Bhagavadgíta/Jóga a sebeobětování

Bhagavadgíta Véda Vjása
Trojí podstata života	Jóga a sebeobětování

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Jóga a sebeobětování
Autor:	Véda Vjása
Krátký popis:	Saňdžaja vypráví: „z Vjásovi milosti, jsem vyslechl toto důvěrné tajemství o nevyšší józe, jak jí osobně vyjevil Kršna, nejvyšší pán jógy.“.
Původní titulek:	Mókšasannjásajógó
Zdroj:	Bhagavadgíta chapter 18
Licence:	PD old 70
Překlad:	Vladimír Hubený
Licence překlad:	CC0
OTRS ticket 2008022210007997 , nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

18.1 – 18.3 Opravdové sebeobětování

Ardžuna říká: Rád bych věděl, ó silnoruký, co je opravdové sebeobětování (sannjása) a opravdová oddanost (tjága), ó Hršíkéšo, vysvětli mi to, ó přemožiteli Kéši. Kršna vysvětluje: opravdovým sebeobětováním - sannjása, ruzumí světci činnost bez lpění na plodech a moudří tím rozumí ovládnutí tužeb. Někteří učenci prohlašují, že je nutné vzdát se činnosti, protože je hříšná a jiní zase prohlašují, že činnost by měla být jenom v (sebe)obětování, sebekázni a darování.

18.4 – 18.5 Opravdová oddanost

Vyslechni si od mne konečnou pravdu o opravdové oddanosti, ó nejlepší z Bharatů.^{[red 1]} Opravdová oddanost je vysvětlena jako trojí (pravda), ó největší s lidí. Není nutné vzdát se činnosti v (sebe)obětování, v sebekázni a darování. Taková činnost by se měla rozhodně konat, protože je to pro moudrého (člověka) očišťující.

18.6 – 18.12 Činnost bez touhy po plodech

Ale i tyto činy by měly být vykonávány v oddanosti a bez touhy po plodech. O tom jsem rozhodně a bezvýhradně přesvědčen, ó Pártho.^{[red 2]} Sebeobětování z povinnosti není správné. Je to sebeklam a nedobrovolná činnost a rozumí se tím tamasická oddanost. Ten, kdo se vzdává povinnosti, protože by tato činnost způsobila bolest nebo problémy je oddán radžasicky a nezíská plody takového sebeobětování. Ten, kdo dělá dobrovolně to co je jeho povinnost nezištně a oddaně, je oddán sattvicky a získá plody takového sebeobětování, ó Ardžuno. Ten, kdo se nevyhýbá nepříjemné činnosti a není vázán příjemnou, je povznesen nad všechny pochybnosti a prostoupen čistotou (sattvou), zříká se touhy po plodech činnosti, protože žádný tvor se neobejde bez činnosti, prohlašuji moudrým (tjágí) člověkem. Trojí jsou plody každého činu; příjemné, nepříjemé a smíšené, které sklízí nezmoudřelý (atjágí) člověk, ale pro sannjásiná zanikají i po smrti.

18.13 – 18.18 Pět složek činnosti

Vysvětlím ti teď, ó silnoruký, pět složek nutných k úspěšnému provedení každé činnosti, jak tomu učí sánkhja.^{[red 3]} Tělo a činitel (kartá), orgány smyslů a jejich funkce a také jejich božská podstata je pět složek, kterékoliv činnosti, kterou lidé konají, ať je to čin těla, řeči nebo mysli, ať je to čin dobrý nebo špatný, těchto pět (složek) to ovlivňuje. Ten, jehož intelekt je neškolený, nedokáže (správně) rozlišovat a vidí sama sebe jako činitele, ten nevidí (pravdu). Ten ale, jehož intelekt je osvícený, ten jedná nezištně a i když zabíjí lidské (tělo), nezabíjí činitele a (když to ví) tak ani (takový čin) ho nepoutá. Poznání, poznávané a poznávající jsou trojím podnětem k činnosti. Složky činnosti jsou také trojí: orgány (těla), objekty (orgánů) a činitel.

