Básně z roku 1865, svazek I./V zamyšlení
| Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk | ||
| V paláci dožů | V zamyšlení | Elegie na moři |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | V zamyšlení |
| Autor: | Adolf Heyduk |
| Zdroj: | citanka.cz Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
V zamyšlení stál jsem blíže Basiliky
různé upomínky srdce rozháraly
na vrcholu brány k stkvostné Mercerii
dva kovoví obři dvanáct odtloukali.
Z nitra srdce mého, v myšlenkách mých skryté
vystupují zjevy dávno zašlé chvíle,
mimo mne se nesou, kryty zlatohlavem,
a kam oko hledí, slavnostní je píle. —
A na štíhlých stěžních vidím prapor trojí,
trojí stkvělý prapor volně větrem vláti,
na každé tré znaků — království tří kleslých:
Morei a Cypru s Kandií zřím státi.
V chrámě milé zpěvy, varhan zvučné tony
libou vůni myrhy v nebe provázejí,
a benátské zvony v souzvuk spojily se,
a v dál po Adrii libohlasně pějí.
Z nádherných a stkvostných budov, okrášlených
čarokrásné něžně pohlédaly paní,
do paláce dožů spěli senátoři
v purpuru a v druhém zlatém krumplování.
Žebrák, lodník, šlechtic k břehu pospíchali,
kde loď Bucentauro náhle v jízdě stala,
a chtíc zlatým leskem předčit samo slunce
dvě stě silných ramen k plavbě ukrývala.
Dože v předu lidstva na palubu stoupil,
roh mu Benediktův šedivou kryl hlavu[1]
a benátský národ svobodě a moři
nadšen po třikráte provolával slávu.
Plynula loď zlatá hrdě k břehům Lida,
pyšného by dože s mořem zasnoubila,
aby ruka jeho prsten posvěcený
v onyxovém pouzdře v klínu moře skryla.
Množství přenádherných loděk s dožem plulo,
pyšně přioděným slávou vyšší krále,
Adrie pak krásná v modrojasných vlnách
ženicha a pána odnášela dále.[2]
V zamyšlení stál jsem blíže Basiliky,
zvony mřely, tichly, lid se zvolna ztrácel,
já za Bucentaurem v dálku pozíral jsem,
ale žel, žel, nikdo zpět se nenavracel. — —
- ↑ Roh Benediktův jest koruna, vlastně diadem v podobě rohů, dar to abatyše kláštera S. Zaccharia dožovi Pietrovi Gradenigovi. Roh tento pocházel od papeže Benedikta III., jejž on klášteru jeptišek daroval. Při menších slavnostech nosil dože podobnou ozdobu z látky zlatem krumplované. Ozdoba sama upomíná valně na frigickou čapku.
- ↑ Dože zasnuboval se na den Na nebe vstoupení Páně symbolicky s mořem, na věčnou památku boje, v kterém téhož dne dože Ziani nad nesmírnou námořní mocí Bedřicha Rudovousa, jíž velel Bedřichův syn Otto, u Salvory v zátoce pisanské stkvěle zvítězil. Ziani zajal Ottu a papež Alexander III. smířiv Zianiho i Bedřicha daroval prvnějšímu prsten pravě, že jako žena muži poddaná jest, i Adria dožovi poddanou býti má.