Básně z roku 1865, svazek I./Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona

Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk
Hleď a jásej!	Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona	Na piazettě

Údaje o textu
Titulek:	Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	citanka.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Tak zde jsi žil, ty britský velikáne,
zde tvoje srdce novým ohněm vzplálo,
zde zkvetly touhy doma pochované,
a v každé rosou tvoje božstí stálo.

Tam z rodných krajin záští vyštvali tě
a urvali tvou lásku neskonalou,
když rozvíjet se počla na úsvitě
tvým zlatým dítkem, tvojí Adou malou.

Ty, který srdce lidské znal jsi více
než chladný rozum suchých anatomů,
jenž miloval jsi jiných nad tisíce
a knězem byl jsi v lidstva velkém dómu;

Ty’s hnusným jedem záští otrávený,
jak bujný jelen v jihu spěchal kraje,
a vřelým nachem srdce zkrvácený,
svou slávou ozářil’s zem oné láje.

To nebe zde zas útěchu ti dalo,
zde mocný duch zas míru hledal skrýše,
a don Juanem, který zde se zrodil,
stal jsi se králem olympické výše.

Zde Sardanapal vykouzlen tvou mocí
a Faliera odvážlivé dílo,
zde srdce tvé za mile jasných nocí
tlum nových duše světů vykouzlilo.

A zdá se mi, že tady nad tím mořem
tvůj duch se vznáší v zlatých orlů roji,
a srdce tvé že naplněno hořem
je s osudem a časem posud v boji.

Vždyť nemohli tvé srdce pochovati
v té nízké, westminsterské hrobce mělké;
ten skrovný chrám, jak mohl místa dáti
as pro srdce tak zázračné a velké.

Byrone velký, jemuž svět byl malým,
zde v úctě posvátné svou kloním hlavu
a bojácně své bledé tváře halím,
vždyť sluncem věčným tvou zřím zářit slávu.