18.19 – 18.28 Trojice vědění, jednání a těch, kdo jednají

Podle učení sánkhji jsou v důsledku působení gun^{[red 4]} vysvětleny tři možnosti vědění, jednání a těch, kdo jednají. Vysvětlím ti to. Vědění, které vidí jednu nepomíjející skutečnost ve všech bytostech neoddělitelnou od dílčích (složek); věz, že takové vědění je satvické. Vědění, které vidí v rozmanitosti všech bytostí a věcí všeho druhu příčinu jejich věčného odloučení od celku; věz, že takové vědění je radžasické. Vědění, které se omezuje na dílčí složky bez ohledu na celek je nesmyslné, bezdůvodné a nepravdivé; takovému vědění se říká tamasické. Jednání bez touhy po odměně, konané dobrovolně a bez ohledu na plody příznivé nebo nepříznivé; takovému jednání se říká satvické. Jednání na základě sobeckých podnětů nebo dychtící po ukojení tužeb; takovému jednání se říká radžasické. Jednání bez ohledu na důsledky, způsobující škodu a s falešnou představou lidskosti; takovému jednání se říká tamasické. Ten, kdo jedná nezištně, bez lpění (na plodech), s pevným přesvědčením a nedotčený úspěchem, či neúspěchem jedná satvicky. Ten, kdo jedná pod vlivem vášní, dychtící po plodech činnosti, chamtivě, hrubě a nečistě, dotčený radostmi a strastmi jedná radžasicky. Ten, kdo jedná nevyrovnaně, hrubě, nemravně, nečestně, zlovolně, lhostejně, malomyslně a nerozhodně jedná tamasicky.

18.29 – 18.35 Trojice rozlišení a stálosti zaměření intelektu

V rozlišovacích schopnostech intelektu a stálosti jeho zaměření jsou také tři možnosti v důsledku působení gun. Vysvětlím ti je postupně všechny, ó Dhanandžajo. Intelekt, který dokáže rozeznávat mezi (cestou) činů a (cestou) nečinnosti, mezi tím, co by se mělo udělat a co je třeba odvrátit, čeho je třeba se obávat a čemu je třeba důvěřovat, mezi poddanstvím a osvobozením; věz, ó Pártho, že takový intelekt je satvický. Intelekt, který nedokáže rozeznávat mezi spravedlností a nespravedlností, mezi tím, co by se mělo udělat a co je třeba odvrátit, mezi dobrem a zlem; věz, ó Pártho, že takový intelekt je radžasický. Intelekt, který zaměňuje nespravedlnost za spravedlnost a zahalen tmou (nevědomosti) vidí všechno zvráceně; věz, ó Pártho, že takový intelekt je tamasický. Zaměření, které vede mysl, pránu a smysly k neochvějnému sjednocení v józe je zaměření satvické, ó Pártho. Zaměření, ó Ardžuno, které vede k blahobytu, ukojování tužeb a lpění na plodech činnosti na úkor oddanosti; takové zaměření je radžasické, ó Pártho. Zaměření, které vede nevědomého člověka do temnot spánku, strachu, žalu, zoufalství a domýšlivosti; takové zaměření je tamasické ó Pártho.

18.36 – 18.39 Tři druhy blaženosti

Teď, ó největší z Bharatů, ti s radostí vysvětlím trojí povahu blaženosti, kterou se bude těšit ten, kdo výcviken (jógou) ukončil strasti. Blaženost, která se zdá být jedem na začátku, ale stává se nektarem nesmrtelnosti na konci; taková blaženost, zrozená z čistého vědomí sama sebe, je satvická. Blaženost, která vzniká spojením smyslů a jejich předmětů, která je na začátku nektarem nesmrtelnosti, ale na konci se stává jedem; takové blaženosti se říká radžasická. Blaženost, která klame sama sebe od začátku až do konce a pochází z temnot (nevědomosti), lenosti a lhostejnosti; takové blaženosti se říká tamasická.

18.40 – 18.44 Působnost tří gun na způsob života

V nebi mezi bohy ani na zemi (mezi lidmi) není ani jediná bytost zrozená z prakrti, která by byla osvobozena od vlivu těchto tří gun. Také rozdělení (životních způsobů) na bráhmany, kšatrije, vaišji a šudry, ó hubiteli nepřátel, je opodstatněno působností tří gun. Vyrovnanost, sebeobětování, sebekázeň, čistota, shovívavost, poctivost, ale také čistota vědění, rozlišení a přesvědčení jsou vrozené vlastnosti činů bráhmanů. Statečnost, nádhera, věrnost, neohroženost a neústupnost v boji, ale také velkorysost a svrchovanost jsou vrozené vlastnosti činů kšatrijů. Hospodaření s půdou, chov dobytka a obchod jsou vrozené vlastnosti činů vaišjů a služebnictví je vrozená vlastnost činů šúdrů.^{[red 5]}

