kterýž od naſſich předků až do nyněgſſjho čaſu, wolný průchod dáwá s ſľáwau naſſim wěcem. ²⁶ Ty zagiſté wěcy on mľuwiľ: Oni pak pogednau wyproſſtěni gſauce, ſwatému wyſwoboditeli Bohu ſwému dobrořečili/ že giž té ſmrti znikli. ²⁷ Potom král do měſta nawrátiw ſe, a toho kterýž byľ poſtawený nad důchody powoľaw, rozkázaľ y wjna y giných k hodům potřeb Židům na ſedm dnj wydati/ vſaudiw na kterémž ſe mjſtě domnjwali že konec wezmau, aby na témž ſewſſjm weſeljm památku wyſwobozenj ſľawili. ²⁸ Tehdy ti, kteřjž prwé potupeni, a bljzko hrobu byli/ anobrž raděgi do něho sſtaupili, mjſto hořké a přežaľoſtné ſmrti, čjſſi wyſwobozenj před ſebe poſtawiwſſe, to ku pádu gim a ku pohřbu připrawené mjſto/ k ſtanům rozměřili, plni gſauce radoſti. ²⁹ A konec včiniwſſe žaľoſtnému zpěwu toho nařjkánj, wzali zaſe pjſeň otců, wyſwoboditele a zázraků činitele chwáljce Boha, a pľáče wſſeho y kwjlenj odľožiwſſe, w proſkakowánj ſe wydali, na znamenj weſelé pokogného. ³⁰ Tolikéž y Král také přjčinau těch wěcý hody ſľawné přiſtrogiw, vſtawičně k nebi hledě, Boha welebiľ wlice z nenadáľého ſobě ſpaſenj ſtaľého. ³¹ Ti pak kteřjž prwé k zahynuti, a ptactwu za pokrm ge odľožili, a s radoſtj to rozpiſowali, wzdychali ſami w ſobě, a hanbau oblečeni gſauce/ w té ſměľoſti ohněm pľápoľagjcý bezecti zhaſli. ³² Ale Židé gakž napřed powědjno/ vſtanowiwſſe to napřed řečené proſkakowánj s hodowánjm w djků činěnj weſeľém a w zpěwjch konali: ³³ A obecné vſtanowiwſſe o těch wěcech nařjzenj, přes wſſecken čas toho podružſtwj ſwého až do pronárodu, ty napřed řečené dny weſeľé ſľawjwati vľožili/ ne pro pitj a hodowánj/ ale přjčinau wyſwobozenj ſobě od Boha ſtaľého ³⁴ Potom předſtaupili před krále/ za propuſſtěnj do wľaſti ſwé žádagjce. ³⁵ Spiſowali ge pak od pětmecýtmého [dne] měſýce Páchon, až do čtwrté° dne měſýce Epif, po čtyřidceti dnj/ a vkľádali o gegich zahynutj, od pátého [dne] měſýce Epiff, až do ſedmého, po tři dni/ w nichž také welebné zgewiw miľoſrdenſtwj ſwé ten kterýž má nadewſſemi wěcmi moc bez vrazu ge wyſwobodiľ. ³⁶ Gednomyſlně pak hodowali/ wſſemi wěcmi od krále opatřeni gſauce, až do čtrnáctého [dne]/ ³⁷ Wněmž y wſtaupenj včinili o propuſſtěnj ſwé: A pochwáliw gich král/ napſaľ gim s vdatnau myſlj njže poľožený liſt, ke wſſechněm po měſtech heytmanům vſtanoweným/ w tento rozum.

1. Exo.14.23.
2. 4 Král.18.17.etc.
3. 4 Krá 19.32. etc.
4. Dan.3.16.etc.
5. W přjdawcých na Danyelowu kn. 3.17.
6. Dan.6.16.etc.
7. Jon.2.1.etc.
8. Leui.26.4. Deuter.30

Kapitoľa VII. Swoboda od Filopatora Židům daná. 3. Žádoſt gegich na něho wzľožená.

