Bhagavadgíta/Trojí podstata života
| Bhagavadgíta Véda Vjása | ||
| Božská a démonická podstata | Trojí podstata života | Jóga a sebeobětování |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Bhagavadgíta |
| Podtitulek: | Trojí podstata života |
| Autor: | Véda Vjása |
| Krátký popis: | Kršna vysvětluje: „Óm, tat, sat je trojí označení brahma. Bylo to vyjeveno ve védech a od prvopočátku je to obsaženo v obětních hymnech“. |
| Původní titulek: | Daivásurasanpada vibhágajógó |
| Zdroj: | Bhagavadgíta chapter 17 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Vladimír Hubený |
| Licence překlad: |  CC0 |
| OTRS ticket 2008022210007997 , nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách | |
- 17.1 – 17.6 Trojí životní přesvědčení
Ardžuna říká: kam dospívají, ti, kdo nedbají přikázání (védských) spisů,[red 1] konají ale oběti a mají jiné (životní) přesvědčení. Je to dobrota, náruživost nebo nevědomost, ó Kršno. Kršna vysvětluje: podle životního přesvědčení jsou tři možná zrození; sattvické, radžasické nebo tamasické. Vysvětlím ti to. V souladu s podstatou každé (bytosti), ó Bhárato, záleží na životním přesvědčení, neboť každý člověk je to, v co věří. Sattvický člověk zbožňuje bohy, radžasický člověk uctívá polobohy a démony a tamasický člověk se klaní duchům a strašidlům. Ti, kdo se chovají domýšlivě, oddávají se vášním a lpějí na majetku nebo provádějí oběti, které nejsou přikázány (védskými) spisy jednají pokrytecky a sobecky, týrají mě a ničí všechny části těla, ve kterých sídlím já. Věř, že tito (lidé) mají démonickou podstatu.
- 17.7 – 17.10 Tři druhy potravy
Jsou také tři druhy pokrmů, které tak nutně potřebujeme (k životu) a také (tři druhy) obětování, sebekázně a darování. Vysvětlím ti jejich rozlišení. Pokrm chutný, jemný, lahodný a vydatný, prospívající životu, odvaze, síle a zdraví mají rádi (lidé) sattvičtí. Pokrm hořký, kyselý, slaný, horký, ostrý a kořeněný mají rádi (lidé) radžasičtí. Takové pokrmy způsobují utrpení, žal a nemoc. To, co je bez chuti, páchnoucí, zkažené, staré, odpad a také špinavé jsou pokrmy, které mají rádi (lidé) tamasičtí.
- 17.11 – 17.13 Tři druhy oběti
Oběť sattvická je taková, která je přikázána (védskými) spisy, která je bez touhy po plodech a je obětováno s pevným přesvědčením a v oddanosti. Oběť, při které se očekává odměna nebo je jenom pro okázalost, věz, ó nejlepší z Bháratů,[red 2] že taková oběť je radžasická. Oběť, která není v souladu s (védskými) spisy, která nic nevyživuje, je bez milodarů a obětních chvalozpěvů a je obětováno bez víry, věz, že taková oběť je tamasická.
- 17.14– 17.19 Tři druhy sebekázně
Sebekázeň těla (a ducha) (se vyznačuje) úctou k bohům, dvouzrozeným, duchovním učitelům a světcům a také dobrotou, upřímností, mravností a spravedlností. Sebekázeň řeči (se vyznačuje) tím, že to co říkáme nikoho neuráží, je pravdivé, příjemné a (životu) prospěšné a také (je nutná) pravidelná recitace védských hymnů. Sebekázeň mysli (se vyznačuje) vyrovnaností, jemností, klidem, sebeovládáním a ušlechtilostí. Tyto tři druhy sebekázně praktikují s vyrovnanou myslí, bez touhy po plodech a s pevným přesvědčením lidé sattvičtí. Sebekázni, která je praktikována jenom pro okázalost, pochvalu nebo poctu, ale také z pokrytectví se říká radžasická, pomíjející a nestálá. Sebekázni, která je praktikována z pošetilosti, sebetrýznění nebo trýzněním druhých s úmyslem zničit, se říká tamasická.
- 17.20 – 17.22 Tři druhy darování
Dary by se měly dávat jenom tomu od koho neočekáváme nic zpět, ve vhodném čase, na vhodném místě a s pocitem oddanosti pro člověka, který je toho hoden. Takový dar je sattvický. Ten, kdo dává a očekává něco nazpět, dává neochotně nebo očekává v budoucnu nějaký výdělek je dar radžasický. Dar, který byl darován na nevhodném místě, v nevhodnou dobu, bez pocitu oddanosti a člověku bez zásluh je dar tamasický.
- 17.23 – 17.28 Trojí označení brahma[red 3]
Óm, tat, sat je trojí označení brahma. Bylo to vyjeveno ve védech a od prvopočátku je to obsaženo v obětních hymnech. Proto vyslovením slabiky aum začíná obětování, sebekázeň a darování tak jak to přikazují (védské) spisy znalcům brahma. Vyslovením slabiky tat začíná obětování, sebekázeň a různé úkony darování těmi, kteří hledají osvobození, aniž by toužili po odměně. Slovo sat se užívá k vyjádření vědomé skutečnosti dobra a také se slovo sat užívá k potvrzení záslužného skutku, ó Pártho. Stálosti v obětování, sebekázni a darování se také říká sat a každé činnosti za tímto účelem se také říká sat. Každé obětování, každá sebekázeň, každé darování, které je učiněné bez víry (v íšvara) je asat jak na tomto (světě), tak i na onom (světě), ó Pártho.[red 4]
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.
- ↑ Védy jsou posvátné spisy, jedny z nejstarších v tradici indoevropských národů a jsou kulturním dědictvím íránských a indických Árjů. Védské spisy jsou neoddělitelnou součástí hinduismu a indických filosofických škol. Do prvotní věčné trojice véd (trajam brahma sanátanam) patří Rgvéd (modlitební úvahy), Sámavéd (melodické uctívání sómové šťávy) a Jadžurvéd (návody obětního uctívání). Později byl přidán k této trojici Atharvavéd (obětní a zaklínací formule) a pátým védem je někdy nazýván epos Mahábhárata, jejíž součástí je Bhagavadgíta.
- ↑ Bhárata (Ardžuna) – potomek králů Indie
- ↑ Brahma je svrchovaný, nepomíjivý vesmírný pricip a to, čemu se říká vnitřní podstata všeho.
- ↑ Pártha (Ardžuna) - syn Prthi