Bajky Ivana Krylova/Dub a Rákos
| Bajky Ivana Krylova Ivan Andrejevič Krylov | ||
| Vrána a Liška | Dub a Rákos | Hudebníci |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dub a Rákos |
| Autor: | Ivan Andrejevič Krylov |
| Krátký popis: | bajka |
| Původní titulek: | Дуб и Трость |
| Zdroj: | Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Praha, 1886 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Hynek Jaroslav Mejsnar |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
 |
|
Dub s Rákosem kdys dal se do řeči.
„Ba, právem reptati ty můžeš na přírodu:“
tak děl, „i vrabeček tvou křehkosť dosvědčí.
Jak vítr začeří lehýnkým vánkem vodu,
již kolísá tvůj stonek v rokytí,
a tak se nahne poníženě,
že smutno na tě patřiti.
Já zatím, Kavkazu se v síle rovným ceně,
ne jenom paprskům se vzpírám palčivým,
než vysmívaje se i vichrům strašlivým,
zde stojím tvrd i přím,
jak byl bych ohrazen zde klidem věčnověkým,
Vše tobě bouří jest, mně zdá se vánkem měkkým.
Bys aspoň vyrůstal v mém okolí,
mých větví rozsáhlých jež kryto hustým stínem,
pak v nepohodách byl bych bezpečným ti klínem;
než zákon přírody vám dovolí
jen břehy, Éolův kde divý vítr vládne.
Toť nemá příroda již o vás péče žádné!“
— „Tys velmi souciten,“ mu Rákos odvětí;
„však nermuť se, tak zle mi není zkoušeti!
Věz, pro sebe já vichrů nehrozím se,
ač prohýbám se, nezlomím se;
A tak bouře málo škodí mně,
a spíše tobě víc než hrozí mně.
Ač pravda, doposud že jejich kruté zlosti
tvé nepřemohly statečnosti;
ty hlavy nekloníš, když vichrů zuří běs;
však přijde čas tvůj, věz.“
A sotva dořekla to Třtina,
an jede z končin ledových
sem vítr v šumu krup a dešťů vichrových.
Dub stojí, do země se kloní Rákosina.
Zle hučí bouře, síly zdvojuje,
řve děsně, až pak z kořen vyruje
ven toho, temenem kdo sáhal k nebes týnu.
a kdo svým kořenem se nořil v říši stínu.