18.45 – 18.49 Dosažení nejvyšší dokonalosti

Ti lidé, kteří jsou oddáni tomu, co je jejich přirozená povinnost dosáhnou dokonalosti. Vysvětlím ti, jak (je možné) této dokonalosti dosáhnout. Ten, kdo koná svou přidělenou povinnost a je oddán tomu, od koho všechno stvoření pochází a vším proniká, ten (jógín) dosáhne dokonalosti. Lepší je konat vlastní dharmu, třeba i nezáslužnou, než dharmu jiných, která je záslužnější. Ten, kdo jedná v souladu s vlastní podstatou, ten nejedná hříšně. Nikdo by se neměl vyhýbat činům, které jsou v souladu s jeho přirozenou podstatou, i když nedokonalých, neboť všechny činy zastiňují nedostatky, jako kouř zastiňuje (plameny) ohně, ó synu Kaunté. Ten, jehož intelekt na ničem nelpí, kdo poznal sama sebe a ovládl tužby, ten dosáhne tímto opravdovým sebeobětováním (sannjáséná) nejvyšší dokonalosti a nezávislosti na činech (karmě).

18.50 – 18.56 Nejvyšší vědění

Nyní ti krátce vysvětlím, ó synu Kaunté, jak dosažením dokonalosti dosáhneš nejvyššího vědění splynutím s brahma.^{[red 6]} Ten, jehož intelekt je obdařený čistotou a stálostí zaměření, jehož smyslové vjemy jsou obráceny na sama sebe, nedotčen štěstím či neštěstím, žijící v ústraní s lehkou stravou a jehož (vnímání) zvuků, těla a mysli je zklidněno, ten dospěje v meditativním zaměření k opravdovému sebeobětování (ve stavu) bez sobectví, domýšlivosti a touze po moci; bez požadavků, chamtivosti a pohnutek. Tak zastavením proměn mysli dochází ke splynutí s brahma. Ten, kdo splynul s brahma je sjednocen se všemi bytostmi v čistém vědomí, nezná zármutek ani touhu a zbožňuje mně v té nejopravdovější oddanosti. V této zbožňující oddanosti pochopíš, kdo a co opravdu jsem a poznáním této pravdy okamžitě splyneš se mnou. Cokoli pak budeš konat, zůstaneš z mé milosti v tomto nepomíjejícím a věčném stavu bytí.

18.57 – 18.63 Důvěrné poučení

Spoj tedy trvale své vědomí se mnou, obětuj všechny své činy mně, považuj mně za svůj nejvyšší cíl a zaměř svůj intelekt a všechny své myšlenky jenom na mně. Tím, že zaměříš všechny své myšlenky jenom na mně, překonáš z mé milosti všechny překážky. Jestliže mě ale z domýšlivosti nevyslyšíš, nenajdeš osvobození. Budeš-li si ve své domýšlivosti myslet “nebojovat“, bude tvé rozhodnutí chybné a prakrti tě nakonec přinutí (bojovat). Jsi vázán osudovými pouty činů zrozených z tvé vlastní podstaty, ó synu Kaunté. Chceš-li se v (sebe)klamu něčemu vyhnout, přesto k tomu budeš bezpochybně donucen. V srdcích všech bytostí sídlí íšvara, ó Ardžuno, který působí svým klamem na všechny bytosti, jako hřídel, která otáčí soukolí stroje. Hledej celým svým bytím útočiště v něm ó Bhárato a z jeho milosti dosáhneš nejvyššího osvobození (šántih) a věčného klidu. Vysvětlil jsem ti nyní moudrosti, nejtajnější z tajných. Zvol si nyní, po zralé úvaze, co je tvoje přidělená povinnost.

18.64 – 18.73 Nejdůvěrnější slova

Přesto si vyslechni ještě jednou má nejdůvěrnější, výsostná slova. Povím ti, v čem spočívá tvé dobro, protože jsi mi velice drahý. Mysli na mě, oddej se mně, obětuj mně a uctívej mě. Upřímně ti slibuji, že tak ke mně dojdeš, protože jsem ti velice nakloněn. Opusť všechny jiné dharmy, hledej útěchu jenom ve mně a nepochybuj, já tě osvobodím od všech hříchů. Nikdy ale nesmíš sdělit toto (vědění) tomu, kdo postrádá sebekázeň, kdo nezná oddanost, kdo není uctivý nebo tomu, kdo o mně hanlivě mluví. Kdo ale bude vyučovat toto důvěrné vědění mým oddaným v nejvyšší oddanosti ke mně, ten ke mně nepochybně dospěje. Mezi lidmi není nikoho, kdo by pro mně vykonal něco šlechetnějšího a na celé zemi není nikdo, kdo by mně byl dražší. Domnívám se, že ten, kdo se zahloubá do našeho důvěrného rozhovoru o dharmě se mi oddá, protože (tím) byl do tohoto vědění zasvěcen. Také ten, kdo (všechno) vyslechl ve víře a bez pohrdání bude vysvobozen a dospěje úspěšně do světů spravedlivých (činů). A co ty, ó Pártho, vyslechl jsi má slova se zaměřenou myslí? Zmizely už tvé pochybnosti způsobené nevědomostí, ó Dhanandžajo.^{[red 7]}Ardžuna říká: moje nevědomost zmizela, ó Ačjuto,^{[red 8]} díky tvé milosti jsem si uvědomil svůj klam. Moje pochyby jsou navždy rozptýleny. Zachovám se podle tvých slov.

