Básnické spisy (Kalina)/Jidášův peníz

Básnické spisy (Kalina)
Klášterní panna	Jidášův peníz	Jan Kvarin

Údaje o textu
Titulek:	Jidášův peníz
Autor:	Josef Jaroslav Kalina
Zdroj:	KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 41–44. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Pověst jde světem proslulá,
    Jak Ahasver, věčný žid,
Semotam pořád se toulá,
    Dnem nocí ho míjí klid;
Neb, když spása všehomíra
    Na umučení se bral,
An ho těžký kříž potírá,
    Pod břemenem poklesal,
Utrmácen strastnou poutí,
    Oudům pohověti chtěl:
Nepřálť mu odpočinouti,
    S popraží ho odrážel.
Oštěp v ruce, jak na pána
    Škaredě se ušklebil,
Ta naň kletba jest vydána,
    By tulákem věčným byl.
Kde se vrtne, tam ho zradí
    Škleb na tváři utkvělý,
Štítí se ho staří, mladí,
    Všickni naň zanevřeli.
Jak vidí kdo šat vlající
    Na něm, ježto nevetší,
Utíká, se křižující,
    Zavře před ním zdálečí.
Vrhl se v moře, v jícen Etny,
    Strastný by život skonal;
Však ni vrch ten ohněmetný
    Prabědáka nepřijal.
Jediný ho v světě baví
    Obchod penězoměnný;
Vyměnilť si zisk krvavý,
    Jidášovy stříbrny,
Stříbrny ty přepotvorny,
    Tu mzdu krví zbrocenou,
Za kterou Pán přepokorný
    Jest prodán lichou cenou.
Vyměnilť je od hrnčíře,
    Jenž prodal zákonníkům,
Těm pobloudilým u víře,
    Pole v pohřeb poutníkům.
Pokládá se za šťastného,
    Kdo si jeden vymění,
Činíť prý ho bohatého,
    Divně přispoří jmění.
Že takým penízem vládne,
    Vlach a Němec se chlubí!
Komu však věru připadne,
    Drží ho nehty zuby.
Jeden pravý dle pověsti
    V Čechách v hradě Polině
Na štěstí neb na neštěstí
    Dal žid jedné rodině;
Dobřeť ho tu vyčastili,
    Odměnil se za to host:
Jak by v domě šotka kryli,
    Bylo všeho všudy dost.
O vše jmění tři synové,
    Jež společně zdědili,
I hned po smrti otcově
    Snadno jsou se zdělili;
Jenom o ten kus kořisti
    Mezi bratry spor vzešel,
Ponoukaltě žár závisti
    Každa, by jej obdržel.
Anť má druha druh podpírať
    V trudné pouti života:
Bratr bratra počne týrať, —
    Zvírá svár a hryzota.
Mladší, starší tu přemítá
    Druhy shladit ze světa,
Kladeť ouklady zlost lítá,
    Lákáť kořist prokletá;
    A na trh jsa poslán mladší,
Aby zjednal potravy,
By se sám stal nejbohatší,
    Skoupí bratrům — otravy.
Zatím hněvem rozhořivše,
    Bratří doma zůstali,
Pro peníz se povadivše
    Druh druhého povalí.
Přijde bratr, jedu nesa,
    Ptá se bratra: „Kde je brat?“
„Což ho hlídám? Šel do lesa
    Havrany pokrmovat.“
„Nechal nám tu stříbrného?“
    „Mám ho! Mám ho! Dej jen jíst!“
Hltá jedu jizlivého —
    Padne smrti za kořist.
Ještě ve křečích brat drhá,
    An vrah schrány přemetá!
Vzteklé zoufalství jím trhá —
    Zmizlať kořist prokletá. —
Ani peněz — ani brata —
    Kde bědák se poděje?
Nebudeť mu třeba kata —
    Již z něho vichr věje. —
Pusto — němo v lesním hradu —
    Tuť obluda Ahasver,
Strče v okno šedou bradu,
    Chechtá se co luciper;
A jde dál a povždy chodí
    A rozsívá zlé setí,
A kde se to símě zrodí,
    Tam dozrává prokletí.