Básně smíšené/Člověk a zem
Básně smíšené Boleslav Jablonský | ||
Duchu světa | Člověk a zem | Pražský dóm |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Člověk a zem |
Autor: | Boleslav Jablonský |
Zdroj: | JABLONSKÝ, Boleslav, Básně Boleslava Jablonského. Online na Internet Archive |
Vydáno: | In: Básně Boleslava Jablonského. Praha, J. Pospíšil 1864 |
Licence: | PD old 70 |
Ze země vzal vznik dle těla
Člověk tvorstva koruna,
A s tou matkou jako dítě hraje,
Z ní se živí, v jejích loktech zraje,
Jí jest oddán zcela,
Až jí klesne do lůna.
Země jest kolébkou jeho,
Země školou jeho jest;
Ona jej dle těla vychovává,
Ona pro duši mu pokrm dává,
Krále činí z něho,
Jemuž sama dan chce nést.
Na ní on se pohybuje
Obrovský co mravenec,
Z ní on hrady staví a zas boří,
Doly z hor a z dolů hory tvoří,
Všecko zpřevracuje —
Věčný nespokojenec.
Po zemi on sem tam létá
Jako včela obrovská,
Hledá, skoumá, neunavně sbírá,
Všeho tvorstva útroby zotvírá,
Mízou všeho světa
Naplnit chtě sídla svá.
V nejhlubší on zem se vrývá,
Největší to její červ!
Klenoty a poklady nejdražší
Z útrob země, na světlo vynáší;
Vše, co v sobě skrývá,
Vše pronikne jeho nerv.
Jako velryb mořem pluje,
Vniká v jeho doliny,
Dobývá se jeho na ostrovy,
Skvostné perly z bezdna jeho loví,
Směle prozpytuje
Tajné jeho hlubiny.
On se proti tygrům pásá,
Divý oř mu v moc je dán ;
On si živlů podmaňuje síly,
Všecko musí jeho sloužit cíli,
A vše tvorstvo hlásá:
Člověk jesti země pán!
Čím však nad vše zemské plémě
Vysoko se člověk vznes,
Čím si země říši podrobuje,
Čím i Tvůrce dílo zvelebuje —
Ach! to není z této země,
Ale jiskra — od nebes.