18.74 – 18.78 Závěrečná slova

Saňdžaja vypráví:^{[red 9]} Vyslechl jsem tento úchvatný rozhovor mezi Vásudévou^{[red 10]}a velkoduchým Párthou, (jehož dosah) způsobil, že mi z toho vstávají vlasy na hlavě. Z Vjásovi milosti, jsem vyslechl toto důvěrné tajemství o nevyšší józe, jak jí osobně vyjevil Kršna, nejvyšší pán jógy. Ó králi, kdykoliv si vybavuji tento podivuhodný a posvátný rozhovor mezi Kéšavou^{[red 11]} a Ardžunou, zažívám nekončící blaho. A kdykoliv se mi zjeví úžasná podoba Harého^{[red 12]} je moje ohromení bez konce a zažívám nekončící blaho, ó králi. Kdekoliv je Kršna, nejvyšší pán jógy a kdekoliv je Pártha, nejspravedlivější rytíř, tam je podle mého názoru také štěstí, šlechetnost, blahobyt a spravedlnost.

šrímad bhagavadgításúpanišatsu brahmavidjámám
jógašástré šríkršnárdžunasamvádé

A tak končí slavná Bhagavadgíta upanišad védské moudrosti
písmo jógy a sánkhji dialog mezi Kršnou a Ardžunou

Zde končí osmnáctý zpěv: Jóga a sebeobětování

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

1. Bhárata (Ardžuna) – potomek králů Indie
2. Pártha (Ardžuna) - syn Prthi
3. Sánkhja je v indickém písemnictví starodávný filozofický systém přisuzovaný světci Kapilovi. Tento sanskrtský výraz znamená vypočítávat a rozebírat realitu podle jejích základních elementů: puruša (universální bytí, duchovní podstata kosmu), prakrti (tři guny a jejich působení – sattva, radžas a tamas), mahat (prvotní stadium gun – alinga), ahamkar (individuální bytí, jáství), manas (mysl), indrijas (pět smyslů a jejich činnost – uši, kůže, oči, jazyk, nos), tanmantras (pět objektivních realit smyslů – zvuk, hmat, tvar, chuť, čich ), mahabhutas (pět elementů – éter, vzduch, oheň, voda a půda)
4. Slovo guna znamená doslovně provaz. Existují tři guny (tři kvality hmotné přírody) – čistota (sattva), vášeň (rajas) a nevědomost (tamas), které člověka poutají k přírodě jako tři silné provazy. Následkem toho se hmotný svět klamu (máji) někdy nazývá trai-guna-mají. Všechno v hmotném světě pochází ze vzájemného působení všech složek přírody. Guny jsou základní prvky, které se slučují v různých proporcích a vytvářejí všechny objekty světa.
5. Původní indická společnost se dělila na kasty (v sanskrtu varny = barvy života): bráhmani (kněží), kšatrijové (šlechtici a válečníci), vaišjové (obchodníci a řemeslníci) a šúdrové (dělníci a služebníci). Byl to Bráhma, který dal vzniknout tomuto uspořádání společnosti, protože každou kastu vytvořil z jiné části svého těla: z jeho úst vzešla kasta nejvyšší, kasta bráhmanů studujících posvátné texty, z jeho paží se zrodili kšatrijové, ze stehna vaišjové a šúdrové z jeho chodidel. Hindové, kteří nepatřili do žádné z kast, byli považováni za nečisté a říkalo se jim nedotknutelní (párjové).
6. Brahma – také brahman je svrchovaný, nepomíjivý vesmírný princip a to, čemu se říká vnitřní podstata všeho.
7. Dhanandžaja (Ardžuna) - slavný vítěz
8. Ačjuta (Kršna) - ten, kdo je věčný
9. Saňdžaja – jasnovidný světec
10. Vásudéva (Kršna) - božský vásu
11. Kéšava (Kršna) - ten, kdo má dlouhé vlasy
12. Haré (Kršna) - Kršnova opravdová podoba zjevená Ardžunovi