Ptoelemeus oſwobodil Židy zaſe. ¹ KRál Ptolemeus Filopator heytmanům kteřjž gſau w Egyptě/ y wſſechněm giným nad wěcmi nařjzeným, pozdrawenj y wſſecko dobré wzkazuge. Dobře ſe pak máme/ y my ſami, y djtky náſſe. ² Když neywyšſſj Bůh řjdiľ náſſe wěcy gakž ſme chtěli/ přátelé někteřj podlé obyčege zľeho čaſtokrát na nás naléhagjce, přiwedli nás k tomu/ abychom poddané tomuto králowſtwj Židy ſhromáždjce do hauffu, treſtali gako zpronewěřiľé, neobyčegným trápenjm, ³ Předkľádagjce to, že nikdý na dobré mjře poſtaweny nebudau náſſe wěcy, pro tu kterauž magj ti ke wſſechněm národům, neljboſt/ dokudžby k wykonánj to nepřiſſľo. ⁴ Kteřjžto také ſwázané a zbědowané ge přiwedſſe gako otroky, nýbrž raděgi, gako vkľady činjcý/ bezewſſeho rozſauzenj a nálezu, vſylowali zmordowati/ wydawſſe ſe w vkrutnoſt wzteklegſſj nežli g~t práwo Scytů. ⁵ My pak proto pohrůžku přjſnau včiniwſſe, a podlé té, kterauž ke wſſechněm lidem prokazugeme miľoſti/ ſotwa hrdľo gim darowawſſe/ nebeſkého pak Boha poznawſſe, an bezpečně ochraňuge Židy/ a gako otec za ſyny vſtawičně bog wede/ y toho přáteľſtwj, pro něž magj k nám ſtáľau, y k předkům naſſim přjchylnoſt, powážiwſſe, ſprawedliwě ſme [ge] očiſtili od wſſeligakého gakýmkoli způſobem nářku: ⁶ A poručili ſme/ aby ſe každý ke wſſechněm ſwým wěcem, na kterékoli mjſto, nawrátiľ/ a aby žádný gim naproſto nevbližowaľ/ ani neodrhaľ těch wěcý kteréž ſe [gim] bezpřjčiny ſtaľy. ⁷ Wěztež zagiſté/ geſtližebychom co proti nim vkľádali zľého, aneb gen aſpoň rmautili ge, že nečľowěka, ale nadewſſj mocý panugjcýho Boha neywyšſſjho, gemuž vtecy nelze, proti ſobě poſtaweného ku pomſtě nad těmi wěcmi, we wſſem wždycky bychom měli: Měgte ſe dobře. ⁸ A čeho ſe dožádali, ktomu powoliľ, etc. Židé pak wzawſſe ten liſt, nepoſpjchali pogednau odgjti, ale na králi ſe dožádali/ aby ti kteřjž z narodu Židowſkého, ſwatého Boha, a Božj Zákon zaumyſlně opauſſtěli, ſkrzeně powinné treſtánj podnikli: ⁹ Předkládagjce to, že ti kteřjž pro břich přeſtaupili Božſká přikázanj, nikdý nebudau myſli mjti ani k králowſkému poručenj. ¹⁰ On pak porozuměw že oni prawdu prawj/ a pochwáliw, daľ gim moc nadewſſemi/ aby ty přeſtupnjky Božjho zákona wyplénili na každém mjſtě w králowſtwj geho ſwobodně, bezewſſj mocy králowſké a přihlédánj. ¹¹ Tehdy požehnawſſe ho gakž náležeľo/ kněžj gegich, y wſſecko to množſtwj prokřikugjce HaleluJah s radoſtj, rozeſſli ſe. ¹² Takž kohokoli napadli z těch poſſkwrněných z ſwého národu na ceſtě, treſtali/ a naodiwu mordowali: ¹³ Toho pak dne zmordowali přes tři ſta mužů/ a ty nečiſté pohubiwſſe, prowodili kratochwil s radoſtj/ ¹⁴ Ale ti kteřjž až do ſmrti Boha ſe přjdrželi/ ceľého požjwánj ſpaſenj doſſedſſe, ſpoľu gſauce ſpogeni, brali ſe z měſta, pod wěncy ze wſſelikeho neywonněgſſjho kwjtj, s weſeljm a prokřikowánjm/ w chwaľách, a wſſeligakých libých pjſnjch/ djky činjce Bohu otců ſwých, ſwatému wykupiteli Izraelſkému. ¹⁵ Přiſſedſſe pak do Ptolemaidy, pro wľaſtnoſt mjſta Rodoforos řečené/ kdež očekáwaľa gich bárka, z ſpoľečného gegich ſneſſenj, za ſedm dnj: ¹⁶ K ceſtě ge opatřiľ. Včinili tu hody na památku wyſwobozenj: nebo král opatřiľ ge dobromyſlně wſſemi wěcmi, gednomu každému k doprawenj ſe až do geho domu. ¹⁷ Tu také vľožili domů ſe doſtanauce s pokogem, týmž způſobem w náležitém djků činěnj, ty dny weſelé ſľawjwati, po [wſſecken] čas podružſtwj ſwého: ¹⁸ Kteréž zaſwětiwſſe, a poſtaweným ſľaupem na tom mjſtě kdež hody drželi, y záwazkem ſtwrdiwſſe, brali ſe we zdrawj ſwobodně, s welikau radoſtj, po zemi, po moři, y po řece, gedenkaždý k ſwému/ zachowáni gſauce králowſkým poručenjm/ a wětſſj než prwé nad nepřáteľy s ſľáwau a hrůzau, moc magjce: ¹⁹ Pobrané wěcy gim nawracowány. A aniž naproſto od koho vtiſſtěni byli od ſtatků: nebo wſſecky wěcy ſwé wſſickni přineſli z [toho] popiſu/ takže ti kteřjž co gegich měli s ſtrachem welikým gim nawracowali: A tak weliké wěcy negdůſtogněgſſj Bůh činiľ dokonále pro wyſwobozenj gegich, ²⁰ Požehnaný Wyſwoboditel Izraelú na wěčné čaſy. Amen.