Básně z roku 1865, svazek I./Hleď a jásej!

Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk
U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.	Hleď a jásej!	Před palácem Mocenigo, obydlím lorda Byrona

Údaje o textu
Titulek:	Hleď a jásej!
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	citanka.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Srdce, srdce, hleď a jásej, zde tvá touha celá, celá,
všecko, po čem zatoužila krev tvá bujná, teplá, vřelá.

Nesmírně Tě moře vábí, stkvostné město mile vítá,
a tvůj údiv zhárá ještě mnohá perla posud skrytá! —

Pohleď, nyní po kanále v lehké loďce jedem spolu,
nevíš, kam máš zrak obrátit, k palácům neb k vodě dolů.

Vidíš, jaká směs to květná ladných tvarů různých slohů,
románský zde, tamo pyšný gotický sloup staví nohu.

Maurický se oblouk tady, onde renaissanční vzpíná,
a zde přímá čára věrně na Řecko tě upomíná.

Pesara zde mocné klenby, kolosální, přenádherné,
zde na perli Vendramínské korintické sloupy černé.

Hleď, zde Foskarů je palác — onoho to dože panství,
třikráte jenž plně zákon, syna poslal do vyhnanství. —

Zde palazzo Schiavoni, — slávské jméno vlašském v plenu —
Slovana, jenž štětcem kouzlil v svět zářící Magdalenu.

Zde v tom domě, jehož okna clonou pavučin se kryjí,
hrdý Bembo nudné verše čítával své Lukrecii.

Leč, kdož kvetoucí ty krásy stkvostných staveb sčísti může? —
čítalo jsi, srdce moje, v bujném jaře svěží růže? —

Jistě ne! Kde tolik krásy, tam jen srdce raduje se
pokaždé, když bdělé oko nový obraz v dar mu nese.