Bajky Ivana Krylova/Dukát

Bajky Ivana Krylova Ivan Andrejevič Krylov
Osel (kniha druhá)	Dukát	Bezbožníci

Údaje o textu
Titulek:	Dukát
Autor:	Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis:	bajka
Původní titulek:	Червонец
Zdroj:	Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1886
Licence:	PD old 70
Překlad:	Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Zda prospěšna je vzdělanosť?
Ba ovšem, o tom ani slovem.
Však často vzdělaností zovem’
pych rozkoše a zmlsanosť,
ba až i mravů zhýralosť.
A proto třeba dobrý pozor míti,
když kůru hrubosti se s lidí strojíš dříti,
bys neutratil s ní i dobrých vlastností,
bys ducha nezlehčil a mravů nepoškodil.
jich mysli nebral bodrosti,
a s cetkou lesklé planosti
jich místo k slávě — k hanbě nedovodil.
O této pravdě vznešené
by mohlo vážných slov se knihy celé psáti:
než vážně mluviti ne každému lze dáti.
Tož v žertu složené
chci bajkou svědectví jí neomylné vzdáti.
Sedlák, jakých všude na potkání,
našel dukát na zemi;
dukát zamazán byl prachu šlapěmi.
Však mu přece podávají páni
grošů plničké tři hrsti výměnou.
„Počkej, myslí sprosťák, dvakrát tolik dají;
vymyslil jsem sobě zlepšenou,
že mi s rukama jej potom vytrhají.“

Vezme křídu, hrudu, písek,
kousek cihly odrazí,
dá se do práce Matýsek,
až pot na něm vyrazí:
o cihlu svůj dukát brousí,
hrudou dře,
pískem, křídou tře,
slovem, chce jej míti jako Esau vousy.
Dukát opravdu hned jako oheň plál;
avšak za to záhy
ubylo v něm váhy;
dukát zleštěný již mnohem méně stál.